Nepřiměřený, iracionální strach dítěte

 

Syn má o mě nepřiměřený strach

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu ohledně mého osmiletého syna. Už delší dobu pozoruji u syna, že má o mne (matku) nepřiměřený strach. Ráno se například bojí jít do školy, aby se mi něco nestalo v práci. Pokud jdu do obchodu, musím ho brát s sebou, jinak na mne čeká za oknem a pokud delší dobu nejdu, tak se obleče a jde mi s pláčem naproti. Pořád mi opakuje, že mne má rád a že se o mne bojí. Nerozumím tomu, nikdo mi před ním neubližuje. Jednou jsem měla zlomenou nohu, tak to možná mohl být spouštěč jeho strachu. Každé ráno mu musím opakovat, že jedu do práce s kamarádkou, že mne vysadí až u vchodu a také kdy přesně přijedu domů. Když chci jít někam s kamarády také je to problém, je schopný na mne čekat do půlnoci, zda přijdu v pořádku. Jednou mi dokonce řekl, že kdybych umřela, tak on by musel taky, protože by tady beze mne nemohl být. Myslíte, že mám se synem navštívit psychologa? Má mladšího bratra 5 let, ten je v pohodě. Otec je přísnější, ale určitě nám neubližuje. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, strach vašeho synka je iracionální, pramení zřejmě z nějaké jeho prožívané úzkosti. Spouštěčem mohla být vaše zlomená noha, případně souhra nějakých dalších okolností v kombinaci s jeho pravděpodobně úzkostnější osobností. Na základě písemného dotazu nelze dát jednoznačnou radu, jak postupovat, doporučovala bych vám kontaktovat buď pedagogicko psychologickou poradnu, nebo dětského klinického psychologa. Se synem se doma můžete snažit o jeho strachu mluvit, zjistit co mu k jeho překonání pomáhá, co by potřeboval. Oceňte, pokud vaši nepřítomnost zvládne, pochvalte ho, ubezpečte ho, že na sebe budete dávat pozor, ale situaci nezveličujte, nepřikládejte jí nepřiměřený význam, nerozebírejte synovo chování před ním. Návštěvu psychologa neodkládejte. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

 

Syn nerad zkouší nové věci, je konzervativní a úzkostlivý

Dobrý den. Náš syn (2 a půl roku) je hodně konzervativní a úzkostlivý. Nerad zkouší jiné potraviny, než ty, u kterých ví, že mu chutnají, přestože je dříve jedl. Jeho jídelníček tedy není příliš rozmanitý, nejí téměř nic mléčného (žádné sýry, jogurty, tvaroh, mléčné kaše…), z ovoce sní pouze dva druhy, pečivo pouze suché nebo jen s máslem (žádné pomazánky, marmelády). Teplá jídla jako obědy a večeře jí dobře. Konzervativní a úzkostlivý ale není jen ve stravě. To bychom přisuzovali období vzdoru a nepovažovali to za přílišný problém. Ale takovéto problémy má i například s oblečením a botami. Nechá si obléct jen pár věcí, které zná a často je nosí. Máme tedy problém s jarním oblečením, které v zimě nenosil a teď na něj začíná být vhodné počasí. To stejné s botami. Chce nosit pouze zimní boty, odmítá si vzít jiné, které nosil na jaře, natož zkusit v obchodě nové boty a ty pak nosit. Nehledě na to, že roste a je potřeba mu obměnit oblečení za větší a když není zbytí a nepomáhá několika minutové vysvětlování a je nutné, aby na sebe vzal něco nového (například jarní boty, když je teplo a v zimních by se mu potila noha), dám mu věc i přes jeho odpor. Většinou se po pár minutách uklidní a pak mu již věc nevadí, dokud ji nesundáme, ale občas se to stejné opakuje, když danou věc chci znovu obléknout nebo obout. Také má občas strach z neobvyklých věcí. Například se bojí tuhého mýdla na ruce, které máme doma, přestože u dědy má tuhá mýdla rád a naopak je tam pořád bere do rukou a přendavá. Doma máme ale jiný tvar mýdla, tak mu vadí asi to a má strach si s ním mýt ruce. Zpočátku jsem ho musela dávat pryč, když se šel umývat, nyní už si na něj zvykl, že může zůstat na umyvadle, ale nechce ho vzít do ruky. Nevíme, jak tuto jeho úzkost řešit, nechceme mu působit strach a obavy tím, že mu budeme něco nutit, ale nevíme, jak ho jeho strachu zbavit. Zda je to u dětí běžné, nebo by bylo dobré toto konzultovat s nějakým odborníkem? Moc děkuji za Váši radu.

Odpověď: Dobrý den, ve věku vašeho syna je těžké odhadovat přesné příčiny jeho chování. Vhledem k tomu, že některé jeho projevy, které popisujete, jsou poměrně výrazné a vytrvalé, pak bych vám raději doporučila konzultaci s odborníkem, můžete začít u vašeho ošetřujícího dětského lékaře a doporučila bych i konzultaci u dětského psychiatra. Mohlo by se jednat o příznaky možného rozvoje nějaké poruchy autistického spektra v dětském věku. Na základě konzultace formou emailu není však možné více posoudit, váš syn potřebuje odborné vyšetření. Pokud se chlapec něčeho bojí (tuhá mýdla apod.), tak jej nestresujte, odstraňte tyto předměty z jeho dosahu. Odmítá-li nějaké oblečení, boty, pak je zakoupené ponechte nejdříve nějakou dobu doma v jeho dohledu, aby si na věci mohl přivyknout a poté jej zkuste přesvědčit k jejich oblečení, obutí. Samozřejmě mu přitom vysvětlujte, proč je to potřeba (vyrostl, je teplo atd.). Další rady, jak postupovat a jak pracovat s vaším synem jistě obdržíte od odborného lékaře. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Nepřiměřený, iracionální strach dítěte - diskuze


Poradna

Adaptace na MŠ

| Pavla30 | 06.12.2016, 13:54
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, jak mám mluvit se synem o sebeobslužných činnostech ve školce. Jsou mu čtyři roky a po třech měsících ve školce stále odmítá chodit na záchod a pokud ho paní učitelka včas "nedotlačí" na záchod, počůrá se. Paní učitelka mu říká, aby šel na wc, ale prý se tam musí dostrkat, jinak nejde. Před paní učitelkou se nevyčůrá, když zůstane na záchodě sám, občas přijde počůraný nebo na procházce se počůrá. Prý nezáleží na tom, zda jsou na toaletě děti nebo ne. Chvilkami mi přijde, že to dělá naschvál. Paní učitelka nedokáže vypozorovat, proč to dělá, já také ne. První dva měsíce jsem o tom se synem mluvila, poslední měsíc jsem o čůrání neřekla ani slovo, to také nepomohlo. Již jednou jsem se na Vás obracela kvůli synovi, že ve školce jen stojí a kouká. Přijde mi, že ho to baví a nevidím v tom nic špatného. Do školky sice chodit nechce, ale jde bez jakýchkoli emocí, hezky se rozloučíme, on odejde do třídy a chce tam dle jeho slov "stát a pozorovat děti". Jako pokrok vidím to, že tam namaloval už i obrázek a začíná nazývat děti jejich jmény, když se spolu bavíme. Bohužel ani motivace na suchý kalhoty v podobě hračky nepomohla. Paní učitelky se ve školce snaží, ale nemohou se synem chodit pokaždé na záchod, když tam mají dalších 27 dětí. Doma chodí syn na záchod sám bez problémů. Chceme s paní učitelkou spolupracovat, ale nevím jak. Již jsem se objednala se synem k paní psycholožce, ale termín máme až za dva měsíce. Budu ráda za jakoukoli radu. Moc děkuji.

Dobrý den, problém vašeho chlapce konzultuje s dětským klinickým psychologem. Zatím využívejte metodu dohledu ze strany pedagožky v MŚ a pozitivní motivaci formou ocenění každého, byť i minimálního úspěchu (nechá se lépe nasměrovat na toaletu, odejde na ni na pokyn apod.). Dohodněte se s paní učitelkou na motivačním systému - oceněním může být například nálepka, smajlík, obrázek, který syn dostane od paní učitelky ihned, bezprostředně po zachycení vhodného chování, pokroku, dílčího úspěchu, ne odměna nárazová, jednorázová. Podobně by paní učitelka měla ocenit i každý pokrok v sociální interakci syna, jeho zapojení do společné práce apod. Doma se zaměřte také na rozebrání a ocenění učiněných pokroků, neúspěchy nezdůrazňujte, do školky syna pro případ nehody vybavte náhradním oblečením.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 07.12.2016, 10:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce