Kojení - vazba kojící matky a dítěte

Je kojení jedinou cestou k citové vazbě matky a dítěte?

  1. Stručná historie kojení
  2. Proč kojit
  3. Proč nekojit
  4. Schopnost kojit
  5. Kojení - jediná cesta k citové vazbě?

1. Stručná historie kojení

Již od pradávna přemýšlí filozofové, lékaři, vědci a odborníci nad otázkou vlivu mateřského mléka na vývoj člověka. Hledají odpovědi v oblasti fyzického a psychického vývoje, v oblasti emocionálních a charakterových vlastností, v oblasti kognitivních schopností.

Archeologické nálezy z doby kamenné dokazují, jak nenahraditelná byla výživa mateřským mlékem. Ženské modly, jakožto bohyně hojnosti a plodnosti, byly znázorňovány s nejcharakterističtějšími znaky ženského pohlaví, extrémně mohutnými hýžděmi a prsy. Staří Egypťané považovali mateřské mléko za léčivé a hojivé, řecká a římská mytologie připisovala speciálně mateřskému mléku bohyň zázračnou moc nesmrtelnosti, ve starověku byla známá domněnka o vlivu a přechodu vlastností kojné na novorozence mléčnou cestou.

Ze zachovaných literárních pramenů Indů, Peršanů, Egypťanů, Řeků a Římanů se však také dovídáme, že přirozený obyčej, kdy matka kojí své dítě, nebyl zcela pravidelným, tudíž že ne všechny matky své děti kojily. Především zámožné matky z patricijských rodin se vzdávaly kojení ze společenských důvodů a z obavy, že ztratí kojením své pevné poprsí, tehdy považované za symbol ženské krásy. Ne vždy měla matka dostatek mléka, ne vždy byla přítomna vhodná kojná. Vzhledem k tomu byly namísto kvalitního mateřského mléka podávány dětem náhražky v podobě kravského či kozího mléka, a proto jich mnoho takto živených umíralo.

V propagaci kojení vlastní matkou pokračovali i středověcí myslitelé. Zastáncem kojení byla sama církev, která hlásala, aby byl novorozenec kojen svou zdravou matkou. Kojnou pouze náhradou za matku nemocnou.

Koncem 18. století v Evropě ve znamení francouzské revoluce byly ženy podněcovány ke kojení za účelem předání všech vojenských, šlechetných a ctnostných vlastností, proudících mlékem do srdcí kojenců. Tak matky, které zvolily kojení, vyslovily souhlas s režimem, naopak matky, které odmítaly kojit vlastní dítě, byly považovány za sociálně podvratné. Podpora kojících žen přicházela ze strany vlády i v podobě státní podpory, která se týkala nejen žen vdaných, ale i svobodných matek, rozhodnutých neposílat své dítě k tzv. laciné kojné na venkov.

2. Existuje mnoho důvodů proč kojit    

Dítě má právo na mateřské mléko jako potravu plně odpovídající jeho potřebám a matka má právo kojit. Nenahraditelnost kojení z hlediska ochrany před nemocemi, alergiemi či infekcemi jak v dětském, tak dospělém věku, je dnes velmi dobře známá. A mnohé studie se přiklánějí i k názoru, že existuje pozitivní vztah mezi kojením a kognitivním vývojem. Poukazují na fakt, že čím déle jsou děti kojeny, tím dosahují nezanedbatelné rozdíly ve verbálních schopnostech, motorických dovednostech či stavech pozornosti, ale zejména nezanedbatelné rozdíly v inteligenčních testech a vykazují tak vyšší IQ ve srovnání s dětmi kojenými málo či nekojenými vůbec.

I přes všechny tyto skutečnosti však mnozí odborníci na druhou stranu upozorňují, že neexistují jednoznačné závěry, které by potvrzovaly vazbu mezi kojením dítěte a jeho zdravím tak, jak bylo propagováno dříve, neboť současné výzkumy nemohou dřívější výsledky zcela potvrdit. Zda jsou rozdíly mezi dětmi způsobeny skutečně mateřským mlékem, jeho složením (esenciálními mastnými kyselinami s dlouhým řetězcem, inzulínu podobným růstovým faktorem) či k tomu přispívají okolnosti behaviorálního charakteru s kojením spojené (jistota a tělesná blízkost s matkou) bude ještě dlouho předmětem zkoumání. Přesto je mateřské mléko stále považováno za nejpřirozenější, nejvhodnější a nejhodnotnější způsob výživy novorozeného dítěte a přináší mnoho výhod pro matku i pro dítě, a to jak po stránce fyzické, tak i psychické, mnoho výhod i pro celou rodinu a pro společnost.

3. Existují však i důvody, proč nekojit

Jde o situace, kdy kojení namísto výhod představuje pro dítě zdravotní riziko. Jde zejména o užívání určitých léků, které se vylučují do mateřského mléka, dále jde o užívání návykových látek, o nadměrnou konzumaci kofeinu, cigaret a alkoholu. Kojení se nedoporučuje matkám s infekčními chorobami, matkám, u kterých byl zjištěn virus HIV.

I otázka kouření se stává dilematem mnoha žen, které chtějí otěhotnět nebo těhotné již jsou. Na jedné straně se matky shodují na škodlivosti kouření obecně a podporují ukončení kouření, na druhé straně mnohé neví ani o škodlivosti náhradních nikotinových cigaret a náplastí ani o škodlivosti byť jen pasivního kouření. I vzhledem k obecnému rozšířenému povědomí o škodlivosti kouření při kojení byly ovlivněny názory mnoha matek-kuřaček o lepší kvalitě přípravků umělé výživy vzhledem ke kvalitě jejich mateřského mléka, a to tak silně, že se nakonec rozhodly s kojením nezačínat nebo ho předčasně ukončit.

4. Schopnost kojit

Je jen malé procento žen, které nemohou z různých důvodů kojit. Pokud si žena není čímkoliv jista, má možnost zeptat se v poradně svého gynekologa, který by měl s matkou všechny nejasnosti probrat, vysvětlit je a v těhotenství alespoň jednou prohlédnout její prsa. Tak by se zřejmě matky nesetkaly až v porodnici s pojmy vpáčených a plochých bradavek, s možností nošení formovačů bradavek po celou dobu těhotenství a s možností použití kontaktních kojících kloboučků, s problematikou ragád a možnostmi jejich řešení.

Paradoxně, výsledky různých výzkumů poukazují na to, že gynekologové problematiku kojení s matkami nejen neřeší, ale jen malé procento matek prohlídku prsou prodělá. Otázkou tak zůstává, zda o prohlídku tyto matky výslovně zažádají nebo je prohlídka automatickou součástí návštěv. Neméně důležitá je také spolupráce s rodinou, partnerem či přáteli, kteří mohou matku svým názorem ovlivnit. Partnerům kojení nevadí, jeho význam chápou a matku podporují. Jiná skutečnost nastává ve vztahu matek se ženami starší generace (vlastních matek a babiček), které mají ještě v mnohém zakořeněné názory o slabém mléku či nedostatku mléka a pokud například dítě pláče po kojení dříve jak za tři hodiny, přiklánějí se okamžitě k dokrmu umělou výživou.

Téměř všechny matky shodně udávají, že dovednost kojení získaly v porodnici, mnohé však dodávají, že tato dovednost nebyla stoprocentní. Tápou, neví si rady s problematickými bradavkami, s nalitými prsy či záněty prsou, se spavým a neklidným dítětem. Samy doma řeší vše s pomocí získaných informací, s pomocí laktační poradkyně, vlastní snahou a odhodlaností kojit. Dalším, na koho se matky díky ne zcela dobrým zkušenostem obracejí ve velmi malé míře, je pediatr. Často uvádějí, že ač očekávaly pomoc, pediatr je z časových důvodů odkazoval na dětskou sestru v ambulanci (a i ta nebyla schopna v mnohém matce vyhovět). Dále pediatr neznal (nebo nechtěl znát) kontakt na laktační poradkyni v nejbližším okolí (pokud bychom uvažovali o možné spolupráci pediatra a laktační poradkyně – měl by si lékař sám zjistit například na internetu spojení na laktační poradkyni nebo by měla laktační poradkyně u pediatrů nabízet svoje poradenství?). V neposlední řadě mnoho matek poukazuje na skutečnost, že jakýkoliv problém v kojení řešil pediatr okamžitým nasazením umělé výživy.

