Eliška - Zajíc

Rodinné zázemí

Narodila jsem se 3. března 1983 jako první, trošku nečekané, ale zato velmi milované dítě. Na dětství si teda moc nepamatuju, jen mám mlhavou vzpomínku, jak si hraju s takovými papírovými zvířátky, a maminka mi říká, že budu mít sourozence. Nebyla jsem prý nijak proti. Co si už nepamatuju, ale pamatují si to naši, že když jsme jeli z porodnice a já jsem nakoukla do zavinovačky na ségru, tak prý jsem zhnuseně řekla, že mi rodiče slíbili sestřičku a tohle je nějaká opice nebo co.
Ale časem jsem se se ségrou smířila, díky ní jsem koneckonců nemusela do školky, protože maminka byla stejně s ní doma. Maminka vzpomíná, že jsem si se ségrou moc pěkně hrála, i když ségra tvrdí, že ji to poznamenalo na celý život.

Školka, škola a jedno tajemství

Do školky jsem ale nakonec musela, abych se kapku komunisticky vzdělala, než půjdu do školy. Ale chodila jsem tam jen asi půl roku a velmi nerada.
Ve škole už se mi líbilo víc, hlavně tak v první a druhé třídě. A co je důležité, v druhé třídě jsem začala chodit do hudebky, učila jsem se hrát na klavír. Proč je to důležité, je zatím tajné...

Odchod na gymnázium

V šesté třídě se ukázala možnost, že bych mohla jít na šestileté gymnázium, tak naši neváhali a hned mě tam přihlásili, protože na základce jsem se nudila, otravovala učitele a navíc tam nebyla moc dobrá parta ve třídě, smrdělo to drogami a nechtěnými těhotenstvími, většinu toho děvčata ze základky stihla do 15let.
Dalším důležitým mezníkem z té doby je přáníčko od ségry k narozkám s takovým prudce roztomilým zajíčkem. Od té doby se cítím být zajícem.
Gympl byl teda o mnoho lepší jak základka, ale i tam jsem měla spoustu problémů. Ovšem ne s prospěchem. Měla jsem a doteď mám velký problém s lidmi, kteří si myslí, že jsou autority, ale ony zas takové autority nejsou. Ale v pubertě jsem to neuměla ještě tak šikovně krotit jako teď. No, a navíc jsem byla pěkně drzé hovado.

Tajemství prozrazeno

A stále jsem chodila hrát na klavír. Teď se ukáže, proč to bylo tak důležité. Bylo mi 15, když mi jedna učitelka v hudebce nabídla, jestli nechci doprovázet její pěvecký sbor. Tak jsem si řekla, proč ne, to může být fajn. Přišla jsem na první zkoušku a tam jsem uviděla muže svých snů. Byl to syn té paní učitelky, který se ve sboru pěkně otravoval a byl to Pepa. Hned jak jsem ho uviděla, tak jsem věděla, že spolu budeme chodit a že se vezmeme a že je to láska na celej život. On to prý cítil stejně, když mě uviděl, takže asi za 14 dnů od tohoto seznámení jsme spolu začali chodit. Tím jsme trošku nepotěšili Pepovu maminku – paní učitelku onoho sboru, ale pozvala si mě tam sama, že... Zřejmě si představovala pro Pepu někoho konvečnějšího a méně drzého.

Studium na vysoké škole

V 18 jsem odmaturovala, musím se pochválit – s vyznamenáním. A protože oba moji rodiče mají vysokou školu, podporovali mě v tom, abych taky vystudovala. Já jsem se vůbec nebránila, protože jsem šprt a moc mě bavilo získávat nové znalosti. Vybrala jsem si biochemii v Olomouci.
Biochemii jsem si vybrala víceméně náhodou, když jsem byla na dni otevřených dveří na Palackého Univerzitě, tak se mi zalíbila paní docentka, která o biochemii mluvila. A Olomouc jsem si vybrala, abych to měla co nejblíž domů za našima a samozřejmě za Pepou, kterému blbě vyšly roky, takže i když je mladší o půl roku, tak mu do maturity chyběly ještě roky 2.

Školu jsem dělala velmi v klídku, Pánbůh (nebo příroda, jak kdo chce) mi nadělil dobrou paměť, takže jsem se ani moc nemusela učit. Tím pádem jsem si užívala studentského života, s kamarády jsme pořádali divoké večírky, navštěvovali hospody, koncerty a různé studentské akce. Taky jsem hojně využívala nabídky na sportování v rámci univerzity. A protože nejsem jen flákač, tak jsem si vždycky i slušně vydělala. Naši sice neměli nic proti tomu mě finančně podporovat, ale měla jsem ze sebe příjemný pocit, že jim tak úplně nevisím na krku.
Ze začátku jsem dělala noční v Makru a pekárnách, později jsem si našla dobře placené směny v továrně na polovodiče. Tam to bylo hodně příjemné, byly to příjemné prostory, takže i čistá práce. V třetím ročníku jsem si udělala titul Bc., takže to mi zase dalo nové možnosti přivýdělku, učila jsem na univerzitě praktické věci v laboratoři a taky jsem pro soukromou agenturu připravovala maturanty k přijímačkám na vysokou.

Svatba

Chvíli se mnou studoval i Pepa, ale protože není zas až tak studijní typ, odešel pracovat do Brna do počítačové oblasti. Když jsem byla v pátém ročníku, Pepa dostal práci v IBM, tím se nám dost vylepšila finanční situace, takže bylo na tisícikorunový poplatek na radnici. Pepa neváhal a požádal mě o ruku. Sice nejsem svatební nadšenec, ale ani odpůrce, tak proč ne. Kromě 1000 Kč na administrativní poplatek jsme ještě dali dohromady další 2000 Kč na snubáky a mohlo se jít na radnici. Nakonec se ze svatby vyklubala docela pěkná akcička, přišla spousta našich kamarádů a samozřejmě rodiče a sourozenci. Dostali jsme sice jen jeden, ale zato luxusní svatební dar, kamarádi se nám složili na cestu do Jeseníku. Naši slíbili finanční pomoc, až budeme bydlet ve svém, což do puntíku mnohonásobně dodrželi.

První práce a další studium

Školu jsem ukončila s titulem Mgr., opět se musím pochválit – s červeným diplomem. Protože Pepa dělal v Brně, hledala jsem si práci taky v Brně. Od paní docentky na naší katedře jsem dostala kontakt na svého nynějšího šéfa, ať mu zkusím zavolat, že je to dobrý chlap. Tak jsem ho zkontaktovala a domluvili jsme se na osobní schůzce. Hned jak jsem ho uviděla, tak jsem se do něj zamilovala a věděla jsem, že s ním chci pracovat. Ale protože pro mě neměl plnohodnotné místo, musela jsem se v Brně na Masarykově Univerzitě přihlásit k doktorskému studiu a u něj pracovat jen na poloviční úvazek. To mi v podstatě nevadilo, do školy jsem chodila jak do holubníku, něco jsem musela odučit, abych měla nárok na stipendium, které tvořilo více než polovinu mého tehdejšího příjmu. V práci na výzkumném ústavu jsem se zabývala (a doteď zabývám) vývojem nových léčiv, lepších vakcín, léků proti rakovině, AIDS, borelioze atd. Je toho dost a těžko bych to ve zkratce popsala.

Vlastní bydlení a jedinečný vánoční dárek

S Pepou jsme v té době bydleli v podnájmu v 1 + 1 a platili jsme měsíčně 8 000,-, což nám přišlo za tak malý byteček docela dost. Protože jsme oba měli v Brně práci, která nás bavila, rozhodli jsme se, že si někde u Brna koupíme domeček. Po asi dvou měsících hledání jsme našli náš současný domeček v Uníně, tak jsme se zadlužili, a domeček si koupili. Je to starý domeček, potřebuje moc oprav, ale postupně šetříme a opravujeme a vylepšujeme s velkou finanční pomocí mých rodičů. Bydleli jsme v domečku asi 3 měsíce, udělali základní opravičky jako vykopaní funkčního kanálu a položení podlah a zdálo se nám, že je domeček pro 2 moc velký. Tak jsme si 24. 12. 2007 udělali suprový vánoční dárek – Marušku.

Jaké bylo tvoje těhotenství?

Těhotenství bylo fajn, až na to strašné zvracení, ale protože mám tak hodného šéfa, tak se vůbec nezlobil, že do práce přijdu v 10 a zelená, obliju keříky před výzkumákem a pak sedím v kanclu, soustředím se, abych se nepozvracela, a čekám, než Pepa skončí v práci, aby mě mohl odvézt autem, poté, co opět ohodím ozdobné keře. Naštěstí tohle přešlo během dvou měsíců, pak už jsem blila jen ráno, ale celý den normálně fungovala. Šéf mi umožnil, ať si do práce chodím, jak potřebuju, moc hezky se o mě staral, chodil se mě ptát, jak mi je, jestli si nechci odpočinout a tak. Mně ale už bylo opravdu dobře, takže jsem pracovala do 34. týdne jak drak, abych si tu mateřskou nadpracovala.

