Mentální anorexie

  1. Co znamená pojem anorexie?
  2. Četnost výskytu.
  3. Mentální anorexie u malých dětí.
  4. Léčba mentální anorexie u malých dětí
  5. Kdo je nejvíce ohrožen mentální anorexií?
  6. Průběh onemocnění.
  7. Příčiny vzniku onemocnění.
  8. Jaké jsou léčebné možnosti?

1. Co znamená pojem anorexie?

Obecně znamená nechutenství, s nímž se běžně setkáváme v průběhu různých onemocnění. Jestliže se ale jedná o vědomé a cílené snižování množství potravy a potlačování pocitu hladu za účelem snižování tělesné hmotnosti, jde o závažnou poruchu – mentální anorexii.

Mentální anorexie se často vyskytuje současně s mentální bulimií.

2. Četnost výskytu

Touto poruchou trpí většinou dívky v prepubertálním a pubertálním věku a také mladé ženy. Výskyt je asi u 1% dospívajících dívek, ale poruchou trpí také chlapci, odhaduje se 1 chlapec na 10 dívek.

3. Mentální anorexie u malých dětí

Mentální anorexie se vyskytuje i u malých dětí jako následek emočních poruch v důsledku nesouladu v rodinných vztazích nebo vztazích mezi spolužáky (v těchto případech není účelem snížení tělesné váhy). Dítě odmítá jíst s odůvodněním, že mu bude špatně, že to či ono jídlo nemůže jíst, že ho nespolkne, že bude zvracet a často udává bolesti břicha.

4. Léčba mentální anorexie u malých dětí

Po vyloučení organického onemocnění ošetřujícím lékařem a vyřešení rodinných problémů a vztahů mezi spolužáky potíže velmi rychle ustupují, ale mnohdy je nutná cílená spolupráce s psychologem příp. psychiatrem, někdy i dlouhodobá. Potíže se totiž mohou objevit znovu v pubertálním věku, šlo-li o opakované emoční poruchy v útlém věku.

5. Kdo je nejvíce ohrožen mentální anorexií?

Jak bylo řečeno výše, mentální anorexie je cílené potlačování pocitu hladu a odmítání potravy za účelem snížení tělesné hmotnosti. Jde většinou o dívky emočně labilní s nedostatkem sebevědomí, ale přitom perfekcionistické, velmi aktivní ve škole, dívky hodně cvičí, nejsou nikdy spokojeny se svým vzhledem.

6. Průběh onemocnění

Dívky se domnívají, že jsou tlusté, zejména v oblasti břicha, stehen a hýždí, nelíbí se jim vlastní tělo, které považují za nedokonalé. Pečlivě sledují kalorickou hodnotu potravin, nejdříve vyřadí z jídelníčku tučná jídla a posléze odmítají i potraviny s nízkou kalorickou hodnotou včetně tekutin – pijí jen čistou vodu. Rády vaří i pro ostatní, jsou přesvědčeny o správnosti svého stravování. Jsou velmi hubené, podkožní tuk zcela vymizí, jakékoli připomínky rodiny či svých vrstevníků velmi zlostně odmítají.
Tím se dostávají do konfliktů, které posléze vedou k sociální izolaci, což má za následek další poruchy – zvýšenou dráždivost, poruchy spánku, poruchy koncentrace, stupňující se deprese. Dochází k poruše žláz s vnitřní sekrecí – ztráta menstruace, zvýšené vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů, zvýšená kazivost zubů, zimomřivost, sklon ke kolapsům. Dívky v prepubertálním období mají opožděný růst a celkový tělesný vývoj.
Často se tato porucha kombinuje s bulimií, jsou-li dívky přinuceny něco sníst, nebo nedokáží potlačit hladový reflex a snědí větší množství jídla v krátkém časovém úseku, následuje vyprovokované zvracení, ve snaze dále snižovat tělesnou váhu používají projímadla, to zase vede k poruše vyprazdňování a úporně zácpě. Celá situace vyústí posléze v metabolický rozvrat, který mnohdy končí smrtí.

7. Příčiny vzniku onemocnění:

  • často se najdou nevyrovnané vztahy v rodině – příliš dominantní matka nebo terorizující otec, přemrštěná ochranitelská péče, preference některého ze sourozenců apod. Často jde o dívky předčasně vyspělé, pro něž jsou silně traumatizující narážky na tloušťku a předčasnou vyspělost, o dívky emočně labilní často s traumatizujícími zážitky v útlém dětství. Rovněž velmi pracovně vytížení rodiče si mnohdy neuvědomují, jak málo času věnují svým dětem a jak málo s nimi probírají jejich „obyčejné“ denní starosti a pak se může stát, že se děti izolují a uzavírají do svého vlastního světa (drogy a alkohol nejsou žádnou výjimkou u těchto dětí)
  • nemalou úlohu také hrají masmedia – rozhlas, časopisy, televize, kde se často hovoří o ideálu ženské krásy, o možnostech snižování  váhy, o různých dietách, přípravcích, cvičení apod.  Je preferován životní styl spojený s péčí o vzhled a tělo, společenský úspěch je spojen s mládím, štíhlostí a aktivitou. Samozřejmě vnímavé jedince může takový tlak negativně ovlivnit.

8. Jaké jsou léčebné možnosti?

Obecně platí, čím dříve se s léčbou začne, tím větší je naděje na uzdravení. Odborníci udávají, že úplné vyléčení včetně úpravy stravovacích návyků, menstruačního cyklu, postavy a váhy lze očekávat u 50-70% komplexně léčených dospívajících, 5% nemocných umírá na důsledky těžké podvýživy, ostatní pacienti trpí poruchami v citové a intimní sféře, poruchou osobnosti apod. U pozdě léčených pacientů je naděje na úplné uzdravení mizivá. Bohužel i sami rodiče si odmítají připustit, že jejich dítě trpí mentální anorexií a přicházejí pak až v pokročilém stadiu onemocnění.
Léčení probíhá za hospitalizace na psychiatrickém nebo pediatrickém oddělení, jehož personál je vyškolený v psychoterapeutické péči a ovládá jídelní poruchy. Léčení je velmi obtížné, protože pacienti si odmítají přiznat, že jsou nemocní, nespolupracují, lžou a podvádí.  Proto léčení musí být komplexní, je nezbytná spolupráce pediatra, dětského psychiatra, psychoterapeuta, odborníka na výživu, rehabilitačního pracovníka, učitele, gynekologa a endokrinologa – to vše v úzké spolupráci s rodinou. Hospitalizace trvá v průměru 2-3 měsíce, pacienti zůstávají stále pod pravidelnou kontrolou, bohužel mnohdy se pobyt v nemocnici musí opakovat.

Paní doktorko, s kolika případy anorexie jste se ve své praxi setkala, skončily happyendem?

Ve své praxi jsem jsem měla 3 dívky, u nichž byly projevy anorexie v kombinaci s bulimií.

Všechny byly vynikající studentky gymnazia. Shodou náhod v jednom roce se mi dvě dívky svěřily se svými problémy, obě totiž podlehly reklamám na přípravky pro rychlé zhubnutí, což se jim sice podařilo, ale za cenu závažných zdravotních potíží.

Obě dívky byly velmi unavené, padaly jim vlasy, lámaly se nehty, došlo ke ztrátě menstračního cyklu, ve škole se začal horšit prospěch. Naštěstí si tyto problémy plně uvědomovaly, nedošlo k poruše psychiky, měly snahu vrátit se ke konzumaci běžné stravy, ale bylo jim vždycky špatně, často zvracely a ony si uvědomily, že to samy nezvládnou. Ale obě našly odvahu svěřit se mi se svými problémy, já jim vysvětlila celou situaci včetně komplikací a možné hospitalizace na psychiatricém oddělení, pokud nebudou přesně dodržovat mnou nastavený režim. Žádná pochopitelně netoužila po léčení na lůžkovém oddělení.

Pravidelně přicházely na kontrolní vyšetření zpočátku každý týden, pak jsem intervaly kontrol prodlužovala a po půl roce jsme měly vyhráno. Pod kontrolou byly stále a když jsem je předávala po dovršení 19 let věku kolegyni pro dospělé, byly to opět krásné kvetoucí dívky a na ono období už vzpomínaly s nadhledem. Obě nejen úspěšně dokončily gymnazium, ale zvládly bez problémů vysokou školu a dnes jsou obě maminky dvou dětí. Ale takové případy jsou výjimečné, protože obě dívky si zavčas uvědomily důsledky svého počínání, měly ke mně důvěru a hlavně měly vůli vrátit se k běžnému životu.

Třetí dívka byla premiantka tehdy 4. ročníku gymnazia, ale její případ byl daleko složitější, takže hospitalizace na lůžkovém oddělení byla opakovaně nutná. Její příběh jsem už potom sledovala jen prostřednictvím rodičů, protože již dovršila 19 let věku a patřila do péče lékařů pro dospělé. Léčení bylo několikaleté, ale zdá se, že i ji se podařilo vrátit do běžného života.

Autorka: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Mentální anorexie - diskuze


Poradna

Dobrý den, opětovně posílám dotaz. Byly již zodpovězeny dotazy, zaslané po mém, na můj stále není reagováno. Děkuji za odpověď.
Syn (20měs) má již od června vlhký kašel. Nějaký čas je to lepší (kašle, ale za den méně). Od června ještě nebyl den, kdy by nezakašlal vůbec. Nyní je to zase horší. Někdy v noci nebo ráno nekašle vůbec, jindy hodně. Vyzkoušeli jsme již několik sirupů (Spiropent, Sinupret, kaloba, bronchipret, prospan, aerius) a nic nám nezabírá. U dětské lékařky jsem se synem byla již několikrát (dokonce u dvou), na průduškách nikdy na poslech nic nemá, CRP nízké. Byli jsme i na alergologii, brali mu krev, testy a alergický není na nic. Nicméně kašel stále přetrvává. Dětská lékařka mi řekla, ať to neřeším, že to musí odkašlat, ale trvá to již téměř půl roku, tak nevím. U doktorky jsme byli naposled před 14 dny. V loni měl syn jednou zánět průdušek, letos prodělal zápal plic a 2x mu píchali ouško. Jinak je zdravý, řádí, jí, pije. Není unavený. Je naprosto v pohodě, až na ten kašel. Nevím již co s tím, nechci ho pořád cpát nějakými sirupy. Prosím o radu. Nechci nic zanedbat. Děkuji.

U některých malých dětí přetrvává kašel dlouhodobě, častým důvoden je lehká rýma, která zatéká do nosohltanu, vetšinou se s tím nedá nic dělat, je důležité, že alergologie je negativní, poslechový nález je čistý a CRP je negativní. Nepodávejte sirupy na kašel, zkuste jen Vincentku, nebo mořskou vodu do nosu, aby se hleny vyčistily.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 22.11.2016, 14:13
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce