Tak se taky vypíšu, třeba mi to pomůže. - diskuze

Příspěvek z diskuzí: Jak se vyrovnat s potratem? (strana 21).

  • Tak se taky vypíšu, třeba mi to pomůže.
    Po čtyřech letech mi začala dělat HA problémy, a tak jsem 3.8. vzala poslední pilulku. 29.8. jsem byla objednaná na gyndu na pravidelnou roční prohlídku a UTZ ukázal malého bobiška. Na další kontrolu mě doktor objednal na 8.9., to by byl 4+4tt. Ale do té doby stále negativní testy. A na dalším UTZ nic. Prostě nic. Podle doktora se vstřebal, prý se to někdy stává. Mikropotrat v 5tt.
    Cestou domů jsem brečela, bylo mi úplně jedno, že mě všichni vidí. Za těch jedenáct dní jsem si zvykla na těhotenské příznaky, vítala je, užívala si je. Těšila jsem se. A najednou... Nic.
    Doma jsem pak ještě pět hodin brečela, než přišel můj muž a rozveselil mě. Pojmenoval bobka "Chrchlík", podle jednoho kotěte.
    Pak jsem asi měsíc nějak nechtěla chodit mezi lidi, připadalo mi, že se všichni chovají strašně dětinsky, nevyspěle. Mí přátelé jsou přitom starší než já. Cítila jsem prázdnotu, strach, chlad. Napadaly mě myšlenka, že jako žena jsem k ničemu. Že i jako člověk jsem k ničemu.
    Po nějaké době jsem se s tím vyrovnala. Teda aspoň jsem si to myslela.
    Dnes mám 35. den cyklu. Předevčírem mě bolel podbřišek, jako bych to měla dostat, ale zatím nic. Žádné jiné příznaky nemám. A já už týden zase hledám informace o těhotenství. Modlím se a prosím všechny bohy, aby menses nedorazila a test ukázal dvě čárky (zatím jsem ještě neměla možnost zaběhnout do lékárny). Sleduju fotky kamarádek, které mají miminka a nebo jsou v očekávání. Před pěti dny jsem upadla do úzkostného záchvatu. Mám pocit, jako bych se topila. I přes pokusy o racionální úvahy a i přes to, že s mužem jsme se domluvili, že se znovu pokusíme až za půl roku, prostě šílím po tom mít dítě.
    Mé okolí to nechápe. Rodiče o vnoučeti nechtějí ani slyšet. Přátelé si klepou na čelo a zastávají názor, že si dítětem zničím život (nesouhlasím), že si zničím kariéru (nesouhlasím, vždyť teď ani žádnou nemám), že si mám užívat života (copak není více způsobů užívání si života? Chlast a nezodpovědnost mě ani v mých 21 letech nijak netankuje), že jsem moc mladá (podle mého těla mám věk na těhotenství právě tak akorát)... Mí přátelé chtějí dítě až ve třiceti nejdříve a nedokážou nebo nechtějí pochopit, co cítím. Jak je ta touha silná. Jak moc mě ovlivňuje.
    Už si nedokážu sama pomoct... Pořád se mi do hlavy vrací myšlenka, že bych dnes byla v 20tt...
    Makirea   | 25.12.2014 21:55:04 | Reakcí: 5, poslední: 08.05.2017 15:20:01
    Reagovat | Skrýt reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj holky čtu vaše příspěvky, já jsem dnes mohla mít už 2.měsíčního chlapečka-přišli jsme o něj v 17.tt o tom čí vina to byla se nechci rozepisovat-stejně mi to malého nevrátí a dr. si jedou dál.
      Jen vás chci povzbudit, není nic ztraceno, bolí to a bude, ale směle kupředu!!!
      Já bych za necelý měsíc měla dostat "zelenou" z endokrinologie a pak hurá na mimíska.
      Držím vám palce, aby vám to také vyšlo.
      Blbý kecy od blbých lidí se najdou vždy a taky nikdy na to malé nezapomenete-s tím se musíte smířit.
      dorkas   | 06.01.2015 15:14:17
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      tak jak to dopadlo? Jinak ti držím palce, aby brzy vyšlo další miminko, myslím, že to určitě klapne, jsi opravdu mladá, v ideálním věku :-), my začli před 30tkou a problémy už byly.
      Nevím, co je lepší, jestli mít děti dřív nebo později, my si fakt užili, vejška, cestování, akce... teď je mi 35, mám 3letého a půlročního caparta a jsem hotová, ten menší začal špatně spát a já jsem tuhá jak prkno, když si vzpomenu, jak jsem dokázala do 4 rána juchat a pak jít na 7 do školy... to bych zvládala nespavý mimčo levou zadní ;-)
      Takže pokud se na to cítíš, tak nic neřeš a jděte do toho, hlavně se dohodni s partnerem, protože ten partnerský život se fakt změní a na dítě musíte být připravení oba.
      Jinak tyhle zamlklá těhotenství se prostě dějí,mě to postihlo také, v 10. týdnu, muselajsem na revizi. V tom pátém bys to dřív ani nezjistila, měla bys prostě opožděnou ms..ale dnes, v době skvělých ultrazvuků se to prostě zjistí brzy a pak se řeší tyhle smutné události..
      Tak se drž, určitě se brzy dočkáš miminka! Držím pěsti.
      Myšice   | 08.01.2015 09:43:50
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj, úplně te chápu, jsem tu první den a nechce se mi podrobne popisovat svůj pripad, ale jak si psala, ze si nemohla chodit mezi lidi, tak mi mluvíš z duše. Mam velký problém teď chodit ven, vlastně jsem zatím jen doma, nakupuje přítel apod. A co se tyce toho, jak ti nikdo nerozumí a říkají ti jak mas spoustu času... Vis co? Prd na ne. Já chtěla miminko už ve dvaceti, ale slychala jsem to samé co ty. A v r. 2015 (ve věku 24 let) jsem samovolně potratila, bohužel s neprijemnymi komplikacemi :( a minuly tyden (ve věku 26 let) jsem prodelala zamlkle tehotenstvi, které sice proběhlo úplně bez komplikaci jen jsem musela na kyretaz, ale to už jsem dobře znala z minula. No a než se budeme moci zas snažit už mi bude 27 let. Žádné jiné miminko do dnes nemam... Co bych za to dala kdybych tenkrát nikoho neposlouchala a začala se o miminko pokoušet už ve dvaceti...
      kkaarreenn   | 08.05.2017 15:20:01
      Reagovat | URL příspěvku

Téma: Jak se vyrovnat s potratem? (strana 21)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×