Příběhy ze života

Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Opět příspěvek, který jsem vytáhla z diskuze, kam jsme je zapisovaly/i, když ještě tato část webu nebyla.
Mladá fronta dostala velmi zajímavý a odvážný nápad, že otestuje poskytovanou péči a přístup k pacientům v 5 vybraných českých nemocnicích. Konkrétně: Ústřední vojenská nemocnice v Praze, IKEM opět v Praze, Nemocnice v Břeclavi, Příbrami a Havířově. Redaktorka přijela s bolestí břicha, vše si hradila sama, uváděla, že nemá pojištění, že se vrátila z USA. Jak to dopadlo? Byla zaznamenána i četná pozitiva, což si myslím, je úspěch. Nejprofesionálnější přístup zaznamenali v Příbrami, kde se redaktorce dokonce omluvili za čekání, měli několik akutních případů a skutečně se k ní podle popisu chovali jako k platícímu zákazníkovi. Naprostý opak redaktorka zaznamenala v Havířově, kde po 10 minutách sestra přemluvila lékaře, aby přišel. Ten místo pozdravu mrsknul přes půl ordinace klíči na stůl a měl komentáře, proč přichází v noci. V Ústřední vojenské nemocnici redaktorka kvůli tomu, že nemá pojištění, „schytá sprchu“ od sestry hned v úvodu. Reputaci našeho zdravotnictví zachraňuje lékař-gynekolog v břeclavské nemocnici, který redaktorce podá automaticky vyčerpávající odpověď, co se chystá udělat a na závěr ji podá ruku. Co mě ještě zaujalo, tak totožné vyšetření redaktorku stálo v Ústřední vojenské nemocnici 2295 Kč, zatímco v Havířově, kde navíc provedli těhotenský test pouze 987 Kč, tj. o 1308 Kč více… že by dražší zkumavky? :-)

Musím přiznat, že díky svobodné volbě lékaře si nemohu na ošetřující lékaře své rodiny nejen stěžovat, ale naopak jedná se o velké profesionály s lidským přístupem. Bohužel někdy si lékaře vybrat nemůžeme nebo z nedostatku informací neumíme. Mezi první případ patří mé první setkání s RZP, nebo-li Rychlou záchrannou pomocí. Dcera od 2,5 let trpí na laryngitidy (zánět hrtanu, dítě se začne dusit, štěkavě kašlat, stav vypadá nesmírně dramaticky). Jednoho večera tuším na podzim 2004 to opět na ni přišlo. Jelikož jsme tuto situaci řešili již více než 10x, jako obvykle jsme podali čípek Rectodelt 100, otevřeli pořádně okno, zvlhčovač vzduchu běžel automaticky. Po 10 minutách se stav zklidnil, dítě usínalo. Za dalších zhruba 25 minut záchvat opět nastoupil, s ještě větší intenzitou. Podali jsme druhý čípek, ale manžel, který léta sloužil na Rychlé, naznal, že dítě musí okamžitě do nemocnice. Co teď? Za normálních okolností naskáčeme i s dítětem do auta, já po cestě telefonicky zařídím rychlé přijetí. Ale… ale měli jsme doma miminko, které jsem kojila. Tudíž moje přítomnost v autě nebyla možná. A jet samotný řidič s dítětem v tomto stavu by byl nezodpovědný hazard. Proto manžel zavolal RZP, kde jim jakožto lékař detailně popsal, o co jde.

Dcera stále kašlala a asi po 20 minutách to přešlo a vysílením usnula. Za necelou minutu poté dorazila Rychlá. Když k nám vyběhli, první, co jsem registrovala bylo lékařčino důrazné: „Paní, takhle Vám dítě s laryngitidou neusne!!!“ To mě zcela odzbrojilo. Zmohla jsem se na tiché odůvodnění, že jsem laryngitidu v podání své dcery slyšela nejméně 10x a dovolím si tudíž tvrdit, že se skutečně jedná o laryngitidu. Poté následovalo naštvané: „Tak ji vzbuďte, vezmeme ji do nemocnice.“ Načež jim dcera předvedla takový „laryngitický koncert“, který by si nezadal ani se zběsilým štěkáním rotvajlera, když chytí zloděje. Po tomto dceřině vystoupení se přístup osádky RZP změnil a po cestě se lékařka manželovi dokonce omluvila. Já však do příjezdu manžela zůstala doma s pocitem, který jsem nikdy předtím nezažila a nezbývá mi než doufat, že jej již nikdy ani já, ani nikdo z Vás nebude muset zažít.

První měsíc po spuštění Baby on line mi přišel krásný e-mail. Byl o zneurotizování 2letého dítěte pobytem v nemocnici a úžasná na něm byla následná síla a odvaha maminky, která vedla k úspěšné nápravě situace. Bohužel můj tehdejší počítač nevydržel mé pracovní tempo a „zhroutil“ se. Všechny zprávy, včetně této, byly nenávratně ztraceny. Je to škoda, protože to byl pro mě pěkný příklad, jak se dá takováto situace řešit. Možná si ale jeho autorka přečte tyto řádky a napíše nám svou zkušenost. Stejně jako se doufám Vy podělíte o ty Vaše.
autor: Calamity J.    Poslední změna: 24.09.2007 10:19:02
Předchozí článek Eutanazie Další článek Ženský mail roku
Diskuze
  • Já k lékaři téměř nechodím,opravdu jen nejnutnější případy.Mám špatnou zkušenost s pohotovostí.Byla jsem měsíc po porodu,dostala jsem zimnice,horečky,bolesti prsou a protože jsem kojila,tak jsem nevěděla,jestli se mi náhodou nedělá nějaký zánět a taky jsem nevěděla,jestli u kojení můžu léky.Bylo mi fakt hrozně,trvalo už to nějaký den,tak jsem se vydala na pohotovost.Poslali mě na gynekologii,sestra byla fajn,šla pro lékaře.Nějakou chvíli jsem čekala,když přišel,místo pozdravu na mě vyjel,že spí teprve tři hodiny,což mě úplně vyvedlo z míry.Ani mě nějak neprohlédl,napsal mi paralen a poslal mě domů.Byla jsem fakt znechucená tímto přístupem. 
    Silvinka   | 21.10.2007 18:38:26
    Reagovat | URL příspěvku
  • musím
    říct,že to je staršné,jenže bohužel v mnoha případech naprostá realita.Vím o tom jako sestra dost jak ze své praxe v nemocnici tak i ze svého života.Občas co jsem vídala v nemocnici se mi nelíbilo,ale je to kolotoč,ze kterého se jen tak nedostaneme.A to,že pacient přijde v noci nebo nedej Bože po několikadenních potížích,to je pro lékaře naprostá katastrofa a podle toho s tím člověkem taky jednají.Kolikrát už jsem si říkala jak to bude vypadat od ledna,kdy se má vše platit a tudíž budou pacienti od lékařů a ostatního zdravotnického personálu vyžadovat úplně jiné chování,takové na které budou mít právo.
    Svůj osobní negativní zážitek mám z prvního porodu.Nešlo to samo,tudíž mi ho vyvolávali.Když mě poslali na sál,byla tam jedna hrozně "ochotná" sestřička,která byla tak nepříjemná,že mi až přecházel zrak.Ale představte si,přišla se na mě podívat sestřička z oddělení,kde jsem ležela(byla jsem tam kvůli komplikacím už pět dní před porodem)a ta řekla té na sále,že jsem zdravotní sestra a to jste měli vidět ten obrat o 180 stupnů.Začala okolo mě běhat,nabízela mi kafe,byla najednou strašně milá.Říkala jsem si,že to snad ani není možné.Připadá vám to jako profesinální jednání s pacienty?Byla jsem dost znechucená.A jako perlička na dortu pro mě byl výrok pana doktora,kterého jsem měla u porodu.Po osmi hodinách šílených bolestí jsem zažádala o epidurál.On,že tedy zavolá anestaziologa a než ten přišel,stáli se sestrou kousek ode mě a doktor povídá sestřičce "když ten epidurál bude chtít každá,tak nemocnice zkrachuje".Co se na to dá říct?V tu chvíli jsem se s tím nezabývala,měla jsem jiné strarosti,ale potom,když nad tím člověk přemýšlí mu to mozek nebere.Ach jo.
    čihi   | 21.10.2007 16:18:44
    Reagovat | URL příspěvku
Reagovat na příspěvek
Komerční sdělení
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×