5. Kojení – jediná cesta k citové vazbě kojící matky a dítěte?  

Sací reflex byl zaznamenán již v prenatálním období, kdy se plod učí strkat prsty do úst a během porodu, kdy reaguje na dotek úst. První kojení jsou pro novorozence složitou činností, ke které je potřeba jednak obratnosti a spolupráce jazyka a spodní čelisti dítěte a jednak čas pro učení a upevnění čili zautomatizování sacího reflexu. Uchopení bradavky je tak pro dítě daleko těžší než savička na láhvi při umělém krmení, takže dítě, které zkusí umělé krmení, kde mléko volně teče a není potřeba se namáhat, brzy kojení odmítá. Doporučení odborníků je tedy ne v dokrmování či krmení lahví, ale například lžičkou, kapátkem nebo kádinkou. V pozdějším kojeneckém období je sací reflex spojen s poznáváním okolního světa - každý uchopený předmět je vložen do úst a reflexními pohyby jazyka a rtů dochází k ohmatávání předmětů.

I když dudlík ani samotná láhev nemohou plně nahradit teplo, vůni či měkkost matčiny bradavky a prsu, může krmení lahví, co nejvíce podobné kojení (fyzický kontakt na nahém těle a láskyplné kontakty matky) alespoň částečně prs nahradit a vytvořit v dítěti představu klidu a pohody. Nemálo dětí dlouhodobě kojených přichází později k matce s přáním přisát se k prsu ne z pocitu žízně či hladu, ale z touhy po ochraně, sociálním kontaktu, komunikaci, jistotě a bezpečí, pocitu, že matka patří jim a je vždy k dispozici.  Nejčastější polohou kojících matek je poloha náruče. Nejčastější polohou matek krmících dítě lahví je poloha, kdy mají dítě v sedačce. Argumentem matek je možnost komunikace s dítětem z očí do očí a volné ruce pro lepší manipulaci s dítětem i jídlem. Je škoda jak pro matku, tak pro dítě, že tím dochází k oddělení jejich tělesného kontaktu. Kromě toho, ve chvíli, kdy matka přestane kojit, mohou krmit dítě i další členové rodiny, což je rozdělení nejen tělesné, ale i bytostní. Ač by bylo možno namítnout, že mazlit se s dítětem a chovat ho lze v jinou dobu, chvíle jídla je velmi intimní a málokdy nastává podobná. To, že kojení je skutečně chvílí, kdy se matka plně věnuje dítěti a nespěchá, potvrzuje srovnání dvou podobných otázek: když kojící matky odpovídají na dotaz, jak dlouho kojí, většina jich uvádí, že kojení trvá déle než 15 minut. Nekojící matky uvádí, že krmení trvá méně než 15 minut, tudíž naprostý opak. Výsledek vychází zřejmě z toho, že při kojení se dítě musí snažit a namáhat, kdežto u krmení je dítě více povzbuzováno k jídlu, je zde také nebezpečí větších dírek u saviček, takže mléko dítěti teče rychleji a hlavně snadněji a dítě je tak rychleji najedeno. Pokud je dítě střídavě kojeno i krmeno lahví, je toto sání dvěma způsoby pro dítě často matoucí a může při nesprávném přístupu znamenat pocit neúspěchu jak pro matku, tak pro dítě.

V žádném případě však nelze udělat obecný závěr, že jsou kojené děti vždy klidnější, šťastnější a jistější ve vztahu k matce! Pokud je kojící matka netrpělivá, bere kojení jako nutné zlo, které ji v mnohém omezuje, s dítětem nekomunikuje, nehladí ho, nepodepírá ani láskyplně nekolíbe, je toto dítě mnohem více ochuzeno než dítě matky, která z různého důvodu dítě nekojí, ale je trpělivá, krmení je pro ni intimní chvílí plnou lásky, hlazení, kolíbání a příjemné komunikace.

Co tedy ženy, které ze zdravotního důvodu kojit nemohou nebo se samy rozhodly z jakéhokoliv důvodu nekojit již před těhotenstvím či před porodem? Co ženy, které se při kojení trápí, mají bolesti, a čím více se trápí, tím více se trápí i dítě, které stres matky samozřejmě vycítí? A co ženy, které dítě adoptovaly…? Začarovaný kruh, ze kterého pak vede cesta k psychologovi, psychiatrovi, k výčitkám zklamání a pocitu neschopnosti… Jak bylo již výše uvedeno, matka má právo kojit, ne povinnost! Je tedy nutné ji při její volbě nekojit odsuzovat za to, že nesplnila úlohu „správné a dobré matky“? Stačí se podívat na různé webové stránky a diskuze, kde se matky, které nekojí, obávají, že se na ně společnost bude dívat přes prsty, stydí se projevit svůj názor o tom, že i ony dokážou vychovat bez kojení tělesně i duševně zdravé a milované dítě.

Dítě je bytost sociální a touží po společnosti. Ve společnosti je i při přijímání potravy. To začíná již při prvotním pití mateřského či umělého mléka. Nejen tedy kojení, ale i krmení umělým mlékem tak nemusí znamenat pouze přijímání potravy a pocit nasycení, ale i společné zažívání klidu a míru, možnost být si nablízku, navazování očního kontaktu s blízkou osobou, vytváření a prohlubování vzájemného a intimního vztahu. Obě formy příjmu potravy tak může předurčovat nejen způsob, jakým bude později jedinec stolovat a jaký bude jeho přístup k jídlu, ale i jak bude navazovat vztahy, jak bude schopen komunikovat a spoluprožívat společné chvíle s jinými lidmi. Je také možné, že podle scénáře, jak je dítě v jídle podporováno a povzbuzováno, jak je v jídle omezováno nebo do jídla nuceno, jaké náhlé stravovací změny u dítěte nastávají, jaké libé či nelibé pocity u jídla zažívá, se vyvíjí další etapa jeho stravování a komunikace.  A je to vždy jen a jen na základě přístupu jeho matky, bez ohledu na to, jaký způsob výživy svého dítěte si vybrala.

Autor Mgr. Ivana Stehlíková, Ph.D.

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Kojení - vazba kojící matky a dítěte - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Nekojení
    Já jsem malou ze zdravotních důvodů kojila jen týden. Můj vztah k malé to nijak neovlivnilo, prospivá a roste jak z vody.
    Musím říct, že mě nejvíc mrzelo když většinou jako druhá otázka při setkání se s někým ať už cizím či známým bylo: ,, A kojíte?,,. Proboha co je komu do toho jsem snad o to horší matka? Ještě že s toho si fakt nic nedělám jinak by mě to asi dostalo. A teď už vím že pokud potkám nějakou maminku rozhodně se nebudu ptát na tak intimní věc, nic mi do toho není...
    akucinka   | 17.05.2012 11:40:57
    Reagovat | URL příspěvku
  • malá byla kojená do 6 týdnů plně, do 6 měsíců částečně, neřekla bych, že nás to nějak poznamenalo. chtěla jsem kojit, ale malá nepřibírala, i druhé bych jednou chtěla kojit, ale myslím, že se to dnes s vlivem kojení na dítě až přehání, jako by děti na UM byly jen nemocné, hloupé, bez citu. jo a malou jsem krmila i z lahvičky v náručí
    Moňulínek84   | 12.05.2012 23:13:24 | Reakcí: 2, poslední: 13.05.2012 18:13:48
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Já tomu, jak tam píšou, že je matky krmí v sedačkách a ne v náručí, nevěřila. Až když u nás byla kamarádka s holčičkou. Já jí půjčila lehátko a ona malou krmila v lehátku. Tak jsem jí říkala, ať si aspoň sedne a ona, že ne, že u toho stojí 
      angieblack   | 13.05.2012 12:10:08
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Ty jo, tak to by mě nikdy nenapadlo. Já bych rozhodně to dítě držela v náručí nebo si s ním třeba lehla do velké postele. Vždyť já to tak dělala i se 14ti měsíčním "klackem" Kubou, když jsem ho potřebovala převést na UM. Natož miminko....
        nadule1   | 13.05.2012 18:13:48
        Reagovat | URL příspěvku
  • Kojení nekojení
    Já první dceru kojila jen 3 a pul měsíce a ne že by se mi nechtělo...Bohužel už v porodnici jsem musela kojit v leže a to nám na užasných jak já říkám poválečných postelích nešlo a malá mi rozkousala prsa,jak mi klouzala dolu od prsa,ale vydržela jsem a bojovala a kojila,odsávala což odsávání zabralo hodně času,jenže malá byla hladovec a víc chtěla mléka,tak jsem dokrmovala UM.Obečela jsem to,ale vím,že jsem udělala pro malou co to šlo.A mužu říct,že ohledně nemocnosti je na tom ted už 3 letá mnohem líp než děti které jsou kojeny déle i 2 roky...a názor o inteligenci kojených a nekojených,tak to je podle mně kra..na.Ted mám druhou dceru která má 10 týdnu,zatím plně kojím,bo už od porodu jsem si ji mohla vzít k prsu pěkně v sedě a jde to,i když je taky hladovec,ale v noci mi krásně spinká jako medvěd a uvidíme jak to pujde,ale už vím,že je tu UM a když bude potřebovat tak ji ho dám a není to o zdechlosti,bo můžu posoudit,jaké je to kojit a přikrmovat a pak jen na UM a na UM je příprava mnohem delší a to nemluvě když člověk jede někam ven...Takže bych kojení tak nehrotila,bud to jde nebo ne  jde a i u flaštičky lze se s malou krásne mazlit když ji máte jakoby u prsa a ne v sedačce jak jsem četla v článku:)
    Nika17   | 06.05.2012 06:38:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • kojení sedm týdnů po porodu lze
    - jenom chci napsat náš příběh s kojením - nekojením a povzbudit třeba maminky, kdyby je potkalo něco podobného - mají mimi v nemocnici bez kojení od porodu: má dcerka byla od porodu po šest týdnů hospitalizovaná v nemocnici kvůli operaci a byla krmena sondou do žaludku a pak lahví mým mateřským mlékem - odsávala jsem jí ho elektrickou odsávačkou, nikdo neočekával, ani doktoři ba ani moje rodina, že bude schopná se poté doma přisát k prsu a sát sama, když nebyla zvyklá a světe div se - po návratu domů z nemocnice jsem ji ještě týden krmila lahví, byla jsem z toho vyčerpaná - odsávání, sterilizování lahví, ohřívání, poté vlastní krmení... děs, upozorňuji, že mě ani nenapadlo ji krmit umělou výživou, což by mě ušetřilo spoustu práce a času, zkusila jsem ji poté po týdnu tohoto kolotoče proto dát k prsu a chytla se hned a saje až do teď - a to je jí teď půlrok, přibírá ukázkově, příkrmy do půl roku neměla žádné, kojím ji jenom přes kloboučky - mám ploché bradavky, takže to byl náš příběh se šťastným koncem
    veruskaber   | 04.05.2012 14:37:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • kojení sedm týdnů po porodu lze
    - jenom chci napsat náš příběh s kojením - nekojením a povzbudit třeba maminky, kdyby je potkalo něco podobného - mají mimi v nemocnici bez kojení od porodu: má dcerka byla od porodu po šest týdnů hospitalizovaná v nemocnici kvůli operaci a byla krmena sondou do žaludku a pak lahví mým mateřským mlékem - odsávala jsem jí ho elektrickou odsávačkou, nikdo neočekával, ani doktoři ba ani moje rodina, že bude schopná se poté doma přisát k prsu a sát sama, když nebyla zvyklá a světe div se - po návratu domů z nemocnice jsem ji ještě týden krmila lahví, byla jsem z toho vyčerpaná - odsávání, sterilizování lahví, ohřívání, poté vlastní krmení... děs, upozorňuji, že mě ani nenapadlo ji krmit umělou výživou, což by mě ušetřilo spoustu práce a času, zkusila jsem ji poté po týdnu tohoto kolotoče proto dát k prsu a chytla se hned a saje až do teď - a to je jí teď půlrok, přibírá ukázkově, příkrmy do půl roku neměla žádné, kojím ji jenom přes kloboučky - mám ploché bradavky, takže to byl náš příběh se šťastným koncem
    veruskaber   | 04.05.2012 14:37:33 | Reakcí: 1, poslední: 04.05.2012 19:15:26
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: kojení sedm týdnů po porodu lze
      To je super, akorát málo maminek má takovou trpělivost, radši zvolí pro ně třeba pohodlnější cestu. Některé to vzdají třeba po pár dnech a ani se nesnaží. Já jsem paličák tvrdohlavej, taky jsem si říkala, že to musí jít, i kdyby trakaře padali a šlo to. Je to hodně i o psychice.
      angieblack   | 04.05.2012 19:15:26
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Miminko si neodříhne

| KlaBerKor | 09.12.2016, 08:33
Dobry den, chtela bych se zeptat jak velky je problem, ze muj syn si neumi odříhnout. Jsou mu 3 týdny a jestli si odříhl tak 3x tak je to moc. Jenže už 3 noci nespím protoze mi od 18hodin do 1hodiny rano stale place a ma hlad. Pokazde ho prilozim on saje prumerne 10minut a pak usne pote ho zkusim ho dat odrihnout. Polohy pro odrihnuti menim a zkousim nove ale po 10minutach v jakekoliv poloze zacne strasne plakat, mlatit sebou a nelze ho uklidnit. Stejne si neodrihne. A ma zase hlad. Vzdy po takovem veceru ho boli brisko. Uz nevim jak mam postupovat. Poradte prosim. Dekuju

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


Mgr. Miloslava Kameníková | Babyonline | 09.12.2016, 12:43
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce