1. Dětství, studia, rodina

Rozhovor byl pořízen 22. března 2012

Pane doktore, v médiích jste prozradil, že na medicínu jste se dostal vylučovací metodou, práva a ekonomie Vám přišly zpolitizované, takže volba padla právě na ni. Nikdo z rodiny Vás k tomuto oboru nesměroval, nikdo neinspiroval?
To je pravda, nikdo z rodiny ani nebyl příliš rád, že chci jít na medicínu.

Jak to?
Protože moji rodiče měli velice odlišná povolání a můj otec doufal, že ho budu následovat v jeho profesi, což byla architektura.

A čím byla maminka?
Maminka je historička umění.

Takže chtěli, abyste se vydal na jejich dráhu…
Asi by nejvíce uvítali architekturu.

A čím Vás uchvátila medicína, že jste se pro ni rozhodl?
Já jsem o ní příliš toho nevěděl.

Možná právě proto…:-)
…možná právě proto. Chtěl jsem mít něco, kde bude kontakt s lidmi, měl to být nějaký humanitní obor a ne učitelský a potom už prakticky nezbývalo než jít na medicínu.

A čím Vás oslovila gynekologie, že jste se pak následně profiloval v tomto oboru?
Gynekologie byla taky částečně vylučovací metodou. Původně jsem měl zájem být plastickým chirurgem a dělal jsem dlouho studentskou vědeckou činnost na klinice plastické chirurgie, ale potom mi bylo řečeno, že politická situace je taková, že bych tam určitě místo nedostal. A gynekologie mi připadala také velice zajímavá, také operační obor, tak jsem zkusil gynekologii. Nikdy jsem tohoto rozhodnutí nelitoval.

Vraťme se ještě k dětství, nyní jsou všude hodně diskutovány různé metody výchovy dětí, když však dělám rozhovory s našimi celebritami, objevuje se u jejich výchovy označení přísná. Jaká byla ta Vaše?
Vůbec nebyla přísná. Já jsem měl rodiče nesmírně tolerantní a chovali se ke mně hrozně slušně. Nepamatuji si, že by na mě kdokoli z nich vztáhl ruku. Měli přirozenou autoritu, věřili mi a já jsem si toho velice cenil. Takže přísnou výchovu jsem rozhodně neměl a od té doby, co jsem si aspoň trošku mohl rozhodovat, tak jsem si prakticky dělal, co jsem chtěl, a myslím, že jsem toho moc nezneužíval.

Tak to je pěkné. Máte dvě dnes již dospělé děti. Vychovával jste je stejně jako Vás Vaši rodiče?
Vychovával jsem je stejně a jsem tomu rád. Někdy s tím byly trošku starosti, ale myslím, že jsou obě děti skvělé.

A měl jste na ně vůbec čas přes své pracovní vytížení?
Myslím si, že jsem na ně měl dost času, srovnám-li to s ostatními kolegy. Ale musel jsem to řešit tak, že jsem třeba dceru, když jsem ještě pracoval na klinice, bral na službu s sebou a ona se mnou byla na inspekčním pokoji a občas se mnou chodila po vizitách o sobotách a o nedělích.

A kolik jí bylo?
To jí byly třeba tři, čtyři roky.

To muselo být určitě zpestření.
To bylo zpestření jak pro pacientky, kterým se to líbilo, i pro sestřičky a pro mě, a také pro ni, i ji to opravdu bavilo. Myslím si, že oběma dětem jsem se věnoval v rámci svých možností, vedl jsem je hodně ke sportu a vidím, že z toho do teď profitují.

Půjdou děti ve Vašich šlépějích nebo se rozhodly stejně jako Vy jinak?
Moje dcera určitě v mých šlépějích nepůjde. Pracuje sice v mém centru, ale dělá administrativu a věnuje se klinickým studiím a komunikaci se zahraničím. Je to jedna z mých asistentek. Syn je na medicíně, takže u toho je ještě budoucnost nejistá, a není vyloučeno, že v mých šlépějích půjde.

A gynekologie se mu líbí?
O gynekologii nic neví, protože je ve 3. ročníku, ale jako perspektivní obor se mu zdá.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová