Jak se vyrovnat s potratem? (strana 21) - diskuze

Přidat nový příspěvek
  • samovolný potrat
    Zdravím,
    ráda bych se s vámi podělila o mou nemilou zkušenost s dobrým koncem.
    V 8+0 by byl na ultrazvuku diagnostikován samovolný potrat. Lékař mi řekl, že příčina se nedá určit a je tam jen prázdný vaček a že musím na čištění. Objednal mě za 4 dny a dal mi papír do nemocnice, že kdybych začala hodně krvácet mám si zajít na čištění do nemocnice.
    Byla jsem z těch informací taková nesvá a začala jsem pátrat na internetu i díky této diskuzi jsem se nakonec rozhodla počkat a nechat tělo, aby si s tím zkusilo poradit samo.
    Bylo to nekonečné, ale v 11+5 jsem začala 1.den trošku špinit.
    2.den odešla nějaká tkáň po ránu a pak celý den nic. V noci se to rozjelo začala jsem mít asi každou půl hodinu křeče v podbrišku, které trvaly pár minut a pak zas byl klid asi 3x do rána pak odešlo jednorázově velké množství krve s malými kousky tkáně. Ráno se to uklidnilo a protože jsem musela do práce ač nerada jsem vyrazila...už první den jsem si preventivně vzala slabý ibuprofen 200 a asi další 3 v průběhu dne, v noci kdy začali křeče jsem si vzala další 2.
    3.den jsem vyrazila do práce naštěstí mám sedavé zaměstnání...dopoledne jsme měla menší bolesti, a od 13:30 začali velké bolesti a křeče v podbřišku postupně nakonec každé 4 minuty a ibuprofen už nezabíral. Mezitím se asi 4x objevilo jednorázové velké krvácení s kousky tkáně. Naštěstí okolo 19 hod. dorazil můj přítel a přinesl mi nimesl, který po chvíli zabral a bolesti se dost zmírnili. Odvezl mě po práci domů a do rána to bylo vcelku ok.
    4. den už jsem měla naštěstí volno dopoledne vcelku ok jen mírné bolesti a od 14 hodin začaly opět silné bolesti vzala jsem si tedy nimesil, který trošku zmírnil bolesti. Několikrát proběhlo větší krvácení s kousky tkáně. Ve 20:00 jsem si vzala další nimesil, který opět zmírnil bolesti a křeče, které se objevovali v krátkých intervalech.
    Ve 23:00 jsem vstala a najednou začalo tlačit něco většího doběhla jsem tedy na záchod o cítila jsem jak odešlo něco většího s větším množství krve a najednou bolesti ustaly.
    Od té doby jsem už jen mírně krvácela několik dní.
    Měla jsem už 2x normální menstruaci a na ultrazvuku je prý vše ok.
    Teď se chystáme znovu zkusit štěstí, tak snad už to napodruhé vyjde.

    Třebas to pomůže někomu, kdo se rozhoduje zda na zákrok jít nebo ne...
    Doufám, že už nebudu muset, ale kdybych se měla znovu rozhodovat, zda jít nebo ne, asi bych opět nešla. Možnost zajet do nemocnice, kdyby se to zvrtlo, je vždy...
    Bylo to dost náročné jak fyzicky tak psychicky, ale jsem ráda, že to moje tělo zvládlo samo.  
    bobina369   | 13.09.2020 19:13:41
    Reagovat | URL příspěvku
  • 9tt
    Dobry den, pridavam se bohuzel k teto diskuzi..he to me prvni tehotenstvi v patek, v 9tt jsem byla na scanu...oni rekli, ze se miminko nevyvinulo..mimochodem bydlim v Anglii, ten sammy den me poslala na kyretaz, jen ono jim to neslo...bylo to tak traumatizujici, ze jsem odesla...dnes jdu opet do nemocnice snad to dokonci...
    Xxeenna1   | 11.08.2020 09:38:02 | Reakcí: 1, poslední: 14.01.2022 20:46:58
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: 9tt
      To mě mrzí   Podařilo se Vám poté otěhotnět znovu? Zažila jsem si podobné zamlklé těhotenství na 11.tt. Hodně sil  
      Lenuska1234   | 14.01.2022 20:46:58
      Reagovat | URL příspěvku
  • Zamlklé těhotenství
    Hezký večer, v říjnu 2018 jsem si prošla zamlklým těhotenstvím a ráda bych se podělila o svoje zkušenosti a hlavně o to, co mi pomohlo se co nejdříve dát zpátky dohromady. Těhotenství bylo plánované, otěhotněla jsem hned 1. měsíc po vysazení HA, takže naše radost byla velká, ale bohužel netrvala dlouho. V 8tt jsem byla u lékaře, potvrdil těhotenství, ale srdíčko zatím netlouklo, následně jsem šla opětovně v 9tt, ve kterém již lékař bohužel konstatoval zamlklé těhotenství. S ohledem na zakřivení dělohy doporučil kyretáž. Když se teď ohlédnu zpět, jsem ráda, že jsem ji podstoupila. Psychicky to pro mě bylo mnohem lepší, než čekat na samovolný potrat s vědomím, že to maličké je stále ve mě, ale již nevykazuje známky života. Hned následující den jsem nastoupila do nemocnice, kde se k ženám v tomto případě chovají opravdu velmi citlivě, alespoň v Ostravě. Ten samý den jsem šla večer domů. Emoce a hormony vzbouřené, ale byla jsem ráda, že to mám za sebou. Bohužel jsem se ale nemohla přenést přes to, co se stalo, pořád mě to vnitřně rozežíralo, i když manžel mi byl velkou oporou. Na jedno doporučení jsem si udělala večer takový menší rituál, v rámci něhož jsem se s duší našeho miminka rozloučila, zapálila jsem svíčky, napsala jsem si pro něj vzkaz, který jsem následně nad jednou svíčkou nechala shořet a otevřela jsem dveře na balkón, ať jeho dušička může odejít. Byť na takové věci vůbec nejsem a připadala jsem si na začátku hloupě, tak mi takovýto rituál opravdu velmi pomohl, jako by se mi najednou ulevilo. Najednou se už nejednalo u myšlenku typu, proč právě já, ale začala jsem si říkat, že tělo vědělo co dělá, že raději toto, než mít třeba postižené miminko, a že se ta dušička k nám zase jednou vrátí. Následně jsem se zaměřila na svou fyzickou stránku. Krvácení po zákroku jsem měla asi cca 7 dní. Koupila jsem si kontryhelový čaj a poctivě popíjela a odpočívala. Po zákroku jsem byla týden doma - určitě doporučuji. Myslím, že ten týden je akorát. Posléze jsem byla na kontrole - vše bylo v pořádku, děloha se hezky uzdravovala. Po první menstruaci další ultrazvuk, ze kterého jsem měla ohromnou radost, děloha perfektní, sliznice krásně dorostla a o miminko se může snažit po třetím cyklu.  
    ZuzkaM89   | 04.12.2018 18:53:16 | Reakcí: 1, poslední: 06.12.2018 09:23:53
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Zamlklé těhotenství
      Milá Zuzko, je mně líto, co Tě potkalo, a děkuji za krásný příspěvek inspirující a uklidňující ostatní maminky s podobným osudem. Prošla jsem si podobné s tím opačným zakončením, kdy jsme těhotenství drželi ještě do 12. týdne bez vývoje. To už jsem ale měla doma 2 děti. Ale také to bolelo. Držím palce, ať příště všechno dobře dopadne. A pozdravuj v rodném kraji :-), Jana
      Calamity J.   | 06.12.2018 09:23:53
      Reagovat | URL příspěvku
  • Druhý potrat
    Dobrý večer,

    Prvý potrat som podstúpila pred pol rokom viem presne dátum a aj čas na to sa nezabúda. Bolo to 19. 2. 2018 o 21:00 som dostala silné bolesti začala som krvácať o 21:30 som už bola na sále spontánny potrat v 13 tt. Druhe tehotenstvo boli dvojičky všetko vyzeralo v najlepšom poriadku avšak zdanie klame v 8tt 5d som išla ku doktorovi na sono keďže už som mala rizikové. Najhorší pocit keď som nevidela ani jedno srdiečko preplakala som dva dni odmietla som kyretaž s tým, že chcem ešte jedno sono. Bola som ako šialená na tretí deň mi spravili sono a išla som na zákrok. Od zákroku ubehlo len 10 dní. Je to strašne len keď si nato pomyslím chce sa mi strašne plakať neviem si pomôcť ale mam pocit akoby ta bolesť neprechádzala viem, že sa s tým musím naučiť žiť ale ako? Bojím sa ostať tehotná, že sa to znovu stane. Čo mám robiť môj partner netlačí na mňa ale mam pocit akoby sa on cez to preniesol
    Zuzka123   | 05.09.2018 20:42:30 | Reakcí: 4, poslední: 06.09.2018 21:17:05
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Druhý potrat
      Je to hrozne, moc me to mrzi. Mam za sebou jeden zamlkly potrat v 10.tydnu a vim,jak mi bylo. Mate za sebou nejaka vysetreni? To vypada na poruchu srazlivosti krve. Ja mam leidenskou mutaci,ktera prave toto zpusobuje. Musela jsem si v tehotenstvi pichat clexane na redeni krve. Drzim moc pesti,at to preboli a hlavne,at znate pricinu. Hodne sil!
      Myšice   | 05.09.2018 21:48:12
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Druhý potrat
        Ďakujem... Nemám za sebou žiadne vyšetrenia lebo vraj musím potratit 3-4 krát aby som mohla ísť na vyšetrenia aj to si budem veľmi veľa doplácať ak by bolo treba tak si zaplatím všetko už znova nechcem toto podstúpiť
        Zuzka123   | 06.09.2018 12:52:44
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Druhý potrat
          Nevim,jak je to na Slovensku,tady by take mely byt 3 potraty,ale ja mela za sebou jeden a vzhledem k veku,bylo mi 31,mi to vysetreni doktor proste napsal. Delali mi ho v CARu a nic jsem neplatila. Zalezi na lekari. Jestli ma Vas takovy pristup, zmenila bych lekare. Jinak souhlasim s Miho nize. Psychoterapeut by urcite pomohl. Moc drzim pesti!
          Myšice   | 06.09.2018 21:17:05
          Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Druhý potrat
      Dobrý den, mrzí mě Vaše zkušenost. Přikláním se jako Měsíce k důkladnému vyšetření. I Já mám mutaci a picham si clexane. A aktuálně bych vyhledala Pomoc psychoterapeut a. Nikoliv medikaci, a le osobní terapii. Mne to velmi pomohlo. Mam za sebou jeden potrat 8.tt a vloni 21-22.tt. Přeju Hodně sil. Věřim, z e další tehotenstvi Vam vrátí úsměv. M
      miho   | 06.09.2018 10:17:04
      Reagovat | URL příspěvku
  • Zamlklé těhotenství
    No... tak se přidávám do řady zklamaných "maminek". V úterý jsem si jela na kontrolu na UTZ s tím, že uvidím toho drobečka zase o něco většího (10tý týden). A už když se doktorka dívala na obraz a pořád otáčela, a hledala, kývala hlavou a při slovech "nešpinilas, nebo nekrvácelas?" sem začala mít opravdu ne moc dobrý pocit. Když jsem se zeptala co se děje, tak sem se dozvěděla, že našemu mrňouskovi přestalo bít srdíčko... V tu chvíli se pro mě opravdu zastavil čas.. Navíc ještě když paní doktorka dala hlasitý zvuk, jestli náhodou něco neuslyší a vy doufáte v sebemenší tlukot srdíčka, jakýkoliv zvuk, cokoliv, než to nekonečný šumění na obrazovce... Hned jsem jela do nemocnice a den na to jsem podstoupila kyretáž. Ještě že na mě v nemocnici byli tak hodní. Probrečela jsem 3 dny v kuse, od rána do rána. Ikdyž je to těžký a šíleně to bolí u srdíčka, snažím se z toho co nejrychleji dostat. Mělo to být naše první miminko, takže jsme se těšili víc jak dost, že se nám to po půl roce povedlo. Hned jsem se ptala, kdy se zase můžu snažit otěhotnět. Říkali, že tomu máme dát minimálně jeden cyklus s krvácením nebo dva, dýl by nečekali, že prý ani není na co čekat, jak někteří říkají že třeba počkat i půl roku - prý zbytečnost, sliznice se obecně dobře hojí, pokud se tam samozřejmě nedostane žádný zánět/infekce a pod. Jinak jsem po zákroku neměla ani žádné problémy, vůbec jsem nekrvácela, jen trošku špinila. Za 2 týdny mám jít na KO ke své doktorce. Musím ale říct, že jsem 2 dny po zákroku a dnes mě neskutečně pobolívá břicho. Vždy jen na chvíli, ale docela v častých intervalech. Doufám, že bude vše v pořádku a tahle nepříjemná a hlavně psychicky bolestivá situace už se nebude opakovat. Všem vám přeju hodně pevných nervíků. Petra  
    Kebule5   | 09.12.2017 00:04:04 | Reakcí: 6, poslední: 08.11.2018 10:32:17
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Zamlklé těhotenství
      Take mam stejnou zkusenost z 10.tydne, je to hrozne smutne,ale ver mi,ze to preboli,urcite se vam brzy podari dalsi miminko a bude vse v poradku. Moc drzim pesti!!!
      Myšice   | 15.12.2017 21:18:58
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Zamlklé těhotenství
        Díky za podporu :) věřím, že to určitě bude všecko dobrý a za chvilku se budeme zase těšit :)
        Kebule5   | 16.12.2017 20:47:27
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Zamlklé těhotenství
          Ahoj, minulý rok v únoru jsem prodělala to samé, bylo to těžké,ale zvládli jsme to ,na nic jsme nečekali a po prvním cyklu jsme to nechali osudu a další už nepřišel, teď jsem těsně před porodem a čekám kdy se Emička rozhodne jít ven :) takže věřím tomu ,že co nevidět se opět budete radovat z malého prcka :)
          Nela2   | 03.01.2018 06:59:28
          Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Zamlklé těhotenství
      Letos v květnu jsem si prožila to samé a musela jít na revizi. Teď jsem 9+3 a na kontrolu mám jít až 23.11., tak mám z toho trošku obavy.
      miška03   | 07.11.2018 21:39:30
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Zamlklé těhotenství
        Neboj, 14 dní, to uteče jako voda a vše bude určitě v pořádku :) nám už se mimčo taky konečně podařilo, jsem teď ve 28tt. Ale i když to teď všechno vypadá dobře, mám pořád strach, aby se to narodilo zdravé, aby se nic nestalo. Možná se jen zbytečně strachuju, ale přece jen - když si někdo tím potratem projde, má obavy už pořád. Obzvlášť když si přečtete, že se vám mimčo uškrtí na pupeční šňůře   . No hrůza.
        Kebule5   | 08.11.2018 09:53:51
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Zamlklé těhotenství
          Děkuji. To jo, 14 dní je sice krátká doba, ale ta nejistota je nekonečná   . Ono se lehko řekne nestresovat se, ale myšlenkám člověk neporučí, hlavně když jsme si to zažily na vlastní kůži   .
          Vám gratuluji, přeji hladký průběh těhotenstvím, ať se daří  
          miška03   | 08.11.2018 10:32:17
          Reagovat | URL příspěvku
  • Ohlédnutí
    Moc ráda bych psala do jiné kolonky...podobně jako před více než pěti lety "jak jsme si šli pro našeho Jonáška", ale to, co se stalo mně, nám...se tady děje a je potřeba asi napsat i o tom. V pátek 26.5. jsem měla jít na velkej UTZ a v podstatě už z jeho kraje bylo vymalováno. Už z jednoho těhotenství znám ten pohled lékaře, tak bezradnej a zoufalej,a co si budem povídat, v 21.tt prostě srdeční akci nelze přehlédnout ani laikem. Takže to, že tam není srdeční akce jsem řekla já. Pan doktor jen smutně konstatoval...no právě. Skoro rok od tragický smrti táty...V neděli ráno se začalo vyvolávat s maximální dávkou prostinů a oxytocinu, co šlo. no, moc to nešlo. Malá se narodila nakonec podobně překotně jako Jonáš, na pokoji, někdy kolem půl 10.večer. Bylo to fakt bolavý, nevím, jestli jsem takovou fyzickou bolest někdy zažila. Byla mrtvá asi týden, přesto měla 350g. Třikrát omotaný pupečník. Máme vzorky na genetice. Určitě sem napíšu, jestli se něco zjistí, ale zatím to vypadá, že byla zdravá. Po tátově smrti mi ten život s ní, i těch pár měsíců zase zrůžověl. Učila jsem se se znova nadechnout. Moc jsem se na ni těšila a nejen já. To malý štěstí bylo v celý rodině tak očekávaný. No, dopadlo to jinak, než bych si přála, jinak, než na co mám sílu. A tak k tomu návodu...jak se vyrovnat s potratem....Být ráda za ty karty, který zbyly v ruce...a že to jsou většinou esa, jen si to neuvědomuje nebo s nima neumíme hrát....Zkusit se mít rád v tom smutku, vyplakat se, schoulit a věřit, že zase bude dobře. Pro ty, které ještě dítě nemají, je to těžší, ale málokdo nemá kolem sebe nějakou hodnou duši...Hezký letní dny....a štěstí...na zázraky, na ty malinký i velký a úsměv...M
    miho   | 08.06.2017 13:21:28 | Reakcí: 5, poslední: 14.06.2017 13:09:07
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Ohlédnutí
      Ach jo,rikala jsem si,jestli napises. Nedovedu si to predstavit. Sice mam za sebou zamlkly p.,neuspesne ivf.,ale to se neda srovnavat. Nechapu,jak se tohle muze stat,proc se mimco takhle zamota,nechapu,ze telo ti nijak nedalo vedet,ze mala nezije. Je to tragedie,ale je to jak pises, mam manzela, chlapecka,pro co zit. Cas to zahoji,i kdyz to ted tak nevypada. A treba za par mesicu napises radostnou zpravu. Moc na tebe myslim a drzim ti pesti i cele tve rodine 
      Myšice   | 08.06.2017 17:45:10
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Ohlédnutí
      Míšo, upřímnou soustrast. Přeji, ať se vše zase v dobré obrátí. Myslím na Tebe! 
      Calamity J.   | 08.06.2017 20:51:45
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Ohlédnutí
      Upřímnou soustrast  Jak píšeš, chce to čas...
      moninif   | 08.06.2017 21:55:50
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Ohlédnutí
      Upřímnou soustrast, přeji hodně sil      
      sweety77   | 12.06.2017 10:10:33
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Ohlédnutí
      Upřímnou soustrast , hodně sil a držím palce ať to všichni zvládnete  
      markíla   | 14.06.2017 13:09:07
      Reagovat | URL příspěvku
  • Myslíte, že jde tomu i nějak předejít nebo prostě se s tím smířit?
    Domccaa   | 25.03.2016 20:46:25 | Reakcí: 3, poslední: 14.01.2022 20:39:49
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Podle mě smířit a věřit a vytrvat... my měli problémy několik let, dva potraty, nevydařené IVF a teď se tu mazlím s třetím miminkem, které jsme ani neplánovali a ty problémy před lety jsou už jen takové matné.
      Hodně sil všem.
      TaAlex   | 28.04.2016 08:54:00
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Tak já myslím zdravý životní styl a nestresovat se může malinko pomoct jinak je to asi moc neovlivnitelne
      Hlisnikovskaveronika   | 14.01.2022 12:04:12
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        to souhlasím, nedá se to asi moc ovlivnit. V dnešní době si tím asi každá druhá žena projde, co slyším kolem sebe. Myslím si, že zase to tělo si řekne, když je něco špatně, a lepší na začátku. 
        Lenuska1234   | 14.01.2022 20:39:49
        Reagovat | URL příspěvku
  • to snad ne :(
    Tak se opět stalo to nejhorší co mohlo. Ve středu jsem začala špinit, takže fofrem k doktorovi. byl skvělý. vzal mě okamžitě, co jsem vlezla do čekárny. Hned mě poslal do nemocnice. Tam mi udelali UTZ a odběry. Na UTZ byl vidět váček cca 5-6 týden, ale bez srdeční akce. Krev byla OK. HCG 92000. Mela jsem nařízený naprostý klid na lůžku a dávalo mi Utrogestan a něco na zaslavení krvácení. Ještě ten den jsem krvácet přestala. v pátek opět odběry. Ale to už nedopadlo. HCG strašně kleslo....Takže hned na sál :(                 
    Už se mi to jednou stalo. cca před 6 lety u prvního těhu. Vím, že jsme museli dlouho čekat, než jsme se zase mohli pokošet. mam pocit že přes pul roku. Ale ted mi Mudr. v nemocnici říkal, že mám vydržet alespon šestinedělí. Samozřejmě jsem ráda, že můžeme začít opět takhle bro, ale mám strach, co mi řekne moje Mudra. Nemáte s tím někdo zkušennost?
    Martina.F   | 08.06.2015 06:44:00 | Reakcí: 5, poslední: 13.08.2017 10:30:20
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: to snad ne :(
      Achjo, to mě moc mrzí, v kolikátém jsi byla týdnu? Mně se to stalo v 10. týdnu, čekat stačí určitě šestinedělí, pokud nemáš nějaké problémy. A co tady holky psaly, tak pak se to většinou rychle podařilo. Drž se, je to smutný...
      Myšice   | 09.06.2015 12:38:40
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: to snad ne :(
        Dekuju. byla jsem teprve 5+2. Je fakt ze jsem si sotva stačila uvedomit, že jsem tehotna, tak to skoncilo. Uz se mi to stalo koncem roku 2008 a to jsem byla na konci 12 tydne. A prave jsme museli cekat pul roku, nez jsme mohli znovu zacit, tak mam strach, aby to nebylo to same  
        Martina.F   | 09.06.2015 12:43:01
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: to snad ne :(
          Určitě to nebude tak dlouho, dost možná, že by se tělo i vyčistilo samo vlastně "opožděnou" menstruací, uvidíš, co ti řekne doktorka, ale možná by to šlo už po další ms, ten zákrok jistě nebyl velký. Mě to vždycky tak mrzí, když to tu čtu...
          Myšice   | 09.06.2015 12:57:38
          Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: to snad ne :(
          Já měla zamlklé těhotenství v 7tt srdíčko jsem se vůbec nedočkala, dostala jse jen injekci na spuštění MS a že přišla nemusela jsem na revizi, doktor doporučil počkat 3 měsíce, po nich se zadařilo okamžitě. Při dalším těhotenství se to už neopakovalo naštěstí
          Ady.S   | 01.07.2015 18:09:23
          Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: to snad ne :(
      Ahoj, je to starší diskuze tak doufám ,že si to ještě přečteš, taky jsem v únoru prodělala zamlklý potrat,na to se ihned spustil samovolný ,ale ne úplný takže jsem v nemocnici skončila, není to jednoduché ty první dny sem brečela skoro neustále, ale pokud máš super rodinu, přátelé a milujícího přítele tak to preboli :) má doktorka mi radila minimálně 3 sz 6 měsícu počkat, jo jenže přišla první menstruace, vše bylo v pořádku i na gynde, tak SME si řekli ,že to prostě zkusíme , a ono to opět vyšlo hned na poprvé, v březnu jsem měla poslední menzes a v dubnu už jsem kupovala testiky, dnes jsem 19+1 TT a všechno je naprosto úžasný a já sem moc ráda,že SME nečekali tak dlouho, i to mi možná při té psychice více pomohlo :) tak držím palce tentokrát to určitě vyjde :)
      Nela2   | 13.08.2017 10:30:20
      Reagovat | URL příspěvku
  • zamlklé těhu
    Ahoj holky
    vy mě děsíce. Jediná moje naděje je že se pokusím na jaře o další miminko a že to už musí vyjít.
    A teď tu čtu, že ani to se nemusí povést.
    Na miminko jsem se strašně těšila. Byla jsem sice v 8 týdnu, ale každá kdo si s tím musela projít ví že i 8 týdnu je krásná věc. Doktor mi řekl, že by mělo začít už tlouci srdíčko a že počkáme ještě 3 dny. Možná, že mě chtěl jen psychicky připravit na to, že u miláčka už ani tlouci nezačne. Celý víkend jsem na něho mluvila a prosila ho. Však to znáte. Neměla jsem žádné bolesti nic. Pak když mi to řekl, že umřelo byla jsem na tom hodně špatně. Nechtěla jsem tomu věřit. Zajela jsem i do jiné nemocnice, aby mi to potvrdil i jiný doktor. Boužel. Každá z nás si přeje, aby se třeba spletl je to taky jen člověk. Jsem ráda, že nemám zkušenost, jako někteří z Vás u které byl váš gyn. hrozný. Ten můj o malém mluvil, jako o miminku, který umřelo a né jako o plodu který zamlklo. Jen vám chci poradit, aby jste se nedívali do knížek o vývoji plodu. Bude vás mrzet, jak to už byl prcek velký. A nevím jestli jsem jediná kdo si říká že ta PŘÍRODA JE SVINĚ NESPRAVEDLIVÁ. Když si řeknu, že feťačky atd. mají zdravé děti. A pro ty co říkají S TÍM SI MUSÍ PROJÍT KAŽDÁ říkám, že ten kdo si s tím neprošel by nikdy tuhle DEBILNÍ větu neřekl
    holkaja   | 26.12.2014 09:42:48 | Reakcí: 2, poslední: 08.05.2017 15:26:47
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: zamlklé těhu
      Prožít si toto je vždycky hrozné, sama vím taky jsem si tím prošla. Ale měla jsem štěstí přesně za 3 měsíce jsem otěhotněla a rok po smutné události se mi narodila krásná zdravá holčička.
      Co mi hodně pomáhalo bylo nenadávat na přírodu, spíš jsem si říkala že je možná dobře že to tak příroda zařídila, miminko nemuselo být v pořádku a tak ej dobře že se nemuselo trápit. Uvidíš na jaře se zadaří a bude u vás doma svítit sluníčko
      Ady.S   | 27.12.2014 20:52:36
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: zamlklé těhu
      Ahoj, jak na konci píšeš o te nespravedlnosti, tak já jsem na tu přírodu nazlobena úplně stejně, pracuji s malými dětmi a mám kolem sebe spousty nezodpovednych maminek se spoustou děti a mne samotne už to 2 x nevyšlo, takže doteď žádné miminko nemam.  
      kkaarreenn   | 08.05.2017 15:26:47
      Reagovat | URL příspěvku
  • Tak se taky vypíšu, třeba mi to pomůže.
    Po čtyřech letech mi začala dělat HA problémy, a tak jsem 3.8. vzala poslední pilulku. 29.8. jsem byla objednaná na gyndu na pravidelnou roční prohlídku a UTZ ukázal malého bobiška. Na další kontrolu mě doktor objednal na 8.9., to by byl 4+4tt. Ale do té doby stále negativní testy. A na dalším UTZ nic. Prostě nic. Podle doktora se vstřebal, prý se to někdy stává. Mikropotrat v 5tt.
    Cestou domů jsem brečela, bylo mi úplně jedno, že mě všichni vidí. Za těch jedenáct dní jsem si zvykla na těhotenské příznaky, vítala je, užívala si je. Těšila jsem se. A najednou... Nic.
    Doma jsem pak ještě pět hodin brečela, než přišel můj muž a rozveselil mě. Pojmenoval bobka "Chrchlík", podle jednoho kotěte.
    Pak jsem asi měsíc nějak nechtěla chodit mezi lidi, připadalo mi, že se všichni chovají strašně dětinsky, nevyspěle. Mí přátelé jsou přitom starší než já. Cítila jsem prázdnotu, strach, chlad. Napadaly mě myšlenka, že jako žena jsem k ničemu. Že i jako člověk jsem k ničemu.
    Po nějaké době jsem se s tím vyrovnala. Teda aspoň jsem si to myslela.
    Dnes mám 35. den cyklu. Předevčírem mě bolel podbřišek, jako bych to měla dostat, ale zatím nic. Žádné jiné příznaky nemám. A já už týden zase hledám informace o těhotenství. Modlím se a prosím všechny bohy, aby menses nedorazila a test ukázal dvě čárky (zatím jsem ještě neměla možnost zaběhnout do lékárny). Sleduju fotky kamarádek, které mají miminka a nebo jsou v očekávání. Před pěti dny jsem upadla do úzkostného záchvatu. Mám pocit, jako bych se topila. I přes pokusy o racionální úvahy a i přes to, že s mužem jsme se domluvili, že se znovu pokusíme až za půl roku, prostě šílím po tom mít dítě.
    Mé okolí to nechápe. Rodiče o vnoučeti nechtějí ani slyšet. Přátelé si klepou na čelo a zastávají názor, že si dítětem zničím život (nesouhlasím), že si zničím kariéru (nesouhlasím, vždyť teď ani žádnou nemám), že si mám užívat života (copak není více způsobů užívání si života? Chlast a nezodpovědnost mě ani v mých 21 letech nijak netankuje), že jsem moc mladá (podle mého těla mám věk na těhotenství právě tak akorát)... Mí přátelé chtějí dítě až ve třiceti nejdříve a nedokážou nebo nechtějí pochopit, co cítím. Jak je ta touha silná. Jak moc mě ovlivňuje.
    Už si nedokážu sama pomoct... Pořád se mi do hlavy vrací myšlenka, že bych dnes byla v 20tt...
    Makirea   | 25.12.2014 21:55:04 | Reakcí: 5, poslední: 08.05.2017 15:20:01
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj holky čtu vaše příspěvky, já jsem dnes mohla mít už 2.měsíčního chlapečka-přišli jsme o něj v 17.tt o tom čí vina to byla se nechci rozepisovat-stejně mi to malého nevrátí a dr. si jedou dál.
      Jen vás chci povzbudit, není nic ztraceno, bolí to a bude, ale směle kupředu!!!
      Já bych za necelý měsíc měla dostat "zelenou" z endokrinologie a pak hurá na mimíska.
      Držím vám palce, aby vám to také vyšlo.
      Blbý kecy od blbých lidí se najdou vždy a taky nikdy na to malé nezapomenete-s tím se musíte smířit.
      dorkas   | 06.01.2015 15:14:17
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      tak jak to dopadlo? Jinak ti držím palce, aby brzy vyšlo další miminko, myslím, že to určitě klapne, jsi opravdu mladá, v ideálním věku :-), my začli před 30tkou a problémy už byly.
      Nevím, co je lepší, jestli mít děti dřív nebo později, my si fakt užili, vejška, cestování, akce... teď je mi 35, mám 3letého a půlročního caparta a jsem hotová, ten menší začal špatně spát a já jsem tuhá jak prkno, když si vzpomenu, jak jsem dokázala do 4 rána juchat a pak jít na 7 do školy... to bych zvládala nespavý mimčo levou zadní ;-)
      Takže pokud se na to cítíš, tak nic neřeš a jděte do toho, hlavně se dohodni s partnerem, protože ten partnerský život se fakt změní a na dítě musíte být připravení oba.
      Jinak tyhle zamlklá těhotenství se prostě dějí,mě to postihlo také, v 10. týdnu, muselajsem na revizi. V tom pátém bys to dřív ani nezjistila, měla bys prostě opožděnou ms..ale dnes, v době skvělých ultrazvuků se to prostě zjistí brzy a pak se řeší tyhle smutné události..
      Tak se drž, určitě se brzy dočkáš miminka! Držím pěsti.
      Myšice   | 08.01.2015 09:43:50
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj, úplně te chápu, jsem tu první den a nechce se mi podrobne popisovat svůj pripad, ale jak si psala, ze si nemohla chodit mezi lidi, tak mi mluvíš z duše. Mam velký problém teď chodit ven, vlastně jsem zatím jen doma, nakupuje přítel apod. A co se tyce toho, jak ti nikdo nerozumí a říkají ti jak mas spoustu času... Vis co? Prd na ne. Já chtěla miminko už ve dvaceti, ale slychala jsem to samé co ty. A v r. 2015 (ve věku 24 let) jsem samovolně potratila, bohužel s neprijemnymi komplikacemi :( a minuly tyden (ve věku 26 let) jsem prodelala zamlkle tehotenstvi, které sice proběhlo úplně bez komplikaci jen jsem musela na kyretaz, ale to už jsem dobře znala z minula. No a než se budeme moci zas snažit už mi bude 27 let. Žádné jiné miminko do dnes nemam... Co bych za to dala kdybych tenkrát nikoho neposlouchala a začala se o miminko pokoušet už ve dvaceti...
      kkaarreenn   | 08.05.2017 15:20:01
      Reagovat | URL příspěvku
Přidat nový příspěvek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×