Čí právo je na dětské JIP větší? Lékaře, rodiče, ostatních dětských pacientů?

Vzpomínáte si na ten případ z března letošního roku? Kdy bylo na dětskou JIP přijato 6týdenní dítě se zápalem plic? Jeho matka tehdy odmítla opustit JIP. Následně si přivolala kamarádku-aktivistku, lékař pak na matku policii. Každý se domáhal svého práva. Mohly strany najít společnou řeč?

Jak to chodí na dětské JIPce?

Je to taková místnost, kde leží několik pacientů napojených na nejrůznější přístroje, které monitorují jejich životně důležité funkce, příp. dodávají léky. V očním dosahu je sestra, která sleduje monitory jednotlivých pacientů. Jsou totiž všichni ve velmi vážném stavu.

U dětí je situace o to náročnější, že dochází k dramatickým výkyvům zdravotního stavu v podstatě z minuty na minutu. Ještě odpoledne to vypadá na nějakou virózu, večer již dítěti černá kůže na končetinách, volá se neprodleně rychlá a za pár hodin už dítě může být po amputaci.

Subjekt číslo 1 – lékaři a sestry

Z výše zmíněného vyplývá, že lékaři a sestry zde pracují v extrémně stresovém prostředí. Žádná změna stavu nepočká, musejí reagovat hned, vyhodnotit situaci, nastínit možná řešení a to nejlepší z nich vybrat. Nemají času nazbyt, resp. jakékoliv zdržení znamená ohrožení života malého pacienta.

Subjekt číslo 2 – malí pacienti

Ti zde leží ve vážném stavu a potřebují kromě nezbytné farmakoterapie, podpory dýchání, také vnímat kolem sebe psychickou pohodu a klid. Protože klid uzdravuje.

Subjekt číslo 3 – rodiče malých pacientů

Nebýt dané katarzní situace, ani si tento subjekt nepřipustíme, že může do situace zasáhnout. Rodiče dětí v nemocnici jsou samozřejmě přirozeně nervózní, bojí se o zdraví svého dítěte. Většinou jsou doma, protože JIP neskýtá prostor pro jejich pobyt. Na rozdíl od standardního oddělení.

Rekapitulace situace, aneb co může vše způsobit jedna neschopnost se domluvit

Za normální situace na JIP pracují v symbióze sestry s lékaři, aby vytvořili co největší šanci na uzdravení malých pacientů. Potřebují k tomu klid, co nejméně rušivých elementů, aby se plně mohli soustředit na vnímání stavů a případné řešení akutně vzniklých zdravotních problémů už tak vážně nemocných dětí.

Přítomnost jakéhokoliv člověka mimo stabilní personál je samozřejmě dekoncentruje. Není to vůbec o egu lékaře, ale zkuste si představit, že bude bankovní úřednici stát klient ne za přepážkou, ale za zády. Lékař potřebuje kolem sebe nějakou bezpečnou zónu pro sebe, ostatní personál a samotné pacienty. Tehdy se cítí komfortně a dokáže i v tak napjaté atmosféře, která na dětské JIP panuje kolem sebe rozprostírat klid. Když účast dalších osob lékař odmítne, nejde opravdu o jeho ego, jak se někdo mylně domnívá, i když u lékařů se s ním můžeme setkat, ale v této situaci jde hlavně o komfort pro klidné rozhodování, které všichni malí pacienti budou ze strany lékaře potřebovat, nejvíce možná právě to čerstvě přijaté dítě.

Inzerce

Chápu matku, která se bojí o své dítě a nejraději by je měla pod kontrolou. Jsou ovšem chvíle, kdy v zájmu i toho svého dítěte je musí svěřit povolanějším. A operovat tím, že je potřeba kojit, je úplně mimo. Dítě v tomto stavu jednak nemůžete odpojit od přístrojů, je otázka, zda vůbec bude mít sílu sát. A myslím, že kdyby promluvila, opravdu promluvila slušně se sestrami, tak ji v klidu nechají odstříkat na sesterně, další dávky již může přinášet přímo do nemocnice a sestry je dítěti budou podávat.

Když 2 dělají totéž, není to totéž, chceme-li se domluvit, promýšlíme formu

Zkusila jsem si představit sebe v dané situaci a možnosti, jak bych mohla naložit se svým jednáním. Buď bych přišla a agresivně se domáhala svých práv. Agrese plodí agresi, takže nemohu očekávat, že mně druhá strana vyhoví. Přijdu-li a normálně se pokusím s personálem slušně si promluvit a zeptám se, jak by se jim to hodilo, aby co nejméně narušovalo chod JIPky, tak pochybuji, že bych narazila.

A přivolat si ještě na JIP aktivistku točící s mobilním telefonem? Přijde vám to normální? Že na jedné straně jsou lékaři řešící prekérní zdravotní situace týkající se několika rodin, kdy mají jejich osud a štěstí v danou chvíli ve svých rukách a na druhé 2 ženské, promiňte mi ten výraz, které se tam jedou zviditelňovat?

Inzerce

Zkuste si na JIP přestavit vlastní dítě

Jestli vám ještě stále připadá, že paní byla v právu, tak si zkuste představit, že na té JIPce leží kromě jejího dítěte i to vaše. Ve vážném stavu. Ve kterém potřebuje bdělého lékaře v duševní rovnováze. To ani nemluvím o skutečnosti, kdy se na sociálních sítích údajně ozvala matka skutečně vážně postiženého sousedního pacienta na oné JIPce. Matka, dožadující se svých práv, údajně v té místnosti, kde by měla panovat atmosféra klidu, celé minuty, možná desítky minut či hodiny, než se jí asi podařilo odtud „přesunout“, telefonovala. Šířila tak dusnou atmosféru a to elektromagnetické vyzařování z telefonu určitě také k pozitivnímu vlivu na přístroje na JIP nepřispívalo.

Co bych dělala na vlastní kůži?

Pokud člověk v dané situaci není, tak to nemůže zodpovědně říci. Také jsem zažila, byť jsme oba s manželem zdravotníci, se zdravotníky ne zrovna příjemné chvíle, ale nikdy jsme si v akutní adrenalinové fázi nedovolili situaci hrotit. Šlo totiž mimo jiné o zdraví našeho dítěte. A jak to dopadlo? Možná i vzhledem k našemu jednání následnou omluvou lékařky. Takže chápu bezmoc, kdy by nejraději byl člověk u svého dítěte. Na druhé straně, pokud se rozhodnu využít služeb lékařů, tak nejlépe přece tam, kde jim budu důvěřovat. Výše uvedený zásah ale důvěru mezi oběma stranami značně nalomil.

Jestli by nebylo pro matku lepší jít na čerstvý vzduch

Tohle není jízlivá poznámka, ale dobře míněná rada na základě vlastní zkušenosti. Rychlou jsme volali k dětem 2x. Poprvé k dceři, u které jsme v případě laryngitidy dvěma postupně aplikovanými čípky vyčerpali doma zvládnutelné terapeutické možnosti. Podruhé ji volala k synovi školka po krátkodobém bezvědomí. Z toho se naštěstí rychle otřepal a já přijela i s dětským lékařem snad do 7 minut ke školce, to už tam byla Rychlá a syn s ní vesele komunikoval, v ruce mával nafouknutou gumovou rukavicí. Zatímco on si jízdu s houkáním velmi užíval, bylo vidět, jak se uvnitř vozu cítí důležitě, já byla doslova zralá na koronární jednotku. Ani nevíte, jak po příjmu a uložení dítěte na oddělení jsem se velmi ráda vydala pěšky asi 4 km domů pro potřebné věci, abych si hlavu trochu pročistila a odstranila vyplavený adrenalin. Možná by to měli předepisovat automaticky všem rodičům, jejichž dítě se ocitlo v akutním stavu. Co myslíte?

Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=667719

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Čí právo je na dětské JIP větší? Lékaře, rodiče, ostatních dětských pacientů? - diskuze

  • Nesmyslný článek
    Dítě má právo na neprežitý kontakt s rodičem. A jip není výjimkou. Nemá jiné zákony. Odbornici doporučuji pozorně nastudovat práva a zákony. Má velké mezery. Diky za aktivisty a rodiče který se nedaj a trvají na svých právech:-)
    camilla17   | 29.06.2018 11:50:43
    Reagovat | URL příspěvku
  • Diskuze?????
    Vedle všeho co už bylo v komentářích řečeno, jen chci napsat, díky bohu za “aktivistky”, protože jinak by děti a jejich rodiče byli vydáni napospas doktorům jako jste vy. Možná by se lékařské fakulty měly více zaměřit i na psychiku pacienta, natožpak dětského, tedy pokud cílem léčebného procesu není vytvářet pacienty pro kolegy psychiatry.
    Aragonitka   | 28.06.2018 23:10:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • Reakce na subjektivní článek
    Je mi líto, že dle fotky mladá a sympatická paní doktorka, má takto zastaralé a zkreslené názory, které se neslučují s právním systémem této země, jsem ráda, že není ošetřující lékařkou našich dětí, protože bych k ní důvěru neměla. Chci napsat pár svých postřehů k jejímu článku.
    Subjekt číslo 1 – zdravotní personál – by měl být standardně zvyklý na to, že rodiče chtějí být nonstop s dítětem při jeho hospitalizaci, toto by snad pro ně neměl být další stresující faktor, a pokud by to za stresující faktor považovali, mohli si za své zaměstnání zvolit jiné oddělení nemocnice, kde vše probíhá klidněji. Nikde jsem neviděla, že by matka dítěte byla nějak neklidná či napadala zdravotní personál slovně nebo fyzicky. Nabízí se dotaz, zda při přítomnosti rodiče se snad chová zdravotní personál jinak „profesionálně“, než když rodič přítomen není? Naopak, když jsem byla se synem hospitalizována v nemocnici, pro zdravotní personál má přítomnost znamenala úlevu, jinak by tam bez tišících prostředků měli trvale plačící dítě, kterému by tato psychická nepohoda ke zlepšení zdravotního stavu nijak nepomohla a vím, že stejně by se choval na jakémkoliv oddělení nemocnice bez výjimky, zda se jedná o standardní oddělení nebo JIP.
    Subjekt číslo 2 – malí pacienti – by měl být subjekt číslo 1, tedy ten hlavní faktor, na který by se měl brát zvláštní zřetel tak, aby u malých pacientů ve velmi špatném zdravotním stavu došlo ke zdravotnímu zlepšení i díky zlepšení jejich psychické pohody, a aby na nich hospitalizace nenechala trvalé psychické následky.
    Pakliže zákon stanoví právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče, nevím, proč zrovna subjekt 3 – rodiče malých pacientů – by neměli být na JIP přítomni, navíc pokud se jedná o kojící matku takto malého miminka. Mám za to, že kdyby se s přítomným zdravotním personálem dalo v klidu domluvit, jak paní doktorka píše, tak by na místo určitě nemusela chodit paní, která provádí osvětu a bojuje za práva hospitalizovaných dětí.
    Hanlivé označení slovem „ženské“ mi nepřijde ze strany paní doktorky na místě, možná by bylo lepší volit příště jako autory článku kompetentní lidi, kteří si nemusí pomáhat takovými až urážlivými výrazy k prosazení jejich názorů, vždyť jedna žena tam byla jako maminka, která těžce nesla zdravotní stav svého dítěte a druhá tam byla z důvodu, aby mohla hájit její práva a hlavně práva jejího dítěte, která mu byla upírána. Maminka tohoto dítěte by určitě nemusela telefonovat, kdyby se jen nedomáhala svých práv. Kdyby maminka šla na „čerstvý vzduch“, mám za to, že by ji zdravotní personál k jejímu dítěti již nepustil.
    Je mi líto, že jako autorka tohoto článku byla vybrána paní doktorka s takto subjektivním názorem, píše o věcech, které zná jen z doslechu a nemůže je objektivně posoudit. Sama jako maminka dvou kluků si nedokážu představit, že bych v takto obtížné situaci ještě musela něco řešit s policií či bojovným lékařem.
    Martinav007   | 28.06.2018 15:44:40
    Reagovat | URL příspěvku
  • Postupy při absenci zákonného zástupce
    Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak v tomto případě řešíte zákonem dané právo dítěte na přítomnost zákonného zástupce v režimu 24/7? A povinnost rodiče informovaně schvalovat veškeré zákroky v souvislosti s léčbou dítěte? Stejnem tak, jaký je postup, pokud u dítěte zrovna rodič nebo jiná osoba blízká není, a dítě pláče nebo hrozí vytrhnutí kanyly? Nebo jak pomáháte dětem uklidnit se bez rodiče před spánkem? Předem děkuji za odpovědi.
    TheaP   | 28.06.2018 15:44:18
    Reagovat | URL příspěvku
  • pravo
    Vas clanek je vlastne uplne ale uplne zbytecny protoze pravo na nepretrzity kontakt ditete s rodicem je zakotven v zakladni Listine prav a svobod :) a toto je nadrazeno Vasemu nazoru a i ostatnich lekaru kteri nechapou ze dite bez rodice se bude vzdy uzdravovat hure .. takze jen tu obhajujete porusovani lidskych prav :)
    vaili   | 28.06.2018 14:22:28
    Reagovat | URL příspěvku
  • Dvojí metr
    Dobrý den,
    velice by mne zajímalo, proč jste tehdy jela se synem jako doprovod sanitním vozem, když podle Vašich vlastních slov byl již při vědomí a komunikující, bez známek ohrožení života? To jste neměla obavy, že při poskytování přednemocniční zdravotní péče v sanitním voze budete působit jako rušivý element? Troufám si usuzovat, že jste jela společně se synem, protože jste po této události jeho přechodné ztráty vědomí chtěla být prostě po jeho boku. A stejně tak to cítí i tito rodiče malých pacientů na JIPu. Ano, jistě i oni dokáží jít ven na vzduch. Ale až se na to sami budou cítit a až vyhodnotí, že už není situace natolik kritická a že už se od svého dítěte na nějaký okamžik mohou vzdálit. Velice mě mrzí, že jako u zdravotníka u Vás nacházím tak málo empatie. Protože empatii máte jen jednosměnou - směrem k lékařskému personálu. Sama jsem zdravotník, pracuji na urgentním příjmu a nikdy nám není přítomnost rodičů na obtíž při žádném z poskytovaných úkonů. Nevím, proč by tomu na JIPu mělo být naopak a mělo by toto - něco zcela přirozeného, mělo někomu vadit.
    JuNe   | 28.06.2018 14:10:25
    Reagovat | URL příspěvku
  • Diskuze?
    Článek má špatný nadpis...přestože tuto problematiku nevnímám černobíle a chápu, že nervozní rodiče na JIP můžou přinést víc problémů než užitku - čekala jsem polemiku - vypíchnutí pro a proti, různé úhly pohledu. Toto je subjektivní a zcela jednostranný popis postrádající jakoukoliv empatii, navíc psaný značně manipulativní formou ("matka si přivedla aktivistku"). Je to bohužel smutné potvrzení toho, jak to v našem zdravotnictví i 30 let po revoluci funguje - tělo oddělené od ducha. Jak se asi cítí malí pacienti oddělení od rodičů nikoho nezajímá.
    Urtica   | 28.06.2018 14:06:21
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tohle myslíte vážně?
    Mluvíte o právu a přesto o něm očividně nevíte vůbec nic. Doufám, že se s vámi nepotkám v ordinaci, neboť mě děsí představa, že někdo, kdo je schopen vyplodit takový článek, léčí lidi a nedejbože děti.
    ElviraNova   | 28.06.2018 13:57:23
    Reagovat | URL příspěvku
  • můj názor
    Ano, právo dětí na přítomnost rodiče autorka zapomněla zmínit. Stačí si představit, jak se asi malé dítě cítí, pokud se najednou ocitne samo mezi cizími lidmi. Myslím, že pokud rodič může být s dítětem nepřetržitě, je to to nejlepší zejména pro psychický stav dítěte. A psychika se zdravotním stavem souvisí velice úzce.
    Martikov   | 28.06.2018 13:38:35
    Reagovat | URL příspěvku
  • otázka práva
    Děti (nějak jste na ně v tom nadpisu zapomněla) mají právo být se svými rodiči nepřetržitě, i na JIPce. To není věcí diskuse a není to nijak závislé na tom, jestli by (podle názoru lékaře) bylo pro rodiče lepší jít ven na čerstvý vzduch.
    novakj   | 21.06.2018 20:02:09
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×