Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy

  1. Specifické poruchy chování
  2. Hyperkinetická porucha chování
  3. ADHD - porucha osobnosti s hyperaktivitou
  4. ADD - porucha osobnosti bez hyperaktivity

Specifické poruchy chování u dětí i dospělých jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit běžné sociální chování odpovídající danému věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle).

1. Mezi specifické poruchy chování patří:

  • PORUCHA CHOVÁNÍ VÁZANÁ NA VZTAHY V RODINĚ – jedná se o disociální či agresívní chování, které je vázané téměř úplně na domov a vztahy se členy základní rodiny.
  • NESOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – tato porucha chování je charakterizována kombinací trvalého disociálního nebo agresívního chování, které je spojené s narušením vztahu k ostatním dětem. Patří sem porucha chování samotářského agresívního typu a nesocializovaná agresívní porucha.
  • SOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – jedná se o poruchu chování s trvalým disociálním či agresívním chováním, které se vyskytuje u jedinců, kteří jsou celkem dobře začlenění do vrstevnické skupiny. Patří sem porucha chování skupinového typu, skupinová delikvence, poklesky v souvislosti s členstvím v gangu, krádeže s partou, záškoláctví.
  • OPOZIČNÍ VZDOROVITÉ CHOVÁNÍ – vyskytuje se obvykle u mladších dětí, je charakterizována výrazným vzdorovitým chováním, neposlušností, rozkladným chováním. Neobsahuje však delikventní činy ani extrémní agresívní nebo disociální chování.
  • JINÉ PORUCHY CHOVÁNÍ – blíže neurčené poruchy chování
  • HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

2. HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

Skupina poruch chování charakterizovaná časným začátkem (obvykle v prvních pěti letech života dítěte)‚ nedostatečnou vytrvalostí v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti‚ a tendencí přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena‚ spolu s dezorganizovanou‚ špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Současně může být přítomna řada dalších abnormalit. Hyperkinetické děti jsou často neukázněné a impulzivní‚ náchylné k úrazům a dostávají se snadno do konfliktů s disciplínou, pro bezmyšlenkovité porušování pravidel, spíše než by úmyslně vzdorovaly. Jejich vztah k dospělým je často sociálně dezinhibován pro nedostatek normální opatrnosti a odstupu. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární a mohou se stát izolovanými. Poznávací schopnosti jsou běžně porušené a specifické opoždění v motorickém a jazykovém vývoji je disproporciálně časté. Sekundárními komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení.

Mezi hyperkinetické poruchy chování patří:

3. ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou 

Projevy ADHD podle věku 

Kojenecký věk s ADHD: dítě má nápadně nepravidelný režim střídaní bdělosti, krmení, spánku a pláče, projevuje se zvýšená dráždivost, dítě více pláče a křičí. Avšak u většiny takhle se projevujících novorozenců se stav postupně upraví a ADHD se u nich plně nerozvine.

Batolecí věk s ADHD: větší neklid dítěte, živost nebo nevyrovnaný vývoj (např. dítě začíná lézt, aniž by umělo sedět).

Předškolní věk s ADHD: dítě je velmi živé, jako by bylo stále „na pochodu“, neustále někam šplhají, někam se dobývají, vyžadují neustálou pozornost okolí, děti mívají problémy při začlenění do předškolního zařízení kvůli nedostatečné schopnosti podřídit se, zvýšená náladovost dětí, sklon k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti.

Školní věk s ADHD: v tomhle věku jsou nejnápadnější projevy ADHD, výrazné projevy poruchy soustředění, neshody v kolektivu, ve škole jsou velmi často napomínaní, dítě je neukázněné, neschopné ovládat se.

Adolescence s ADHD: nesoustředěnost, nedostatečná vytrvalost, nespolehlivost, též přidružené komplikace jako deprese, úzkost, poruchy chování a zneužívaní drog.

S příchodem adolescence se ale hyperaktivita obvykle zmírňuje.

ADHD v dospělosti: problémy soustředit se na konverzaci, ztrácejí a hledají běžné předměty, zapomínají na schůzky a termíny, selhávají při organizaci práce, postupují chaoticky, nedokončují úlohy, jsou impulzivní, častěji riskují při jízdě, mají sklony ke zneužívání drog a alkoholu, bývají kreativní.

Děti s ADHD ve školním kolektivu

mají neshody v kolektivu, problémy s vrstevníky, přenášejí na ostatní děti svůj neklid, neumějí počkat, až na ně dojde řada, bývají neoblíbené mezi dětmi i mezi učiteli.

Výchovné zacházení – jak na dítě s ADHD

uspokojení základních psychických potřeb dítěte (potřeba cítit rodinné kořeny, potřeba cítit se součástí dění, potřeba stimulace, potřeba lásky), podpora dítěte (zvyšovat sebevědomí dítěte), klidná komunikace s dítětem, naslouchání dítěti, důslednost (jasná stanovení pravidel, odměny a tresty), pomoc při navazování kamarádských vztahů, pomáhat dítěti ke zklidnění (relaxace, soustředění, pohybová cvičení).

