1. Jak se rodiče seznámili, proč se jmenuje Tomio a co dostal do vínku výchovou japonskou a českou

Rozhovor byl pořízen 12. září 2011

Jak českou maminku „zdolal“ japonský tatínek

Jak se přihodí, že v socialistickém Československu potká maminka z Bystřice pod Hostýnem tatínka z japonské „vesnice na kopci“? Odpověď na svou první zvědavou otázku jsem našla v první publikaci o Tomiu Okamurovi Český sen od Jaroslava Nováka Večerníčka. Je až neuvěřitelná.

Tomiův dědeček jako vzdělaný člověk se znalostí 6 jazyků chtěl poznávat svět. To ovšem v socialistickém Československu nebylo možné, tak jej poznával alespoň prostřednictvím korespondence. Jednou se mu do ruky dostala adresa mladého Japonce. Pro věkový rozdíl ji přenechal své dceři Helence, budoucí Tomiově mamince.

Inzerce

Vystihla jsem to správně? Odolávala maminka dlouho? Čím jí tatínek imponoval? Čím ji přesvědčil, aby si jej vzala?
Dopisovali si přibližně 9 let, než se vůbec viděli. Tatínkovi bylo 15 a mamince 16, když tedy došlo k tomu, jak už jste říkala, že z důvodu věkového rozdílu dědeček předal adresu své dceři Helence. Maminka byla z 6 dětí a byla zrovna ve věku, kdy se na gymnáziu učila anglicky. Maminku ovšem vůbec nezajímalo dopisovat si s někým z Japonska. Ještě takhle přes půl světadílu. Dědeček to vlastně neustále urgoval. Stále se ptal, jestli už maminka odpověděla. Dědeček byl zvědavý tatínek. On uměl 6 jazyků, a toto byla první mimoevropská adresa, která se mu dostala do ruky. Kdo si vzpomene na tu dobu, tak ví, že to byl takový horký brambor, chtěl se opravdu hodně dozvědět, ale sám by si neměl s takovým klukem o čem psát. Zajímavé je, že od tatínka přišla odpověď vždycky hned, mamince to trvalo půl roku i rok. Rychlost byla zřejmě u tatínka posílena tím, že maminka do dopisu vložila svou fotografii. A jemu se asi ta blondýnka zalíbila. V Japonsku blondýnky logicky nejsou. Po střední šli oba na vysokou školu. Po jejím dokončení tatínek odešel studovat doktorát do západního Německa. A právě tady se poprvé rozchází vysvětlení maminky a tatínka. Maminka totiž tvrdí, že do toho Západního Německa šel tatínek studovat schválně, aby ji mohl navštívit a aby byl v její blízkosti. Tatínek to popírá odpovědí, že to byla pouhá náhoda. Poprvé měli příležitost se vidět, kdy bylo mamince 24 a tatínkovi 23, kdy sem tatínek přijel. Ta jiskra ovšem absolutně nepřeskočila, a v tom se zase rozchází vyprávění maminky a tatínka. Byť tatínek tvrdí, že to bylo hned z kraje v pořádku, maminka se ve skutečnosti chtěla jenom kamarádit, což tatínek nechtěl, že jo. Takže si ještě dva roky dopisovali a tatínek ji celou dobu, co v Německu studoval, navštěvoval. Po ukončení studií v Německu však nemohl maminku stále zlomit. Dokonce si tehdy koupil motorku Pionýr, jak je popsáno v té první knížce, na které ji vozil po České republice. Následně na to šel přes rodiče. Začal jim dávat dárky a ti promlouvali k Helence, že přeci ten Japonec nemůže být tak špatný, když je k nim tak pozorný. Že je navíc vždycky načesaný a v obleku, a že by mu mohla dát šanci. Takže tatínek na tom vztahu skutečně pracoval velmi dlouho. Až v roce 1966 se vzali, bylo to tedy více než 10 let po tom, co došlo k prvnímu písemnému kontaktu. Takže to seznamování bylo velmi dlouhé a velmi náhodné.

Musím říct, že byl tatínek velmi vytrvalý.
No to jo.

Tvorba jmen dětí v Japonsku

Váš bratr se narodil ještě v Praze, Vy pak po přesídlení rodičů v Tokiu. Zaujalo mě, že si rodiče v Japonsku jména svých dětí vymýšlí sami, nemusí zvolit existující jméno jako v Česku, které je zaneseno v kalendáři. Podle čeho vymysleli Vaše jméno?
V Japonsku si jména dětí rodiče vymýšlí sami, to znamená, že technicky není možné, aby to bylo v nějakém kalendáři, japonské dítě nemá nikdy svátek. Těch jmen je vlastně nekonečně. Jsou jména, která jsou běžnější a mohou se opakovat, tedy jsou populárnější, další si rodiče vymyslí nově. Většinou se jména vymýšlí tak, že když je to prvorozený syn, tak se do jména vloží číslovka iči, což znamená jedna. Rodiče rovněž jménem chtějí dítěti dát do vínku něco hezkého. Proto se dívky často jmenuji Hanako, což je květinová dívka, Jukiko, což je sněžná dívka, Mie, což je moje bývalá manželka, a znamená to krásný obrázek. Svým způsobem je to velmi pěkné, máme možnost díky znakové řeči vytvořit nekonečné množství kombinací, jejichž výsledkem je hezké melodické jméno, což je celoživotně pro dítě přínosné. Je to pěkné, než se jmenovat jménem, které co se týče významu, neznamená nic. Já třeba nevím, co znamená třeba jméno Denisa nebo Lenka. Znám třeba biblická jména jako Adam a Eva nebo staročeská jména. U mnoha českých jmen ale na první pohled nevím, jaký mají význam.

Jak třeba vzniklo jméno Tomio? Jak k tomu jménu rodiče přišli?
Třeba moje jméno, to je znak Tomi, který znamená duševně bohatý. Mimo jiné je to znak sopky Fudži, nejznámější v Japonsku a to Fu z Fudži má stejný znak jako jméno Tomi. O je pouze mužská koncovka. Tomi si tedy zřejmě rodiče přáli, když jsem se narodil já.

Nepřipadá Vám, že čeští rodiče jsou o to ochuzeni? Myslíte si, že česká matrika nevěří rodičům? Nepřipravují se tak o stmelující tvořivé chvilky?
Rodiče jistě vymýšlí, byť z nějakého daného základu, jména společně. Ten rozdíl je hlavně kulturní. Čeština nemá znakovou řeč.

Spousta rodičů nám píše, že by rádi vymysleli jméno pro své dítě, nebo alespoň zvolili nějaké netypické. Proč myslíte, že u nás rodiče tuto možnost nemají? Že by stát až příliš nedůvěřoval českým rodičům? Nebo se jedná o pozůstalost dřívějšího režimu nepovolit žádné odchylky?
Já si myslím, že rodiče by měli mít právo dát dítěti jakékoli jméno. S výjimkou takových jmen jako je například Lucifer nebo Vrah. Protože někteří rodiče nejsou úplně soudní, tak by měla existovat alespoň nějaká mininální kontrola jako ochrana před těmito nevhodnými jmény. Aby se někdo nejmenoval např. Vrah Okamura nebo Zloděj. To je pak to dítě chudák. V tomto smyslu by tam nějaké omezení být mělo. Myslím, že ale jinak není žádný důvod, aby rodiče neměli právo si jméno vymyslet. Nicméně u nás máme zvyk těch svátků. Je otázkou, jak by to takové dítě neslo, nemít svátek. Já jsem třeba svátek neměl nikdy v životě. V Japonsku svátky neexistují, jelikož logicky není možnost z nekonečných kombinací jmen vytvořit jmenný seznam, který by byl přiřazen ke kalendáři.

Rodiče Vám ani nestanovili den, kdy byste mohl mít svátek?
Snaha byla. Ale mně se nelíbí situovat do Tomáše. Já se necítím jako Tomáš. Někomu to podobné připadá, protože to má z pěti první tři písmenka stejné.

Nechybí Vám tedy svátek?
Mně osobně ne, já jsem na to zvyklý. Tím, ale nechci říct, že jsem proti svátkům. To vůbec ne. Naopak z dětského hlediska je pěkné, když jsou dva pěkné okamžiky za rok jako svátek a narozeniny. V dětství jsem z toho byl možná trošku smutný, ale dávno mě to přešlo.

Česko-japonská výchova aneb co dostal Tomio do vínku?

Jak probíhala, pane Okamuro, Vaše výchova? K čemu Vás rodiče hlavně vedli? Jak se v ní prolínaly japonské vlivy ze strany tatínka a české ze strany maminky?
Tatínek, protože pochází z velmi úspěšné podnikatelské rodiny, mě vždycky vedl k tomu, že je potřeba spoléhat sám na sebe, nikdy na druhé. Společnosti více dávat, než od ní brát. Neparazitovat na společnosti a nebýt jí přítěží. A hlavně mít jasně vytyčené cíle v životě, za kterými je potřeba jít, nedívat se doprava doleva. Tím nechci říkat bezohledně, ale nezdržovat se zbytečnostmi. Nerozptylovat se. To je tatínkův náhled.

A jak z těch názorů vidíte, tak zcela chybí náhled maminky – ta upřednostňovala vztah k bližnímu a solidaritu. Na to tatínek tolik důraz nekladl, protože japonská společnost je velmi tvrdá, konkurenční. Je nastavena obdobně jako ta ve Spojených státech. Japonsko, USA, Taiwan, Jižní Korea mají nastaven systém s nízkými daněmi, mimochodem DPH má v Japonsku pouze jednu sazbu - 5 %. To znamená, že stát nechává lidem mnohem více peněz, aby si oni sami rozhodli, jak s nimi naloží. Na druhé straně jsou pak finanční spoluúčasti na zdravotnictví či školství. To znamená, že ten, kdo nepracuje, je líný, spadne skutečně na dno a není mu dost dobře pomoci. V lidech tento systém neustále udržuje pracovitost a vůli se snažit, protože peníze k životu nejen potřebují, ale stát jim dává nízkými daněmi prostor na to, aby si jich také hodně vydělali. Mimochodem to způsobuje situaci, že je v Japonsku dlouhodobě minimální nezaměstnanost. I průměrný Japonec díky tomu může pravidelně cestovat po světě a má oproti zbytku světa vysokou životní úroveň. Japonský národ je z českého pohledu velmi tvrdý sám k sobě, japonská společnost je nekompromisní, flákačům nepomáhá. A těm co se neučí a těm co nejsou přínosem, tak taky nepomáhá. Výjimkou jsou skutečně zdravotně postižení lidé.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

1. Jak se seznámili jeho rodiče a proč se jmenuje Tomio? - diskuze

  • Moc se mi to libi,tesim se na pokracovani.Nedavno jsme zrovna probirali zakaznicky servis s jednou znamou co je Japonka a rikala,ze v Japonsku je mnohem lepsi nez v USA.To potom porovnani mezi Japonskem a Ceskou republikou musi byt katastrofalni. Take jsem si ozivila jednu jiz zapomenutou informaci a to,ze se v Japonsku jezdi vlevo (autem) Jsem zvedava,co se dozvime dale 
    janney   | 04.10.2011 01:10:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • První část rozhovoru s Tomiem Okamurou se mi moc líbila! Je zajímavé, jak jsou v některých směrech japonská a česká kultura rozdílné.Těším se na pokračování!
    janca.lo   | 03.10.2011 23:34:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tomio Okamuru je radost poslouchat i číst. Už se těším, u čeho budu zítra snídat...
    Eliv   | 03.10.2011 17:19:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • Zhltla jsem článek jedním dechem a nedočkavě čekám na pokračování 
    tygřímáma   | 03.10.2011 16:56:09
    Reagovat | URL příspěvku
  • Velice zajímavé a už se moc těším na pokračování!
    nadule1   | 03.10.2011 11:02:31
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | dnes, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×