Nástup na mateřskou a porod

Pak jsem přerušila studium a odešla na mateřskou. Protože se mému gynekologovi zdálo, že bych mohla rodit předčasně, chodila jsem od 36. týdne na kontroly do porodnice. V 37. týdnu jsem byla ráno na kontrole, řekli mi, že mám určitě ještě týden čas. Tak jsem odešla, Pepa na mě čekal, ale mně se zdálo, že je mi divně. Jeli jsme na nákup do Tesca a pak se rozloučit ke mně do práce. Tam už mi bylo fakt dost divně, Pepa usoudil, že jsem hladová a vzal mě na super oběd. U oběda jsem měla trošku stahy, ale co, poslíčky jsem pěkně zajedla. Pak jsme jeli do Baumaxu, už ani nevím pro co. To už jsem měla stahy co 10 minut. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, přece mám týden čas. Stahy jsem rozpíjela magnézií, jak mi doporučil gynekolog. Pak jsme jeli na nádraží pro moje kamarádky a k nám domů, kde jsme opékali.
Stahy jsem měla co 5 minut, akorát jsem byla tak zabraná do žvanění s kámoškama, že jsem si toho ani nevšimla. Akorát jsem nevydržela u ohně sedět, musela jsem pořád chodit. Když už jsme měli jít spát, tak jsem se rozhodla, že si dám vanu. Tím jsem to pěkně urychlila. Stahy byly po třech minutách, bolestí jsem šla do kolen a už jsem moc nevěřila, že mám týden čas. Zavolala jsem do porodnice, ale tam mě uklidnili, že mám přece týden čas, ať jdu spát. Tak jsem se dobelhala do postele, kde jsem si všimla, že mi po nohách teče červená. To už se mi dost nezdálo, sedli jsme do auta a jeli. V autě jsem měla stahy skoro furt, nemohla jsem se samozřejmě hýbat, tak jsem se držela sedadla, abych se ovládla a nechytla Pepu za ruku a nestrhla mu volant. Pepa lámal všechny rekordy, ze staré Astry vytlačil 180 km/hod, všechny křižovatky jsme projeli na červenou. Dojeli jsme včas, ale moc mě nepotěšil přístup sestřiček. I když doktor řekl, že za chvilku porodím, tak se ještě musely vyplňovat kopy papírů. Už ani nevím, co všechno jsem jim podepsala, protože bolestí jsem viděla do oranžova. Zas musím uznat, že jen co jsem vylezla na křeslo, tak porodní asistentka překvapeně volala, že už fakt rodím. Tak jsem říkala, že to tvrdím už asi 20 minut, a ona, že vypadám moc vesele. Tak jsem zvesela porodila, makačka to teda byla pěkná, ale během 20minut bylo vytlačeno. Bylo 29. 8. 23:45 a narodila se nám Maruška.

Návrat do práce

První rok utíkal jako voda, Maruška byla zdravá a hodná, takže jsem se domluvila se šéfem, že až se na to budu cítit, tak prostě přijdu do práce. V roce se Maruška kojila už jen ráno a večer a Pepa už se zvládal o ní pěkně postarat, tak jsem prostě 1. září přišla do práce a oznámila šéfovi, že už zas pracuji. Už pracuji skoro rok, Pepa s Maruškou to zvládají moc pěkně. Střídáme se podle Pepových směn, když on jde na odpoledne, tak já jdu do práce ráno, pokud on pracuje o víkendu, tak pak má volno v týdnu, tak to jdu na celý den, tím pádem ten poloviční úvazek pěkně zvládám. Samozřejmě by to nešlo bez velké tolerance mého šéfa, který respektuje to, že se musím řídit Pepovými směnami a odpracované hodiny nepočítá, ví, že spoustu věcí na počítači udělám doma, když Maruška spí. A já se mooooc snažím, abych jeho důvěru nezklamala.



Z čeho jsem měla strach, že nebudeme mít žádné chvilky, které bychom trávili jako rodina ve třech. Ale strach se ukázal jako lichý, zvládáme všechno, člověk musí trošku organizovat, ale s Maruškou chodím 2x týdně do mateřského centra na kroužky, jako celá rodina jezdíme na bazén, na výlety, na návštěvy, všechno jde, když se chce.



Vím, že někdo se setkává s odsouzením okolí, že jde tak brzy od dítěte. Ale já se s ničím takovým nesetkala. Asi proto, že Maruška není v jeslích, ale s tátou, a taky chodím většinou jen dva dny v týdnu, zbytek jsem s Maruškou. Spíš byli lidi překvapení, že tam nechodím kvůli penězům, peněz máme relativně dost, abychom netrpěli hlady. V České republice asi není ještě zvykem, že někoho práce baví.

Jak zvládáš domácnost?

No,... Díky Bohu za pračku, myčku, domácí pekárnu, kuchyňský robot, lednici a ostatní chytré spotřebiče. Navařeno a napečeno mívám luxusně, to mě baví. Prach a špínu eliminujeme s Maruškou. Jí to baví chodit s hadýrkou, jedině občas nad námi vítězí rozházené věci. Momentálně to jsou poklice v kuchyni. Maruška na ně hraje jako na činely, aby se mi dobře vařilo v rytmu poklicové písně.

A momentální plány?

Přes léto bych chtěla dokončit, co jsem v práci za ten rok rozdělala a pak se uvidí...

Příběh společně se Zajícem připravila Naďa Barochová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Eliška - Zajíc - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Monural

| Sona.onde | dnes, 09:36
Dobrý deň, som v 10tt a pálenie pri močení. Lekár mi predpísal Monural, chcem sa opýtať na názor iného gynekológa, či je ozaj bezpečný počas tehotenstva.
Ďakujem

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce