Kód zdravého života

Osud tomu chtěl, že jsem se přesně před rokem seznámila s velice milou dámou, která oplývá obdobnou „akčností“ jako já. Možná právě proto se mi spolupráce s ní zalíbila natolik, že jsem ji požádala o rozhovor na téma Kód zdravého života. Tento název nesla kampaň, která proběhla před 4 měsíci na Slovensku a které se paní docentka MUDr. Eva Goncalvesová věnovala vedle své práce primářky kardiologického oddělení NÚSCH (Národný ústav srdcových a cievnych chorôb, a.s.) v Bratislavě.

A protože Nový rok je dnem nejednoho předsevzetí, rozhodla jsem se udělat trochu propagace mému oblíbenému zdravému životnímu stylu právě nyní :-).

Foto expozice Slovenské kardiologické společnosti na kongresu ve Vídni, paní docentka stojí uprostřed skupiny. 

Otázka: Paní docentko, nemohu se při pohledu na číselný kód ubránit klasické první otázce. Co ta čísla znamenají? Co je 0-30-5-140-90?
Odpověď:

• 0 znamená nekouřit, ať již ve smyslu nikdy nezačít nebo se s kouřením rozloučit.
• 30 – vyjadřuje doporučení 30minutové pohybové aktivity každý den. Nemusí jít o náročné sportování, stačí 30 minut svižné chůze.
• 5 – znanemá, že hladina celkového cholesterolu v krvi by měla být nižší než 5 mmol/l.
• Čísla 140/90 vyjadřují maximální hranici, kterou by neměl přesáhnout krevní tlak měřený v klidu. Optimální hodnoty krevního tlaku jsou 120/80 mmHg (120 mm rtuťového sloupce pro tlak systolický, 80 pro diastolický).

Otázka: Chápu-li to správně, pak opaky kódu zřejmě budou rizikové faktory onemocnění srdce a cév? Co považujeme za nejvážnější rizika pro vznik srdečně-cévních onemocnění?
Odpověď: Rizikových faktorů onemocnění srdce a cév je několik desítek. Za nejdůležitější jsou považovány 3 (smrtící trio):

• vysoká hladina cholesterolu
• kouření
• vysoký krevní tlak

Co je důležité dodat, že všechny tři jsou snadno odhalitelné a kontrolovatelné.

Otázka: Z čí iniciativy tento kód vznikl?
Odpověď: Tento kód vznikl z iniciativy Evropské kardiologické společnosti a Evropské nadace srdce jako „marketingový“ nástroj na jednoduchou propagaci zdravého životního stylu a poznání rizikových faktorů onemocnění srdce a cév.
Poprvé se objevil v tzv. Luxemburské deklaraci, kterou Rada Evropy přijala roku 2005.

Otázka: Je doprovázen nějakými kampaněmi zaměřenými na veřejnost?
Odpověď: Ano, takováto kampaň probíhala celý měsíc září 2007 na Slovensku, před rokem podobná v Polsku. V roce 2007 byla přijata a mnohými vládami EU ratifikovaná „Evropská charta zdraví srdce“, jehož součástí je i tento KÓD.

Otázka: Nemyslíte, že mohou být pro veřejnost tyto kampaně kontraproduktivní. Myslím tím, když vidí, co všechno by měli změnit, řeknou si, že „to najednou nezvládnu!“, a dále si dle sebe užívají života se svými neřestmi.
Odpověď: Pokud jsou poselství kampaně jednoduchá a jednoznačná, myslím, že kontraproduktivita nehrozí. Absolutně však souhlasím, že není rozumné začít „bitvu“ současně na několika frontách. Prioritou by mělo být přestat kouřit. Dalším krokem pak změření tlaku a hladiny cholesterolu. Je potřeba si uvědomit, že nejdůležitější pro zvládnutí dlouhé cesty je právě to vykročení na ni.

Otázka: Na závěr odborné problematiky mám ryze ženskou otázku: Jste jediná žena ve Výboru Slovenské kardiologické společnosti (SKS)? Myslíte si, že je pro ženu obtížné uspět mezi muži v lékařských oborech?
Odpověď: Ve výboru SKS je nás žen několik, přesně 4. Ve zdravotnictví obecně pracuje určitě více žen než mužů, lékařskou profesi nevyjímaje. Na řídících postech však převládají muži. Ženy vzhledem k tomu, že mají rodinu, upřednostňují především ambulantní práci, méně jich je pak v nemocnicích a na klinikách, kde jsou přece jenom větší nároky na práci přesčas. Aby se žena prosadila, musí určitě pracovat zároveň s muži a možná, ne-li více, tak určitě lépe a efektivněji.

Otázka: Jelikož jsme portál zaměřený na těhotenství a péči o dítě, máte děti, jak velké?
Odpověď: Ano, mám 17letou dceru a 11letého syna.

Otázka: To muselo být jistě náročné na přelomu 80. a 90. let současně pečovat o dítě a jak se říká „neztratit kvalifikaci“. Jak jste to zvládala? Jak na to vzpomínáte?
Odpověď: Přiznám se, že už ani přesně nevím. Pamatuji si pouze to, že jsem na mateřské dovolené velmi brzy vstávala a snažila se rychle udělat práci v domácnosti a okolo dětí a současně neztratit kontakt s medicínou. Hodně jsem četla a dokonce psala odborné články. Do práce jsem šla po roce mateřské dovolené. V tomto období mi pomohla manželova matka (Portugalka), která se k nám na rok přestěhovala. Během roční mateřské jsem chodila na jedno dopoledne v týdnu provádět ultrazvuková vyšetření srdce. Ne kvůli financím, neboť vydělané peníze jsem dala paní na hlídání, která byla v tomto čase s dětmi, ale abych se udržela „ve formě“.

Otázka: Do jaké míry Vám, paní docentko, pomáhal s péčí o dítě manžel?
Odpověď: Manžel je velmi tolerantní, v kariéře mi nebránil, ale naopak mě vždy podporoval. Na druhé straně budoval svou kariéru a tak byla většinou starost o děti na mých bedrech. Naštěstí nebývaly nemocné a cítily se dobře v kolektivu jiných dětí.

Děkuji za milý rozhovor.

Jana Martincová

Soutěžní otázky soutěže Kód zdravého života najdete na: http://www.babyonline.cz/souteze/prvni-novorocni-soutez