Problémy ve vztahu otce k dítěti

Dobrý den, mám problém týkající se mého partnera. Nevím jak moc je situace vážná a má se řešit, proto se obracím na odbornou radu. Máme doma 6ti týdenní holčičku. Na miminko jsme se oba moc těšili. Celé těhotenství bylo naprosto skvělé, přítel si hleděl bříška, pořád k malé mluvil, hladil. Chodil se mnou i do poradny, nikdy nevynechal UTZ a při porodu mi byl velkou oporou. 

Po porodu byl z malé unešený. Byl první kdo jí choval atd. Vše se změnilo příchodem domů. Před pár dny se mi svěřil se svými pocity. Jedná se o to, že s počátečními potíži jako je pláč, nespavost, kojení atd. v něm "vyrostly" pocity toho, že mu mě malá bere. Říká, že jí miluje, ale zároveň ho štve. Vadí mu, jak v noci chrápe, přijde mu to trapné a připomíná mu to jeho otce. K malé není takové to ťuťuňuňu, ale je schopný skvěle přebalit, vykoupat, převléknout atd. Má pořád hroznou potřebu jí zlobit, když je v klidu. Prý se v něm střídají pocity toho, že by jí nejraději upusinkoval a najednou nejraději dal facku, nebo jí prostě nějak ublížil, když to napíšu takto. Nevím, co mám dělat. Myslela jsem si, že se to změní tím, že ho k malé budu víc pouštět a nechávat na něm iniciativu. Nestojím u nich a nekoukám se, jak a co dělá, nechávám mu volnost, aby si s ní taky vytvořil vztah, ale nelepší se to.

Ptám se tedy, jestli se to časem změní, jak malá poroste a bude víc komunikativní? Nebo to mám nějak řešit odborně? Malá je naprosto zdravá, krásná a hrozně šikovná, nějak nechápu v čem je problém. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Narození dítěte je krásná událost v životě rodičů, ale také velký zásah do ustavené vztahové rovnováhy v rodinném systému. Jedná-li se o prvorozené dítě, pak takový systém tvoří především vztah rodičů. Je třeba znovu utvořit vzájemné vazby v novém kontextu tak, aby se nastolil nějaký rovnovážný vztah. A to je proces vyžadující čas. Muž, otec, jeho role a jeho prožívání celé situace je přitom často v pozadí. Logicky se zaměřuje pozornost především na matku a posléze na dítě, na kvalitu jejich vztahu. Pozice otce je náročná tím, že zůstává jaksi mimo „zázrak zrození“, mimo hormonální „doping“, který matku biologicky predisponuje k roli matky i ke zvládání zátěže. Sociálně je však vtažen absolutně, i pro něj se mění jeho vztahový vesmír. Jeho pocit, že mu malá Vás „bere“, se koneckonců zakládá na pravdě, není možné, aby tomu bylo jinak. Partnerovy výkyvy v přístupu k dítěti bych se snažil pochopit ve světle výše uvedeného, jste na konci šestinedělí, je to vše tedy hodně čerstvé. Teprve nyní dosedá (i pro něj) uvědomění nové reality, praktických změn a důsledků. Pochopení dynamiky jeho prožívání však neznamená bezvýhradnou toleranci těchto výkyvů. Na jednu stranu by měl být ujištěn, že ambivalentní pocity jsou do určité míry v pořádku a není důvod se za ně vinit, na druhou stranu by měl kontrolovat své chování a korigovat je tam, kdy dceru či její projevy prožívá negativně. Sám se patrně dostává do určitého vnitřního tlaku, možná by si sám přál malou milovat bez výhrad a znepokojuje ho, že to tak není. Dcerka už ale není nějaké vysněné dítě, „bříško“, ke kterému se mluví, ale reálná bytost se svými potřebami, které nutně někdy kolidují s potřebami rodičů a bourají ustavené pořádky. Představa, že by jako správný otec nemohl mít nějaké nepříjemné pocity vůči dítěti je lichá. Dítě je krásný dar, ale to nevylučuje, že je to v určitých situacích tyran, který bere svobodu, klid i komfort. Vašeho partnera bych chtěl podpořit v hledání se v nové roli otce. Není to lehké a samozřejmé. Pozice otce není tak jednoznačně dána biologickou podstatou jako pozice matky. Otec si vztah k dítěti buduje často komplikovaněji a často ho také dítě ocení pozitivní zpětnou vazbou až později, za několik měsíců, až když překročí rámec potřeb saturovaných matkou a začne vnímat širší kontext. Považuji za pozitivní signál, že je Váš partner schopen se svěřit, že jste schopni o tom spolu hovořit. Pokud bude přetrvávat výrazná ambivalence v jeho prožívání vztahu k dceři, doporučuji, aby vyhledal nějakou psychoterapeutickou podporu, kde může v důvěrném prostředí prozkoumat svoje pocity a jejich pozadí a lépe jim porozumět. Dotaz zodpověděl psycholog Mgr. Pavel Strašák.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Problémy ve vztahu otce k dítěti - diskuze


Poradna

Šestinedělí

| Evita1234 | 16.11.2016, 05:09
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat jsem 3 týdny po porodu, rodila jsem přirozenou cestou bez komplikací, a teď co se čistím, tak mi přijde, že ta krev (očistky) zapáchá, horečku ani jiné obtíže nemám. Je to normální, když očistky zapáchají?
Děkuji za odpověď.

Dobrý den, zapáchající očistky mohou značit počínající zánět, ale nemusí. Pokud nemáte žádné další potíže (horečka, bolesti břicha), asi bych zatím nepanikařila.

MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline | 18.11.2016, 17:53
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce