Svůj první text jsem napsala z pocitu naprosté beznaděje, jak dnešní školství, jeho organizace a touha, ne všech, ale mnoha po formálním vzdělání – titulech – zcela plýtvá lidským potenciálem. A také mými penězi.
Díky svým dětem jsem se seznámila s vedením základního a středního školství, díky kolegyním se školstvím vyšším odborným a vysokým. Z toho současného vysokého školství jsem byla naprosto konsternována, proto začněme jím.
Odpovídají skutečně znalosti absolventa délce vzdělání?
Systém vysokého školství sleduji zhruba 10 let, tedy od doby, kdy se bez brigádníků neobejdeme. Vůbec mu nerozumím. Např. slečna studuje filozofickou fakultu, má končit, odevzdá diplomovou práci, bohužel, pedagog se nějak nestihne na ni podívat a odjede si na dovolenou, prošvihne se tak termín, kdy by měla být odevzdána finálně a studentka je nucena zapsat si další semestr, kde musí odchodit nějaké předměty. Ale proč? Kvůli nezodpovědnosti pedagoga platíme další půlrok studia? Protože je evidentní, že ty znalosti už nepotřebuje, jsou to zkoušky pro zkoušky, aby zaplnila semestr. Její spolužáci, kteří měli zodpovědnějšího vedoucího práce, skončili v termínu a žádné další zkoušky již nepotřebovali a obdrželi stejný diplom s ukončením stejného oboru. Rozumíte tedy tomu?
Já, po medicíně, kde bylo jasně stanoveno penzum informací s jasně danými zkouškami, které znalosti potvrdí, jsem tohle měla opravdu problém pochopit.
Dokonce si říkám, zda by v některých případech nešlo znalosti získat během dvou let kvalitně zorganizovaného programu místo pěti. A i ty někdo studuje let sedm.
Připadá mi, ale to je skutečně odpozorováno z toho, co jsem viděla u studentek v kanceláři, že některé obory nemají vůbec jasno, jaké základy po studentech chtít a zda tyto informace budou uplatnitelné v praxi, zda pak reálně student nebude potřebovat něco úplně jiného. Zda mají jasno, co s daným oborem vlastně studenti budou dělat.
Když jsem se s podobným případem setkala ve vyprávění naší spoluautorky, jenom místo filozofické fakulty si doplňte pedagogickou, když mně následně poslala odkaz na diskuze, kde se to stížnostmi vysokoškoláků se stejným problémem jen hemží, tak se, prosím, nedivte mému rozhořčení nad současným stavem vysokého školství.
Navíc, jaký ti kantoři dávají studentům do života vzor? Nestíhám, tak nekomunikuji, dělám mrtvého brouka, a že bych se těm lidem, pokud jim neplánovaně prodloužím studium, alespoň omluvil? No, to ani náhodou. S tímto přístupem jsem se na medicíně v 90. letech skutečně nikdy nikde nesetkala. A vůbec netuším, jak bych takové jednání rozdýchávala se svou prvorepublikovou výchovou, kdy uctivost nebyla pokládána za servilnost a slovo bylo zákon. Žádné zbytečné smlouvy jako v dnešní době, které se stejně nakonec nedodrží.
Ekonomická zátěž 1 – VŠ jsou placeny z našich peněz a máme tedy právo, jsou-li pro studenty zdarma, do jejich organizace mluvit
Vysoké školství, tak, jak je dnes koncipováno, je podle mě – nemusíte se mnou souhlasit – pro společnost obrovskou ekonomickou zátěží. To ostatně minule v diskuzi jeden ze čtenářů velmi pěkně spočítal. Nevím, jak snadno vyděláváte prostředky vy, ale já se rozhodla díky dětem přesunout z čistě komerční sféry do oblasti zdravotnického vzdělávání, čemuž bez nadsázky říkám „charitativní byznys“. Nicméně mě baví, stíhám se u něj „zajímat o děti“ a manžel to respektuje a vědomě nejen vytváří finanční zázemí rodině, ale zpočátku i mým projektům. Vážím si toho, že nikdy nevznesl vůči mé „výdělečné činnosti“ křivého slova, jenom jednou, jak jsem zase vymýšlela jak populaci ve vědomostech posunout dále, tak v mírném žertu utrousil: „Přestaň už ty lidi vychovávat. A začni se se svým potenciálem konečně věnovat něčemu profitabilnějšímu.“ Naštěstí to nemělo pokračování a to, že nelítáme do exotických destinací, nás zatím netrápí. („Mluv za sebe,“ ozvalo se za mnou od prvního kritika tohoto článku. :-))
Tímto úvodem chci říct, že si těch svých pár vydělaných peněz vážím natolik, že očekávám, že s daněmi z nich odevzdanými bude zacházeno efektivně. A tím vytváření nových vysokoškolských oborů doslova „na sílu“ rozhodně není. Myslím tím hlavně těch, které vytvořili absolventi školy, kteří by rádi zůstali na akademické půdě, ale už tam bylo ve stávajících oborech plno. Tak si vytvořili nový obor. A to je podle mě špatně, protože obory nemohou vznikat tlakem shora, dle volných „akademiků“, ale zdola, dle toho, co je v praxi potřeba. Zvláště, je-li to placeno českými občany. Jen tak lze do budoucna vytvořit pozitivní, nejen ekonomickou, bilanci.
Ekonomická zátěž 2 – Personalista má dnes doslova Sisyfovskou práci hledat jehlu v kupce sena
Zatímco dříve bylo dle životopisu téměř až na výjimky jasné, co od daného absolventa čekat, dnes není jasného nic. Resp. více poznám dle typu střední školy než o studované vysoké. Nezávidím pozicím personalistů ve velkých firmách.
Ekonomická zátěž 3 – uplatnění pouze formálně vzdělaného vysokoškoláka
Jistě mi dáte za pravdu, že student, který ví, proč na danou vysokou školu šel – odpovídala jeho zájmům, talentu – bude v dané oblasti skutečně dobrý, bude jej to bavit, bude uplatnitelný na trhu práce lusknutím prstu. U těch ostatních, kteří ani vlastně nechtějí moc pracovat, ale někde si to odsedět, ten drive nikdy vidět nebude a je otázka, jestli svému zaměstnavateli nezpůsobí více škody než užitku.
Když se někdo podivoval nad tím, že píši, že odcházejí z VŠ ti schopnější, tak jsem měla na mysli konkrétní lidi. IT pracovníky po vzoru Billa Gatese, kde si v praxi na internetu toho dohledají více, než se dozví na přednáškách. Dále děvčata se vzděláním z vyšší odborné školy, či bakalářky, které už neměly zájem pokračovat v magisterském studiu, nicméně jsou v praktickém pracovním životě 10x šikovnější a použitelnější než některé slečny s titulem Mgr. A právě díky tomu jim dávám přednost.
Rovněž jsem zažila dva krásné případy, kdy rodiče skutečně natlačili své dítě na VŠ, která mu nic neříkala, konkrétně na medicínu. Obě děti naštěstí dopadly dobře. Jedno se po roce trápení přihlásilo na psychologii, tu dokončilo, druhé šlo rovnou vydělávat jako ajťák a nevím, zda má dnes VŠ, ale určitě už ji nepotřebuje.
O systému zcela mimo stávající požadavky vypovídá právě IT oblast
A ještě jednu poznámku k IT. To, že v našem vzdělávacím systému spíše než vzdělávání probíhá zkostnatělá parodie na něj, je nejlépe vidět v IT oblasti. Je téměř 30 let po Listopadu, kdy od počátku bylo v souvislosti s elektronizací, robotizací, rozvojem informačních technologií jasné, kudy se vývoj ubírá. Jak tento vývoj reflektovalo naše školství? Za tu dobu jsme v něm byli schopni pouze vyprodukovat jakýs takýs předmět s názvem Informatika, který, bohužel, nemá kdo učit, protože ajťáci nemají formální vzdělání pro samotné učení. Učit by chtěli, ale nejsou blázni, aby šli na pajdák studovat 2 roky něco (jakési pedagogické minimum), co by schopnostně zvládli za měsíc. Opět jsme u toho, kdy studenti z jedné fakulty upozorňují na to, jak je zbytečně roztahané studium jinde. Což si dovolili hodně, dávat takto pedagogickým fakultám najevo, že oni by to zvládli za kratší dobu.
Kdybychom měli pružně kopírovat požadavky vývoje, tak je dnes každá třetí střední škola orientována na informační technologie a na těch zbylých by se IT oblasti věnovalo minimálně tolik času jako češtině. Možná bychom se divili, jak by ty děti dopadly u povinné matury z IT skvěle, na rozdíl od klasických předmětů. A možná by díky inovativní počítačové výuce i v těch klasických předmětech dopadaly mnohem lépe.
Maximálně 15 dětí ve třídách na základních školách = základ kvalitního vzdělání, přestaňme vymýšlet náhradní řešení!
Ale pojďme k základu, tedy k základnímu školství. Opravdu si myslíme, že v dobách, kdy se rozdíly rozšiřují, nůžky mezi dětmi rozevírají, zvládne jeden učitel 30 naprosto odlišných osobností? Někdy dokonce více? O individualizaci přístupu ani nemluvě? V tomto mně jistě dají za pravdu jak pedagogové, tak zejména psychologové, že ideální třída ve škole, ze které by si skutečně děti mohly něco odnést a která by je vedle rodiny pozitivně formovala, je maximálně o 15 dětech.
To je fakt, o kterém každý racionálně myslící odborník i laik ví, ale všichni, hlavně na těch rozhodovacích místech, dělají, že toto řešení nevidí, a vymýšlí nějaká náhradní. Která samozřejmě jedno po druhém skončila, končí a budou končit naprostým fiaskem.
Co je skvělým doplňkem zvýšení úrovně základních škol, tak přípravné třídy, u kterých se dle mého časem ukáže, že mají 100x větší význam než tisíce neerudovaných asistentů pedagoga. Vzhledem ke zvyšující se poptávce Předškolákových týdeníčků právě ze strany ZŠ v tomto období, dříve je objednávaly většinou ty mateřské, soudím, že se počet škol, které zřídily přípravnou třídu, zvyšuje. A právě v těch přípravných třídách již mechanizmus maxima 15 dětí funguje. Proč ne dále od první třídy?
Maximum dětí ve třídě je základ, který nepřemyslíme žádným jiným nápadem.
Určitě bude spousta z vás argumentovat slovy: „Kde na to vzít?“ Jednak tím, že se zruší všechny dosavadní jiné nápady na změny v základním školství a pak právě díky zefektivnění vysokoškolského studia. Jak?
První oddělení univerzitního vzdělání po 5. třídě
Během základní školy by mělo proběhnout první oddělení dětí s předpoklady pro další studium na vysoké škole. Tohle dnes probíhá a zavedení víceletých gymnázií se ukázalo jako velmi úspěšný prvek. Zatímco lamentujeme nad poklesem úrovně středního a vysokého školství, tak když se zeptáte ředitelů státních 8letých gymnázií, zda úroveň žáků poklesla, nesouhlasně zavrtí hlavou. Jedná se o tak přísný výběr a stále stejně striktní objektivně daný počet přijímaných dětí, že tam skutečně úroveň neklesá. Kdyby si z nich ostatní školní ústavy vzaly příklad, tak nenajdeme ve světě efektivnější školní systém než v České republice. Nároky na kvalitních 8letých gymnáziích skutečně odpovídají tomu, že se jejich absolventi budou hlásit na vysokou školu. Běžně se stává, že student z 8letého gymnázia s trojkami si může vybrat mezi třemi VŠ, kam byl přijat, zatímco z jiné střední školy nebo 4letého gymnázia se na tytéž VŠ nedostanou ani jedničkáři. A tohle se stává nejen u přestupu ze střední školy na vysokou, ale také z vysoké do praktického pracovního života, kdy bez nějakého vstupního testu při pohovoru nemáte vůbec šanci zjistit, co v daných uchazečích je. Se stejným titulem a oborem, ale ze 2 různých škol mohou totiž přijít 2 kvalitativně naprosto odlišní adepti.
Místo vysokých škol více oborů na vyšších odborných školách, klidně s tituly, když je společnost žádá
Právě u vyššího nebo vysokého školství bych udělala další velkou změnu. Spíše než rigidně dané a stále nově vznikající vysoké školy, fakulty či obory bych uvítala střední a vyšší odborné školy reagující na pracovní trh. Měla jsem skutečně v poslední době tu čest potkat několik děvčat – absolventek těchto institucí – nejen u nás, ale i u spolupracujících firem, a jednalo se o nesmírně pracovité slečny s neskutečným tahem na branku, velmi prakticky zaměřené. Proč tedy neudělat systém středních škol, učebních oborů, různých 1-3letých vyšších odborných škol, kde si člověk bude moci vybrat obor dle potřeb na pracovním trhu a udělat si těch vyšších odborných klidně i 10, když na to bude mít čas a chuť? Daly by se studovat i dálkově, večerně, čili každý by se mohl celoživotně vzdělávat dle svých potřeb a možností. A klidně pro ty, co prahnou po vysokoškolských titulech, zaveďme, že po 3 letech studia vyšších odborných škol zakončených závěrečnými zkouškami student automaticky získá titul bakalář a po 5 letech titul magistr. Čili, pokud si dotyčný poskládá a ukončí jednu jednoletou a jednu dvouletou vyšší odbornou školu navazující na středoškolské vzdělání, obdrží titul Bc. Pokud si k tomu dodělá ještě jednu dvouletou nebo dvě jednoleté, nebo bude studovat tří a dvouletou, tedy u všech tří variant celkem 5 let, obdrží titul Mgr.
Analýza uplatnění adeptů vysokých škol v praxi
Co se životaschopnosti jednotlivých VŠ a fakult týče, pak by měla existovat každoroční analýza uplatnění jejich studentů a flexibilní rozhodování preferovaných oborů v následujících letech. Resp. proč nabírat i v dalším roce 50 studentů daného oboru, když z minulých 50 našli uplatnění v oboru pouze 2 nebo dokonce žádný?
Alespoň minimální školné, propojenost školství s praxí
Dalším motivačním prvkem vybrat si pro mě co nejvhodnější vzdělání je platba školného. Pokud si další 2 roky budu doplňovat vzdělání při zaměstnání, může mně je navíc uhradit zaměstnavatel. Bude-li výsledný efekt z daného oboru uspokojivý, udělá to velice rád. Stejně tak může podpořit studenta v celodenním studiu na škole, maminku na mateřské, která si bude chtít rozšířit vzdělání. A to je další faktor, který mně u našeho školství chybí – propojenost škol s firmami, školami, nemocnicemi, zkrátka potenciálními zaměstnavateli, kteří by podporovali vybrané studenty. Ale začínají se naštěstí v tomto rojit první vlaštovky, a to konkrétně u středního školství, kdy se několik firem v daném odvětví domluví, otevřou obor na střední soukromé škole a každá podporuje určitý počet studentů, kteří tak mají studium zdarma. Tímto přístupem by byl budován systém škol, které budou odpovídat poptávce pracovního trhu. Díky nejrůznějším krátkodobým formám studia pro praxi, ne pro titul bude i původně šikovnému dělníkovi umožněno stát se postupně manažerem celé firmy. Na druhé straně, kde nic za uchazečem stát nebude, ani zájem, schopnosti, nic, tak nejen, že nebude nikdy manažerem, ale nebude použitelný ani jako dělník. A takovému by skutečně několikaletý pobyt na vysoké škole náš stát (potažmo my) hradit neměl.
Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668220
Související články
Unschooling – je schopno si dítě samo určit co se učit?
Je unschooling schopen dítě vybavit potřebným know-how, aby dítě bylo schopno rozhodnout, co jej bude v životě nejvíce bavit, naučit jej kritickému myšlení a schopnosti společného bytí – v manželství a v komunitě? Je unschooling metoda s úspěchem aplikovatelná na celou dětskou populaci, a to bez rozdílu finančního a intelektuálního zázemí? Co když v životě přijde situace, kdy dítě prošlé unschoolingem bude např. muset bránit svou vlast? Bude toho schopen? Bude jej to bavit? Najde k tomu vnitřní motivaci?
