Hyperaktivní dítě

Jak poznáme hyperaktivní dítě?

Pod tímto pojmem se nejčastěji označuje dítě, které překypuje energií, je nadměrně „živé“, neposedné, nevydrží sedět při jídle či jiné činnosti v klidu, neustále se vrtí, je impulsivní a velmi spontánní, nerado na něco čeká, u některé činnosti se obtížně soustředí, protože ho nebaví.

Mnohdy je obtížně výchovně zvladatelné. Většinou jsou to děti velmi bystré a chytré, potřebují proto vyplnit čas smysluplnou činností, která zaměstná jejich mysl, fantazii a pozornost. K tomu také patří přiměřená pohybová aktivita. Ale všechny aktivity musí být co nejpestřejší a nesmí trvat příliš dlouho, s dítětem je třeba často mluvit a vše mu v klidu vysvětlovat.

Trpělivost, důslednost a jednotné vedení jsou nutností

Samozřejmě to vyžaduje bezmeznou trpělivost a důslednost nejen rodičů, ale všech rodinných příslušníků podílejících se na výchově, hlavně prarodičů. Všichni musejí postupovat stejně, není možné, aby jeden rodič dítěti něco dovolil a druhý zakázal. Pochvala, pohlazení a mazlení za dobře provedený úkol by měl být samozřejmostí. Okřikováním a neustálým peskováním se situace jenom zhorší. Děti totiž velmi snadno a rychle odhalí slabé stránky svých rodičů či prarodičů a dokáží toho náležitě využít. Dítě se pak jeví jako nevychované, neposlušné, drzé a často zlobí schválně – zkouší, kolik toho rodiče vydrží.

Hyperkinetický syndrom

Všechny výše popsané projevy se ale mohou ještě kombinovat s poruchou pozornosti, extrémním motorickým neklidem, mnohomluvností, dítě skáče jiným do řeči, nedokáže se soustředit na žádný úkol, který je jeho věku přiměřený, potřebuje být neustále v pohybu, utíká od stolu tehdy, kdy by mělo sedět apod. V takovém případě se může jednat o poruchu, označovanou jako hyperkinetický syndrom (ADHD).

K potvrzení diagnózy je nutná návštěva odborníka

Odlišit, zda se jedná o dítě, které je jen „živější“, špatně výchovně vedené nebo zda jde skutečně o klinický syndrom, může jen odborník (klinický psycholog nebo psychiatr). Rozpoznání této poruchy je velmi obtížné a před 3. rokem věku dítěte prakticky nemožné. Ale v předškolním věku mezi 4. a 6. rokem je již diagnostika snazší.

Takže jestliže rodiče nezvládají výchovu svého dítěte nebo si nejsou jisti svými výchovnými postupy, je vhodné, aby se poradili s odborníkem již v útlém věku, protože nevhodným přístupem se může celá situace jenom zhoršit a naopak, vhodný výchovný postup s trpělivostí a důsledností dokáže zázraky.

To je pouze velmi stručný nástin celé složité problematiky.

Autorka: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

Se zkušenostmi s hyperaktivními dětmi se můžete s námi podělit i v následné diskuzi: