4. Matkou na plný úvazek?

Rozhovor byl pořízen 3. srpna 2012

Vychováváte děti stejně jako Vás Vaši rodiče nebo máte jiný přístup?
V něčem se tomu nevyhnete. Zjišťuji, že dělám to stejné, co jsem viděla na mé mamince, protože neznám nic jiného.

Chtěla jsem se Vás právě zeptat, zda jste v dětství zažívala něco, co jste si říkala, že tohle určitě u sebe v rodině zavádět nebudete?
Ano a dělám to stejně, ale to je přirozené, protože Vy neznáte nic jiného. A to já znám ještě docela dobré věci. V podstatě se snažím být v pohodě, být šťastná, protože jsou pak takové i děti. Jsou úplným zrcadlem. Myslím si, že se každý musíme starat hlavně o sebe, abychom byli šťastní, a všechno pak půjde mnohem líp. Je to úplně neuvěřitelné, jak se to na ta děcka přenáší. Oni schválně začnou dělat to, co nechci. Je to obrovský úkol, protože budu mít 4 děti a mám pocit, že už nezvládnu nic jiného. Jestli vůbec zvládnu po nich chtít co nejmíň, co nejmíň je buzerovat, co nejmíň je otravovat. Je to tak hrozně propojené a zajímavé na to přijít. Akorát je to někdy hrozně náročné, protože je toho moc, ale právě proto se musíme každý o sebe starat, chlácholit se a mít se rád, aby to převzaly naše děti, to jsou otisky jak hrom.

Inzerce

Zmínila jste, že Mary Poppins, kterou hrajete na prknech Městského divadla je Váš velký vzor. Krásně jste o ní řekla, že: „Mary Poppins otvírá lidská srdce. Probudí hravost, přestaneme neustále něco a někoho hodnotit a prostě jen tak necháme proudit život. Tohle všechno Mary umí.“ Je podle Vás ideální chůvou, elegantní, přirozenou, bystrou, která nemá na děti žádné zbytečné nároky. Mně přijde, že je tak v klidu, protože nevychovává vlastní děti.
Ona by to zvládla i s vlastními.

U těch vlastních, když vidíte, že jsou na něco šikovné, tak tam pak vznikají ty nároky, protože ten talent chcete rozvíjet.
No, to jo, ale to jsou ty Vaše ambice. Samozřejmě, musíte jim dát ten prostor, ale nechat je. Myslím si, že je nejlepší, že už máme tu čest být nejblíže u toho, jak rostou.  Pozorovat je a chránit, aby to šlo, ale nejmíň do toho zasahovat.

Inzerce

Foto: Jef Kratochvíl

Inzerce

Třeba u té hudebky mi je hloupé, když jezdíme k té paní učitelce, tak neumět to na tu příští hodinu. A zase to ty menší děti samy nenacvičí. Například teď jsem v rozporu, protože syn na rozdíl od dcery si hrozně rád takhle sám otevře piano a hraje, ale samozřejmě cvičit tak, jak by měl, se mu moc nechce.
Tohle ještě nemám vyřešené, protože my máme malé děti. Ale je zase fakt, že já jsem taky musela. V podstatě nejsem zastánce úplně děti nechat, to by šly tou nejjednodušší cestou a nedělaly by třeba vůbec nic nebo by koukaly na počítačové hry, protože těch nesprávných lákadel je dnes hrozně moc. Já jsem ve výchově začátečník.

Když jsme u těch ambicí, děti jsou třeba nadané jinak, než jsem byla já, od toho jsem se naštěstí oprostila, to máme za sebou. Ale ještě nemáme vyřešené, když se pro něco rozhodnou, aby to dělaly pořádně, to pak totiž po nich vyžaduji.
Tu vůli vypěstovat, to kdybychom uměli, to by byla paráda. Ještě kdyby každé děcko bylo stejné, ale u každého musíte vymyslet úplně novej mustr.

Inzerce

To máte pravdu, když jsem je porodila, byla jsem nejvíc překvapená, že ony vlastně nejsou mými kopiemi :-).
Je to takový dobrodružný.

Shodnete se na výchově s manželem? Nebo máte nějaké třecí plochy?
Je bezvadný, zatím jsme nenarazili na žádný vážný problém, že by si to každý představoval jinak.

Ještě jsem si všimla v té Marry Poppins, že to zrcadlení pochopily i děti. Když se nesnaží, Mary Poppins odletí a přiletí taková Ježibaba, taková paní Andrewsová. Zažily něco takového i Vaše děti nebo Vaši trpělivost ještě tolik nepokoušely?
Kolikrát… Žádná Marry Poppins. Myslím ale, že je to moje chyba, ti teroristi nás prostě nemůžou dostat, to je základ všeho, abychom nebyly ty Andrewsové. Musíme na ně mít, musíme být nad nimi, abychom byly těmi Marry Poppins. Ale zase si nemyslím, že je nesprávné ukázat slabost.

Nebo se těm dětem omluvit.
Určitě, já se omlouvám tolikrát. Ony to potřebují vědět, že maminka taky není stroj, že maminka také cítí, mockrát to používám třeba i u Janíčka. On má takové blbé období, je škaredej a vzpurnej a já silou nic nedokážu, prostě nic, protože je silnější. On se nedá. Zatím to jde slušností, kdy mu i já ukážu, že jsem slabá, že to nevydržím, když se ke mně bude takhle chovat. Když mi plácne, že mě to hrozně bolí a mrzí. Zatím to jde takhle. Je výhodou, že se ty děti mění. On si ještě neuvědomuje, co říká, já jsem u toho naštěstí dospělejší, trošku starší, takže to neberu úplně vážně.

Pociťujete velký rozdíl mezi holčičkami a klukem?
Ano, na energii je to úplně něco jiného.

Foto: Jef Kratochvíl

Zvláště, když ti kluci jsou po těch holčičkách a my si namlouváme, jaká to bude pohoda.
Ale zase znám rodiny, kde je větší problém děvče. Nemusí to být pravidlo, ale u nás si děvčata dala říct. U Janíčka, když řeknu „běž se stydět, běž na záchod a zavři se,“ tak mi odpoví, že nejde. Uf, tak teďka mi ta hlava vaří, jak to vymyslet, aby aspoň něco, co řeknu, splnil. Samozřejmě se snažím po něm chtít co nejmíň, šetřit si to jenom na ty úplně důležité věci, ne na blbosti, zkrátka ty patrony nevystřílet. Ale je to namáhavé. Nikdy nevím.

Jak vypadá Váš denní režim se 3 dětmi a se čtvrtým na cestě?
Mám k ruce švagrovou, což je úžasná věc, že ji Pepík u nás zaměstnal, je u nás každý den kromě středy a pomáhá mi se vším, co je potřeba. Ráno s ní zůstává Janíček a děvčata dávám do školky. Vždycky jsem je dala jenom na dopoledne, protože mi to přišlo úplně příšerné, že uvidím své děti tři hodiny denně. Tento systém mi přijde na hlavu postavený, nejsme se svými dětmi, abychom měli na to je dát do školky a vydělávali peníze na to, abychom to zaplatili. To mi přijde absolutně směšné. Takže holky byly ve školce vždycky jen na dopoledne, kdy jsem měla třeba zkoušku v divadle nebo zašla na zpěv. Odpoledne jsem je vyzvedávala o půl jedné a běhala po kroužcích, měli jsme plavání, balet, takové cvičení, co dělají sportovní gymnasté, ale je to vlastně základ na všechny sporty, nenápadně děti roztahují, posilují, metou tam kotrmelce, Alenka už dokonce udělala výmyk. Je to hrozně pěkné. Každá hodina je o něčem jiném, vždycky si na něco hrají, Alenku to moc baví. Teď nám přibude klavír, to už asi to plavání vypustím. Tam mně hlavně šlo o to, kdyby děti spadly do vody, tak aby se nebály, aby doplavaly ke břehu a neutopily se. Prostě se skámošily s vodou, o to mi šlo. Na druhé straně si myslím, že děti musí mít i volno, kdy nedělají nic. Když nám teď přibude škola, tak nám to vychází na jeden až dva dny volna. Musíme vymyslet i pro Janíčka nějaký sport, zatím chodil jenom na to plavání a cvičení.  Je hrozně šikovný na míče, takže možná nějaký fotbal nebo golf, ten hraje s dědečkem velmi dobře, pálí líp než já.

Foto: Jef Kratochvíl

Foto: Jef Kratochvíl, Alena s dcerami Alenkou a Elenkou ve dvorní části rekonstruované budovy Městského divadla Brno.

A nepřijde Vám, Aleno, dnešní výchova taková trošku sterilní?  My jsme jako děti běhaly hodně po venku nebo si takhle hrály, protože rodiče byli hodně v práci. A dneska to mají děti jiné. Dělám to samé co Vy, vyzvednu je ve 12 hodin…
S tím se ale nedá nic dělat, zase můžeme jiné věci. Já bych je nepustila jen tak, kdybych nevěděla, kde jsou.

Přesně tak, já když je pustím, tak trnu, mají u sebe mobil…
To jsou ty výhody a nevýhody toho.

Možná je to tím, že dříve měli víc dětí, že brali ztráty…
To si nemyslím, že je to tím. Je to tou dobou.

Ony ani ty další děti nejsou venku, protože taky běhají po kroužcích, takže by se možná setkaly až večer.
Ale to je zase taky škoda, já si pamatuji, že to bylo hrozně fajn na tom sídlisku, vybíjenou jsme hráli… Teď děti mají spíš ty počítače, to je příšerný, čemu je vystavujeme. Ale je to v nás, čemu je vystavujeme. My v tom musíme udělat pořádek, aby to bylo, jak chceme. Ženy si stěžují, že chlapi nejsou gentlemani. To my jim nedovolíme být gentlemany, my to vytváříme, to jsou všechny takové kecy. To je stejné jako s těmi dětmi.

Vydáváte se v takovém velkém počtu na dovolenou?
Ano, snažíme se každý rok, aby bylo moře, protože si myslím, že to dětem velmi zdravotně pomáhá. Teď poletí do Bulharska s babičkou a dědečkem a ještě s naší jednou patnáctiletou kamarádkou, kterou máme, to už je vlastně skoro naše rodina a hrozně to s dětmi umí. Aby byl jeden dospělý na jedno dítě, protože já už nemůžu. A v zimě jezdíme na hory.

Foto: Jef Kratochvíl

Jak vypadá balení na takovou rodinnou dovolenou? Jak je zvládá Váš muž? Víte, ptám se proto, že my jsme se díky manželovým nárokům na minimum věcí dopracovali k tomu, že máme s dětmi jeden střední kufr. Ale i tak kolem něj chodí, přebírá viditelné věci a ptá se: „Tohle skutečně budete potřebovat? Je to nezbytné?“
Manžel nebalí. To je bohužel na mně a hrozně mi to leze na nervy. Už jak jsme točili Pojišťovnu, mně vadili ty sbalené tašky, to neustálé vybalování, balení, to cestování. Toto je na mně, sbalit pět lidí a je jedno, jestli je to na dva dny nebo na dva týdny. A hlavně na nic nezapomenout, to se mi opravdu kouří z hlavy. Ale je pouze otázkou to nacvičit, nejhorší je období toho nacvičování. To jste z toho trošku bezradná a nešťastná. Ale nezbyde Vám, než to nacvičit. Samozřejmě procházíte tím obdobím, že tajně pláčete, že křičíte po dětech, zjistíte, že tím nic nevyřešíte, až se to naučíte. V životě to není tak, že nějaká maminka má neuvěřitelné schopnosti a všechno zvládá od začátku. Ne, ona jenom k tomu dospěla. Myslím si, že by k tomu každá dospěla, samozřejmě některá později. Nic jiného Vám totiž nezbyde. To není o tom, že by to nezvládla. Zvládla, protože musí.  Protože ty děti neutopí.

Víte, na Babyonline se čas od času objeví, samozřejmě v humorné nadsázce, pro děti označení jako štumpajzlíci, smradi, šmejdi, potvoráci, teroristé. Většina se tomu zasměje, ale najdou se i označením opovrhující názory. Máte pro děti také nějaké takovéto humorné označení?
Takoví teroristi, já jim říkám: „Vy jste takoví malí teroristi, ale mě nedostanete.“ Ale jinak jim říkám pěkně. Babička říká Elence Žubrienka, což je slovensky malá žabka. Alence pak Laštovička a Janíček je Škubánek. Ty můj Škubánku.

Alenko, netajila jste se tím, že chcete mít velkou rodinu. Jsou děti plánované nebo to necháváte náhodě?
Náhodě. To čtvrté jsem myslela, že už k nám asi nechce. Já jsem vždycky otěhotněla hned, jednou jsem dostala menses a hned jsem otěhotněla. A najednou nic, tak si říkám, tak už asi to miminko nechce přijít.

Vy jste říkala, že chcete rodit pouze do 40, pak už opravdu ne?
Velmi si to těhotenství užívám, ale mám pocit, že už beru ze zásob.

Že už je to pro tělo náročnější než dříve?
Ano a mám pocit, že se s tím tak loučím a každý den si říkám, že je to poslední den toho těhotenství. Vždycky, když se to zkracovalo, tak mi to bylo líto. U Janíčka mě ani nenapadlo, že bych už neměla dítě v břiše, nerozloučila jsem se s tím těhotenstvím. Ale teď připouštím, že už třeba miminko v břiše mít nebudu.

Odhadla jste správně v těhotenství pohlaví dítěte? Cítila jste, že to bude holčička nebo kluk? Říkali jste dětem před narozením jménem?
Ne, my jsme to vždy věděli, akorát tentokrát to nevíme.

A už víte jméno?
Pepík chce vybrat jméno holčičce, protože se bojí Josefínky. Já bych totiž dala Josefínku a on se toho nějak bojí, tak vymyslel, že on vybere jméno holčičce a já chlapečkovi. Já ještě nevím chlapečka, mám favority, ale nevím, kterého z nich. Líbí se mi Jakub Juráček. A je hezké mít syna Josefa, Jakuba a Jana.

A holčička tedy bude od manžela?
Asi Maruška.

A Honzík to byl jeho nápad?
U toho chlapečka nevíme, to bylo společně.  Nemáme to tak, že já bych chtěla, a proto to tak je. My máme inspiraci v rodině, můj dědeček byl Jan, bratr je Jan, strejda je Jan, je to v naší rodině. U Juráčků je zase František v rodině, tak jsem se s tím jménem začala kamarádit. František se mi líbí, nelíbí se mi třeba Fana, Franta, zdrobněliny se mi moc nelíbí, ale František se mi líbí. To je další favorit, a právě protože má tradici u Juráčků, se mi líbí to ctít. A ještě se mi líbí Adam. Ale těch Adamů a Jakubů je hrozně moc. A František zase, kdyby to nebyl ňouma, ale byl by frajer, což má šanci být, protože my máme frajera tatínka, tak by to trochu staré jméno ustál. Ale kdyby to byl nějakej ňouma a ještě František, tak by to měl asi těžké.

Krásně o tom přemýšlíte.
Nechávám to na něm, kdyby to byl chlapec, říkám si, že pochopím, co chce. Určitě, kdo jiný než já, když jej nosím v břiše.

Jak říkáte miminku?
Miminko.

Vy jste hrozně štíhlounká.
Naopak, já jsem hrozně velká, vůbec nejsem štíhlounká. Já jsem přibrala 15 kilo.

A v těch minulých těhotenstvích?
Taky, ale já jsem všechno nezhubla, až teď jsem zhubla do své původní váhy. Jak jsem kojila, tak jsem nikdy nehubla. To, že jsem znovu těhotná, jsem nikdy nevěděla, ale jak se mění ty chutě mléka, tak miminko už nechtělo. Ale tentokrát jsem zhubla na svoji váhu, takže možná proto, ale jinak se cítím hrozně velká.

A chybí Vám třeba něco z období předtím, než jste měla děti?
Ne. Ono je to tak silný, tak silná věc. A tak hrozně si vážím toho mého muže.

To musí být anděl.
Nechci z něj zase dělat anděla, nebo aby to vypadalo, že nemá chyby, ale ty zásadní pro mě nemá. My se nejen domluvíme, ale ještě mě kolikrát tak hrozně překvapí, kdy to vůbec nečekám.

A co je vlastně pro Vás důležitá vlastnost u mužů?
Já třeba miluju, že si pořád píská nebo zpívá.

Že je pořád veselý?
A žádné takové to dusno. Nebo takové to „jasně, já to chápu, v pohodě“, ale přitom to tak vůbec není. Nebo že já můžu myslet na svoji práci v práci, že vím, že doma je všechno v pořádku, sice je tam bordel jak v tanku, ale děti si šťastně a vesele zpívají s ním.

Ono se říká – bordel v bytě, šťastné dítě.
Asi. Tak to teda u nás platí. Nemusím svou psychiku vůbec zatěžovat tím, co se tam děje a jak to zvládnou.  

Vždycky jste rodila v Brně? I tentokrát budete?
Ano.

Jak dlouho jste pobyla na mateřské?
Vždycky dva roky.

A pak jste denně začala zkoušet?
Já mám trošku výhodu, že se mě pan ředitel na obsazení ptá, tedy, jestli bych to chtěla hrát. Mám u něj trochu protekci, možná ten přístup není standardní, ovšem i já se pro to snažím udělat maximum. Ale nemusím dělat to, co nechci. Také ví, že mít čtyři malé děti není úplně jednoduché, takže ten vztah je velmi nadstandardní.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Předchozí části rozhovoru:

1. Alenka a rodiče  
2. Život před Josefem
3. Muž s velkým M
4. Matkou na plný úvazek?

Další části rozhovoru:

5. Kariéra a další radosti

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

4. Matkou na plný úvazek? - diskuze

  • Nevim, jestli se jeste budes, Jani, s A. A. bavit
    Ale vyrid ji, ze Marusky jsou super 

    S tim cvicenim na klavir, ja to mela naopak. Klavir byl u babicky, babicka nebyla nejmladsi a nejtrpelivejsi, takze vzdycky chtela, abych tu kterou skladbu jen jednou zahrala a konec, podruhe uz to nechtela slyset. Az hodne po puberte jsem si prosadila, ze chci do hodin chodit pripravena, a ze budu cvicit jednu cast treba 20x, dokud to nebudu umet. Tak to zkus na Risu, zakaz mu to "cviceni" a uvidis 
    zajic   | 06.09.2012 10:50:43 | Reakcí: 1, poslední: 06.09.2012 15:28:57
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Nevim, jestli se jeste budes, Jani, s A. A. bavit
      Díky za vzkaz pro Alenu, napíši jí to  ,
      ovšem tou radou pro Ríšu jsi mě rozesmála   , ani nevíš, jak by mě za takový zákaz miloval    , navíc nemůžeme čekat do puberty, paní učitelka s ním má velké plány již letos
      Calamity J.   | 06.09.2012 15:28:57
      Reagovat | URL příspěvku
  • Klobouk dolů před tím, jak to Alenka zvládá. Sama mám někdy svých 3 holek plné zuby. 
    tygřímáma   | 06.09.2012 10:06:11
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | 28.03.2024, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 28.03.2024, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×