Čí právo je na dětské JIP větší? Lékaře, rodiče, ostatních dětských pacientů?
Vzpomínáte si na ten případ z března letošního roku? Kdy bylo na dětskou JIP přijato 6týdenní dítě se zápalem plic? Jeho matka tehdy odmítla opustit JIP. Každý se domáhal svého práva. Mohly strany najít společnou řeč?
Komplexní péče o zdraví, psychosomatika a vykadění rakoviny
Překvapuje vás, že ti, kteří příliš nemluví o tom, co pro tělo dělají, vypadají daleko lépe, zdravěji a spokojeněji než ti, kteří denně hlásají, co všechno dodržují a co bychom podle nich měli dodržovat i my ostatní?
Jak by média informovala, kdyby na summitu NATO dělal Trump co Juncker a opačně?
Je zvláštní, jak média některé politiky šetří a jiným nemohou přijít na jméno. Nezdá se vám? Mezi ty druhé jmenované již třetím rokem patří Donald Trump. I když právě u něj bych slovo politik nikdy nepoužila. Myslím, že to byla právě média, která mu jako nepolitikovi pomohla vyhrát volby. Nemusí se nám Doník líbit, ale jeho nesporným pozitivem v dnešním hyperkorektním světě, kdy ani bělocha nemůžete nazvat běloch, je, že právě Trump umí nazývat věci pravými jmény.
Jednotné státní přijímačky: Jsou opravdu takovým zlem?
Nebo odhalí skutečné znalosti dětí? Co na ně říká matka, která zažila s dítětem jejich první ročník?
Móda podzim 2018 aneb jak se „baby“ kolem 50 stanou modelkami
Všechno to začalo ryze žensky: „Nemám co na sebe!“ pronesla žena, která nesnáší nakupování a oblečení zvlášť. Trochu neženské, viďte?
Ne ženy, ale muži nevědí, co chtějí, žádají normální ženy, ale zkuste jim je přivést
Ano, pánové, éra vše i pro vše obětujících se „trubek“ skončila. Dnešní slečny již přemýšlejí, zda a jaká oběť jim za to stojí. A naopak. Přesně vědí, co chtějí. A jsou to dnes právě muži, kteří nevědí, co hledají. A když najdou, co chtěli, strašně se nad tím podivují.
Mick Jagger (75) vs. Miloš Zeman (73) a Axl Rose (56) aneb anti-aging v podání Rolling Stones – rockové turné a dovolenkový klid v Drážďanech
Svobodnou volbu zdravotnického zařízení lze ovlivnit i jinak než zákazy a nařízeními
Nevěříte? Pak čtěte další z Blogů Jany Martincové. Zamysleli se vůbec iniciátoři zavedení spádovosti nemocnic, proč se veřejnost nechce nechat ošetřit v jí nejbližším zařízení?
Měli si to dítě lépe hlídat!
Stát by měl odškodnit děti s následky po očkování
Dokážete si představit svou rodičovskou bezmoc, když máte doma najednou úplně jiné dítě? Jak se změní péče o něj a celkový chod rodiny? Neměl by se přece jen stát k důsledkům očkování postavit čelem? A co výrobce vakcín?
Patří 2leté děti do školky? Ne, když do zařízení, tak do jeslí!
Kdo jiný má větší zkušenost s touto problematikou než matka, která všechna zařízení vyzkoušela na vlastní kůži? A kůži svých dětí? Co o tom soudí? Umístila by 2leté dítě do školky?
Na migranty Němci platit musí, ale jakých zločinů se dopouští, vědět nesmějí
Zákaz vstupu dětem do hotelů. „Proč ne?“ říkají matky
Kde nestačí decentní popis cílové klientely a zaměření hotelu, tam je nutno důraznější upozornění pro některé natvrdlé jedince, v tomto případě rodiče.
Jak se daří činčilímu miminku v naší „kuchyňské farmě“?
Za kým přijdou děti, když chtějí domácího mazlíčka? U nás za matkou. Komu pak za souhlas manžel vynadá? Matce. A kdo je nejslabší článek řetězce, který zvířata nenechá chcípnout hlady? Samozřejmě maminka!
Dítě a elektronika, „vědecký“ výzkum vs. zjištění matky
Podobnost řízení epidemie a ADHD dítěte
Nakolik jste znalí problematiky ADHD, tedy dětské hyperaktivity? Hyperaktivní dítě nejdříve koná, a pak teprve myslí. Dítě neposedí, je zvýšeně pohyblivé, tedy hyperkinetické. Trpí poruchou soustředěnosti a posledním a asi pro rodiče i okolí nejnáročnějším rysem je impulsivní jednání.
Zážitková gastronomie v nově zrekonstruovaném Hraničním zámečku
„Cože, David bude dělat cyklistům smažák?“ neskrývala jsem rozpaky nad rozhodnutím jednoho z našich nejlepších českých šéfkuchařů.
Koronavirus: Po chemoterapii bychom již mohli začít s cílenou biologickou léčbou, co říkáte?
Dosud si vláda v čele se zdravotními experty počínala v této nepředložené situaci velmi dobře. Červený diplom by pak měli obdržet všichni zdravotníci. Nicméně žádné řešení není úspěšné neomezeně dlouhou dobu, každá situace se v čase vyvíjí.
Ambiciózní vs. přísný rodič
Jak zanechat stranou vlastní nenaplněné ambice při výchově? Že se přísnost a důslednost vyplatí? Jak neplést přísnost s nezdravou rodičovskou ambiciózností?
Kam povede nošení roušek na školních chodbách?
Edukací proti agresorům a válce
Mají se vrátit dílny a pozemky? Samozřejmě, že ano!
Víte, jak dlouho pedagožka učila děti rozklepnout vajíčko? 3 hodiny. Krájení křížal pak bylo o kriminál. Proč se bráníme získání manuálních základů u svých dětí?
JAR: Jak to dopadá, když dáte podíl na moci méně schopným, ale o to více zakomplexovaným jedincům
Propastný rozdíl v prosperitě dříve nejrozvinutější země Afriky pod vedením pracovitých bílých Afričanů a současného stavu v čele s většinovým obyvatelstvem snad vidí celý svět. Ale najdou se tací a je jich poměrně hodně i v tzv. dobrých politických kruzích, kteří se tváří, že se nic neděje.
Konec pediatrů v Čechách
Ordinace dětských lékařů zavírají jedna za druhou. Proč jich dříve z každé fakulty vycházelo 80 ročně a dnes by se dali spočítat na prstech jedné ruky? Kdo bude léčit naše děti a vnoučata? Že by léčitel po rekvalifikačním kurzu?
Baví ženy vyhrávat? Nebo raději perou ponožky a žehlí košile?
Měly by ženy přestat vrcholově sportovat? Znamená uchování si ženství podřízení se potřebám muže, rodiny a domácnosti? Nad tématem se zamýšlí jeden promarněný sportovní talent.
Proč všichni rodiče chtějí své děti dát na gymply a VŠ?
Je u nás skutečně od roku 1989 4x více lidí, kteří mají intelektově na studium vysoké školy? Nebo šla jejich úroveň tak dolů? Nemělo by si dítě vybrat obor nebo vytvořit profesi, která jej bude naplňovat, než se honit za titulem?
Strategie Ministerstva zdravotnictví k odlivu kvalitních lékařů z ČR
Co udělá instalatér s netěsnící trubkou? Dokážete si představit, že místo opravy protékajícího potrubí pouze zvýší průtok vody? Ministerstvu netěsní trubka a lékaři mu utíkají ze systému ven, co udělá jako správný instalatér?
Kdypak nám znárodní Google?
„Pohled vlády na ekonomiku by se dal shrnout do několika krátkých frází: Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.“
Babiš nebo Johnson? Kdo má boj s koronavirem vymyšlen lépe?
Měla by být víceletá gymnázia zrušena?
Malíři tvoří rozmanité krajiny, byť jsou sami zavřeni v temné místnosti, náctiletí hudebníci zpívají o hrůzách války, přestože žádnou válku nezažili, promiskuitní básníci píší o nehynoucí lásce. A do toho se nám politici, kteří sami nikdy nevykročili ze své vlastní společenské bubliny, snaží namluvit, jak víceletá gymnázia rozdělují společnost.