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura o ADHD  

  • TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 198 s. ISBN 8071785032
  • KOLEKTIV, Ivo Paclt a. Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 8024714264
  • DRTÍLKOVÁ, Ivana. Hyperaktivní dítě: vše, co potřebujete vědět o dítěti s hyperkinetickou poruchou (ADHD). 2. vyd., V nakl. Galén 1. Praha: Galén, 2007. ISBN 8072624474
  • ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Máte neklidné, nesoustředěné dítě?: metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. 7. vyd., (aktualiz., rozš.). Praha: D + H, 2012, 83 s. ISBN 978-80-903869-0-7
  • ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Relaxace nejen pro děti s ADHD: máte neklidné, nesoustředěné dítě?. 4. vyd. Praha: D + H, 2008, 62 s., [15] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-903869-8-3
  • GOETZ, Michal a Petra UHLÍKOVÁ. ADHD: porucha pozornosti s hyperaktivitou : příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 160 s. ISBN 9788072626304
  • TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

4. ADD - porucha pozornosti bez hyperaktivity 

U ADD se jedná o vývojovou poruchu, která je charakteristická nepřiměřeným stupněm pozornosti. Jde o neschopnost zaměřit pozornost hlavně na informační proces.

Projevy ADD 

Projevy jsou obdobné jako u poruchy ADHD, ale hyperaktivita není přítomna. Jedinci s ADD působí, jako by žili v jiném světě. Často bývají zasnění, nereagují, když na ně někdo mluví, stejné jsou projevy poruchy pozornosti - obtížné soustředění na neatraktivní témata či po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potíže s dokončováním úkolů, zapomínání, chaos apod.

Děti s ADD ve školním kolektivu

Dítě s ADD nedokáže udržet pozornost, je impulzivní nebo naopak velmi tiché, neprůbojné a tyto jeho vlastnosti vedou nevyhnutelně k tomu, že má více nepřátel než kamarádů, nebo je osamělé. Děti se nedovedou chovat na úrovni svého věku a nesplňují proto očekávání dětské skupiny. Nedovedou spolupracovat, bývají nezrale egocentrické a koncentrované na vlastní bezohledné uspokojení. Nejsou schopny řešit běžné problémy a neberou ohledy na druhé. Jejich chování je nepředvídatelné. Dítě s ADD je vystaveno většímu riziku šikany.

Výchovné zacházení s dětmi s ADD

Jestliže má dítě problémy s pozorností, je třeba klást důraz na zlepšení pozornosti a pozitivní sebehodnocení a sebeocenění dítěte. Je třeba mít na paměti, že tyto děti vnímají pokyny či informace často nedostatečně. Je proto důležité jim pokyny a informace pravidelně opakovat různými způsoby, například slovně, písemně nebo použít grafy a obrázky. Nejprve je důležité zjistit, jak dlouho dokáže dítě udržet pozornost a v rámci časového rozpětí pro ně činnosti rozvrhnout. Někdy proto bude nutné úkol rozdělit na jednotlivé kroky, které je dítě schopno zvládnout. Děti s poruchou pozornosti potřebují řád a denní režim.

Zároveň pro děti s ADD platí ve výchovném zacházení totéž, co je uvedené u dětí s ADHD.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura

  • PELLETIER, Emmanuelle. Porucha pozornosti bez hyperaktivity: pomoc rodičům a učitelům. Vyd. 1. Překlad Veronika Matiášková. Praha: Portál, 2014, 115 s. ISBN 9788026205999
  • TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

Autor: Mgr. Michaela Matoušková

Více o Hyperaktivním dítěti: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/hyperaktivni-dite.

Více o Specifických poruchách učení: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/specificke-poruchy-uceni.

Více o Aspergerovým syndromu: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/aspergeruv-syndrom.

Více o Dětském autismu: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/detsky-autismus.

Více od Hyperaktivních dětech, které jsou schopny úžasných výkonů: http://www.novinky.cz/zena/deti/370562-hyperaktivni-deti-jsou-schopny-uzasnych-vykonu-dulezity-je-pristup-rodicu.html

Inzerce

Pionýr

Najít pro tyto děti nějakou náplň volného času, se může zdát dosti komplikované. Ovšem organizací, které se dětí s ADHD nebojí, není málo.

Jednou z nich je např. spolek Pionýr, jehož činnost je velice rozmanitá. Zapojování dětí s omezenými příležitostmi do své běžné činnosti se věnuje dlouhá léta. Získané zkušenosti si neschovává, ale v rámci své otevřenosti podává pomocnou ruku ostatním. Na stránkách www.pionyr.cz najdete sekci nazvanou „Inspiruj se“, kde můžete načerpat náměty na různé hry, sportovní aktivity, rukodělné činnosti, zkrátka nápady pro volný čas, které jsou navíc doplněné o upozornění na případný zvláštní přístup k dětem se specifickými vzdělávacími potřebami. Najdete zde také Poradnu pro rodiče: www.pionyr.cz/inspirace/poradna

www.pionyr.cz

Inzerce

KNIHY PRO CHYTRÉ HLAVIČKY

ucelená řada vzdělávacích knížek Babyonline pro děti 0-7

Začalo to v roce 2008, kdy jsme napsali a ke konci roku vydali naši prvotinu Říkačky pro chytré hlavičky. Byla inspirována náročnými malými dětmi, které již neposeděly u říkanek z minulých století. Chtěly něco z reálného života, zajímaly se živě o sebe, své tělo, svět kolem nás. A právě takové říkanky v knížce najdete. Každá říkačka předá dítěti nějakou znalost či dovednost. Nedostatek kvalitního „materiálu“ na knižním trhu nás vedl k pokračování vzdělávacího cyklu, a to ucelenou předškolní přípravou Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky. Následně vyšly Písmenkové kartičky pro chytré hlavičky a Jak děti přicházejí na svět.

Po dětské literatuře jsme se zaměřili na 2 důležitá období v životě ženy: těhotenství a po 40

Knížka pro budoucí maminky Zdravé těhotenství a zdravotně-společenská inspirace pro zralé ženy Žena po 40 – sebevědomá a v kondici. Ke všem našim publikacím můžete shlédnout videa, co knížky obsahují, jak s nimi mohou děti tvořit a hravě se vzdělávat. Videa najdete na prokliku jednotlivých publikací.

Knihy Pro chytré hlavičky

Říkačky pro chytré hlavičky Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky
Písmenkové kartičky pro chytré hlavičky Jak děti přicházejí na svět
Zdravé těhotenstv Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

www.prochytrehlavicky.cz

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Adaptace na MŠ

| Pavla30 | 06.12.2016, 13:54
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, jak mám mluvit se synem o sebeobslužných činnostech ve školce. Jsou mu čtyři roky a po třech měsících ve školce stále odmítá chodit na záchod a pokud ho paní učitelka včas "nedotlačí" na záchod, počůrá se. Paní učitelka mu říká, aby šel na wc, ale prý se tam musí dostrkat, jinak nejde. Před paní učitelkou se nevyčůrá, když zůstane na záchodě sám, občas přijde počůraný nebo na procházce se počůrá. Prý nezáleží na tom, zda jsou na toaletě děti nebo ne. Chvilkami mi přijde, že to dělá naschvál. Paní učitelka nedokáže vypozorovat, proč to dělá, já také ne. První dva měsíce jsem o tom se synem mluvila, poslední měsíc jsem o čůrání neřekla ani slovo, to také nepomohlo. Již jednou jsem se na Vás obracela kvůli synovi, že ve školce jen stojí a kouká. Přijde mi, že ho to baví a nevidím v tom nic špatného. Do školky sice chodit nechce, ale jde bez jakýchkoli emocí, hezky se rozloučíme, on odejde do třídy a chce tam dle jeho slov "stát a pozorovat děti". Jako pokrok vidím to, že tam namaloval už i obrázek a začíná nazývat děti jejich jmény, když se spolu bavíme. Bohužel ani motivace na suchý kalhoty v podobě hračky nepomohla. Paní učitelky se ve školce snaží, ale nemohou se synem chodit pokaždé na záchod, když tam mají dalších 27 dětí. Doma chodí syn na záchod sám bez problémů. Chceme s paní učitelkou spolupracovat, ale nevím jak. Již jsem se objednala se synem k paní psycholožce, ale termín máme až za dva měsíce. Budu ráda za jakoukoli radu. Moc děkuji.

Dobrý den, problém vašeho chlapce konzultuje s dětským klinickým psychologem. Zatím využívejte metodu dohledu ze strany pedagožky v MŚ a pozitivní motivaci formou ocenění každého, byť i minimálního úspěchu (nechá se lépe nasměrovat na toaletu, odejde na ni na pokyn apod.). Dohodněte se s paní učitelkou na motivačním systému - oceněním může být například nálepka, smajlík, obrázek, který syn dostane od paní učitelky ihned, bezprostředně po zachycení vhodného chování, pokroku, dílčího úspěchu, ne odměna nárazová, jednorázová. Podobně by paní učitelka měla ocenit i každý pokrok v sociální interakci syna, jeho zapojení do společné práce apod. Doma se zaměřte také na rozebrání a ocenění učiněných pokroků, neúspěchy nezdůrazňujte, do školky syna pro případ nehody vybavte náhradním oblečením.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 07.12.2016, 10:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce