Veru-beru má termín porodu 7. září 2009 (rozptyl 28/8 - 11/9)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

13. 9. Veru-beru posílá video Štěpánka

Štěpánek doma - 4. den na světě

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

9. 9. 2009: Štěpánek je na světě

Hned ráno jsem objevila na mobilním telefonu nádhernou zprávu:

Náš Štěpánek se narodil v 5.45 hodin, měří 49 cm a váží 3.800 g. Jsem unavená, sešitá, ale šťastná!
Veru

8. - 9. 9. 2009, jak to všechno proběhlo

Ahoj všem - nestihla jsem včera sepsat ani deníček. Den byl krásný, ráno kontrola v porodnici, doma oběd, Andulka zase nespala, tak jsem byla trochu unavená. Pohrály jsme si, a kdyz přijel tatínek, vydali jsme se koupit Aničce boty.

Asi v sedm jsme přijeli do Říčan a šli s kamarády na zahrádku. Já měla smažák s hranolkama a ještě jsem mimi poslala malé pivo. Andulka si objednala také hranolky, a přestože nespala, byla vzorná. V osm jsme ji uložili a kolem desáté posťouchli Štěpánka :-).

Do půl hodinky se dostavily pekelné a nepravidelné kontrakce.
Naložila jsem se do vany, a když nepřecházely, poslala jsem manžela pro babi. Po půlnoci přijeli, komplet i s dědou. Tentokrát jsme nechtěli být zaskočení a tak jsme vyrazili v půl druhé.

Cesta v autě byla naprosto klidná, čím více jsme se blížili k porodnici, tím slaběji jsem kontrakce pociťovala. Ale když už jsme tam byli, tak jsem zazvonila a šli jsme k příjmu.
Natočili mi monitor, sepsali zbývající dokumenty a pak mě vyšetřil pan doktor.
Konstatoval 4 cm a trochu mi pohladil porodní cesty, to bolelo jako čert. Bylo po druhé hodině.

Pak už jsme s manželem trávili čas ve sprše, asi do 03 hod. - já byla nějak mimo a úplně ztratila kontrakce.
Potom mi porodní asistentka píchla vodu a vše začalo na ostro.

Kontrakce po 2 min. s délkou půl minuty, toho jsem se bála, že jsou moc krátké.
Mezi nimi jsem se snažila usmívat, aby z toho manžel neměl tak příšerný zážitek jako minule.
Ve 04 hod. už byly velice silné a po minutě, kroutila jsem se pořád ve sprše na míči.
Manžel sledoval hodinky, porodní asistentka mě, a já dlaždičky před sebou.

Nevím kdy, ale vzali mě na monitor na sál a tam jsem zažila krušné chvíle.
Na suchu mi to nedělalo dobře. Párkrát se mi zvedl žaludek a pan doktor konstatoval 6 cm. Z toho jsem si zoufala.

Bylo asi po páté, slezla jsem z lůžka a šla do sprchy. Jen dvě kontrakce a utíkala jsem zavěšená do manžela zpět.
Tam to šlo šup šup, najednou předělali lůžko, já 5x zatlačila a Štěpánek byl venku.
Tatínek se pak další hodinu hrdě staral o našeho synka!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

7. 9. 2009, den porodu

...co jiného napsat?
Den porodu a synek se na svět stále nechystá.
Po včerejším sepsání deníčku mě přepadly silnější bolesti a tak jsem se naložila do vany,  zhruba do dvou do noci a pak bylo po všem.
Začínám mít pořádnou depku. Mám plný zuby těch falešných bolestí, které mě vyplaší a zároveň nabudí.
Manžel kouká a ptá se do kola "Tak co?"  To už taky těžko snáším. Dnes jsem rozeslala sms všem, kteří mě denně zásobují otázkami " Stále se nic neděje?"  Jak řekla Kamča - jako by jim nebylo jasné, že první co udělám, rozešlu zprávu o tom, že je mimi na světě. Mě to prostě ubíjí, připadám si neschopná porodit dítě v termínu, připadám si neohrabaná a ošklivá, taková super nálada pro příchod na svět  :-(

Ale celý den byla Andulka strašně hodná, vůbec na nic neprotestovala. Dopoledne jsme šly na poštu na náměstí, vzala si kočárek s panenkou a celou dobu ho poctivě tlačila. Trvalo nám to sice tři hodiny, ale byla opravdu miláček.
Já poslední hodinu trpěla s každým krokem, jako by mě pokaždé někdo bodl nůž do kyčlí. Ani jsme neobědvaly a šly si hned lehnout. Andulka neusnula, ale dohodly jsme se, že ona si bude hrát v pokojíčku a já budu v ložnici odpočívat, dodržela to bez problémů hodinu a půl. No není zlatíčko!?

Potom jsme modelínovaly a vařily. Dneska zdravě pohanku se zeleninou, zapečenou v troubě. Tatínkovi jsme jí udělaly s kouskem uzeného.

Odpoledne také uteklo klidně až do návratu manžela, kdy na mě dolehlo úplně všechno a já se na místě rozbrečela.
Vzal si Andulku ven a já šla zase do vany, protože ty protivný bolesti, které zase nikam nevedou se vrátily :-( Když přešly, umyla jsem lednici a pověsila tři pračky prádla.
V osm se mi miláčci vrátili a kupodivu se prý tatínek ani jednou nerozčílil, byli prý s celou bandou na zahrádce v hospodě. Anička dostala hranolky a manžel pivo.

Doma už proběhla klasika, koupání, mlíčko a u něj klimbání až Anička usnula.
Já budu dnes ponocovat málo, zítra jedeme na kontrolu do porodnice a chci být trochu fit.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

6. 9. 2009, 1 den do porodu

Anička včera večer usnula krásně a brzy, díky abstinenci spánku po obědě. My jsme měli s manželem celý večer volný, ale hovory o porodu se nekonaly, neboť manžel byl z celodenního nasazení velice unavený. Téměř v noci ho chytla "žravá" a strhl mě s sebou! A tak jsme si v jedenáct dali Rio mare Insalatissime, byla to mňamka, ale bylo toho málo :-)

Já spala dnes v obýváku a celkem dobře. Ráno v pět mě probudila Anička na mlíčko a já už nezabrala. Ale nevadilo mi to, protože jsem si říkala, jak si odpočinu přes den. Moji milovaní vstali v půl osmé a po snídani a nezbytném modelínování odjeli na chvíli na chatu.
Já jsem se mezitím pustila do přípravy moučníku Rejpánky od lucie73. Děkuji, všichni to pochválili !!!

Na chvíli jsem se také naložila do teplé vany, bolení se opět přihlásilo, kosti jako na skřipci, podbřišek a také kůže. Mám pocit, že je dvě čísla menší, hihihhi.
V jedenáct si mě vyzvedli a jeli jsme k babi na oběd. Po jídle a menším hraní jsme zase odjeli domů na spaní, které se dneska povedlo až do tří.

Pak probíhalo normální odpoledne, trochu hraní, uklízení a společný nákup na týden - už se začínám učit nakupovat na delší dobu a taky proto, že už nemám sílu, raději to spáchám s manželem o víkendu, než sama s Aničkou v týdnu.
Byli jsme se také kouknout po botičkách, protože najednou Andulce vyrostla noha na číslo 25 a takové má boty jen plátěné tenisky, holinky a botky do vody. Máme oblíbenou značku se třemi pruhy, protože to jsou boty široké a pohodlné. Jenže toto číslo je zřejmě opět hodně v kursu a tak byly boty hezké, ale malé nebo velké. V Praze je dost outletů, tak se koukneme ještě tam, nebo koupíme něco přes net, když víme jakou velikost. Zastavili jsme se také ve sportu, kde je k dispozici dětské hřiště a trampolíny, Andulka řádila jako černá ruka.
V půl osmé jsme se vrátili a bylo to akorát na to, aby se tatínek povzbudil alespoň poslední třetinou hokeje, Andulka se vykoupala a já sepsala deníček.

Miminko je dneska hodně aktivní, ta kůže, ta mě tahne až to hezké není, bolesti přetrvávají.
Každé těhotenství je jiné a i ta moje se od sebe liší. Kdyby byl Štěpánek stejný jako Anička, tak touto dobou už by byl na světě skoro půl den.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

5. 9. 2009, 2 dny do porodu

Dnes, jako většinu víkendových dnů v posledním měsíci jsem si mohla užít.
Ráno mě nechali miláčci dospat, ale jen chvilku viz. můj příspěvek v diskuzi Ach ti chlapi  :-) 

Dopoledne jsem si dojela na poštu na náměstí, pršelo a proto jsem zvolila jízdu autem. U té příležitosti jsem obešla celé náměstí a krámky, koupila kalendář na zápisky až budu lítat po kontrolách atd, Andulce draka, aby měli s tatínkem zábavu...

Zbytek dne jsem se mohla doma válet a to jsem také dělala.
Po obědě u babičky se manžel s Andulkou přijel vyspat, ale bylo to hlavně jeho přání. Anička bojovala dlouho a statečně, takže nakonec zase neusnula a ve dvě už znovu odjeli k babi, přidělat houpačku na balkon.

A co já?

Byt mám komplet uklizený, prádlo vyžehlené, tašku sbalenou, prostě už čekáme jen na naše miminko!
Menší bolesti v podbříšku dnes vystřídala bolest všech kostí od pasu dolů, ale teplá vana mi zase udělala dobře.
Chvilku jsem po obědě chytla Kamču na chatu a shodly jsme se, že naše mimi čeká na jejich zlatíčko.

Byla jsem tak přesvědčená o tom, že na další kontrolu nepůjdu, že jsem si ani nenapsala čas objednání. Vím, že do úterka je ještě pár dnů, ale vážně to teď na porod nevidím.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

4. 9. 2009, 3 dny do porodu

Noc byla v klidu, manžel odcházel už v půl šesté a kupodivu nás ani nevzbudil.
Ráno jsem Aničce pustila pohádky a kouzelnou školku dávali záhy, takže jsem měla ještě hodinku na dotažení v polospánku. Byla moc spokojená a dokonce si dala i snídani, musela jsem u toho ale modelínovat  :-) 

Pak jsme vyrazily na nákup do drogerky, tam si to Andulka vyloženě užívala, byla strašně hodná, posluchala až jsem valila oči. O kousek dále jsme došly ještě do potravin a i tam byla vzorná, a to jsem si zase užívala já!

Na oběd jsem uvařila játra na cibulce s rýží a pak v lednici našla oběd od tchýně, co včera manžel dovezl, no nic, to si dáme k večeři.
Uložení ke spánku nebylo bez problémů, ale proběhlo a já si šla také odpočinout.

Ve tři jsme se vzbudily a jely za babi s košíčkem, že si dojdeme zase na švestky. Ve dveřích jsme potkaly strejdu, tak přikládáme jeho fotku :-)


Andulka je u tchýně fakt ráda a tak jsem si mohla u nich lehnout a o nic se nestarat.
Když dorazil i děda, vyrazili jsme na zahradu a do aleje na švestky a špendlíky. Andulka krásně trhala a ochutnávala. Pak jsme ještě na zahradě posbíraly okurky, ostružiny a jablíčka a vyjely domů.

V půl sedmé už jsme se shledaly s tatínkem před domem. Venku byl pořádný vítr a proto jsme se ani moc nezdržovali venku.
Dali jsme si večeři a vykoupali Aničku. Dnešek, díky tomu, že byla Andulka tak hodná, jsem si vážně užila.

Bolení bylo, ale klasicky se z toho nic nevyklubalo, nohy jsou ale nateklé fest, jinak mě nic netrápí.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

3. 9. 2009, 4 dny do porodu

Poslední věta včerejšího deníčku se teda vyloženě povedla "bezproblémová noc". Ani náhodou.
Nejdříve se stalo to, že když manžel dorazil v půl jedenácté domů a šel dát Andulce plínku, ona se absolutně probrala nebo možná ještě nespala, to nevíme a vesele se hihňala, začala skákat na trampolíně a hrát si, my jsme to nějak nestihli pobrat a tak jsme jí hodinu nechali, ať si žije jak chce.
Pak jsme jí uplatili mlíčkem a usnula.
Já si šla lehnout do ložnice a se sluchátkama klimbala až do spánku. V jednu jsem se probrala a bolelo mě patro, cítila jsem, že ho mám nateklé a hodně mi v tom tepalo. Převalovala jsem se, seděla, chodila až jsem ve tři došla za manželem a vyměnila si s ním lože a koukala se alespoň na TV a to až do pěti, kdy jsem si na bolest zvykla a konečně jsem byla schopná i zabrat.

Anička mě probrala za mizerné dvě hodinky spánku, v sedm. Představa dnešního dne, kdy budu ospalá a bolavá byla drsná.
Zavolala jsem zubařce a ta měla naštěstí volno, manžel si ho v práci vzal také a všichni jsme jeli do Prahy. Vzali mě přednostně, lékařka mi to nečím postříkala, pak udělala výplach a nakonec dala dren s ATB a doporučení ke koupi dezinfekce. Bylo to nepříjemné, ale po dvou hodinách se mi citelně ulevilo.

Cestou domů jsme se stavili v lékárně  a u šváry - hasiče. Andulka po něm lezla, hladila po ruce a já jsem si říkala, jak po tomhle prahne moje matka, ale jak toho nikdy svým přístupem nedosáhne. Pořád mi leží v žaludku...
Na oběd jsme byli doma a v poledne dali Aničku spát. Nadějně to vypadalo necelou hodinku, tu další probíhal rituál "Jdu udělat bobek, mám hlad, mám bolest, otevři mi tadyto..."

Skoro ve tři jsme rezignovali a začali si hrát. Bylo to ale dost náročné vzhledem k tomu, že byla z nevyspání děsně protivná.
Nakonec jsem si já šla lehnout, protože můj deficit byl také veliký a tatínek se vzorně, ale hlavně trpělivě staral. A dlouho, chudák.
Dokonce u toho stačil opět dodělat menší resty oprav doma.
V pět si Andulku vzal k babi a vrátili se až v sedm. Já si mezitím lehla k televizi a obulela pořad o zachráněných židovských dětech za války.
K večeři jsme s Andulkou vypekly palačinky, nalívala mi těsto na pánev a mazala marmeládou a točila je. V osm padla jako do vody.

Bříško je více než klidné, ale možná, že jsem se dnes jen více soustředila na bolení v puse.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

2. 9. 2009, 5 dnů do porodu

Po tom večerním špinění jsem začala doslova pobíhat po bytě a snažila se ještě na poslední chvíli stihnout v domácnosti, co se dá. Prohlídla jsem lednici a vyhodila rizikové potraviny, smyla nádobí, ačkoli máme myčku... Připravila odpadky ke dveřím, aby na ně někdo narazil až půjde ven, snesla si doklady na jednu hromadu a? No a čekala jsem, co se bude dít. Bolest ale nenabírala na intenzitě a já po dvou hodinách čekání šla spát.

V noci kromě menšího převalování nebylo nic, jen v půl páté jsem slyšela, jak manžel dělá mlíčko pro Andulku a jí, jak po několika minutách pláče, že chce za mnou. Manžel něco zavrčel a protože pláč neustával, zvedla jsem se a šla si k ní do postele lehnout. Hladila jsem jí, vyprávěla pohádky až jsem skoro sama usínala. Rozloučila jsem se asi po třičtvrtě hodině a šla si zase lehnout k sobě, samozřejmě marně. Andulka vstala a u tatínka si pustila pohádku, já sobecky z ložnice nevylezla a na uši si dala sluchátka s rádiem.

Kolem sedmé manžel vstal do práce a já zůstala s protivnou Andulkou, zřejmě unavenou doma. Nemělo cenu se s ní nějak rozčilovat, tak jsme modelínovaly, malovaly, přebíraly zbytek švestek tam a zase zpátky a taky byly na skok u kamarádky na návštěvě.
Tam si děti hrály a já odpočívala.

V půl dvanácté jsme se rozloučily a šly domů vařit. Andulka ale byla hodně unavená, tak jsem jí dala mlíčko a ona u něj usnula.
Já uvařila bramborové noky se špenátem a šla si také lehnout. Úplně zmatená a vyspinkaná jsem se probudila až v půl čtvrté a nemohla uvěřit tomu, že Andulka stále spí, její deficit byl asi fakt obrovský, protože spala rekordně od dvanácti do půl páté.

Po svačince jsme se vydaly na poštu a tam už nás vyzvedl tatínek, Andulce jsem koupila los a vyhrála deset korun  :-)

Celý podvečer jsme pak byli ještě s kamarády venku na motorce a opět až někdy v osm šli domů.
Já jsem pojídala švestky a tak jsem se šla nahřát do vany, manžel šel s kamarádem ven a Anička do postýlky.
Vypadá to na bezproblémovou noc.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

1. 9. 2009, 6 dnů do porodu

Prohlídka v porodnici, u Veru je to již "na spadnutí"

Noc byla celkem slušná, ještě jsem chvíli brouzdala po netu a koukala na stránky své porodnice a musím uznat, že k tomu, že jsem si ji vybrala, hodně přispěl BOL, neboť ve fotoreportáži jsou alespoň natolik slušné fotky, aby se rodička mohla kouknout na vše, co jí zajímá. Na oficiálních stránkách se zarputile kouká primář s vrchní sestrou a je tam jen pár ilustračních fotek z gynekologického odd :-)

Dneska mě čekala návštěva v porodnici v těhotenské poradně, nemohla jsem ani dospat, a proto jsem od pěti byla na záchodě, vykoupala se a nasnídala. Andulka má zřejmě senzor, a proto byla už v šest vzhůru a vrhla se na tatínka a chtěla pustit pohádku. Mezitím jsme ji oblékli a ve čtvrt na osm uháněli směr Benešov. Jak už bývá dobrým zvykem, děti si pamatují a vyžadují... Proto proběhla bageta z automatu pro tatínka, se kterou se s Andulkou vždy rozdělí - vhazování mincí a mačkání tlačítek je silné a magické, a pak  čekání na tu hodnou paní, co jí dovolila pomáhat s monitorem. Naštěstí jí manžel odvedl včas ven, protože tam byla jiná sestřička, sice také hodná, ale nevím, zda by to vše proběhlo tak hladce s Andulčinou asistencí. Monitor byl ukázkový, tlak i moč také. Po tom přišel milý a mladý pan doktor, který se mi podáním ruky představil (o tom si v Krči mohou nechat jen zdát), vyšetření bylo šetrné a rychlé. Jen jsem se nezeptala, jak to vypadá s nálezem a teď doma luštím zápisky. Trochu mě pobavil s tím, že nohy mám jako laň, protože takovou bych v lese těžko hledala. Je fakt, že všechna ta bolest je snesitelná a taky si člověk zvykne, a proto i závěr, že jsem bez obtíží byl úsměvný, já bych jim to chlapům přála zažít si to alespoň jeden týden v kuse :-)

Cestou z pavilonu jsme narazili na Bolku Ičinku s Adélkou, ale ony spěchaly na vyšetření a manžel do práce. V autě mi bylo nějak nepohodlně, a protože moje máma nabízela pomoc, napsala jsem jí, ať co nejdříve dorazí k nám domů, že si budu muset lehnout. Manžel nás dovezl domů a uháněl do roboty. Andulka díky brzkému budíčku byla ospalá a už v půl jedenácté zalehla a spala, světe div se, zase tři hodiny do půl druhé. Mezitím dorazila babi a pořád ji přesvědčovala, že půjdou ven, na to po pěti minutách Andulka přistoupila k babi a dala jí facku. Vůbec jsem to nepochopila, babi jen mrkala. Já zařvala, až se mimi vzbudilo, a pak začala brečet Anča, a jen babička nám to kazila, protože se hihňala. Anička se rychle sama omluvila, potvora moc dobře věděla, co se stalo! A pak šly opravdu ven na hřiště a kouknout se na nádraží na vlaky. Já jsem opět upekla švestkový koláč a zjistila, že nám z deseti kil zbývá jen mísa na zobání, tak se mi ulevilo, že nebudu muset zavařovat.

Máma se vrátila s celkem nějak nešťastnou Andulkou, hned šla do pokoje, to bylo fakt divné a u toho něco brumlala. Máma odešla, taky nějak naštvaná a jen mi mezi dveřmi řekla, že se Anička zasekla, že chce za mnou domů a nic s ní nehnulo. Takže jsem pochopila, že byla asi na sebe naštvaná, že to nezvládla, nebo na Andulku, že ji automaticky nezbožňuje? No šla jsem za Aničkou a ptala se, co dělaly, s brekem mi říkala: „Já zlobím, babi říkala tyty, já bučím jako kráva."  Já myslela, že tu svou mámu přetrhnu. Možná se maminky starších dětí pousmějí, ale když je to poprvé, tak to zabolí, zvláště když vidím, jak opravdově brečela :-( Načež jsem obratem volala mámě a ta se vymlouvala, že to Anička sama řekla. Jenže já svoje dítě znám a taky vím, jaký má slovník, byla to prachsprostá lež. Nemohla jsem tomu uvěřit. Navíc mi vadí, že při každé návštěvě moje matka nadává, na ostatní děti a celý svět a nadávky učí Aničku. Bože můj! Tak jsem se zase poučila, kolikrát ještě?? A s mámou si dám zase na pořádnou chvíli pauzu.
Na manžela jsem to vychrlila hned, jak přišel z práce, protočil oči a vzal Aničku ještě ven za kamarádkami, aby jí zvedl náladu a sebevědomí. Já polehávala a snažila se skoro nehýbat, protože každé otočení je fakt bolavé. Nakonec miláčci přišli v osm a po večeři jsme už veselou Andulku uložili ke spánku. Já šla na záchod a překvapilo mě špinění. Nevěděla jsem, zda jásat nebo zůstat nohama na zemi, protože je možné, že to je následek vyšetření, ale že by celý den nic a najednou v půl deváté večer  toto? Uvidíme, co přinese noc.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

31. 8. 2009, 7 dnů do porodu

Tak už jen týden?

Rodičovská autorita zatím nezabírá a Štěpánek si v klidu hoví v teploučku u mamči  :-)

V noci Anička krásně spinkala, jen se ve čtyři vzbudila na vyčurání a manžel jí rovnou dal mlíčko, to mě v ložnici probudilo a oka už jsem nezamhouřila. Chvilku jsem poslouchala radio, mám teď naladěné BEAT, už od večera. Další, co snesu je CLASSIC.
Po necelých dvou hodinách převalování jsem vstala a upekla malé zobání manželovi na cestu, měl namířeno až za Brno a vím, že se na snídanoi nikde nezastavuje. Byla jsem potichu, ale v sedm už oba vstali.



Manžel vyjel a Andulka místo snídaně začala modelínovat. Venku to vypadalo na slibné podmračené počasí, ale stejně mi přišlo, že to slunce nějak žhne. Nic se mi nechtělo, protože na mě šla únava, ale Anička byla plná elánu. Lehla jsem si a hned byla u mě...Pak se chtěla vykoupat a já hlupák místo, abych při jejím cachtání ležela, vrhla jsem se do úklidu kuchyně. Poličky, skříňky, no klasika. Pak jsem začala vařit a u toho prohlížela BOL.

Místo guláše ze sojového masa mi vylezla z hrnce omáčka bez chuti, tak jsem do ní přidala uvařená vejce a kyselou okurku, uvařila těstoviny a bylo hotovo. A dobré to bylo.
Aničku jsem dala spát a bez protestů šla a dokonce spala od jedné do čtyř, zázrak! Já teda taky rychle vytuhla. Po vyspinkání a svačině nás překvapil doma tatínek a jeli jsme do Prahy sehnat nějakou dorobnost. U té příležitosti jsem dostala chuť na něco nezdravého a tak mě vzali do Mekáče. Anička si s chutí dala hranolky a já s taťkou zmrzku.

V osm jsme byli zpět a princeznu uložili a já se zvědavě usadila k televizi na nový seriál ČT, docela se mi to líbilo. Tak jsem zvědavá kolik dílů ještě uvidím, ale díky "dravosti" mimi na svět se neodvažuji tipovat.

Bříško je klidné, nohy teda jako sloupy, ráno byla zima a tak jsem si vzala ponožky, ten rantlík mi nadělal neplechu, bolí mě i nárty, to jsem ještě nikdy nezažila, ruce nateklé nemám. Tepání v kříži trvá, permanentní bolest vaječníků také, ale je to snesitelné, jen to cestování je už doslova utrpení.
Zhoršil se mi mírně zrak, ale to u 1.těhu bylo také, ani nechci slyšet až mi optik změří dioptrie.

Hodně se změnilo vnímání Andulky, když řeknu, že jdu odpočívat, tak začne šeptat a zavře mi do pokoje, teda když je doma tatínek, jinak to nefunguje, ale i tak to považuji za jistý krok. Stále se ptá "Tak co mami, co Štěpánek, dobrý?" To je pro mě strašně úsměvné.
Už nám zbývá fakt pár dnů jen ve třech, vnímám, že jí před sebou dost omlouvám, jako bych jí chtěla ještě dopřát komfort jedináčka. Jsem na všechno tak zvědavá.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

30. 8. 2009, 8 dnů do porodu

Opět klidná noc v ložnici, myslím, že se tady do porodu zdržím, abych načerpala síly. Manželovi sousedovy rytmy nevadí.  Jen jsem se převalovala, jak bývá ke konci těhu obvyklé. V půl šesté jsem byla úplně čilá, taková nespravedlnost, když můžu, tak nespím. Pustila jsem si do sluchátek rádio a zkoušela zase zabrat, ale celkem marně. Za chvíli stejně přiběhla Andulka a začala se divoce tulit. Po snídani a modelínování ještě s jídlem v puse se tatínek rozhodl pro dodělávky v bytě, jako je přivrtání poliček, sítí proti mouchám, držáku na noviny atd. Úplně jsem valila očička. Asi po dvou hodinách bdění jsem byla ale unavená jako večer před spaním, trochu mě to zaskočilo a abych nebyla protivná, bojovala jsem vnitřně ze všech sil, aby mě Andulka nevytočila. Raději jsme vyrazili opět k babi na zahradu – koukám, že jsme tam o víkendu pořád. Babička nás pozvala na oběd a pak jsme odjeli domů, aby se Anička prospala. Tentokrát ale nepomohl ani tatínek a zhruba po hodině snažení jí zahnat do postele jsme rezignovali, ono je to skoro lepší, protože večer je pak brzy klid.

Pro změnu jsme zase jeli k babi, máme to jen 10 km, ale tentokrát do bytu a tam tatínek s dědou za asistence Andulky umyli auto, aby bylo čisté až se pojede do porodnice. Cestou domů jsme se stavili u kamaráda na pizzu, která byla teda mňamózní, dala jsem si vegetariánskou, a v půl osmé už jsme ukládali Aničku do postele. Když se ani po čtvrt hodince neozývalo žádné "hotovo mlíčko", šla jsem se podívat a ten náš budulínek usnul s napůl vypitou lahvičkou :-) Je osm a je klid. Jdu rozehnat menší bolení do vany a možná, že stihnu i nějaký nedělní český filmeček. Kromě veliké únavy a nějakého podráždění jsem měla dneska ohromnou chuť k  jídlu a dokonce si dala i kávičku. Miminko se opět boulí, ale s mírou.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

29. 8. 2009, 9 dnů do porodu

Noc byla úspěšná, prospala jsem se až do rána bez většího buzení, jen občas nějaké převalování, ale hlavně ten KLID! Ráno Andulka došla za tatínkem, tak ani o to jsem se nemusela starat. Pobolívalo mě v podbřišku, když už to bylo silnější, šla jsem do vany a moc si přála, aby to nepolevilo, ale ono jo, teplo rozehnalo veškeré mé naděje.

Hned po snídani jsme vyrazili společně do města, na poštu - Štěpánek dostal své první blahopřání, děkuji BOL. A potom jsme oběhli pár krámků a utahanou Aničku táta odnosil na krku. Potkali jsme sousedku, také maminku, co má doma skoro stejně staré dítě a bydlí u nás v domě. Anička za každou cenu chtěla za kamarádem, a tak jsem s ní šla a manžela zatím pověřila uvařením brambor. Trochu jsme se zdržely, a když jsme po hodině a půl v poledne otevřely dveře, bylo na stole prostřeno, uvařeno - brambory, řízky a zeleninový salát. Mňam, bez práce mi chutnalo o mnoho více.

Po obědě se šlo spát, holt tatínek umí poručit. Já dodělala medové pláty jako zákusek a manžel si odskočil do autoškoly na jízdu na motorce. Ve dvě jsem si šla také hajnout, a kupodivu mě vzbudil až manžel, když se vrátil ve čtyři domů. Aničku taky, ale bylo to akorát.

Bez svačinky jsme vyrazili opět k babi na zahradu, a tam zůstali až do sedmi, mě byla zima a celkově jsem se necítila, vaječníky bolí úspěšně celý den a zastihl mě i průjem, a proto jsem raději chtěla být už doma.

Při koupání Andulky jsem s ní byla v koupelně a umyla si přezůvky do porodnice. Uložili jsme jí celkem brzy na to, jak pozdě vstávala a ani neprotestovala. Já se šla vykoupat a s trochou boje a zrcátkem zkusila holení, tak a už jsem fakt připravená :-)

U babi jsme dostali tašku švestek, tak jsem upekla koláč a po zbytek noci budu přemýšlet co s těmi deseti zbylými kily. Nemám ani jednu zavařovačku.

Kromě nadějného bolení v podbřišku mě bolí záda a hodně v kříži, průjem je asi standart. Ale něco se děje i s prsy. Tlaky v pánvi jsou stále, nohy jako sloupy také. Přemáhá mě větší a větší únava. Mimi se boulí, ale rozhodně už neprovádí žádné akční cvičení.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

28. 8. 2009, 10 dnů do porodu

Andulka spinkala celou noc a já bych spala také, ale staroušci pod námi poslouchali dlouho zpravodajství, a když se kolem jedenácté uložili do ložnice, začal soused s hudbou. Myslím, že to snad ani nemůže mít tak nahlas, ale jak je ticho a já hned za tou stěnou spím, tak mě to prostě hrozně ruší a to, i když mám sluchátka od televize nebo rádia, strašně mu to duní. Vydržela jsem bdít do dvou do rána a pak si vzala matrace a přesunula se do předsíně a tam usnula.

Ráno nás manžel vzbudil v půl sedmé. Po marné snaze vnutit Andulce něco k snídani jsem sbalila dva chleby s sebou a vyrazily jsme do Zdebuzevsi, na chalupu, kde byla maceška s dětmi.
Už začínám pochybovat o svém rozumu, protože jsem ZASE přejela sjezd a dojely jsme až do Zruče nad Sázavou. Cestou zpátky jsem Aničku uplatila zmrzkou na benzínce a vyjely jsme konečně správným směrem k cíli.
S maceškou jsem si hezky popovídala a Andulka si se "strejdama" pohrála.

Po obědě jsme vyrazily k domovu, v autě byla Anička protivka, ale dala jsem si slib, že se na ní nebudu zlobit, že chci, aby byla veselá a když je unavenka, tak za to vlastně nemůže, že jen neví co sama se sebou  :-)  Nějak jsme tu cestu přežily a doma si ještě pohrály.
Potom následoval pokus o uspání, podařilo se, jupííí. Lehla jsem si a v tom vedru nemohla zabrat, šla jsem se vysprchovat a pak zase zkoušela usnout. Nějak to nešlo. Přišel manžel a také si lehnul. Vedro bylo velikánské a já opět komplet spocená šla do sprchy.

Kolem páté jsme už jen čekali, až se Andulka vzbudí a vyrazili k babí na zahradu. Tchán nezklamal, poslední dobou mi děsně pije krev, na všechno nadává a já to nechci poslouchat, takže místo odpočinku jsem bloumala po zahradě a co nejdále od něj.
Andulku si vzala na starost babička, kolem deváté, už za šera, jsme přijeli domů a Anička i já jsme se opět vykoupaly.

Je deset večer a my holky jdeme spát, já dneska do ložnice, abych se prospala.

Bříško mě mírně pobolívá, na vaječníkách pálí, zase cítím ten tlak dole jako bych Štěpánkovi seděla na hlavě, je mi zle od žaludku a dost mě berou záda. Mají přijít deště a snad i bouřka, v dálce jsem viděla blesky, bylo by to príma, jen ať se pročistí vzduch a je konečně chladněji, jinak si asi ustelu ve vaně.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

27. 8. 2009, 11 dnů do porodu

V noci bylo zase nesnesitelné vedro a navíc soused mě drtil nejen kouřem z cigaret, ale taky megabasama v rytmu r´n´b a to až do jedné v noci, naštěstí dávali nějaký hezký film na Nově a tak jsem se sluchátkama ležela a snažila se zabrat. Film byla ale poutavý a neusla jsem před koncem.
V noci jsem se několikrát prošla na toaletu, otáčení mě bolí a tak se vždy vzbudím, a když už koukám, tak jdu.

Budíček jsme si dali celá rodinka v půl sedmé. Po ranní klasice a snídani jsme si začaly hrát a pak nám přišla sms v osm, že babi stíhá bus a jede k nám. Vyzvedly jsme si jí na metru a já ji pozvala na kafe do Cofeehaeven v Průhonicích, byla tam klimoška a dětský koutek, a proto jsme nepospíchaly a nakonec si tam ještě daly oběd. Anička byla hodná, babi taky.

V Bille měli nějaké hračky a tak jsem chtěla využít rady Renči (to by bylo na dlouhé vyprávění) a koupila Andulce hračku, pistoli na bublifuk. Jenže ona to viděla a já musela s hračkou ven  :-)  Je to na dvě tužkovky a zvládá to bravůrně, doporučuji!
Na půl dvanáctou jsme přijely domů a utahanou Andulku uložily. Babi se smilovala a vyžehlila zbytek prádla od minule, Anička se opět šprajcla a prostě neusnula, já se ale dneska nehroutila a šla vařit čínu ze sojového masa pro manžela.
Holky si nakonec docela hrály s modelínou a bublifukem a s dalšími hračkami (třeba je ještě oblíbené vaření, už na to má ovoce a zeleninu, mikrovlnku atd.)

V půl čtvrté odešly na hřiště a já si lehla, chvilku relaxovala a potom přijel manžel. A hned v závěsu babi s Aničkou. Ta práskla, že měly čokoládkovou zmrzku. Babi odjela a my si ještě hráli chvíli s Aničkou.
Tak si říkám, proč jsme vzpruzení, když si vlastně pořád hrajeme  :-) 

Blížil se večer a koupání, to u nás proběhne napuštěním vany a samostatným cachtáním Andulky, vysypeme jí hračky do vody, které z největší části a její obliby zahrnují prázdné lahvičky od kosmetiky a ona si s nimi hraje na kavárnu. Když už má dost, zakřičí hotovo, umyje se pod naším dohledem mýdlem, opláchne, vytáhne špunt, uklidí hračky a manžel jí odnese v ručníku do obýváku. Díky krátkému střihu už nemusíme foukat vlásky. Dneska chtěla ještě pustit DVD, ale nějak se nepohodli s "mírně nervním" tatínkem a tak šla s brekem do pokoje. On je někdy fakt hloupě prudký, no jo a ještě mi to přišel říci... Já totiž seděla u PC. Bylo mi Andulky ale nesmírně líto, tak jsem k ní šla a půl hodiny jí vyprávěla pohádky, četla knížky a chválila jí, že byla dneska moc hodná, myslím nebo doufám, že se mi to podařilo, protože když jsem jí přinesla mlíčko, tak mě pohladila a když jsem jí brala prázdnou lahvičku, tak se na mě usmála.

Jůů, začala sezona seriálů a tak se jdu dívat a pak šup do vany, potím se strašně, i když jen sedím.
Miminko se boulí a jinak je hodné, otoky se vrátily, ale díky tomu, že vím, že se blíží závěr v řádu dnů, tak jsem smířená.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

26. 8. 2009, 12 dnů do porodu

V noci bylo děsné vedro, probudilo mě i hřmění, ale ještě jsem vždycky sladce usnula.
Na wc chodím častěji, úplně se divím co dokážu vyprodukovat, když se přes noc nenapiju.
Anička spala také bez probuzení, manžel dnes odjížděl v půl šesté, naštěstí nás nevzbudil.

Nevím kolik bylo hodin, ale tuším, že budíček byl kolem půl sedmé, to podle postavení slunce  :-)
Anička si dala ranní hygienu a mlíčko místo snídaně, kdy už ho nebude chtít? Já po snídani složené jen z ovoce a čaje z maliníku jsem začala balit balík na poštu - mega balík, autosedačku, máme totiž teď půjčenou novější. Tu jsem také hned vyzkoušela na podvozek našeho kočárku. Po úspěšném vyplnění složenky, jsem navrhla, že jdeme na poštu.

Na chodbě, kde byl kočárek s novou sedačkou dostala Anička záchvat, že to je její sedačka, její kočárek... Snažila jsem se vysvětlit, domluvit a nakonec jsem zavelela k nástupu do výtahu s tím, že se s ní už o tom nebudu bavit, ono mě stejně přes ten řev nebylo slyšet.
Balík jsem raději zvážila, i když se mi nezdál tak moc těžký, ale měl 4,3kg a proto jsem se rozhodla jet autem na náměstí. Tam jsme ještě vybraly peníze, daly si zmrzku - tu jsem povolila jen za podmínky, že už nebude dělat scénu z kočárkem a autosedačkou a odnesly balík, poštovné mě překvapilo (197kč). Tak si říkám, že to není špatný byznys  :-)

Ještě jsme se zastavily v masně a v tabáku a koupila jsme DVD Kostičky a Jáju s Pájou.
Doma jsem to Andulce pustila a uvařila oblíbené špagety s boloňskou omáčkou a sýrem. Je to jedno z mála jídel, o kterém vím, že sní.
Bylo jedenáct a byla utahaná, asi z vedra. Chtěla si jít lehnout, zajásala jsem. Padla jsem do peřin jako do vody, jenže tím idylka skončila. Do !!! půl třetí !!! mě Anička přesvědčovala á 15-20 minut, že spát nebude, proběhl rituál s bobkem, čuráním, s vymýšlením všeho možného. Pokaždé jsem zabírala a pokaždé mě vzbudila, a já začala chytat tik a nervy. Nakonec jsem to vzdala a rozbrečela se únavou a vzteky.

Manžel se vrátil nečekaně brzy, ale byl po cestě o 500km a tak toho měl také dost. Zkusili jsme si s Aničkou hrát, ale byla samozřejmě protivná z únavy a tak manžel zavelel spát, po 20 minutách on spal, já nebýt hlučných sousedů a vedra také, ale Anča si to opět nakráčela "Já už jsem spinkala, koukej, už jsem veselá." Mě málem vomyli. Utekla jsem do koupelny, jinak by někdo přišel k úrazu  :-(  grrrrrrrrr
Po "očistné" sprše jsem jí dala ke svačině meloun a rozhodla, že půjdeme ven, na to Anička "Já nejdu, já tady počkám, tak ahoj, měj se hezky a příjdeš, jo?"

Co na to říci, to už se vzbudil i manžel a jako opařený jí opět poslal do postele. Následovala scéna a moje totální zhroucení. Už toho bylo fakt nadmíru. Asi ho to překvapilo a tak Andulku odvezl k babičce a tam byli až do sedmi.

Já jsem se snažila usnout a nakonec se na hodinku podařilo. Andulka prý nespala, ale doma v půl osmé stejně dělala scény, že spát nejde. Já to nechápu! Manžel, ač unaven k smrti, to šel v osm raději zapít se sousedem, dneska mu musím vzdát hold, vím jak pro něj muselo být nadlidským výkonem, místo spánku vzít Anču pryč a na mě se usmívat. Ona by jí možná tchýně i sama pohlídala, ale měla v plánu nákup a to je pro mě horor, už teď chtěla Aničku posadit jen do podsedáku, neumí naší sedačku zapnout a já jsem raději byla ochotná obětovat svůj odpočinek, než abych jí nechala s Aničkou někam jet.

Nejhodnější je mimi v bříšku, dneska jsem si s ním snad poprvé pořádně popovídala a hladila bříško a konejšila, možná tak trochu i sebe a uklidňovalo mě to. Bolela mě záda, ale to možná z toho balíku, pánev a kříž jen malinko.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

25. 8. 2009, 13 dnů do porodu

Včera se povedlo a Anička už z postele nevylezla a rychle usnula, v pět za mnou přišla, že jí ...a nevím co říkala, já jsem totiž ještě napůl spala.
Domluvily jsme se na mlíčko a pak ze mě ještě za rozbřesku vydyndala pohádku o Karkulce, vzala jsem to hodně rychle  :-)  a šla si rychle lehnout.
Za půl hodiny byla zpátky, že jí pálí záda, prohlídla jsem jí i postýlku, nic nenašla, ale bylo po spaní. No, a tak jsme opět skončily u pohádek, už mi to začíná fakt vadit.
Ještě jsem nařídila ranní očistu a vzbudila tatínka, aby se ujal Andulky a sama se šla dát před kontrolou v porodnici do kupy. Byla jsem objednaná už na 8,30.

V poradně byla prázdná čekárna, ale když jsme čekali 10 minut, vylezla sestra a poslala mě do jiné čekárny. Tam se mě hned ujala sestra a s úžasným přístupem k Andulce nás všechny pozvala dovnitř.
Poměřila mě pozpovídala a naložila na monitor. Andulku poprosila, ať jí zapne monitor - ta koukala. Spodní senzor nebyl úplně dobře slyšet, tak jí zase poprosila ať ho podrží. Funkci si Anička strašně užívala.
Po deseti minutách soustředěného držení senzoru, točení na lékařské židlii a prohlédnutí všech pomůcek jsem je poslala na chodbu pro kávu.
Po monitoru, který dopadl výborně přišly dvě lékařky, popovídaly jsme si a dohodly se na další týden. Velkou radost jsem měla z toho, že nemám streptokoka. Porod mám prý čekat každým dnem.

Kolem půl desáté už jsme byli zpět a já doufala, že Andulka usne, ale nepodařilo se a nakonec to bylo lepší, protože nás ve 12 hodin čekalo překontrolování TBC. Když jsme to oběhly, padly jsme do postelí jako miminka.

V půl třetí přijela moje ségra, původně pomoci s Aničkou, jenže ségře je 20 a zatím je to spíše návštěva, než pomoc. Bohužel tomu tak bylo i dnes, děsně jsem kolem ní lítala, s ničím mi nepomohla.
Manžel naštěstí dorazil brzy a tak jsme tetu dovezli na nádraží a jeli k babi na návštěvu. Tam už jsem si mohla na 5 minut lehnout.

Brzy po návratu domů Andulka usnula. Manžel si zapnul fotbal a já net.

Mimi dnes bylo hodné, boulelo se bolestivě jen chvilku, pánev tepala jen pár chvilek, bříško tvrdlo také jen, aby se neřeklo.
Celkově mi bylo dobře.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

24. 8. 2009, 14 dnů do porodu

Ráno mě Andulka vzbudila s tím, že chce pohádku, tak jsem  zavelela, že jedině až si vyčistí zuby a nasnídá se. Všechno proběhlo a já pustila Boba s Bobkem. Manžel mezi tím odjel do práce a já po několika minutách zjistila, že zapomněl vzít papíry na sociálku. A o programu bylo rozhodnuto. Nechtěla jsem už sedat za volant, ale toto bylo dost důležité a navíc mi bylo dobře. Sbalila jsem věci a jelo se do Prahy. Cesta v pohodě, jen na dvou místech mírná zácpa, ale Anička už se dokáže zabavit pozorováním okolí. Nejvíce mi vadilo, když byla malá a pořád brečela, teď je príma, že už se dokážeme domluvit. Zaparkovaly jsme na Andělu a zbytek dojely metrem, tentokrát jsem si pokaždé musela říci, aby mě někdo pustil sednout, zvláštní. Na úřadě jsem odevzdala papír s potvrzením výše mateřské od sociálky svého zaměstnavatele a vyzvedla si další na rodičák. Prý, abych tam po půl roce nemusela a že to manžel může donést vyplněné až přinese žádost o porodné. Znovu si mohu vybrat délku mateřské, ale tuším, že nechám opět tři roky. Potom jsme se šly kouknout do obchodního centra, Aničce za odměnu vybrat dáreček (parádnice si vybrala korále na krk) a pokoupit ještě drobnosti, které bych u nás nesehnala. Zpět do metra a k autu a hurá domů. Jižní spojka i dálnice v našem směru byla absolutně bez problémů. Mimi se začalo trochu více ozývat a já zjistila, že mám asi taky hlad.

Nechtěla jsem se stavovat u rychlého občerstvení, tak jsme dojely až domů. Jenže únava byla tak velká, že jsme šly obě spát hned, já hladová a Anička jen s mlíčkem. Ale je fakt, že ona měla za dopoledne rohlík a banán a hroznové víno. Ve tři jsme se probudily, já uvařila pórkovou polévku a pospíchaly jsme ke kamarádce na návštěvu. Máme to jen přes ulici. Děti si chvilku pohrály, a pak už přijel tatínek a šel s Aničkou na hřiště a já domů. Po lehčí večeři jsme uložili náš poklad a já teď jen doufám, že fakt usne v osm, jak si to manžel představuje. Vstávala ve tři a mívá zhruba šest hodin aktivity do únavy, a to ještě zdaleka není! Já si jdu ale lehnout a oni ať si poradí :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

23. 8. 2009, 15 dnů do porodu

V noci se nic moc nedělo, mlíčko jen jednou, ale za to v půl šesté, takže jsme už ani jedna neusnula. Po snídani jsme hned vyjeli do cukrárny, a pak k babi na zahradu. Tam jsem si hověla na lavičce- houpačce. To byl trochu kámen úrazu, Anička mě v dobré víře neustále chodila houpat :-)

Oběd je u tchánovců vždycky hodně brzy, takže ve dvanáct už bylo sklizeno a servíroval se zákusek. My holky byly unavené, a proto jsem zavelela k odjezdu. Doma jsme spali všichni jako miminka. Kolem třetí po svačině jsme jeli na naši chatu pro nějaké věci. Je to taková pěkná chajda, ale díky dědovi, který zde dožívá, je pro mne absolutně nevyužitelná. Máme tam jeden veliký pokoj a kuchyň. Po svatbě jsme tam žili, a pak si našli nynější byt ve městě. Děda je starý a moc mrzutý, v podstatě abych tam já mohla žít, tak bych musela chodit s hadrem v ruce a neustále připraveným kýblem s vodou na zádech, do toho se neustále usmívat a přijímat ty jedový sliny, co děda na všechny pouští. No, dá se chápat, že v 89 letech na to má nárok, ale já na to zase nemám nervy. Když začnu uklízet, mohu na konci začít od začátku, jemu spoustu věcí nedochází, takže náš bílý koberec přejít v zabahněných holinách není žádný problém... Takže za poslední čtyři roky máme tu svou místnost jako skladiště. Hned vedle mají chatu i mé dvě sestřenice a ty tam zrovna byly i s dětmi, tak jsme se zdrželi o něco déle, než bylo v plánu. V půl osmé jsme se vraceli a po vykoupání celé rodiny se uložili ke spánku.

Po bolavé páteční noci a sobotním dni se mi tento den vedlo náramně. Nic nebolelo, ani trošku, otoky splaskly, měla jsem chuť k jídlu, Anička mě nerozčilovala, naprostá pohodička. Myslím, že tak si muži představují těhotenství, že tak nějak to je, že máme jen velké bříško a žádné vnitřní pocity a bolení.
Přikládám ještě fotku mého nového sportovního účesu, tak se mě nelekněte :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

22. 8. 2009,  16 dnů do porodu

Večer, hned jak Anička usnula, manžel vyrazil do víru velkoměsta. V noci bylo děsný vedro, větrala a zavírala jsem dle souseda, který má balkon vedle a chodí kouřit :-( Je to noční pták, a tak jsme se přetahovali o kyslík do půl jedné. Dost mě bolelo bříško, nemohla jsem najít žádnou polohu. Ležela jsem nahá a podvědomě čekala, až se manžel vrátí. Ve dvě přišel a mně konečně začal přemáhat spánek. Bolení mě ale vzbudilo už v pět a já si lehla do vany, potom šla na net. Po dlouhatánské době jsem stihla Kamču na chatu :-) Předpřipravila jsem něco na oběd, uvařila zeleninu a vejce. Posnídali jsme a šli ke kadeřnici. Bylo mi divně, ale manžel si mou přítomnost vyžádal, tak jsem šla s nimi. Andulka  má stříhání ráda, nebylo čeho se obávat. Jen měla zacuchané vlasy z bazénu, tak jsme jí je tam nechali také umýt, byla veledůležitá. Pak mě napadlo, že se také nechám ostříhat. Minule mi po porodu děsně vypadaly vlasy a bůh ví, jak to teď bude, takže jsem zasedla k umyvadlu a nechala se také opečovat. Andulka je sice trochu podobná Johance z Arku, ale zase to má na delší dobu, jsem s tím spokojená a Anička taky a moc, pořád chodí a hladí si vlasy a říká  "Jsem teda klásná, viď? Jako Odeta." (princezna) Já to mám taky dost krátké, možná jako Small :-) A taky počítám s tím, že to mám alespoň na tři měsíce! Manžel je s námi taky spokojený. Pod tou plachtou jsem vypotila asi litr potu a šly na mě mrákoty. Venku se mezitím rozpršelo, tak jsem se venku pořádně osvěžila kapkami deště. Dojeli jsme na nákup, po ranním přečtení diskuze jsem se rozhodla udělat řízky a bramborový salát. Ten měl být sice i na zítra, ale mimořádně se povedl, takže ho tatínek snědl již dnes. Andulce také chutnal, měla jsem radost. Po obědě jsme si šli lehnout. Mně se nějak přitížilo, měla jsem bolesti, pálil mě podbřišek, vystřelovalo mi do zad, měla jsem průjem a celkově mi bylo jinak. Manžel měl odjet pryč, tak jsem si ho raději nechala doma a naložila se do vany. Tam se mi ulevilo a zároveň jsem si posteskla, že zase nic. Odpoledne si hráli a já ležela, Andulka večer měla snahu zlobit, ale tatínek autoritativně zasáhl a od devíti byl klid.

Tepe mi v celé pánvi a kříži, nevím pomalu ani jak si sednout, a když už sedím, mám pocit, že Štěpánkovi na hlavě, ten tlak si z prvního těhu teda nepamatuju. Manžel byl vyjukaný, napnutý a zároveň šťastný, že už by to měl taky za sebou. Miminku se u mě ale líbí, tak já to teda těch 16 dnů ještě vydržím.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

21. 8. 2009, 17 dnů do porodu

Dnešní noc proběhla bohužel jako dvě předchozí, jedno mlíčko v půl druhé a v pět přišla Andulka rovnou s peřinkou, posílala jsem jí zpět spinkat do svého pokoje. Důrazně mi vysvětlila, že chce sundat z peřinky povlak (nový s princeznami, který jsem jí povlíkla večer). Pak jsem udělala zase mlíčko a ona u sebe kupodivu ještě usnula. Kolem půl třetí mě ještě vzbudil hluk, hudba, vykoukla jsem na balkon a z dáli se na plný pecky ozýval hit Michaela Jacksona. Nechápala jsem, že v tu dobu na ně nikdo nezavolal policajty, zavřela jsem plastové dveře a odhlučnila si, ale také zavřela přísun kyslíku.

Ráno u snídaně mě osvítil spásný nápad, že manželovi do auta sbalím Aničku a odveze jí k babi na zahradu, protože mi něco takového včera nabízela. Jupíí, prošlo to, a já měla před sebou volný den. Ale najednou jsem nevěděla co dělat? Něco málo jsem si našla, ale nic z domácích prací. Pak jsem se válela a naplánovala si, že si dojdu na oběd. Neuvěřitelná cifra na teploměru mě ale nechala doma a tak jsem si osmažila cuketu s hraškou (http://www.renykoreni.cz) a udělala salát s balkánem. Dneska jsem vypila asi tři litry tekutin. Musím uznat, že to bylo náramně pohodlné, stihla jsem si pročíst BOL, vložit a seřadit fotky, najít na netu co bylo třeba, dobalit tašku do porodnice a lenošit. V šest už moji miláčci dorazili a Anička se rovnou vrhla na Štěpánkovy věci. Je třeba si vše řádně vyzkoušet!

Musím uznat, že díky lenošení mi bylo výborně, bolesti minimální, to spíše, když jsem měnila polohu, ale to jsem si dávala obzvláště pozor. Žádný stres s Aničkou, balada. Jen otoky zůstaly. Jednou mě přepadla  "jiná" bolest a k večeru trochu průjem, tak si říkám, že by? Tlak u konečníku přetrvává, úplně se modlím, aby to nebylo veliké miminko. Ale raději budu počítat s tím termínem sedmého, abych pak byla mile překvapená, kdyby mimi chtělo dříve :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

20. 8. 2009, 18 dnů do porodu

Nepíšu často, že noci jsou klidné? Napadlo mě včera při psaní...
A je to tady, v noci jsem Aničce byla dát mlíčko v půl jedné. Další bylo v pět, ale to už jsem volala na manžela, ten vstal a usnul. Byl ovšem jediný, my dvě bděly a koukaly na pohádky.

Nějak proběhla snídaně a očista a potom jsme si hrály.
V deset byla neuvěřitelně protivná a proto jsme si šly obě lehnout.
V poledne jsme se probudily a uvařily Andulčiny oblíbené špagety s kečupem a sýrem. Pak jsme se vypravily do města pořídit něco tatínkovi, protože dnes máme zrovna pětileté výročí svatby.

Venku bylo děsné vedro a tak jsem nakonec Andulku odvezla k babi na zahradu, to bylo kolem třetí.
Doma jsem pak relaxovala až do půl osmé, kdy přijel manžel s Aničkou.

Dostala jsem kytičku a dali jsme si srdíčkový dortík. Hned potom jsme Andulku uložili a konečně si začali povídat o porodu.

Hodně lidí mi teď řeklo, že bříško mi spadlo, pomalu už tomu začínám věřit. Porodní cesty se asi intenzivně připravují, bolí to jako čert.
A svoje nohy nepoznávám, kotníky odešly neznámo kam :-), už se mooooc těším na konec těhotenství!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

19. 8. 2009, 19 dnů do porodu

Noc byla v pohodě, ráno se Andulka přišla otulit až v osm. Hned si představuju, jak to bude po obědě...

Po ranních rituálech jsem sbalila pár věcí a vydaly jsme se na 10 km vzdálenou chajdu za sestřenicí. Obávala jsem se, jak to zvládnu - kvůli bolestem, které mě teď trápí. Od pasu dolů mi tepe v celé pánvi, kříži a kyčlích a při každém sešlápnutí pedálu je to horší. Ale deset kilometrů jsem hravě zvládla a na zahradě si pěkně odpočinula.

Byly tam další čtyři holčičky a tak si Andulka dost vyhrála i beze mne. Dostaly jsme oběd - vývar s mušličkami a já dovezla zeleninový salát s balkánským sýrem a v jednu hodinu jsme odjely domů na spaní. Docela by to šlo, ale venku na chodbě byl nějaký hluk a Anička to  musela "nutně vidět" a bylo po spaní :-(

Takže jsme si hrály doma, potom přijel tatínek a šli jsme kompletně ven, tam se k nám připojili sousedi s dětma a do osmi bylo o zábavu postaráno. Andulce se asi nejvíce líbilo, že dostala půjčené vodítko s pejskem a velice důležitě ho vodila po ulici.

Doma proběhlo rychlé koupání, večeře a mlíčko, u kterého odpadla.

Dneska mi strašně otekly nohy i ruce. Miminko se v bříšku hodně kroutilo, nejbolestivější to je, když nic nedělám, ale možná, že se na to jen více soustředím? Motá se mi hlava, ale ranní nevolnost nebyla. Bříško několikrát denně tvrdne. Funím při každé činnosti.
Na zádech ležet nelze, dušnost je neúnosná. Občas slyším jak mi loupne v bříšku, u prvního těhu jsem to měla taky, takže se nevzrušuju :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

18. 8. 2009, 20 dnů do porodu

Anička s vypětím mých posledních zbytků sil usnula asi kolem deváté. Ležela jsem v obýváku a odfukovala do půlnoci, kdy dorazil manžel. Pak jsem to na něj všechno vychrlila a trochu se mi ulevilo. Noc proběhla v pohodě.

Budíček kolem osmé a venku příslib podmračeného dne, což mi vyhovuje. Po snídani jsme vyjeli směr Benešov do porodnice na registraci. Řekla bych, že jsme trochu bloudili, zbývalo deset minut a manžel kroužil a nechtěl ani abych se někoho zeptala. Musím říci, že to byla zlouška nervů, ale mlčela jsem s úsměvem na rtech a jen tikala očima po hodinách. Našel to a já vypálila směr pavilon G, při ohlédnutí  jsem ale zjistila, že telefonuje a Anička zmateně utíká za mnou. No nic, nádech - výdech. Počkala jsem na ní, vzala jí za ruku a šnečím tempem jsme se blížily k recepci.

Porodnice vypadala nově, čistě, personál také v poho. Chvilku jsme pobyli v čekárně a já šla na sepsání porodopisu, při tom mi natočili monitor. Manžel pobíhal venku s Aničkou. Potom mě sestra vykázala do čekárny, abych počkala než přijde doktorka. Čekala jsem dlouho, asi 30 minut :-( což by nevadilo nemít s sebou dítě a mírně nervózního manžela. Pak mě sestra zavolala do kabinky a abych vyčkala na doktorku. Dalších 20 minut... Lékařka byla milá, ale trochu drsoň. Myslím, že snad tady na BOL jsem četla o doktorovi co měl malé prsty a myslím, že i tato lékařka měla stejný problém. Rvala mi pěst hluboko až jsem byla přesvědčená, že až vstanu, budu krvácet. Kupodivu jsem nekrvácela, ale fakt to děsně bolelo. Verdikt je, že branka je na 2 cm. Hurááá. Objednala jsem se za týden.

Před vchodem do gynekologie zrovna probíhala veliká sláva, otevíral se Baby box. Zrovna  před měsícem jsem si z knihovny půjčovala knížku od patrona a zakladatele Ludvíka Hesse / Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech. Byl také přítomen, potěšilo mě, že jsem věděla o koho jde. Po vyšetření mě píchalo v podbříšku, ale  za několik hodin to přešlo.

Manžel nás dovezl na náměstí a jel do práce. My jsme si zašly do čínské restaurace na oběd a potom domů. Anička byla utahaná, takže akorát když jsme dorazily v ty dvě, odpadla v postýlce. Já taky.

Ve čtyři měla přijet máma na pomoc, abych si odpočinula. Jenže vzala s sebou i otčíma :-( ach jo. Když přijeli v půl páté tak Anička ještě spala, to bylo zlé, šla jsem jí vzbudit a podle toho to dopadlo. Byla mrzutá a na hřiště, kam jí měli vzít, jsem musela také.
Perla byla, když máma houpala a já na jediné lavičce zůstala s ním. Raději jsem se zvedla a celé to prostála u holek. Znovu ach jo, máma ví jak ho nesnesu a přiveze ho, proč? On dokonce chce odjet teď na dovolenou, předpokládám že od konce srpna, prvních 14 dnů v září porodím nejpozději a to je ten jeho termín. Máma chce zůstat v ČR, nevím jak si to vyřeší.
Máma by chtěla být hodně s Aničkou a pomáhat mi, což já přes všechno uvítám, ale s ním? To teda nenenene. Vrcholem celé návštěvy bylo, když máma houpala Aničku tak vysoko, až vylítla z houpačky a sedřela si obličej a samozřejmě křičela jako tur. Takže jsem jí ošetřila, u toho si skřípla nerv v zádech a šli jsme domů. Babičku hezky vyprovodili i s jejím manželem a bylo.

Naštěstí tatínek přijel záhy a venku byly ještě děti sousedů, tak jsme šli  do osmi  ven na motorku. Doma pak "sjeli" nové pohádky Barbie a v půl desáté dali Aničku s mlíčkem spinkat.
Myslím, že celkem podařený den.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

17. 8. 2009, 21 dnů do porodu

Noc byla celkem klidná, Anička přišla ale už v půl sedmé, pustila jsem pohádky a šla se zkulturnit, slunce už pražilo a bylo jasné jak tropicky dnes bude.

Upekla jsem rychle malé listové (to, co jsem nestihla o víkendu) a manžel si dal ještě teplé ke snídani. Pak odjel do práce a Anička spustila koncert svých scén, odmítání, křiku, vztekání :-(

Spát jsem jí poslala v jedenáct, šla a usnula. Za chvilku se ale vzbudila a vše se opakovalo, při páté odpolední scéně jsem to přestala počítat, věčné NE NE mě deptalo, do toho nesnesitelné vedro, chodila jsem nahá, kdyby to šlo, byla bych pořád ve vaně nebo si svlékla kůži. Byla jsem dneska nesnesitelný rodič s nesnesitelným, dítětem, podrážděná a Aničce jsem dala i výprask. Ničím jsem se jí nezavděčila, chtěla vše a nic.

Manžel šel z práce na koncert Faith no more a přijde až v noci. Celé odpoledne je mi nedobře, bolí mě vazy jak se natahuje břicho, potím se jako vrata od chlíva a když jsem si dovolila lehnout, miminko tvrdě protestovalo, jsem vyčerpaná a totálně KO.

Zítra jedeme společně do Benešova do porodnice, kde si sepíší rodinnou anamnézu a podobně a možná mě šoupnou na monitor. Můj gyndr za to chce peníze, protože se prý stará o rodičky jen do 36.tt, a to já zase nechci zaplatit, bude to zřejmě boj a možná, že se monitoru ani nedočkám?!
Minulé těhu jsem byla na monitoru jen 1x, asi kolem 34. tt a potom až při porodu :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

16. 8. 2009, 22 dnů do porodu

Večer jsme pobyli ještě venku za domem, kde sousedé grilovali a byly tam také děti. Manžel jim vzal trampolínu a všem se to moc líbilo. Dokonce jsem si dala svou první  těhotenskou jednu deci bílého vína, ta mi teda chutnala a nejvíce mě překvapilo, že manžel neprotestuje, dává na nás pozor!

Já s Aničkou odešla kolem deváté, manžel snad kolem půlnoci. Noc byla klidná, nerada bych to zakřikla, ale asi jsem si našla polohu, kdy to vyhovuje jak mě tak i miminku.
Ráno jsem nechala tatínka zorganizovat hygienu a snídani, trochu chaos :-) ale všemu dostáli. Vylezla jsem z postele až v půl deváté a po snídani jsme jeli ke tchýni na zahradu.

Cestou jsme se zastavili ještě pro zákusky v cukrárně a já jsem si tam všimla dekorací na dětský dort, miminek. Tím pádem jsem začala přemýšlet, jestli bychom potom neudělali nějaké přivítací setkání se Štěpánkem. Klasické křtiny rozhodně neplánujeme, ale odpolední kávu v nějaké restauraci, to by snad šlo. No je čas, zatím vymýšlím oznámení o narození.
Na zahradu ke tchýni jsme měli jet původně tak nejdéle na oběd, ale strávili jsme tam celý den.
Babička má velký bazén, takže se manžel s Aničkou koupali téměř pořád. Já seděla u lavoru se studenou vodou na nohy a funěla, nateklé jsem měla snad všechno a nebolela mě asi jen oční víčka. Tchýně uvařila oběd, obalovanou cuketu a řízky - ale na ty jsem chuť neměla. Anička taky moc nejedla, v tom vedru se nechtělo nikomu. Na teploměru bylo 38´C ve stínu.

Místo poledního spánku jsme s manželem odjeli něco zařídit a Anička zůstala u babi s dědou. Za hodinku už jsme byli zpět a opět relaxovali u bazénu. Andulce jsme dovezli menší dárek, dinosaury, teď totiž sjíždí Prasátko Pepinu a tam je dinosaurus IN. Byla nadšená!

Domů jsme se vrátili v sedm a u mlíčka odpadla.

Jak mi je?

Tak, jak se dá očekávat v tropickém vedru. Miminko si sesedlo, cítím uvnitř tlak kolem konečníku, to si pamatuji, že bylo i u Aničky. Bolest v kříži se stupňuje a začalo mi v něm tepat :-(   Pánev a kyčle bolí standardně pořád.
Kůže na bříšku mě neuvěřitelně tahne. Přemýšlela jsem, že nejlepší by bylo se do oleje naložit, nějaké mazání jaksi postrádá smysl, mám pocit, že za vteřinu je kůže opět napnutá.
Okolí se mě začalo ptát kdy a jestli už,  trochu mě děsí, i když si porod také přeju!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

15. 8. 2009, 23 dnů do porodu

Manžel se s Aničkou vrátil hodně brzy, prý chtěla pořád domů, protože už byla tma. Pustili jsme si pohádku na DVD a pomalu všichni odpadávali, i naše akční Andulka už kolem desáté spala.
Než jsem si šla doopravdy lehnout, dala jsem jí ještě na nočník a nandala plínku. V noci se postaral o mlíčko manžel a proto jsem se dobře vyspala.

Budíček byl opět kolem osmé. Ráno mi bylo mizerně, zvracela jsem, tento týden už po třetí, ale hned pak se mi udělalo dobře, což je lepší než počáteční těhotenská nevolnost, kdy mi bylo zle celý den.
Připravila jsem snídani a sama si dala jen minerálku. Byla jsem domluvená s kamarádkou, že se sejdeme nedaleko na pouti. Manžel program uvítal, a jeli jsme.

Pro Aničku to bylo překvapení, ta valila oči když jsme se vynořili mezi domky, a tam stánky, balonky, kolotoče. Svezla se na poníkovi, na koni, na řetízkáči, ale tam plakala, že se bojí a kamarádka Eliška zase měla celou pouť kamenný výraz, takže jsme jen odhadovali, zda si to užívá nebo se také bojí. Holky šly ještě na vláček - kamiony a ačkoli jel dost rychle, nebály se. Koupili jsme ještě nějaké sladkosti a vyrazili domů.
Pro všechny to bylo akorát.

Manžel hladový, Anička protivná a já bolavá, každý krok jsem cítila křeč v podbřišku. Bříško mě tahne dolů a všimla jsem si, že se při chůzi pěkně kolíbám. Pohyby mě hodně bolí a bříško tvrdne.
Doma jsem si dali oběd a moji milí šli spát, já ne, konečně jsem si zajela na manikuru! Nesedělo se mi nejlépe a tak to byla asi první a poslední před porodem. Pak jsem ještě skočila na menší nákup, když už jsem tam byla a taky Aničce koupila dárek k vánocům, měli tam ve slevě kuchyňku, jen sporák s troubou. Doufám, že se jí bude líbit a že nenastane žádná mimořádná událost, kdy jí to dáme jako bolestné, což je naším dobrým zvykem. Všechny dárky co jsme měli nakoupené předem k svátku jsme jí dali za očkování a za ty úrazy...Pak jsem taky koupila dudlíčky pro miminko :-)

Po příjezdu domů byla už smečka vzhůru, chvíli jsme si hráli, dali sváču a oni zase odjeli k babi na zahradu a já odpočívám. Jsem utahaná, ale hlavně bolavá, polosed je teď pro mne nejpohodlnější. Našla jsem si ještě přírodní zdroje železa a sepsala je k nákupu. Nemám už ani tolik hlad a chuť, jako žízeň.
Mám pocit, že dnes namísto rukou spíše otekly nohy. Ještě vyndám na zítra maso z mrazáku, pověsím prádlo, možná myčku udělám a jdu ležet a očekávat příjezd Andulky a manžela. Vlastně mám ještě připravené listové těsto a to musím zpracovat, hmm. Sama nevím asi upeču spíše na slano.
Doufám v klidný večer i noc.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

14. 8. 2009, 24 dnů do porodu

Noc byla klidná, Anička mě probudila kolem osmé sladkou pusinkou, jéé to bylo probuzení, manžel byl už od půl šesté pryč.

My jsme si celé dopolčo hrály, uklízely domácnost, vařily. Dneska karbanátky s bramborem a salátem.
Po obědě jsem měla snahu jí uspávat, ale odolávala, později u hraní byla strašně protivná, proběhlo několik scén, až nakonec sama odešla do pokoje a usnula po 16 hod :-(

Volala jsem manželovi, slíbil že se o ní postará, ať jí nechám a jdu si také odpočinoout.
Když přijel Anička stále spala. Po šesté se vzbudila a vypadalo to, že s úsměvem. Chvilku jsme "modelínovali" a pak manžel s Aničkou odjeli k babi.
Ona bude čilá do půlnoci, moc mu to nezávidím.

Miminko je opravdu hodně akční, taky jsem si dopřála po dvou dnech opravdové jídlo a to mu zřejmě dodalo energii. Někdy mi připadá, že má z mého bříška Lunapark, je to doopravdy bolestivé, nedá se u toho usnout a často se mi u toho zvedne žaludek a sevře hrdlo, nevím kde až ty nohy má?!
Chodím pořád na záchod. Ruce mám nateklé, nohy ani ne. Občas se mi zamotá hlava, ale včera jsem měla tlak 93/74, tak se není čemu divit.
Přes den mi hodně tvrdlo bříško.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

13. 8. 2009, 25 dnů do porodu

V noci jsme se nevyspala, záda auuu, a Andulka měla noční děsy, takže jsem jí chodila utěšovat.
Ráno jsem prodělala šok, když na mě křičel budík, tomu jsem už odvykla :-) Rychle jsme se všichni vypravili z bytu, já došla do laborky pro výsledky a hurá na Zbraslav na gynekologii.
Andulka počkala u dědy a já šla.

Tentokrát tam byla paní doktorka, probraly jsme moje neduhy a ne nejlepší výsledky a pak mě prohlídla. Vše je OK a hlavně už se branka otevřela na 1 cm. Vyšetření bolelo. Srdíčko je taky v pořádku. Vyfasovala jsem ještě recept na železo a další termín za týden.
Sama jsem se zeptala zda mi udělají stěry na streptokoka, a prý snad příště? V porodnici mě zaregistrují, ale na monitory mám chodit ke svému gynekologovi, jenže to bych si musela zaplatit, protože oni se starají o těhotné jen do 36. týdne. Mám se v porodnici domluvit, jsem zvědavá, jak to dopadne.

Anička si u babičky dala oběd, snědla obrovskou porci, půl řízku a jednu bramboru a ledový salát, byla jsem mile překvapená.
Pak jsme si babičku odvezli domů, Andulka byla protivná, tak jsem jí dala do postele, ale už byly dvě a moc se mi to nechtělo. Jenže po několika scénách nebyla jiná možnost. Chvilku jsem si s mámou povídala a pak si lehla. Máma mezitím vyžehlila a než se Anička vzbudila odjela domů. Mě to moc pomohlo.

Pak už přijel manžel a vzal si našeho ďáblíka ven na motorku - odstrkovadlo. Uvařila jsem těstoviny s omáčkou a šla za nimi, byli jsme venku až do devíti, další výborný den, a protože se to tak nějak střídá, mám obavu co se bude dít zítra :-)

Mě už je dobře, jen ráno ještě průjem, ale večer jsem zvládla i těstoviny se sýrem, já byla tak hladová, že jsem neodolala.
Miminko se pořád akčne boulí a já se strašně těším, až se mi uleví.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

12.8. 2009, 26 dnů do porodu

Chleba se povedl :-) a Anička spala celou noc, ale já těžko hledala polohu pro spaní, začíná to být fakt neúnosné. Dokonce vstávala až po osmé.
Vyklubala jsem se z postele, ale vůbec se mi nechtělo, v koupelně se mi u čištění zubů udělalo mdlo a zvedal žaludek. Manžel byl už dávno pryč a tak jsem jen čekala co z toho bude.

Přešlo to a já jsem se vrhla na telefonování, přišla mi totiž výzva o doložení výpočtu mateřské. Na mé sociálce jsem se paní zeptala, zda si to může vyžádat u sociálky, kam spadá můj zaměstnavatel. Prý NE, proto mi to přece dali do rukou!! Takže už jsem přemýšlela jak a kdy těch 80 km zvládnu s Aničkou :-( Pak jsem ještě zavolala k nám do práce o číslo na jejich sociálku, zavolala i tam, ale paní měla dovolenoou, nevzdávala jsem se a na vrátnici si vyžádala klientské centrum a tam mi doporučili kolegyni, s tou jsem to vyřídila velice rychle, lidsky a slíbila mi, že dokument mi pošlou poštou domů a na svou sociálku už si to donesu.

Začalo mě pálit v břiše, ne těhotensky, opět se mi zvedal žaludek...Nestihla jsem se ani nasnídat a přesto jsem měla průjem.
Anička byla vzorná a pořád za mnou chodila na záchod "Tak co mami? Už je to dobý?"
Moc dobrý to ale nebylo, takže jsem v deset volala manželovi a s tchýní jsme to vyřešili. Vzala si Aničku v jednu domů a já celý den proležela. Náš domácí chléb a černý čaj bylo to jediné, co jsem dnes zvládla. Zřejmě je to jednodenní virosa a skočila zase i na mě. Naštěstí zažívací křeče jsem neměla, ale strašně ukrutně mě bolela záda, vaječníky, kříž, kyčle, pánev, prostě vše od pasů dolů i nahoru.
Nejsem zvyklá tak dlouho ležet a tělo to opravdu nechtělo snášet. Několikrát jsem si lehla do vany a sprchovala se horkou vodou, nechala si vanu napustit a v polosedě nadnášená čekala, až to přejde a většinou to přešlo, bohužel jen do chvíle, než jsem vylezla.
V zrcadle jsem se pozorovala, zda už nemám bříško dole a zda bych eventuelně nemohla taky porodit. Asi to bude znít blbě, ale fakt si těhotenství neumím užívat, nemám na to buňky, už abych to měla za sebou. Bez mimi v břiše se mi bude starat o Andulku, ležet a pečovat o domácnost tak nějak lépe. A navíc se na něj všichni těšíme.

Manžel dovezl Aničku v osm a sama si řekla že jde spinkat, u mlíčka usnula.
Po zažívací stránce se mi ulevilo, ta záda se taky zlepšila a jestli bude i dobrá noc, tak snad zítra zvládneme dojet i na gyndu.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

11.8. 2009, 27 dnů do porodu

Večer jsem si ještě užila gurmánsky, snědla jsem všechno, co bylo doma. Na žehlení jsem se vykašlala, ale kdy se na to vrhnu?

V noci Anička měla zlé sny, takže jsem k ní lítala co půl hodiny. Nějak jsme to vydržely až do rána a v sedm byl budíček.
Příšerně mě bolel každý pohyb na matraci, pánev a kyčle auu. Tatínek zůstal doma, aby se mu udělalo po viróze lépe.

Proběhla klidná snídaně, hraní a pak jsme spolu komplet všichni vařili. Mám jen jeden recept na rýžový nákyp a tak to byl poctivý kousek se sedmi vajíčky. Po obědě se šlo spát, zase komplet všichni.
Myslím, že my dospěláci bychom spali do pěti, Anička s úsměvem přišla už ve dvě, což bylo asi tak hodinku a půl po ulehnutí.
Zase jsme si hráli a pak se jeli kouknout na postel pro mě. V pokoji kde budu s miminkem je totiž stará, ze které lezou péra a bojím se, že to zle odnesou záda. Navíc bude určitě šok pro mé tělo, že budu něco nosit, teď fakt netahám nic, občas ten menší nákup, ale ne nic na hrudi nebo tak. Pamatuju si, jak mě bolela záda při kojení, teď bych chtěla zkusit i kojení vleže. Mám taky lepší polštář na kojení a snad už budu poučená z minula.
V obchodě jsme nepořídili :-(

Cestou zpátky jsme se stavili ještě na poště, kde čekal dopis ze sociálky a balíček, objednala jsem si odsávačku. Budu doufat, že mi případně pomůže.
V podvečer vzal manžel Aničku hrát si za dětmi, máme tady takovou starou kočárkárnu, kde je koberec a hračky, je to ale malé a tak se využívá jen v nouzi, třeba jako dnes, když pršelo.
Já jsem mezitím našla recept na chleba do pekárny, zapomněli jsme totiž koupit někde pečivo. Uvidím co z toho vyleze, protože jsem vždycky kupovala směsi, které se povedly a bylo to i chutné.
Kolem osmé jsem se s Aničkou vykoupala a dala jí spát. Dneska to byl pohodový rodinný den.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

10. 8. 2009, 28 dnů do porodu

Své předsevzetí, že se nebudu rozčilovat jsem tím, že dám Andulku ke tchýni, splnila tak napůl.
Hned po snídani jsem vymýšlela program a nakonec neplánovaně vyjela do Čelákovic, do super obchodu co mi ukázala Verča as versacek, když jsme u ní byly v červnu na návštěvě. Klasicky jsme zabloudily, ale už ne tak dramaticky a stihly poslední čtvrt hodinku před polední pauzou. Vybrala jsem triko a tepláčky. Vedle  jsme si zašly do Taverny, jídlo nebylo dobré, ale odstrkovadla, která jsou tam volně k dispozici, byla super.

Za necelou hodinku jsme se vracely domů, tentokrát po dálnici a musím uznat, že je to cesta nejjednodušší. Před Říčanama už to vypadalo, že Andulka usne v autě, pak zase že ne a tak jsem nezajela ani domů, ale rovnou ke tchýni na zahradu, která je asi 5 km od našeho domu.
Tam jsem s Andulkou nějak přečkala hodinku do 15 h, napustila jí plastovou mušli vodou, pohrála si a pak se už zjevila babička a šly se koupat do velkého bazénu. Já si lehla a odpočívala, kolem páté se objevil strejda - švára s přítelkyní a já se pořád válela, jen občas bylo třeba něco podat, ale jinak pohoda až do šesti, kdy jsme odjely domů.

Manžel volal, že má asi nějakou střevní virozu jako Anička a že v podstatě umírá :-) My si po příjezdu do Říčan ještě pohrály s kamarádkou před domem, pak shlédli večerníček a u mlíčka už Anička odpadla.
Manžel spí taky a já mám NEUVĚŘITELNÝ klid a pohodu. Pravda poklidila jsem nádobí a prádlo, možná půjdu i žehlit (ta hromada dosahuje mojí výšky), ale ten klid! Užiju si každou vteřinu. Protože jak já něco pochválím, tak se to podělá.

Miminko i v tom vedru bylo klidné, boulí se v bříšku, ale jinak ani otoky neproběhly a kromě nějakého zadýchání a standardní bolesti v kříži nebylo nic. Volala jsem do Benešova, tak na svou gyndu budu chodit až do konce, protože monitor můj doktor má a do porodnice pojedu jen příští týden k registraci a pak až k porodu.
Mě to potěšilo, co na to můj doktor, zvyklý na pražské postupy, to nevím.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

9. 8. 2009, 29 dní do porodu

Noc byla nadějná, Andulka dokonce spala a ani se jednou neprobudila, díky tomu jsem i já načerpala síly, nešla jsem ani na záchod.
Budíček byl v sedm i s tatínkem. Anička neměla ani hlad, ale nabídla jsem jí opět chleba s marmeládou, ten si s chutí dala a pak říkala, že by chtěla těstoviny, to znamená oběd. Spokojila se ale s tím, že ještě nejsou a že pojedeme do elektra pro sáčky do vysavače, tam je takové sedátko na kolečkách pro větší děti a na to si hned vzpomněla.

Vyrazili jsme ale ještě hodinu před otevírací dobou a počkali v jednom menším obchodě, dali si kávu a Andulka už jakoby nic řádila v dětském koutku. Koupila jsem jí v potravinách vodu s příchutí jablíčka, sama si jí vybrala. Nic z toho nebylo, a proto jsem si už vážně oddychla, že je nevolnost zažehnána. Do jídla jsem jí nenutila. Důležité bylo, aby se nedehydrovala.
Konečně otevřeli a já vybrala ještě něco v drogerce a pak jsme zajeli do toho elektra, kde jsem také sháněla něco na odstranění vodního kamene do sterilizátoru, neměli. Mám samostatný do zásuvky, neb nemáme a nechceme mikrovlnku. (Funguje podobně jako rychlovarná konvice).
K obědu jsem rychle uvařila oblíbenou Aniččinu polévku s nudlemi, ale dnes byla jen písmenková. Manžel mi přinesl tašku a řekl, ať si raději sbalím do porodnice, vyndavala jsem nákup z drogerie a tam Anička našla prskací přísadu do koupele a chtěla se vykoupat, nechali jsme jí.
Potom si šla lehnout a manžel odešel na dvouhodinovku jízd - dělá si papíry na motorku. Andulka jakoby vytušila, vstala za čtyřicet minut, zrovna jsem zabrala v posteli... Hned se ptala, kde je tatínek a na mou odpověď okamžitě spustila řev, poslala jsem jí zpátky do pokoje, trucovala, rozčilovala se.
Po chvíli přišla "Ahoj, já už jsem veselá, já nezlobím." Tak jsme si začaly hrát a občas ukously něco k snědku. Měla jsem domluveno, že až manžel přijde, odejdu na manikúru. Vrátil se kolem třetí a přemlouval mne, ať zůstanu ještě chvilku, než půjdou ostatní děti ven, že půjdou s Andulkou s nima. Tak jsem vyčkávala. Nikdo ovšem ven nešel, najednou tatínek Aničce řekl, že jdu na malování nehtů a spustila, tak jsem řekla, že jí vezmu s sebou, že by jí tam hlídal. Je to v Tescu a tam se objednávat ani nemusí, jenže měli plno a řekli za 30 minut, tak jsem si skočila koupit podprsenku a je odvezla domů, že půjdou, už snad s ostatními ven. Před domem nikde nikdo a Anička zase řev že jedu pryč.
Na nehtech mi řekli, že už zase vzali další a že za 30 minut. Byla jsem splavená, bylo mi vedro, byla jsem na všechno naštvaná a chtělo se mi brečet. Volala jsem manželovi, že bych zkusila ještě jedno studio, místo něj to zvedla Anička a plakala, že chce za mnou, vztekle jsem to típla.

Za celé těhu jsem chtěla jít dvakrát sama do kina (na dokument se mnou nikdo nechtěl) a jednou na nehty, na nic jsem se nedostala. Manžel mi to prostě nedokázal pomoci zařídit, jen se postarat o Aničku :-( Bylo mi to prostě líto, v autě jsem vykřičela vztek a začalo mě bolet v levém podžebří asi slinivka?, nebo nerv? bezva!! Když jsem přijela, byli sami venku a Andulka chtěla hned domů, tak jsem jí čapla za paži a šly jsme. Manžel mě ještě "vychovával" co dělám a že se snad tolik nestalo. Upřela jsem na něj oči, vrrrrrrrr. No jasně, užil si jízdy tak byl spokojenej a co já?
Doma trochu drama a nakonec šli ven, já ležela s křečí a čekala, až to přejde, šla do vany, do postele a pomalu se mi dělalo lépe. Už jsem se začala oblékat, že ty nehty ještě jednou zkusím a najednou byli mezi dveřmi, oba rudí. Manžel vzteky, Andulka od pláče. Začal mi líčit, jak se strašně chová, jaké má záchvaty a že je z ní  vyřízenej.
Jo, a že teda už na to nemá a že nikam snad nejedu, protože to by ho asi klepla pepka. Už rezignovaně jsem se zase svlékla a šla si s ní hrát, dala jí jídlo, pití a zase jsme si hrály. Kdykoli na ní manžel zvýšil hlas, nebo Anička brečela, začala se mi vracet ta bolest.

Kolem osmé jsme jí doprovodili do postýlky, opravdu hodně se jí nechtělo spát a vše (mám hlad, chci pít, chci pohádku...) trvalo až do čtvrt na jedenáct. V noci se probudila na mlíčko ve tři, já bděla do šesti, Štěpánek mi ani nechtěl dát šanci usnout a v sedm mě vzbudil čmelák, který zabloudil za okno. Ani nevím, jak jsem se rychle vymrštila ze země a šla ho vystrnadit, měla jsem málem infarkt, v tom spánku to znělo jako helikoptéra. Hned jsem si vzpomněla na Kamču jak utíkala před kravičkou :-)
Ta bolest je skoro pryč, dávám si dnes za úkol se nerozčílit, Andulku dát odpoledne ke tchýni a taky zavolat do porodnice na registraci.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

8. 8. 2009, 30 dní do porodu

Jak už jsem psala, s Aničkou to nebylo moc dobré, blinkala ještě celé dnešní dopoledne.
Tím, že už je starší, tak dobře spolupracovala a vždycky se naklonila a všechno jsem zachytila  do látkové plínky. Byla slaboučká, já unavená a manžel musel pracovně na chvíli pryč. Polehávaly jsme, tulily se, hrály si, ale v tom byla největší zrada, kdykoli změnila polohu, tak se jí zvedl žaludek. Byla statečná, opravdu až u jednoho z posledních zvracení plakala, že už nechce, že už je hotovo. To bylo pro mě nejhorší, nejraději bych udělala nějaké kouzlo, aby bylo všechno hned dobré.
Uvařila jsem jí černý čaj a nabídla rohlík. Nechtěla nic, najednou přijel manžel a já jsem navrhla, že se půjdeme vyvětrat ven, že vezmeme kočárek pro mimi, nasadíme na něj sporťák a Aničku povezeme. To se jí líbilo, dovolila jsem jí vzít si i dudlíček a to už byla v sedmém nebi, stále ale bylo zřetelné, že je bez sil. Ležela jako miminko, přikrytá peřinkou a usínala.

Došli jsme až na náměstí, zašli do obchodu zdravé výživy a nakoupili něco lehčího, co by snad mohla jíst. Ale nechtěla nic. Anička nakonec trochu ožila a napila se i čaje, hurá. Ještě jsme koupili dětskou židličku, kterou jsem jí předevčírem omylem zničila, vylezla i z kočárku a křesílko si vyzkoušela, všechno vypadalo výborně, začala se usmívat, zpívat si a já si oddychla.
Před domem máme potraviny, tak jsme se tam stavili a najednou vyblinkala ten čaj a zase se schoulila do klubíčka a plakala. Bylo mi jí moc líto, naštěstí jsme potkali kamarádku pediatričku, tak jsem jí hned vyzpovídala a nechala si poradit. Doporučila nám colu nebo minerálku a hlavně dodržet dietu, nakoupili jsme ještě makovky a chleba.
Doma si Andulka lehla do postýlky a snažila se usnout, to my všichni, přeci jen jsem zase byla od svítání vzhůru. Jenže v paneláku ... Nějaký agila opět ťukal asi hodinu v kuse, tak jsem si dala matrace na balkon, kde to nebylo slyšet, ale zase tam hrozně smrděly cigarety :-( Zkrátím to, nespala jsem ani minutu.

Anička se prospala chvilku a zase si chtěla hrát, měla i hlad, ochutnala makovku, pak chleba a další, a to už jsem neodolala a trochu jí ho "obarvila" marmeládou. Cola, ta jí samozřejmě chutnala. Minerálka už moc ne. Celé odpoledne jsme polehávali a pohrávali si a v pět zase vyjeli ven, kouknout se na vláčky a na dětské hřiště, tam docela řádila.
Doma jsem uklidila všechno umělé mlíčko, které jí nemůžu teď dát. Vykoupala jí a nabídla zase chleba, nechtěla, pak si vzala kousek piškotu a kousek banánu a zase malinko coly. Vyžadovala mlíčko, ale řekla jsem, že jsme ho zapomněli koupit a nečekaně neprotestovala. Je devět a spí, modlím se, aby bylo všechno v pořádku a bylo jí jen dobře.

Na napjatou situaci mimi reagovalo, pořád se vlnilo, natekly mi venku šíleně ruce, píchalo v kyčlích, při chůzi bolel kříž, vyskočili mi tři opary a kdykoli si lehnu mám křeč v lýtku, bezva vyhlídky na noc. Ale to vše je druhořadé, hlavně ať je Anduličce dobře!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

7. 8. 2009, 31 dní do porodu

O Aničku bylo v noci postaráno, nehoda nebyla, vstávali jsme normálně kolem sedmé, manžel odjel do práce a my na 10km vzdálenou chatu, kde byla sestřenice, která hodně gynekologii rozumí, prožila jsem s ní i celé první těhu, kdy byla také těhotná. Není sice z tohoto oboru, ale zdravotník a tak už jen povídání s ní bylo pro mne uklidňující.
Má dvě holčičky, a proto se všechny krásně zabavily a já seděla ve stínu s nohama nahoře. Dokonce jsme dostaly i oběd a na spaní odjely zase domů. Chvilinku jsem přemlouvala Aničku ke spánku, byla trochu scéna, ale nakonec rekordně spala od půl druhé do pěti. A já s ní. Perfektně jsem si odpočinula, než jsme se rozkoukaly, přijel manžel a šli jsme za barák na grilování s kamarády.

Nebyly tam ale žádné děti, tak jsme si všichni dospěláci hráli s Aničkou a po dvou hodinkách už nám došly nápady. Koupili jsme jí dětské párečky s ananasem, které už 2x měla. Dala jsem jí jednu nožičku a nechala jí to zajídat chlebem, dokonce jsem sehnala i dětskou hořčici, ukusovala i mrkev a ostatní zeleninu. Vypadala spokojeně. Já jsem pak domů skočila pro prskavky, miluje je, a protože byla téměř tma, byl efekt obrovský. Kolem desáté už jsme koupali a ulehli. Manžel ještě šel za klukama a já usnula v obýváku u televize.

Při svítání, asi kolem čtvrté přišla veselá Anička, že chce pohádku. Vlezla si ke mně do pelíšku a já jí povídala O Karkulce, vzbudil se manžel a odvedl jí zpět, kupodivu bez protestů šla. Během deseti minut jsem uslyšela jak kašle a dusí se. Vyskočila jsem a měla poblinkanou postýlku, vzala jsem jí k sobě a převlíkla postel. Říkala, že už je to dobrý a chtěla pohádky. Tak jsem jí vyhověla, sobě zapnula počítač, píšu a zase blinkání. Tak nevím, co z  toho bude, dnes jsme měli v plánu dát jí k babičce, ale asi budeme s ní.

Miminko v noci ani nedutalo, bylo mi fajn, mám pocit, že se v děloze otočilo, tu obrovskou bouli co jsem měla vpravo, mám teď vlevo. A protože mám málo plodovky, tak jsem to cítila asi více. Hlavně, aby to bylo pořád hlavičkou dolů a v přední poloze!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

6. 8. 2009, 32 dní do porodu

Na noc jsem se opravdu s manželem prohodila - spím v ložnici za zavřenými dveřmi!!!  a on v obýváku. Opět trochu bojujeme s Andulčiným počuráváním, já bych se teda skoro i krásně vyspala, kdyby ve dvě manžel nepřišel do ložnice mi říci, že se zase počurala, zřejmě natolik akutní sdělení.
No nic, zabírám a za hodinu je u mě znova, že zase, a že je to dávání na nočník na prd a jestli jí má teda dát plínku. Pěkně mu poděkuju  a další hodinu a půl koukám do stropu, převaluju se a v duchu křičím. Když jde do práce, tak mě vzbudí zase, no má toto cenu? Nemá! Za pět minut už je i Anička bdělá a regulérní budíček je v 6,30.

Po všem nezbytném vyrážíme na nákup do nedalekého hypermarketu.  Je to trochu těžší, v akci bylo umělé mlíčko, tak jsem vzala více kusů + další nezbytnosti. Pak jsme se stavily na zmrzku a ještě v drogerce pro ty trénovací plínky, ale to už jsem měla křeče a zřejmě průjem na cestě. Auu. Bylo to nepříjemné a hned se mi vybavilo, jaký bude asi porod, veškeré bolesti od pasu ke stehnům mi ho asociují.

Zvládly jsme návrat bez nehody :-) ale neuspěla jsem s poledním spánkem. Od té doby mi ale bylo zle. Ležela jsem ve vaně, chodila, stála, seděla, miminko se buď otáčelo, nebo je už tak veliké, že se do dělohy vejde tip ťop. Cítila jsem nožičku v pravém podžebří a zároveň ručku na levém pánevním trnu a do toho je natlačené na mé páteři, takže ještě šílený tlak u konečníku, na močák a žaludek, kdy jsem jen klečela u mísy a čekala, co z toho bude. Nebylo nic, ale bolelo to moc hodně, do toho moje asociace... do toho Andulka "Mami pojď si se mnou hrát, jo?" Ulovila jsem jí na internetové pohádky Prasátko Pepina, jen kdybych nemusela každých pět minut pouštět nový díl.
Na chvíli se mi udělalo dobře, začaly jsem si hrát více, hlavně opět modelovat. Zrovna mi i doprala pračka, a jak už to ženy mívají...takže jsem pověsila prádlo, Andulka se mezitím koupala ve vaně. Když jsem jí nesla vyprané prádlo do pokoje, všimla jsem si, že jí ulítla síťka v okně, a tak jsem ho rovnou umyla. No, to byla pěkná hloupost, během 5 minut se mi udělalo zase strašně zle a mimi se roztahovalo na šířku celého bříška. Volala jsem manželovi, zda už jede, bylo k páté hodině, nebo jestli se dnes zdrží, že mi není nejlépe, prý že už končí, nechtěla jsem to hrotit a tak čekala v křečích doma.

Anička zřejmě vycítila vážnost situace a byla MOC HODNÁ, seděla na balkoně a v klidu si  sama hrála. Manžel přišel domů a já byla rozhodnutá jet na pohotovost. Trvalo to už moc dlouho. Než jsem stačila vylíčit jak mi je, tak to přešlo, ale úplně jako prvně.
Nakonec jsem to manželovi nevyprávěla vůbec, on si vzal Andulku ven a já si lehla, mimi bylo sice živé, ale dalo se to snést. Když se vrátili, dali si večeři a Andulka hned usnula.

Po manželovi jsem chtěla, aby dal Aničce ty nové plínky, ksichtil se jako jestli hned, tak jsem tam šla já, pak jsme se nepohodli a já si šla lehnout. Neměl vlastně ani tušení, jak moc zle mi přes den bylo.

Pořád jsem chtěla, aby byl se mnou i druhého porodu, ale začínám mít pocit, že mi bude bez něj na porodním sále lépe, že mačkat můžu i madlo, na to jeho ruku nepotřebuju.
V noci jsem zase byla v ložnici a na uši jsem si dala sluchátka a poslouchala rádio. Usnout bylo těžké, spát taky, vlastně jsem téměř nespala, pořád jsem si hledala pozici, důležité ale bylo, že mě nikdo neotravoval. Andulka se nepočurala a manžel snad začal fungovat.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

5. 8. 2009, 33 dní do porodu

Tak už se smiřuju s tím, že se do porodu nevyspím, začínám mít hrůzu z toho, že nebudu mít kdy načerpat sílu k porodu.

V noci se Andulka vzbudila v jednu, s počuranou postelí, plínku si samozřejmě opět sundala. Převlíkla jsem, uvařila mlíčko, nandala plínku a snažila se do půl třetí zabrat, podařilo se, v pět se to opakovalo, sundaná plínka a počuraná postel. Jenže už jsem neusnula ani já, ani Anička.

Přežily jsme u pohádek, pak jsem na sedmou odešla na krevní testy do laborky.
Při odchodu Anička strašně plakala, ale tatínek to zvládl.
Odběr proběhl v pohodě, horší snad jen bylo udržet si místo v čekárně, s důchodci není radno si zahrávat. Těhotná netěhotná, jsem mladá a tak mám smůlu :-)
Za hodinku se mi podařilo vrátit i se snídaní a vystřídat tatínka.

Za chvilinku už přijela kamarádka s dcerou a odešly jsme na hřiště. Holky se vyřádily a já odpočívala na lavičce.
Před polednem jsme s Aničkou uvařily oběd a já doufala, že usne a bylo to nadějné do přesného poledne, kdy se rozeřvaly zkušební hasičské sirény. Vyskočila z postele a mě trvalo další hodinu a půl, než jsem jí dokázala uspat. Prospala se bleskově asi hodinku a i za tu jsem byla vděčná, já jsem si taky trochu odpočinula a nedočkavě vyhlížela manžela, který slíbil dřívější návrat.

Potom jsme společně odjeli k mému tátovi a pěkně si užili dědečka. Byla jsem unavená, ale za tátou jsem chtěla jet, potřebovala jsem si někomu fakt postěžovat a rodič je ten pravý.

Na dnešek jsem si nechala poradit od kamarádky, dáme Aničku v polospánku vyčurat, než si lehneme my a třeba se zadaří. Pak si manžel asi nařídí budíka ještě na jednu v noci a zkusí to znovu a do rána už by to pak mohla vydržet. Ty trénovací plínky jsem totiž nestihla koupit.

Miminko bylo dneska dost divoké, bříško napnuté a začalo mě moc bolet v zádech v kříži, ale i tak je to úspěch, při prvním těhu jsem nosila nahřívací lahev už od sedmého měsíce.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

4. 8. 2009, 34 dní do porodu

Včera večer jsem ještě upekla slané tyčinky z listového těsta, když jsem šla kolem ledničky a nakoukla tam, vypadalo to, že do druhého dne už nevydrží. A já strašně nerada vyhazuju jídlo :-(

Nedávno jsem se bavila s kamarádkou o tom, jak jsem ráda, že Andulka to má v pohodě s počuráváním, že když usne, dám jí plínku a do rána vydrží a ejhle, ještě ten den se vše změnilo. Andulce plínku dám, ale do hodiny si ji sundá, ani u toho není vzhůru, nevím, jestli je náměsíčná, nebo to dělá podvědomě, ale prostě si jí suchou sundá a pak se samozřejmě v průběhu noci počurá. Vůbec nevím jak to řešit, už mě napadlo koupit ty trénovací plenkové kalhotky, které by musela stáhnout a to by ji snad zastavilo, nebo se bojím, aby jí to úplně nevzbudilo. Před spaním se vždycky ještě vyčurá, a když má nočník u postýlky, tak si na něj nesedne, leda, že jsem u ní já....
No, tak to mě teď trochu trápí. Tečka byla teď při usínání, kdy už to používá jako trik, protože byla vzhůru a pak přišla, že má mokrou postýlku, doufám, že jí to přejde, kdysi si trhala nehty na nohou, aby mě pak mohla zavolat, že má bolest.

Ale jinak byl dnešek normálním "podařeným " srpnovým dnem. V noci mi bylo strašné vedro, spala jsem jen ve spodním prádle a s otevřeným oknem, ráno jsem byla samozřejmě přistydlá.
Andulka přišla před sedmou a chtěla hned pohádky, já jsem jí naštvala, protože jsem chtěla, aby se převlékla, oblékla a vyčistila zuby. První scéna. Během půl hodiny jsme to zvládly a já dělala snídani.
Pak jsme vyrazily ven, já nepoučitelně zase vzala motorku a samozřejmě jsem jí zpátky domů tahala.

Asi byl dnes špatný tlak, bylo mi nedobře a kamarádka těhulka, kterou jsme potkaly, se také necítila nejlépe, chtěla přijet i máma a i té bylo nějak divně.

V čínské restauraci jsme si s sebou koupily jídlo, Anička chtěla jíst hned, další scéna. Dokonce jsem chtěla z náměstí ten kilometr dojet busem, ale někdo strhl jízdní řády, takže jsme šlapaly pěšky. Stavily jsme se v pekárně a v jednom hračkářství, včera se mi podařilo rozložit Andulce plastovou židličku (plakala, že jí má ráda a ať jí spravím, chudák) a bohužel už jí nemají, to bude můj úkol, abych jí do porodu sehnala.

Obě jsme byly unavené a naše tempo bylo méně než šnečí. Míjely jsme ordinaci naší lékařky, Anička chtěla dovnitř do čekárny na hračky, já už chtěla domů, další scéna. Poslední metry byly nejhorší, kdybych mohla, tak jí vezmu pod paži a jdeme.
Je neuvěřitelné, jak pomalu dokáže člověk jít. Doma jsme si daly jídlo a lehly si.

Andulce stačila jen půl hodinka a byla zase úplně čilá, já ale jako opařená.
Začaly jsme modelínovat, zalévat kytky, stříhat a lepit obrázky z časopisu, pak na mě vydyndala košíček se šperky, podařilo se jí ovšem roztrhnout korálky, ty nejmenší samozřejmě, a tak další práce navíc. Chtěla jsem to vyluxovat, ale lux přestal fungovat, zametla jsem to a vytřela, zakopla o kýbl a vylila ho na plovoucí podlahu, do toho Andulka křičela "bobéééék" a já už v duchu křičela - proč? Chtělo se mi brečet, a když Anička na tu podlahu vylila pití, tak jsem se rozbrečela.


Už bylo kolem šesté a přijel manžel a já vůl místo abych ležela, šla jsem s nimi ven, bříško mě táhlo, záda v kříži bolela, otekly mi šíleně ruce a nemohla jsem to udýchat.
Kolem osmé jsme se vrátili, vykoupali Andulku a sedli si do obýváku. Začal nespací rituál, několikrát čurání, pak počurání do postele, hlad - to jsem jí uřízla kůrku chleba, začala uždibovat prstíčkama drobečky a dávat si je do pusy. Musela jsem se smát. Tatínek to vzal do svých rukou a Andulku do postele odvedl a ona tam zůstala až do teď, snad už spí.

Já sepisuju, koukám na jedno oko a ještě se mi podařilo jednou si celý záznam vymazat. Když se daří, tak komplet. Zítra by měla přijet kamarádka vrátit mi talířek od dortu, snad si Anička pohraje, já si  možná i lehnu, tahle kamarádka to přežije :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

3. 8. 2009, 35 dní do porodu

Dneska jsem si zase prožila super dlouhý den. Budíček jsem měla ve 4:17, kdy Andulka zase křičela ze spaní. Manžel k ní sice šel, ale poslala ho pryč a on se nebránil :-( Tak jsem nastoupila já, utěšila, uvařila mlíčko a snažila se usnout. Marně, ach jo.

V pět jsem si zapnula počítač a hledala něco na netu, byla jsem na sebe hrdá, že jsem si zvládla ten starý krám zprovoznit. Jenže pak mě bolest kyčlí vyhnala a já se šla vykoupat, co taky dělat v půl šesté ráno? Pořád jsem vyhlížela, kdy Andulka vstane, čekalo nás dnes dost povinností. Dočkala jsem se až v půl osmé, ale šla na mě únava, a to jsem věděla, že po obědě se spát nebude, za prvé, protože vstala pozdě a za druhé, že budeme na cestě. Po snídani a nezbytných hygienických rituálech jsme se vypravily až v deset. Nejprve jsme musely do Prahy na sociálku, kvůli nástupu na mateřskou. Přemýšlela jsem, kde nechat auto, nakonec jsem zaparkovala na Smíchově v obchodním centru a zbytek, na Náměstí Republiky, jsme dojely metrem. To byla pro Andulku veliká atrakce, sama štípla jízdenku, vzorně seděla a poslouchala.

Na úřadě to šlo hladce, za 5 minut bylo vše hotovo, ale my měly ve 12 hodin sraz a nedařilo se nám ho přesunout, a tak jsme vyrazily do Palladia - obchodní centrum. S dítětem je to ale děsně náročné, vše chce vidět, na vše si sáhnout, a když zrovna člověk nemá náladu, tak je to o nervy a já už byla fakt unavená, a navíc jsem pořád Aničku musela hlídat, strašně jsem se bála, že se mi ztratí, je to neposeda. Větší terno bylo na toaletě, kde mám hrůzu z bacilů, ale to je jako když mluvím s tatarem, i na prkýnko si musela sáhnout! Takže jsem jí musela tahat až nahoru do umyvadla, bezva, chudák Štěpánek. Nějak jsme se toho poledne dočkaly, a pak už zase jely metrem k autu. Vypadala ospale, ale protože neusínala, rozhodla jsem se dojet i do firmy mé práce, která je až v Dolních Chabrech, druhý konec Prahy. V autě jsme posvačily hroznové víno a bio tyčinky. Já jsem přejela sjez na D8 a tak jsme se v Kralupech nad Vltavou otočily a hurá zpět. I tam jsem ještě zabloudila, hihihi, všechno dobře dopadlo, v účtárně jsem vyřídila administrativu, pozdravila vedení firmy a představila Aničku. Byla úžasně bezprostřední :-) Před odjezdem ještě proběhl bobeček a lekce řízení, to si Andulka vleze k řidiči, vším kroutí a všechno mačká. Já seděla vzadu a klimbala. Už bylo něco kolem půl druhé, a tak jsem zavelela k odjezdu.

Prahou se dalo projet v pohodě a na D1 těsně před Říčanama jsem zajela k Mc'Donald a vyvážila zdravou dopolední svačinku nezdravým obědem. Taky to byl trik, jak zajistit, aby Andulka neusnula. Povedlo se. Dopotácely jsme se domů a Anička stejně chtěla do postýlky, tak jsem si šla lehnout s ní, opět trik, aby neusnula, horší to bylo se mnou, já bych spala, až bych brečela.

Po půl hodině jsme se šly společně vykoupat, a pak ještě ven vrátit knížky do knihovny, a nakonec ještě zajely na menší nákup, a to už konečně bylo po 18 hodině, doma tatínek. Odmítla jsem všechny úkoly, dlouhých 14 hodin v devátém měsíci končilo a já si jen poručila notebook, abych mohla sepsat dnešní den. Poprvé u toho ležím :-) Anička spí a manžel marně hledá spojence do restaurantu. Celý ten maraton miminko zvládlo na jedničku, a já až teď v klidu vnímám, jak se v bříšku boulí.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

2. 8. 2009, 36 dní do porodu

Pořád žiju Andulkou, takže její bobek byl dneska tou nejlepší událostí :-))

Ale co se jinak dělo?

V noci Anička plakala, bála jsem se, že jí bolí bříško, ale řekla mi, že jí ujel tatínek, a že chce jet za ním, chudinka moje milovaná. Tak jsem jí otulila, dala mlíčko a šly jsme ještě spát. Manžel spal jako špalek... Protože byla Anička "najedená", tak se vzbudila až v devět, bylo jasné, že dnes spát nebude.

Mně nebylo od rána úplně dobře, tak si jí manžel vzal na chatu a já chtěla odpočívat. Jenže, bez Andulky se vše dělá snadněji, takže jsem uvařila rizoto, odmrazila mrazák a pořešila prádlo. Jen, co jsem si lehla, ozval se zvonek u dveří, to už je taková klasika. Manžel vorvanej, začal mi líčit, jak se děsně naše dítě chová, kolikrát se vztekala, dostala na zadek atd. Co na to říci, vždyť já to znám :-) Po obědě jí posílal spát, já ale byla přesvědčená, že po pozdním budíčku nemůže usnout a že budou bojovat kdo s koho. Nakonec jsem to nevydržela já a manžela přesvědčila, ať s ní jedeme na zahradu. Anička byla šťastná, já klidná a manžel ospalý. Na zahradě jsme strávili krásné odpoledne, ale v šest nás bouřka vyhnala domů. Andulka usnula celkem hned, byl to krásný den.

Miminko je strašně živé. Mám pořád velikou chuť na všechno. V noci se přidala bolest v lýtkách. A taky jsem si všimla, že se mi objevuje pruh na bříšku. Prsa se nějak nebezpečně zvětšují.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

1. 8. 2009, 37 dní do porodu

V noci je to už krize, nevím jak si lehnout. Když si lehnu na záda, dusím se, ne jako kdyby mě někdo držel pod krkem, ale jako bych  měla pytel cementu na hrudníku. Přečetla jsem si, že to způsobuje děloha, která tlačí na dutou žílu, vede vpravo, a tím pádem si nemohu ani lehnout na pravý bok, cítím se stejně. Když si lehnu na levý bok, tak zase mohu dýchat, ale Štěpánek má nožky narvané pod moje žebra a to je natolik bolestivé, že neusnu. Takže čekám, až usne, a pak si teprve jdu ustlat. Vypozorovala jsem díky tomu, že dokáže být vzhůru až půl hodiny v kuse. Andulka o miminku mluví častěji, a taky se ke mně teď hodně tulí, možná že já jí podvědomě vysílám nějaké signály, ale každou chvilku ke mně přijde a řekne, že jsem její láska. V těch chvílích bych jí láskou snědla. Přemýšlím, jaká bude moje láska k novému dítěti, jak to dobře udělat, aby se Anička necítila osamocena. Jak se prostě zavděčit všem, i manželovi, a u toho se duševně nerozložit :-)

Protože o tomto víkendu je manžel bez pracovních povinností doma, dopoledne jsem odpočívala, zatím co oni přivrtali poličku do koupelny, háček na hračky do vany a obrázky nad dětský pokoj. Pak jsme společně vyjeli na velký nákup a na oběd byli zase doma. Anička si vzala dudlík a odešla do pokojíčku do postele a usnula. Beze slov, to jsem nepochopila, jak je to možné??? Že by neverbální komunikace s tatínkem? Byla jsem vděčná a šla si taky lehnout, po několika minutách hledání správné pozice, u které se nedusím, jsem usnula. Anička se probudila po třetí odpoledne a po svačince jsme jeli k babi na zahradu. Tam jsme si vlezli všichni do bazénu, já po dlouhé době a bylo to neuvěřitelnýýýýýýýýý, nádherný a osvěžující! Chci ještě. Pokaždé když se večer koupu ve vaně, tak si říkám, jak by se mi hodil box pro hrochy. Naše vana je mi fakt malá. Ogrilovali jsme si dobroty a v půl deváté odjeli domů. Trochu mě trápí, že Andulka od středy neudělala bobek. Naložila jsem jí ještě do teplé vany, nabízela nektarinky (meruňky jsem neměla). Před spaním si dala ještě mlíčko, bolesti neměla a já doufám, že nejpozději zítra se zadaří.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

31. 7.  2009, 38 dní do porodu

Náš dnešní den?

Dnešek byl zase pekelně dlouhý, Andulka mi sice dopřála pěknou nerušenou noc, ale už v 6 hodin stála u mojí postele a dožadovala se čehokoli, jen ne pokračování spánku. Tak jo, řekla jsem si, že vstanu, pohrajeme si a v poledne šup spát. Haha, takže nešla... Je půl osmé večer a teprve zabírá. Dopoledne jsme si fakt poctivě hrály, já asi s vidinou brzkého spánku jsem přistupovala na všechny výmysly. Po obědě jsem to tedy zkusila se spánkem, ale dopadlo to tak, že Andulka v pokojíčku dělala lumpárny a já klimbala v ložnici. Nakonec jsem musela asi fakt na chvíli zabrat, díky bohu ne na dlouho, i ta chvilka totiž stačila na mírný "sajgon" v dětském pokojíčku. Společně jsme to uklidily (já byla hrdá, že bez křiku a řevu - tak by to bylo s tatínkem) a ulehly k pohádkám. Já s nadějí, Andulka s nadšením. Vzdala jsem to a ve tři odpoledne jsme vyrazily do města. Šnečím tempem jsme se pocouraly a v sedm se vrátily domů. Tentokrát jsem odmítla s sebou cokoli brát, všechno bych nakonec nosila. Tím se ale Andulce otevřely nové možnosti, jako řádit v parku, kterého si v rychlosti odstrkovadla ani nevšimne, klouzat se po zadku po stráni, utíkat na čas... Byla jsem totálně vyčerpaná, a vděčná za dobré počasí pod mrakem.
Jak tak čtu naše předporodní dny, vypadá to, že si pořád stěžuju, ale holky mají asi atomový pohon, nebo hodné neakční děti? :-))

Jak se cítím?

Cítím se těhotensky pořád stejně, nově, že bych snědla krávu na posezení a večer vyluxovala ledničku po hodině. Stejné to bylo i prvně, až ten poslední měsíc mě chytala taková žravá. Držím se ale zuby nehty, přitížilo se mi o 11 kg a nechci se dostat na dvacítku.
A také mi dneska došlo pivo, musela jsem pít vodu a to mi moc nejelo. Sáhla jsem tedy po maliníku a uvědomila si, že už je na čase!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

30. 7. 2009, 39 dní do porodu

Včera jsem chtěla napsat, že matrace si přesunu z obýváku... Ale kdo již přečetl nějaké mé řádky, tak asi pochopil, že jsem se překlepla:-))
Konečně jsem si popsala na notebooku, manžel mi půjčil pracovní, to abych se nemusela krčit na zemi u PC, mělo to být pohodlnější, ale u stolu mě z toho bolela záda. Dneska jsem si vlezla na sedačku  v obýváku a musím říci, že je to opravdu pohodlnější. I při jídle se mi špatně sedí u stolu, přes bříško to mám všude jakoby daleko. Nebaví mě, jak do všeho narážím, o mnoho věcí zakopávám, protože na zem už nevidím. Kolikrát mi něco spadne, a já si říkám, proč? Vždyť je to tak zbytečné a pro mě tak hloupě namáhavé. Kdysi jsem byla kvůli úrazu v rehabilitačním ústavu Kladruby a cvičili jsme i chůzi po různém povrchu. Nyní to zúročuji a co se dá, sbírám prsty u nohou - papírky co místo do koše spadnou na zem, utěrka, i hračky. Andulka z toho má srandu a zkouší to také.

Dneska jsem byla na kontrole na gynekologii, dostala jsem žádanku na krevní testy, tuším, že protilátky a formulář na mateřskou. Aničku hlídala moje máma, bylo to nepříjemné, plakala celou dobu a babička byla psychicky vyřízená. Pořád jí chce někam vzít, vymýšlí neuvěřitelně složité komplikace, ráda by jí vzala sama do ZOO, nebo na výlet na nějaký hrad - pěšky, hahahaha, je nepoučitelná, pokaždé je scénář stejný. Anička je s ní sama nerada, nebo to moje máma neumí, já nevím, mě to pak štve a raději rychle jedeme domů, moje máma je naprdnutá, ale jí jako dospělého člověka řešit nebudu, na to teď nemám sílu. Úplně se bojím až se narodí Štěpánek, jak mě bude zase štvát, stejně jako to bylo s Aničkou, bude to zase trnitá cesta, ach jo.

Začala jsem dolaďovat poslední detaily konce těhotenství, co sbalit do porodnice a tak. Začala jsem řešit odsávačku mléka, minule to bylo komplikované s tím, že byla Anička na JIPce, a přiložení bylo až několik dní po porodu, měla jsme zánět a nevěděla jak na to, a tentokrát i když se na kojení připravuji už od začátku těhotenství, přeci jen chci být více než dobře připravena. Jak jsme přestavěli ložnici, tak ještě sháníme přebalovák, ten starý je bohužel obrovský. Vyhlídli jsme si v Ikee závěsný na stěnu, problém je v tom, že se nyní nedá sehnat, je zřejmě IN, a proto stále vyprodaný. Nějak to nakonec dopadne.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/veru-beru

29. 7. 2009, 40 dní do porodu

V noci jsem tentokrát byla vzhůru dvakrát, jednou jsme hledaly dudlík a po hodině, kdy jsem milostivě upadala do spánku, si přišla Anička říci o mlíčko. Ráno jsem se rozhodla, že si matrace přesunu do obýváku, že se nemůžu nechat vysát ještě před porodem. Usínání mi zabralo další hodinu a půl. Když se ráno Andulka přikolíbala, byla jsem jako opařená, a to mě čekalo ještě dodělat dort pro kamarádku. Vše se zdařilo a my na desátou vyjely, máme to jen šest kilometrů a dokonce i transport proběhl bez větší újmy. Hned jsme šly všechny ven, a i když bylo hodně teplo, ve stínu jsem se cítila výborně, zážitků s kamarádkou bylo tolik, že jsem zapomněla na čas a zdržely jsme se i na oběd (mimochodem výborný losos a domácí brambory). Nic nám nechybělo, holky si krásně pohrály, vůbec se nehádaly, a tak spokojenou Andulku už si  dlouho nepamatuju. Na polední spaní bylo v půl třetí již pozdě  a tak jsem se rozhodla zajet pro svačinu a stavit se u tchýně na zahradě. Ta se mi o Andulku postarala další dvě hodiny a já spokojeně dřímala v chládku pergoly. Na šestou dorazil i tatínek a dovezl krásný dárek, malý stoleček a dvě židličky pro Andulku.
Celý den byl pro mne dnes pohodový, jinak pobolívá  pořád na vaječníkách, v kyčlích a přidala se i bolest v zádech. Ale věřím, že teplá koupel to spraví. Na večer mám slíbenou masáž chodidel, já bych k tomu brala i zbytek těla, ale to už bych po manželovi chtěla moc :-)) a možná by se to zase zvrtlo a zítra jdu na gyndu a  je mi nějak hloupě ukazovat se tam po sexu. Doufám, že noc bude klidná a Andulka mě nechá vyspat!

28. 7. 2009, 41 dní do porodu

Za měsíc mám první termín, ale jak jsem již psala, přikláním se k tomu zářijovému datu 7., snad si dělám alibi pro sebe, abych tolik nepanikařila?

Jako vždycky, když něco řeknu nahlas nebo napíšu, tak se to rázem změní. Andulka v noci byla vzhůru a ještě jsem vstávala a dělala mlíčko, problém je v tom, že ona zabere hned, ale já usínám další dvě hodiny a ty mi pak přes den chybí. Hned ráno jsme odvezli taťku k zubaři a pak do práce. Cestou domů jsme se stavily v obchoďáku Arkády na Pankráci v Praze, je to tam hezké a prostorné, strašně moc slev, ale já neměla peníze, naštěstí :-)) Anička nezlobila, v OC je ve svém živlu, takové prostory přímo vybízejí k běhání a to doslova miluje. Bez protestů jsme vyrazily k domovu. Zastavily se ještě u kamarádky a já nedobrovolně zabočila na hřiště, v těch hodobóžových věcech jsem jí hlídala, ale marně. Byla jsem na sebe akorát naštvaná, písek všude, voda všude a tolik práce navíc. Už jsem si představovala, jak to klepu z auta, jak zametám doma, peru a hlavně žehlím, a to vše jen pro jedno posezení?! Doma se usínání nedařilo, mně se chtělo ale spát tolik, že jsem po hodině přemlouvání vzala vařečku a do postele ji donutila. Usnula. Že by trocha násilí měla takovou moc? Strašně nerada používám sílu, připadá mi to primitivní, přece se s ní dokážu domluvit? Musím ale uznat, že to bylo rychlé a účinné. Musela jsem ještě poslat email Věrce, při vypínání PC jsem už spala taky. Odpoledne po probuzení jsme si hrály jen doma a čekaly na tatínka, že dojedeme na nákup. Tomu se vše zkomplikovalo a dorazil až v osm, kdy se Anička koupala. A začalo nedobrovolné usínání po druhé, dokázala vzdorovat do půl desáté, čemuž předcházelo, že jsem si k ní i na hodinu lehla a hladila jí a vyprávěla pohádky. Ta potvůrka si po tom všem začala hrát z baldachýnem, místo aby už tvrdě chrupala. Já musela ještě na ten nákup, takže jsem se beze slov vytratila z pokoje. My ve středu jdeme na návštěvu, kde je oslavenec, jednou se z těch dortů asi fakt zblázním, ty noční jsou fakt super :-( O půlnoci opět hotovo a ráno dodělám, šlehač v paneláku v noci - to není to pravé.

Večer mne manžel překvapil svými úvahami, jak Anička zlobila, tak si posteskl, co tady s ní bude dělat, až budu v porodnici, že se zblázní. Někdy by mě vážně rozesmál... Začínal vymýšlet varianty, že by třeba spali celou dobu u babičky, nebo jak jí vysvětlí, že jsem v porodnici, a jak strašná asi bude návštěva, když s nimi nebudu moci odejít? Hahaha, myslím, že po porodu mám veliké právo si odpočinout, tak ať se s tím nějak poperou. Přece nebudu šílet a vyžadovat se ambulantního porodu, navíc v této porodnici to není zvykem (zatím jsem pro benešovskou, ovšem registrace je tam až ve 36. týdnu). Je pravda, že se mi bude stýskat, ale ten odpočinek potřebuju. Trochu mě vyděsilo jeho uvažování a v noci jsem přemýšlela, co všechno ode mne po porodu očekává, budeme si muset znovu popovídat a podělit se o představy.

27. 7. 2009, 42 dní do porodu

Sny nebyly tak zlé, jak jsem předpovídala, ale o porodu to bylo! Jak se závěr těhotenství blíží, usínám a probouzím se jen s myšlenkami na porod.
Ve tři ráno se připlížila Andulka a ladně "Tady budu spinkat, maminko, jo?!" mě vyšoupla z mé postele a já skončila na sedačce. I když je nová, pár hodin vleže jsem na ní zvládla bez větší újmy. Při čištění zubů mi bylo nějak nevolno, ale nakonec jsem  ani neblinkala, že by se mi vrátila těhotenská nevolnost?
Manžel odjel do práce a my již v osm byly venku na procházce, počasí nám přálo, dokonce jsem přibalila i mikinku. Anča nasedla na motorku - odstrkovadlo a jely jsme směr náměstí, pošta, obchody... Město máme krásné, vše co potřebujete je celkem i dostupné, radní se dohodli, že nám ulice vydláždí, což uvítáte do té doby, než vyrazíte s kočárkem nebo odstrkovadlem. Motorku jsem dostala do ruky po 150 m a tahala jí celou dobu až zpátky domů. Na poště jsme si vyzvedly Andulčin balíček od tety Kamči :-) a pokračovaly o několik metrů dále a "rituálně" si daly zmrzku u kostela. Zastavily jsme se na kožním s mým pásovcem a pak na kalmetizaci s Andulčiným očkováním. Tempo máme šnečí a tak po 4,5 hodinách bylo vše hotovo. Já, s rukama jako konve, pupíčkem s napnutou kůží k prasknutí s nohama jako řecké sloupy, doma padla. Dovoleno mi bylo asi tak 5 minut. Hrály jsme si na kadeřnici, hra celkem nenáročná a i když to děsně tahá, přistihla jsem se, že usínám. Nakonec jsem se vzdala své role "aktivní " matky a rezignovaně jsem Aničku přemluvila k puštění DVD Potkali se u Kolína, trochu mi to hatila s vybíráním dílů, které jsem nemilosrdně přepínala  po 15 minutách. Po necelé hodině polospánku a vaření jsme si daly oběd a šly zase ven.
Pak nám zavolal tatínek a dojely jsme mu naproti do práce. Anička samozřejmě po kilometru v autosedačce zabrala, já už se ani nezlobila, byla jsem tak unavená, že jsem zívala a po dálnici jela v nejpomalejším pruhu. Trochu jsme byla zklamaná, že nebudu moci na Chodově prolézt obchoďák (na to bych rezervy sil ještě našla, hihi), ale budit Aničku jsem nechtěla. Bylo asi sedm, když jsme se vrátili, manžel si vzal naše vyspinkané dítě na hřiště a já si KONEČNĚ zdřímla.


Uspali jsme jí bez protestů v devět, jen jsem se musela asi po hodině vplížit a přelepit jí ránu po očkování mastičkou. Po zážitku z Krčské ambulance si nenechá na nic sáhnout, takže volím cestu nejmenšího odporu.
Já se tak těšila zpátky do pelíšku a na hluboký spánek, jenže manžel se těšil na mě :-) a tak jsem usnula zase až o půlnoci. Miminko neprotestuje, dokonce je po tom všem klidnější a mně se lépe usíná.
Andulka teď spí celou noc a to je také moc příjemné, nehrozí žádné vstávání a vaření mlíčka, jupííííí!

26. 7. 2009, 43 dní do porodu

Neděle jako den odpočinku se vydařila. Ráno jsem si  přispala, dopoledne jsem si hrála s Andulkou ( "modelínování" ) - je teď jedna z NEJ zábavy. Tatínek uvařil oběd. Potom jsme zase odpočívali. Odpoledne jsem trochu pekla, a pak se válela společně s kamarády u vody. Andulku hlídal tatínek, více takových dní!!! Přes den mi bylo dobře, všeho dostatek. Večer jsem shlédla videa porodů a před usnutím prolistovala literaturu, to budou zase sny.

25. 7. 2009, 44 dní do porodu

Sobota - hurá, manžel bude doma. Hned po snídani odvezl Andulku k rodičům a vrhli jsme se na přestěhování pokoje. Dopoledne bylo hotovo a já měla děsnou radost. Po dlouhé době jsme byli sami, a i když v pracovním tempu, zakoukala jsem se na svého muže docela jinýma očima. Bylo mi ho líto, jak lítá mezi prací a domácností, nakonec mi bylo líto i sebe, jak lítám nemotorná kolem něj, a jen se pletu. Upřímně se mi ani nechtělo pro Andulku po obědě jet, ještě na chvíli jsem si ho chtěla nechat jen pro sebe. Když jsme všichni pohromadě, je to vlastně neustálé napětí, jestli bude Anička brečet, jestli jí toho moc nezakáže, moje výčitky, jak bych to udělala lépe. K rodičům jsme dojeli, přivezli dort i dárky, poseděli a odvezli si nevyspalou a protivnou ratolest. Byla přichystána ještě oslava u domu se sousedy a ostatními oslavenci. Tam jsme jí udolali až k večernímu spánku. Na plastové židli jsme nevěděla  jak si sednout, s každým soustem i douškem se mi napínalo bříško, bylo mi to nepohodlné. Těšila jsem se do postele. Manžel zůstal a já šla Aničku uložit. Po hodině jsem se koukla z okna a bylo mi líto, že tam nemůžu být s ním. Hormony mě úplně rozbrečely a tak jsem mu zavolala, přišel a otulil mě. Bylo to to nejhezčí a nejlepší co mohl udělat. :-)

24. 8. 2009, 45 dní do porodu

Další teplý den a  Andulka zase nespí :-( Jsem děsně unavená. Napíná se mi kůže na bříšku, mažu se i třikrát denně, pak mám lepší pocit. Bolí mě v podbřišku, ale to už se stalo standardem posledních dní. Zítra nás čeká oslava. Nemám nic připraveno ani nakoupeno, začínám šílet. Sedím v ložnici a přemýšlím, jak jí přestěhovat, kam dát postýlku a ostatní věci. Hraji si s Andulkou a skoro nevím, kde mi hlava stojí. Nakonec v noci vyrážím na nákup, peču dort a polomrtvá usínám v deset. Dnes to byl prostě chaos!  Snad budu mít brzy klid promluvit si s manželem o porodu, o stěhování pokoje a čas dokoupit vše potřebné.

23. 7. 2009, 46 dní do porodu

Ráno jsem se probudila v oněch pět a od té doby už nešlo zabrat, na teploměru 26´C a předzvěst tropického dne. Manžel se vymotal do práce, Anička vstala, já opustila počítač a začal denní kolotoč. Obě dvě jsme byly horkem utlumené, schované doma opět celý den. Sázela jsem na to, že po obědě se půjde spát. Bohužel nešlo. Zápřah na 100 %, odpoledne už mi bylo únavou do pláče. Nesnesitelné dusno, bezvětří, a zlobivé dítě. Manžel přislíbil návrat o půlnoci...  V sedm večer se přehnala bouřka, vzduch se ochladil a my vyjely na nákup.  Být totiž navíc ještě hladová, to už bylo nad mé síly.
Celý den jsem chodila doma nahá, s mokrým ručníkem přes záda, vypila asi 2 litry a snědla jen pár kousků ovoce. Miminko se v bříšku akčně vrtělo, své srdce jsem cítila v celém těle. Už žádný takový den!!! Kyčle bolí stejně - hodně. V podbřišku píchá, ale v normě, nejčastěji mám pocit, jako bych měla dostat menstruaci, tlak a bolest. Pro mimi mám oblečení už nachystané, neumím si představit žehlení v těchto dnech :-(

22. 7. 2009,  47 dní do porodu  (ještě jsem to takto nepočítala, trochu mě to vyděsilo)

Co řešíme?

Přemýšlím, zda mám všechno? Až bude chvilka času, tak se na to mrknu. Jenže, to si říkám už dva měsíce. Budeme muset dát  Aničku k babičce, aby byl klid a já si to všechno mohla sepsat. Bydlíme v panelovém malém bytě 3+1 a zatím nejvíce řešíme otázku, kde vlastně s miminkem budu po porodu. Největší pokoj (obývák) nepřichází v úvahu, tam je rušno celý den. Menší pokoj je Andulčin a tam by nebyl klid a navíc to je klasické území plné hraček. Ale výhledově tam postýlku dáme. Nejmenší pokoj  je ložnice, kam se vejde jen jedna postel a skříně. Tu teď obývá manžel, já spím v obýváku  na zemi na matracích, vypadá to děsně.  Ale je to jediný způsob, kdy jsem schopná ráno vstát a nebolí mě záda, ze všech postelí, co jsem vyzkoušela, je toto pro mne nejpohodlnější. I to vstávání ze země mi vyhovuje více, než komfort s manželem na posteli. Navíc on mě ruší :-)
Tropický den ve mě vyvolával hrůzu, i v pět odpoledne jsme měli ve stínu 30´C. Zatáhla jsem všechny závěsy a otevřela všechna okna. Anička je vcelku opravdu hodné dítě, ale vstává v 6 hodin, a od té doby si hrajeme do 21 hodin. Když má slabou chvilku, tak usne i po obědě.  Je mi nepohodlné sedět u ní na zemi, stokrát dokola říkat jednu větu a předvádět děj s panenkou. Vymyslet program, a pak to stejně schytat řevem. Na všechno čekat. Občas je toho na mě moc. Manžel se vrací z práce až v noci.

Ale jak mi vlastně je?

Mimi má věčně škytavku, dost se hýbe až tak, že to pozoruje i Anička, někdy i přiloží ouško a pak se šklebí, co že se to tam uvnitř děje. Hodně mě bolí kyčle a pánev. Špatně se mi dýchá a v noci se převaluju, 1-2x jdu na toaletu.  Snažím se přes den hodně pít, nejvíce mi chutná nealko pivo a musela jsem úplně vyřadit kávu i všechny její náhražky. K jídlu mám raději ovoce a zeleninu a studené slané než sladké nebo teplé jídlo.
Den jsem nějak přežila, ven jsem vzala Aničku až v půl osmé večer, došly jsme si na zmrzlinu, pak k rybníku a to už přijel i manžel a v devět jsme se vrátili domů. Náš dům ale hodně žil až do půl třetí do rána, v pět už jsem vstala, protože ožil znovu  :-(

Zpět na začátek stránky

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Veru-beru - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den, s partnerem jsem měla první pohlavní styk před měsícem ani ne měl kondom a neudělal se do mě. Durhý pohlavní styk s partnerem,měl kondom a pro jistotu se neudělal. Pak došlo k mazlení, penis do mě nezasunul ale jen mi přejížděl penisem od po klitorisu po otvoru pochvy(ale nezasunul) to se také neudělal. Před týdnem o víkendu. Všechny styky co jsem s ním měla nebyl ani pořádný sex bála jsem se docela tak to do mě ani moc hluboko nezasunul. Už měsíc jsem nedostala měsíčky. Mám se začít strachovat ? Mám si udělat test nebo zajít rovnou k doktorovi ? Je mi 15 let. Je to ode mne nezodpovědné ale nevím kam se mám obrátit

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce