2. Život před Josefem

Rozhovor byl pořízen 3. srpna 2012

Přijde mně, že cokoliv o Vás čtu, tak máte život rozdělen na ten před Josefem a s ním. Je to tak? Zaujalo mě z doby před Josefem jedno zajímavé období. Vy určitě víte, kam mířím.
Já jsem měla více zajímavých období, Vy myslíte asi cirkus, tak to bylo takové možná pro lidi netradiční.

Ano, jak jste potkala pana Berouska mladšího, do kterého jste se zamilovala natolik, že jste opustila rozjetou kariéru a na 3 roky odešla do cirkusu.
Já jsem byla zamilovaná natolik do každého svého partnera, já jsem jich neměla moc, ale vždycky pro mě byli důležití. Vždycky jsem si myslela, že to bude můj muž do konce života, nikdy jsem neflirtovala nebo neměla takové vztahy jen tak, takže já jsem si to myslela o každém mém partnerovi.

Inzerce

Mě spíš překvapilo, že jste se podřídila…
Tak to bylo v každém vztahu. To ne, že bych se podřídila, já jsem šla za svojí láskou a za tím, co chci, to byl můj vztah. Já jsem nešla proto, že by to chtěl on a já ne, to bych nikdy neudělala. V tomto jsem velký sobec, já tu zodpovědnost na nikoho nehážu. Já dělám to, co si myslím, že je správné, a to se všemi důsledky. Nikdy neudělám něco jenom proto, že to chce někdo druhý.

A kdy to bylo? Po Četnických humoreskách?
Jasně. To byl rok 2000.

Inzerce

A nebylo Vám to líto? Najednou všeho nechat?
Ne. Protože ten vztah nešlo jinak vyřešit. Nešlo se vidět jenom přes víkend. I když to bylo super, tak přesto jsem s tím musela pohnout a tohle byla jediná možnost. On by za mnou nepřišel, protože nemohl, je v tom rodě jediným synem, takže jsem musela já za ním, aby ten vztah nabral na obrátkách. Díky tomu jsem po třech letech odešla, ne proto, že bych se zamilovala do někoho jiného, ale zjistila jsem, že to není život pro mě, že nedokážu takhle žít celý život, že bych nebyla šťastná.

A opravdu bylo tou poslední kapkou, jak jste viděla na novinovém stánku fotku Petry Špalkové po premiéře?
Ano, tak to už jsem byla tak nešťastná, že mi tekly slzy, že se mi stýskalo a všechno se to ve mně ozvalo. A já ten vnitřní hlas poslouchám. Nemohla jsem dělat, že jej neslyším, protože z toho neposlouchání plynou největší chyby, na to si dávám hrozný pozor. Nechávám věci plynout, snažím se je kombinovat co nejlépe. Nemohla jsem se tehdy tvářit, že se mi nestýská a že nechci hrát divadlo a že nechci žít jiný život. Bohužel to bylo silnější než ten Jirka.

Inzerce

A on se Vás třeba nikdy nezeptal, jestli se Vám nestýská a jestli se nechcete vrátit?
On se mě neptal, jestli se mi stýská po cirkusu. Mně se stýská..

Myslím tehdy po herecké kariéře.
Neptal, on mi chtěl vytvořit takové podmínky, aby mi to nahradil, takže dělal všechno proto, aby se mi tam líbilo, abych zapadla, on mi chtěl snést modré z nebe, abych třeba mohla u nich zpívat.

Inzerce

A jak vypadá takový cirkusový den? Jak tam mají rozdělené role?
No, je to hrozně náročné. Oni vstávají tak v pět nebo v šest. Nejdříve zvířata krmí, starají se o ně, potom mají celé dopoledne se zvířaty trénink. I když to děláte poctivě, není s nimi jednoduché ten vztah navázat. On už to měl s těmi zvířaty tak, že se zebra na něj podívala, jestli má jít ještě dokola. On jim to totiž pořád měnil. On udělal toto nebo toto (Alena předvede hlavou jeden a druhý pohyb) a zebra hned věděla, co má dělat, a udělala to. To byly neuvěřitelně silné věci, co tam vznikaly přirozeně mezi nimi a zvířaty. A to jenom díky tomu, že on s nimi dennodenně pět hodin žije a tvoří si s nimi vztah, porozumí jim a ví, co po nich může chtít. Mazlí se s nimi, vykládá si s nimi, je to opravdu silné. Ta přirozenost je v tom vztahu podtržena, ty základní věci a na těch se staví.

Ono to vypadá hrozně svobodně, že můžou cestovat, ale přijde mi, že opak je pravdou, že je člověk na ten kolos celoživotně vázán. Stalo se tam třeba, že by se někdo rozhodl vzepřít rodinné tradici a nechtěl už dále v cirkuse pokračovat?
Ne, protože pro ně je to čest.

Oni se pro to narodili.
Ano, a je to jiné, když se tam narodíte. Možná v jiných cirkusech, ale u nich jsem to nezažila, pro ně je to rodová čest, oni to tak berou, oni jsou na to velmi hrdí, v něčem žijí, jak v předminulém století. Jejich holky si za manžela berou svého prvního kluka, je to tak, což si nemyslím, že je dobře, ale v něčem jsou opravdu takoví staromódní. Jejich slovo je víc než smlouva. Na druhé straně pro nás, co se tam nenarodíme, je to hrozně těžký život. Pro ně je možná přirozené, že se od malička každý týden stěhují, někdy každé tři dny.

A co jste všechno projezdili?
Celou republiku, to bylo krásné. Už nevím přesně, kde jsem byla. Bylo to jenom v Čechách, ale bylo to super. V některých věcech je to výborné. Někde se pohádáte, ale necháte to tam a jedete pryč. Nejede to s Vámi.

A kolik dní v roce vystupují?
Celý rok, jenom o prázdninách ne. Končí na konci července, srpen je volný a začínají zase na podzim.

A nemrzelo Vás, když se jeho maminka vyjádřila hned ze začátku, že nejste žena pro něj? Nesnížilo Vám to sebevědomí?
Ano, ano, dokonce jsem plakala, ale na druhou stranu si toho hrozně vážím, že byla takhle otevřená, nakonec měla pravdu. Ale já jsem jí řekla, že je to možná pravda, ale že to musím zkusit.

A nebyl tam problém i v tom věkovém rozdílu, protože byl, tuším, o 9 let mladší?
On mi to neprozradil. Kdybych to věděla, tak by to asi bylo pro mě velkou brzdou. Ale on si přidal asi 6 nebo 7 let, když jsme spolu začali chodit, aby mě dostal.

Protože si říkám, že to musel být oproti Vám možná v těch 20, s prominutím pěkné tele, i když zase na druhé straně, jak měl tu obrovskou zodpovědnost.
To byl největší muž, co jsem kdy potkala a se kterým jsem kdy chodila, i ve srovnání se staršími, neměli na něho.

A opravdu jste jednou házela kuželkami na scéně?
Neee, jenom jsem to trénovala. To by mě nepustili, já jsem na to byla nemehlo. Zkoušela jsem to se třemi, protože chtěl, abych se zapojila, aby mne to bavilo, abych pochopila, že je to ta nejkrásnější věc na světě. Nakonec jsem to nepochopila a šla.

Které ze zvířat jste měla nejraději? Přirostlo Vám některé ze zvířat tzv. k srdci?
Jejda, ony jsou všechny úžasné. Když se udělal obrovský výběh pro velbloudy, oni se tak hrozně těšili, že se tak smáli, až jsem byla z toho hrozně šťastná a říkala jsem si – tohle, to je štěstí. Nebo jsme se šli koupat se slony, slonice Duňa byla při plavání tak šťastná, že jsem si opět říkala, to je štěstí. Já si pamatuju, že jednou Duňu stříkali hasiči a jí to dělalo tak dobře, až z toho usnula. Slon málokdy během dne usne, to se běžně nestává. A to se tehdy muselo chodit v celém cirkuse po špičkách. Když tam nějakej tenťák začal zpívat, Jirka ho snad zbil, že co si to dovoluje, když Duňa spí, že se tady bude chodit v papučích, že každého zbije, když řekne slovo, protože slonice spí. Tam byly hrozně krásné zážitky.  Nebo když se stěhovalo, tak ona musela být ve svém voze první. Bylo to zvláštní, ale měla to tak ráda. Jakmile se dala přednost jinému zvířeti, že se nakládali do transportu jako první, no ta zlobila. Ona tak zlobila, když nebyla první, házela věcmi ve stáji, v maštali. Jí se líbilo v tom uzavřeném prostoru. To jsou takové zvláštní věci.

To jsou krásné příhody. A litovala jste někdy těch 3 let?
Zatím jsem nikdy ničeho v životě nelitovala a nic bych nezměnila.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Předchozí části rozhovoru:

1. Alenka a rodiče  

Další části rozhovoru:

3. Muž s velkým M
4. Matkou na plný úvazek?
5. Kariéra a další radosti

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

2. Život před Josefem - diskuze

  • O Alence vím, že strávila pár let u cirkusu. Muselo to být zajímavé, i když asi těžké období
    tygřímáma   | 05.09.2012 11:43:38
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ty jo
    hodne zajimave.
    A ja nikdy curkus nemela rada. Tak ze by to tam ty zvirata bavilo? Mi to vzdycky prislo trosku jako tyrani. Mozna, ze aspon u jednoho cirkusu zmenim nazor 
    zajic   | 04.09.2012 09:23:32 | Reakcí: 1, poslední: 04.09.2012 09:32:38
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Ty jo
      Já si myslím, že praví cirkusáci by pro svá zvířata dýchali. Ale když jsme byli v cirkuse naposledy, tak mi pohled na medvědy v malé kleci taky nedělal dobře.
      Evulik25   | 04.09.2012 09:32:38
      Reagovat | URL příspěvku
  • Úžasný rozhovor, přesně otázky, na které bych se jako první ptala já.    Moc ráda jsem si početla o Alenině životě v cirkusovém prostředí. A těším se na pokračování. 
    Evulik25   | 04.09.2012 07:58:07
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | dnes, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×