Snubní prsteny a šperky pro nevěstu

7. Svatební prstýnky

Ten den, kdy šel Martin zamluvit termín na radnici, obešel i většinu krámů s prstýnky, aby si udělal představu, co je v nabídce. V každém krámu zároveň říkal, že tam určitě není naposledy, že bude muset přijít se mnou, pak se svou maminkou, pak s tchýní a pak že dorazíme všichni a jeden prstýnek vybereme. Všichni se tomu smáli, ale mě moc do smíchu nebylo, když mi to vyprávěl, protože jsem dostala strach, že to tak skutečně bude :o).

První výprava pro prstýnky

Ve středu 5. 6. jsme se vypravili poprvé do města ve složení já a Martin (dle plánu :oD). Prošli jsme pár obchodů a zjistili jsme, že to bude náročnější, než jsme si původně mysleli. Naše představa byla taková, že prstýnky budou ne příliš výrazné a široké, bez kamínku, bez velkého broušení, žluté zlato a rozumná cena. Jenže, co se líbilo mně, to se nelíbilo Martinovi, a co se líbilo nám oběma, tam byl problém s cenou. Martinova mamča si ale vzpomněla, že zná majitele několika krámků – hned mu zavolala a už se o nás v krámech nejen jinak pečovalo, ale už pro nás byly i jiné ceny. Což pro mě byl tedy značný šok. Docela se nám líbilo několik prstýnků, a tak jsme se rozhodli, že druhý den – tedy ve čtvrtek – půjdeme opravdu vybrat. Další šok byl také v tom, s jakou rychlostí prstýnky dodávají – jestliže je objednáme do tří hodin daného dne, druhý den jsou na krámě (takže žádných 4–6 týdnů, jak mě strašili).

Druhá výprava pro prstýnky

Ve čtvrtek 6. 6. jsme se vypravili opět do města, tentokrát ve složení – já a Martin, jeho maminka a kupodivu i moje maminka (plán jsme zcukli). Ukázali jsme jim v jednom krámku, jaký prstýnek se nám líbí, a pak že se nám líbí ještě v jiném krámku jiný. A jelikož oba krámky patřili onomu majiteli, nebyl problém, hned nám prstýnek zabalili a přenesli nám jej do druhého krámku, takže jsme mohli rovnou porovnávat. Jenže těch prstýnků je tolik a jak si má člověk vybrat? Stále dokola nám ukazovali další a další. Byla jsem trošku bezradná, a pak mě napadlo právo veta. Byli ze mě docela v šoku, když jsem vzala do ruky jeden ten kartonek, na kterém bylo 6-12 prstýnků, a říkám, líbí se ti tady nějaký? Martin mi ukázal, které se mu líbí – ty se nelíbily mně – a tudíž jsme mohli celý kartonek nechat uložit a mohlo se přejít na další. Nakonec nám zbyly jen dva kartonky a dohromady tedy asi 18 prstýnků. A opět známá hra – vyber, které se ti líbí – hned nám je dali stranou na polštářek. Pak jsem se k nim naklonila já, vyhodila jsem ty, co se mi nelíbí, a vuala, na polštářku zbyly dva prstýnky. Pak už jsme si jen prstýnek nasadili na ruku a bylo jasné, který vyhrál. Hned jsme je zamluvili, vyzkoušeli velikosti a raději rychle odcházeli, abychom se do toho nezapletli znovu.

Jak to nakonec dopadlo?

V pátek 7. 6. šel Martin prstýnky zaplatit a domluvit se, co na nich chceme mít vyryto. Když mu ovšem ukázali cenu, tak se mu zdála vysoká. Když zvážili naše zlato a řekli, kolik od ceny odečtou, i přesto se mu ta cena prostě nezdála. Mrzelo ho, že tam zrovna není majitel obchodu, protože domluvená sleva mu prostě neseděla. A tak se jen domluvili, co na prstýnky vyrýt, a že se tam Martin vrátí v pondělí.

V úterý 11. 6., kdy jsem já už skoro šílela, že by měl dojít pro ty prstýnky, se tam vypravil se svou maminkou. Měli napevno domluvenou schůzku s majitelem obchodu. Ó jak jsem ráda, že jsem u toho nemusela být, já naprosto nesnáším dohadování o cenách – největší útrapy pro mě byly v Turecku, kde vysloveně očekávají, že budete smlouvat – naštěstí ti dva se v tom naopak vyžívají. Pan majitel na ně čekal, společně všechno spočítali, dokonce jim nabídl více za vykupované zlato, takže výsledná cena, kterou jsme za prstýnky zaplatili, byla 7 200 Kč (původní cena bez slevy byla 17 567 Kč - nesmím ten prsten ztratit, dyť by za to byla nová pračka i lednička :oD).

Doma jsme se prstýnky dlouho kochali. Pak jsme je schovali do krabičky a uložili do trezoru a tam hezky čekají, až nadejde den D a my je vyndáme a „použijeme“. Nechali jsme si na ně vyrýt (tedy jestli si to dobře pamatuji :oD) L+M 23. 8. 2013.

Ještě šperky pro nevěstu...

Rovnou sem připojím i část, jak jsem si kupovala čelenku do vlasů, náušnice a náhrdelník. Stále se mi totiž zdálo, že je na všechno dost času. Při odjezdu na dovolenou (13. 7.) mi tak nějak došlo, že po návratu z dovči budu mít přesně tři dny na to, abych si koupila čelenku do vlasů, protože pak mám mít zkoušku u kadeřnice (ve čtvrtek 1. 8.), a tam ji už budu potřebovat.

Když jsme navštívili Jindřichův Hradec, procházela jsem tam různé krámky a narazila jsem na místo, kde prodávali čelenky. Docela se mi jedna líbila, takže když jsme se vraceli z prohlídky města, zatáhla jsem Martina do onoho krámku a vybalila na něj, jestli se mu ta čelenka líbí. Chvíli na mě koukal a pak mi říká: „Luci, ale to by byla ostuda, my jsme z Liberce, Jablonex máme za rohem a ty si budeš kupovat bižuterii v Jižních Čechách? Hezky to vrať a až se vrátíme z dovči, půjdeme to spolu koupit.“

29. 7. jsem už opravdu vrčela, že se musí jít koupit ta čelenka. Martin přišel z práce a vedl s sebou i mamku, takže jsme směr Jablonec vyrazili společně. Měli jsme v merku několik prodejen, ale… proč je vždy nějaké ALE? Hned  v první měli dovolenou. Otočili jsme to tedy a vyrazili na druhé místo, zde bohužel byla pouze výrobna, nikoliv prodejna. Jedeme tedy na třetí místo – kde je pouze vzorkovna. Začínala jsem být trošku zoufalá. A tak se do toho pustila zase Martinova maminka a Martin – a co kdybychom si tu čelenku na svatbu jen půjčili a na tu zkoušku ke kadeřnici, co říkáte. My Vám to pak hned dovezeme zpátky. Přiznávám se, že se mi z toho až motala hlava, když jsem je poslouchala, jak pána přemlouvají. A taky přiznávám, že on už byl tak na rozpacích, že by nám to snad i půjčil, ale tyto šperky měla na starosti jeho kolegyně a ta měla tento týden dovolenou, a tak říkal, že máme přijít příští týden – jenže já jsem tu čelenku na zkoušku potřebovala již ve čtvrtek. Proto jsem je vysloveně odtáhla od krámku a šli jsme do dalšího, který byl na seznamu. Tam se mi moc líbilo, měli tam spoustu čelenek, náhrdelníků i náušnic. Během chvíle jsem měla vybráno, vyzkoušeno, zhodnoceno a pak i zaplaceno a v pytlíčku. Sice jsem se nechala zviklat na čelenku, která se spíše líbila Martinově mamince, ale náušnice a řetízek jsem si vybírala už sama a nenechala si do toho od nikoho kecat – přece jen já to budu mít na svatbě, ne ona!

Takže když to shrnu, tak za tyto tři šperky jsem dala 1 160 Kč. Chtěla bych je s největší pravděpodobností po svatbě prodat – buď s nimi obejdu půjčovny šatů, a nebo je zkusím hodit na net, ale kdo ví, třeba si je budu chtít nechat jako vzpomínku :o).

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Snubní prsteny a šperky pro nevěstu - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Snubní prstýnky
    Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda někdo nemá zkušenost s obchodem VVDiamonds? Vybrali jsme si tam překrásné snubní prstýnky za výhodnou cenu, ale před koupí zjišťujeme, zda přes eshop někdo nakupoval. Díky za každou reakci.
    Petulka N.   | 23.11.2016 12:36:29
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Prosim o zodpovezrni dotazu. 10.10. jsem otehotnela, 4.11. mi lekar dle ultrazvuku potvrdil tehotenstvi. 14.11. jsem zacla lehce krvacet, 3 dny, bez bolesti, lekar diagnostikoval samov.potrat. Jiz tri tydny mam obcasne lehke pobolivani v podbrisku, pocity žizně, ale hlavne tlaky v prsou a jejich zvetseni. Jsou tyto priznaky spojene se časným samovol.potratem? Sex.styk jsem nemela. Nemohu byt stale tehotna? Dekuji

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce