Julinka 20. měsíc

Julinčin 20. měsíc utekl strašně rychle. Sama jsem měla pocit, že toho málo stíhám a že bych potřebovala obzvlášť ty pěkné letní dny, kdy jsme byli pořád venku, natáhnout.

Julinka je ráda středem pozornosti

Julinka si zamilovala dětská hřiště, hraní na pískovišti a celkově je teď zase moc ráda mezi lidmi a už se tolik nebojí. Naopak je z ní zase malá koketka, která se na všechny culí, mává a získává si pozornost. Musím říct, že té se jí dostává vrchovatou měrou. Není den, kdy by nás někdo nezastavil a nedal se s ní do řeči, starší paní v autobusech mají radost, když se s Juli posadíme naproti nim a pak už jen slyším, jak mám šikovnou holčičku, jak je hezoučká, okatá… Přiznávám, že mám vždycky ohromnou radost. Navíc si tak ráno, když vezeme Mišku do školky i hezky popovídám s úplně cizími lidmi.

Další pokrok v mluvení

A zase se jdu maličko pochlubit tím, jak Juli mluví. Poslední měsíc začala používat hojně slůvka ANO a NE. Už zkrátka ví, co chce a nebojí se prosadit svůj názor. Taky už začíná utvářet kratičké věty. Často teď říká PTÁK LETÍ, PES ŠTĚKÁ HAF HAF HAF, NENÍ PITÍ. Opravdu se čím dál víc snaží opakovat a i náročnější slůvka, jako hasiči, sanitka, medvídek.

Poradna nás čeká až v červnu, ale doma jsme si Juli přeměřili sami a už má 86 centimetrů a váží skoro 11 kilo. Moc nepřibírá, protože se od rána do večera nezastaví a už se několikrát stalo, že vůbec nespinkala po obědě, což nechápeme, protože Míša si rád na dvě hodiny schrupne ještě i teď ve čtyřech letech.

Návštěva prarodičů

Začátkem měsíce se k nám po dlouhé době dostali Lojzovi rodiče.

Děti byly z návštěvy prarodičů unešené, pořád spolu chodili ven a snažili se navzájem se co nejvíc užít.

Zajímavé je, že Míša jejich odjezd nikdy extra neprožíval, prostě to bral jako fakt, ale Juli to ráno, kdy odjeli a ona ještě spinkala, pořád chodila z místnosti do místnosti a volala:“KDE JE? KDE JE?“. Bylo mi jí hrozně líto.

Co Julinka ráda dělá?

Julinka dostala k vánocům odrážedlo, ale stále si k němu nějak nenašla cestičku a nejde jí to. Ona je spíš takový pochůzkář a vůbec nejšťastnější je, když zavelím, že jdeme ven a k dokonalému štěstí by ji stačilo i 3x obejít náš panelák. Jen, když potká alespoň tři psy a na chodníku může pozorovat mravence a jiný „zajímavý“ hmyz. A taky ráda leží v trávě a medituje.

Doma si ale už taky krásně vyhraje, dokonce si teď začíná hrát i s panenkou. Ale nejraději má zpívajícího pejska, na jehož melodie předvádí úžasné taneční kreace a bezva nás tím vždy pobaví. Je ale šikovná i na různé vkládačky, stavění, s Míšou už oba postaví celou dřevěnou vláčkodráhu a pak společně prohánějí mašinky. Společně už si vyhrají dlouho a nejraději blbnou na skluzavce nebo se Miška Julince schovává pod peřinu a ona se ho snaží odkrýt. Teď už není pro Míšu jednoduché cokoliv jí sebrat, Julinka začíná mít sílu a už se nedá jen tak zastrašit a obvykle, když ji zlobí, se na Míšu zamračí a říká mu TYTYTY!!!

Výlet na raduňský zámek

V květnu jsme stihli jen jeden menší výlet na raduňský zámek, kousek za Opavou.

Obklopuje ho moc hezký lesopark, takže se děti mohly pořádně vylítat a my je nemuseli hlídat na každém kroku jako ve městě.

Často jsme teď u mých rodičů, kteří mají velký dvůr a zahradu a dětem jsme po zimě oprášili venkovní domeček, houpačku, auta…

Oslava narozenin

No a naposledy jsme u našich oslavili rovnou dvojité kulatiny. Sestra slavila dvacetiny a já třicetiny.

Krásně nám vyšlo počasí, takže jsme mohli hodovat venku a bylo nám strašně fajn. Nasmáli jsme se, opět jsme soutěžili, kdo první přehodí tenisákem naši vysokou stodolu. Míša trefil okno, naštěstí se nerozbilo. A Julinka se taky snažila, co jí síly stačily.

Tento měsíc jsme si rozhodně všichni užili, ať už venku nebo opět v herničce, kde jsme potkali další milou bolku Jezurku s jejíma holčičkama a celkově se nám další sraz moc vydařil.

Zpracovala Naďa Barochová.