5. Kariéra a další radosti

Rozhovor byl pořízen 3. srpna 2012

A to se již dostáváme ke kariéře. Jak dlouho jste hrála v muzikálech druhé housle neboli alternovala, než jste se stala hvězdou? A jak jste tohle alternování snášela? Vzpomínala jste na období, kdy jste alternovala jako neznámá začínající herečka s tehdy známou Zorou Jandovou?
Tam to bylo postavené na ní.

Inzerce

Foto: Jef Kratochvíl

Bylo Vám tehdy líto, že je veškerá pozornost upnuta na ni nebo Vás to naopak motivovalo k tomu to dotáhnout kam ona nebo ještě dále?

Inzerce

Já mám v sobě dvě protichůdné věci, což se možná nevylučuje. Za prvé, že se sebou nejsem nikdy spokojená, vždycky mě to táhne dál. Ono se stačí podívat za hranice, aby člověk viděl, jaké to je v mém oboru třeba v Londýně… Na druhé straně jsem si vždycky myslela, že ti režiséři mohou být rádi, že mě obsadili. To jsem měla od malička. A to stejné i u mužů. Oni můžou být rádi, že se mnou můžou chodit. Asi mám dané nějaké takové zdravé sebevědomí. Jenom to třeba někdo nepochopil, když mě nechal. Neví, o co přichází.

Inzerce

Foto: Jef Kratochvíl

To byste mohla vést kurzy žen ke zdravému sebevědomí.
To nevím jak, co bych jim říkala. Ale je to velký nedostatek. Protože každý z nás je nejlepší na světě, protože každý je jenom jeden, ohromná individualita a jenom záleží na každém z nás, abychom to ukázali. Abychom nežili život té Antalové nebo život té z toho bulváru a snažili se žít jako ona, protože takové nikdy nebudeme, to bude jenom ona. Ale my máme naopak mnohem víc, protože nikdo není jako Maruška Nováková. Ta je tou největší na světě. A na tom stavím. Tímto směrem vede cesta ke štěstí. Bohužel jsme manipulováni k tomu si to neuvědomovat. Nevím proč, no vím to, ale musíme proti tomu jít. Protože jedině tak budeme šťastní a to je to, o čem jsem mluvila na začátku, potom budou šťastní všichni kolem nás. A jedině tak spasíme svět.

Inzerce

Foto: Jef Kratochvíl

Nyní je situace opačná, vy jste ta hvězda a máte tam ty alternující. Pociťujete ze strany kolegů nebo lidí obecně závist?
To je pro mě brzdou. Kdybych o tom uvažovala, tak určitě ano, ale já tomu nedám ani vteřinu své síly a svého času. Na to je můj čas moc drahý.

Kdy se podle Vás datuje strmý let vzhůru ve Vaší kariéře? Bylo to oněmi Četnickými humoreskami?
Asi humoreskami, protože ta televize má obrovskou moc.

To Vám bylo 25?
V 95., 96. se začaly humoresky točit, po škole. A potom Pojišťovna štěstí.

Foto: Jef Kratochvíl

No právě, Thálie, Nethálie, skutečnou popularitu Vám přineslo až účinkování v seriálech.
No, protože na poslední, třináctý díl Pojišťovny se málem koukaly 4 milióny lidí. O to se bojovalo, aby ten rekord padl. On nepadl, ale pouze o stovky. A to je přece příšerné. V divadle, kde podáte mnohem lepší výkon, protože tam to záleží na Vás, Vás vidí na hudební scéně osm set lidí. Ve filmu to na vás záleží tak z dvaceti procent, všechno ostatní je dobrý scénář, jak je to natočené, režisér, střih, světla, vizáž a nevím co všechno. Jsou i větší divadla i ty jsem hrála, ale co to je proti čtyřem milionům. To mě až mrazí z toho, co tím pádem lidem…

Co konzumují?
Jak jsou manipulovatelní.

Jak to berete. Jako lukrativní zdroj příjmu nebo i víc?
Já si za tím stojím, obzvlášť za těmi prvními 13 díly Pojišťovny, které jsem si odsouhlasila, proto jsem do toho šla. Příjem samozřejmě taky, ale to jde tak trošku mimo mě. Někdy jsem peníze měla, a když jsem je naopak neměla, tak jsem je neměla. Nějak mě to, naštěstí, netrápilo. V jiných seriálech jsem nehrála proto, že bych neměla příležitost.

Manžel je Vaším velkým obdivovatelem a mimo jiné se ptal, proč z Vás v Pojišťovně štěstí udělali tak neskutečně usedlou maminu? To abyste byla protipólem Kateřiny Brožové? Víte, byl velmi překvapen, že ta šmrncovní Mary Poppins hrála i tu paní, kterou viděl v ukázkách na Pojišťovnu.
To se musíte podřídit tomu, co píšou. Není to jednoduché. Já se musím zastat i té Evy Papouškové, co to psala. Ona má něco napsané, třináct dílů bylo geniálních. Pak najednou přijde takový úspěch, tak se začne nastavovat. Kdyby jí dopředu řekli, že těch dílů bude padesát, tak to napíše jinak. Pak se strašně vařilo z vody. Začne se točit a já jí řeknu, že jsem těhotná, všechno musí přepsat, to pak není jednoduché z toho se ctí vyváznout. Něco jiného jsou třeba Humoresky, kde je každý díl uzavřený. V tom je to jednodušší. Ale v seriálech, které jsou postaveny na vztazích, je nemožné, aby to tu úroveň udrželo. Mojí chybou je, že jsem tam byla příliš dlouho, i když jsem byla jediná, která vlastně odešla. Paní Bohdalová tehdy říkala: „Ta Alena má pravdu, všichni tady zůstáváme a ona jediná má sílu odejít.“ Já jsem dávala šanci, ke třetí sérii mě ještě přemluvili, ale to jsem pořád jenom žehlila nebo vařila a nic se nedělo. Byla jsem sice za černou ovci, ale říkala jsem, že už mě to prostě nebaví. A to jsem mohla mít na účtu o několik milionů víc.

Spolupracujete raději s muži nebo ženami?
S muži, protože ženský herečky jsou většinou příšerný.

Slyšela jsem, že mezi herečkami nepanuje tolik smyslu pro humor, je to pravda?
To nevím, jestli je tím. Od malička jsem měla spíš kamarády chlapy, kluky. Mám pocit, že je to míň ukecaný.

Jakou z rolí jste si nejvíce oblíbila? Proč?
To nedokážu říct, protože to je, jako byste se mě ptala, které dítě mám nejraději. Každé dáte úplně všechno a každá je v něčem nejkrásnější.

Míváte na jevišti trému?
Ano, každé představení.

Je to taková ta pozitivní, potřebná tréma?
Naštěstí ne ta, co Vás blokuje a svazuje.

A tu jste mívala?
Mívala, hodně ve škole, ale to je otázkou srovnání si sebe sama v tom, co chci.

Vy jste řekla, že Váš život je cesta zbavování strachu. Jakými jste trpěla a jak jste je odbourala?
Člověku v tom pomáhá divadlo. Všechny svoje strachy, breky, to všechno jsem mohla ventilovat přes ty postavy. Měla jsem to a mívám jako psychoterapii, protože já v životě tolik jako na jevišti nepláču. Nebo si to nemůžu dovolit. Mám výborný ventil při svém zaměstnání. Člověk musí o věcech uvažovat a žít tak, aby měl pocit, že to je správně, což poznáte podle toho, že je Vám dobře.

Čím relaxujete kromě divadla?
Teď asi nejvíc spánkem, když děti spí, tak jdeme taky spát. Já jsem hrozně spací, musím spát nebo ležím ve vaně. Mám čas jen na ty úplně nejprimitivnější činnosti. Při představě, že si lehnu ke knížce, se mi zavřou oči, nemám na to čas nebo sílu. Je mi z toho hrozně smutno, protože knížky jsou pro mě obrovským nábojem, to zařadíte takovou šestku a frčíte životem jak hrom. To mi hrozně pomáhá, posouvá mě v životě a všechno rozšiřuje. Takže já se na toto všechno chystám, že budeme mít předplatné do filharmonie a takovéto věci, to mě v životě ještě teprve čeká. Že budeme chodit do divadla. Protože my jsme zatím jen v primitivních činnostech, aby to vůbec všechno fungovalo, aby měly děti zavázané tkaničky u bot a tak. I když je to bezva, někdy je toho hrozně moc, protože jich je moc, ale to je život.

Máte nějaké neřesti?
Teď třeba hrozně ráda křoupu led. To je hrozný.

Led?
Vůbec nechápu, co mě to potkalo, v životě jsem to nedělala, ale teď si dělám pití s ledem a křoupu jej mezi těmi zuby a dělá mně to hrozně dobře. Je to hrozná věc, zuby od toho bolí. Já mám tolik neřestí všelijakých.

Máte ráda sladké?
Taky, když je to dobré.

A jahody? Ještě stále jsou Vaším favoritem?
Jahody, třešně, meloun, hrášek, to je katastrofa. Včera jsme ještě zabodovali, my si vždycky dáváme, kolik máme od jara za ovoce a zeleninu bodů. Tak hrášek, ten máme tento rok za jedna, včera Pepík ještě zabodoval s jahodami, ale už neměly vůbec šťávu, to jsem je musela rozmixovat mixérem, už to vůbec nešlo, takové byly tvrdé. To v Řecku zřejmě odtrhnout zelené a pak jedou k nám a po cestě zčervenají.

Pěstujete si je také?
Ne, vůbec. Na to nemáme čas. Nemáme ani zahrádku. I když Pepík je kolchozník, on pochází z rodiny, kde byla všechna ta prasata, kačeny, jahody a všechna ta pole a řepa na poli, on je kolchozník, on by chtěl, ale vůbec na to nemáme čas.

Aleno, vzkázala byste něco, předala poselství čtenářkám Babyonline?
Mně se teď strašně líbí Olympiáda v Londýně, oni jsou tam tak upřímní, já mám hrozně ráda Londýn. Líbí se mi, jak reklamní spoty na Olympiádu vůbec nejsou zacíleny na tu celebritu, na ten výkon. Je tam sice ukázaný Beckham nebo nějaká celebrita, ale hned následuje hřiště na vesnici, někde daleko, oprýskané, s dětmi, jak hážou míč do toho koše. Na tom je ta kampaň postavena a to se mi velmi líbí. Dělá mi dobře, jak podporují myšlenku, že každý z nás něco překonává, ne třeba olympijský rekord, i když i pro nás je to mnohdy velký výkon, protože překonáváte něco, co neumíte a je úplně jedno, jestli to či ono. Je to s tím olympijským na stejné úrovni. A to tu podle mě hrozně chybí, aby si to chlapi i ženské uvědomili, že jsou nejlepší na světě, že jejich život nikdo za ně žít nebude. Že se do toho musí vrhnout sami, ale vrhnout do sebe, ne ze sebe ven, prostě se obejmout a vědět, že za to stojí, vážit si sebe tak, jak se narodili, i třeba se svými sto kily nebo s velkou nohou, hlavou, nebo já nevím, co jim vadí. Je mně hrozně smutno z té touhy se někomu podobat, z toho, jak nám to společnost servíruje, protože se jí hodí mít takové stádo. Chci, aby si lidi uvědomili obrovskou sílu a krásu, co v sobě mají a bylo by jim tak mnohem líp.

To se bude čtenářkám líbit, protože na BOL je hodně individualit.
Držím jim moc palce, protože to je pak teprve jízda, když toto dokážou. Držím jim k tomu, aby se odhodlali a zjistili to, palce. Je to dle mého jedinou cestou, jak tento komplikovaný život přežít a vůbec, jak ho žít. Nejenom přežít, ale žít, protože mnohdy jenom přežíváme, abychom se z toho vůbec zvládli vymotat. Chce to nebát se toho. Protože pak začne všechno do sebe zapadat jak puzzle. Všichni andělíčci a všechny dobré energie Vám budou tak pomáhat, že to skutečně do sebe zapadne. Já se o tom, že je to správné, sama přesvědčila ve svém vlastním životě. To potom nemusíte chodit na žádné kurzy, číst žádné šílené knihy a nevím co, protože to zjistíte sama na sobě. Každý je sám sobě nejlepším učitelem.

Moc děkuji za milé setkání, spoustu podnětů k zamyšlení a přeji, ať všechno dobře dopadne, ať si co nejdříve užíváte radosti z miminka a hlavně vše zvládáte tak bravurně jako dosud. A těšíme se na Váš návrat na prkna Městského divadla, kam jsme si s dětmi od letoška koupili předplatné :-).

Alena Antalová své 4 dítě, Marušku, porodila krátce po autorizaci rozhovoru, v úterý 28. srpna ve 20.30 hodin. Blahopřejeme!

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Předchozí části rozhovoru:

1. Alenka a rodiče  
2. Život před Josefem
3. Muž s velkým M
4. Matkou na plný úvazek?

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

5. Kariéra a další radosti - diskuze

  • Díky BOL a paní Antalové za krásný rozhovor
    Byl pro mě takovým milým pohlazením. Kdykoli paní Antalovou vidím při rozhovorech, dýchá z ní na mě pohoda a mír. Po přečtení už chápu proč a musím dodat, že má naprostou pravdu. Je opravdu důležité vážit si a mít rád sám sebe.
    Paní Aleno, přeju zdravé miminko a hodně spokojenosti!
    Sunny   | 11.09.2012 09:15:18
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×