Dramatický porod Jitky s resuscitací Janičky

V pondělí jsem obdržela od Jitky na ni velmi nezvyklou SMS. No, posuďte sami, třetirodička Jitka, dva předchozí bezproblémové porody, bezproblémové těhotenství, vždy vysmátá a bez obav nastupující na porodní sál, tedy žádná intoxikace miminka toxiny nervozity, zkrátka pohodová atmosféra, jak ji ostatně popisuje i Jitka, mně najednou po porodu píše něco o dramatu a hrozné události. Nechápu. Pochopím až posléze. Krátkost okamžiku, který mohl změnit život jedné nám blízké rodině, je až neuvěřitelná.

Pohodový start při ukončení jednoho pohodového těhotenství, …u třetirodičky

„V pondělí 3.9. se budím ve 3:45 prasknutím plodové vody. Zatím, co letím z postele na záchod, budí se manžel. Ve 4:15 se po sprše rozjíždějí kontrakce po 5-6 minutách, manžel volá sanitku. Ta přijíždí ve 4:30 a odváží mě do havlíčkobrodské porodnice. Cesta trvá 15minut, jediné co mě těžce nevyhovuje, je způsob přepravy. Chápu, že chtějí pacienty převézt pokud možno živé, ovšem odložit rodičku v kontrakcích na lehátko na záda a ještě jí k němu připoutat, není zrovna to, co by rodička uvítala. Naopak, v tomto stavu je to ta nejblbější poloha, co znám. Ve 4:50 jsem již na porodním pokoji, vetřelci natáčejí monitor, já otevřená na 4 cm s kontrakcemi po 2-3 minutách. Jsem v klidu, tohle znám a vím, že za chvíli bude po
všem.“

Drama začíná

Něco před půl šestou ráno již Jitka cítí, že bude rodit a v klidu to oznamuje porodní asistentkce, která volá lékaře. Ten nahmatá hlavičku, vše je v pořádku, dítě dorotovalo a nic nebrání tomu si lehnout na porodní stůl a začít tlačit. „Na porodní stůl je to přesně 6 kroků, lehám si, zatlačím a v tom okamžiku se ozve děsivá věta "ježišmarjá, je tam pupečník". Během těch 6 kroků se vetřelci podařilo narvat pupeční šňůru mezi hlavu a porodní cesty. Znamená to jediné. Uskříplý pupečník nedodává potomku vůbec žádnou krev, tedy žádný kyslík. Je zle, jde o minuty, než by prošlo, bylo by mrtvé. Sestra naštěstí neváhá a zvoní o pomoc. Jak se později dovídám, doktor, co mě měl rodit, je mlaďas těsně po škole. Poznal sice průšvih, ale být to na něm, asi jsme to nepřežili. Naštěstí přibíhá starší doktor, stačí mu jediný pohled, vrazí do mě ruku a vší silou rve Janičku zpátky do dělohy. Zároveň vydává jasné povely, takže mě okamžitě napichují cosi, co má zastavit kontrakce a přes protesty sestry to do mě nechávají téct proudem pod heslem, co to udělá s matkou, budeme řešit pak, teď ty kontrakce prostě zastavíme. Bohužel se nic nezastavuje a já odjíždím na sál na akutního císaře v kontrakcích, které bolí až k zbláznění už jen proto, že mám v sobě jako protitlak doktorovu ruku, která brání potomku dostat se ven. Poslední, co si pamatuju, je anesteziolog snažící se zjistit, jestli jsem na něco alergická apod. Zatímco porodník na něj huláká, ať se na nic neptá, protože teď je to jedno, hlavně ať už mě uspí. Pak naštěstí přichází tma…“

Malátné probouzení

„Nevím, kolik je hodin, když se na chvíli probouzím k vědomí. Příšerně se klepu, je mně zima, balí mě přes deky do termofolií, slyším kohosi, jak si stěžuje, že mám tlak neustále přes 180, někdo další mně oznamuje, že mám holčičku a je živá. A pak znova hurá do bezvědomí…

Další probuzení je už o něco lepší. Neklepu se, jen mě bolí snad úplně vše. Ovšem tentokrát jsem již ochotná vnímat své okolí. Ještě stále bojují s mým tlakem - následek snahy o zastavení kontrakcí - ovšem přeci jen se jim ho podařilo snížit na aspoň trochu přijatelnou úroveň a nad hodnotami 175/110 pomalu všichni jásají. Já tedy ne, mně je zle. Ptám se po potomkovi, dovídám se, že je na intramediální péči. To mě trochu zarazí, proč by dítko narozené ve 41. týdnu těhotenství mělo být na nedonošencích. Prý je pro jistotu v inkubátoru, přeci jen její příchod na svět byl dost náročný.

Někdy okolo poledne mě stěhují z ARO na pooperační pokoj, kde mám pocit, že hadičky ze mě čouhají všemi směry - 2 kanyly, 1 cévka, do toho mě neustále probouzení při výměně infúzí, kontrole tlaku a dalších „nemocničních lahůdkách“. Večer mně dovolí zkusit se postavit vedle postele. V úterý ráno se zbavuji cévky a konečně můžu do sprchy.“

Janička naštěstí žije!

Během úterního dopoledne Jitka poprvé vidí svou dceru. Vzápětí se však loučí: „Lékaři mně opatrně oznamují, že malá zůstane na intermediálním oddělení, neboť i přes akutního císaře a veškerou rychlost a snahu jí museli po porodu resuscitovat.“

Rychlá rekonvalescence kafaře a kuřáka :-)

„Ve středu jsem už poměrně chodící pacient. Já na gynekologii, malá o 2 patra výš. Nic mně již nebrání, pokud to dokážu, chodit za ní na návštěvu. Jak ovšem říká můj manžel, nikdo nerehabilituje lépe než pacient závislý na kafi a cigaretách. To jsou totiž věci, co vám v nemocnici do postele nepřinesou, a pokud je chcete, tak prostě vstanete a jdete. Takže ve středu ráno vstávám a jdu. Koneckonců vždy jsem se hojila lépe než kočka. Také chodím za malou, je to trochu děsivý pohled, jak leží v inkubátoru. Pokud jí chci pohladit, tak jen tam uvnitř. Ale všichni mě přesvědčují o tom, že je naprosto v pořádku.

Ve čtvrtek konečně chovám malou v náruči. Vyjasňuji si se sestrami, že kojení doopravdy nehrozí a poprvé si ji sama krmím z láhve. Od té chvíle už mě volají během dne na každé krmení a malou z inkubátoru stěhují na vyhřívanou postel. Stále je napojena na monitor kontrolující dech, puls a srdeční ozvy. Vypadá přeci jen lépe.

V pátek dopoledne mě propouštějí během dopoledne z gynekologie a stěhuji se na oddělení za malou. Odpoledne ji při vyšetření shledají zcela zdravou, což znamená, že můžeme být spolu na pokoji. Večer dostává poslední antibiotikum, vyndají z ní poslední kanylu a veškerá péče už spadá do mé kompetence.

Přes víkend je znovu vyšetřena neurologem, očařem, nefrologem, jsou jí zkontrolovány kyčle a sluch, vše naštěstí v pořádku, a je uznána naprosto zdravým novorozencem. Spokojeně se krmí, přibývá na váze, a s tím odcházíme v pondělí po obědě domů.

Vzkaz pro domorodky – holky, nebude to příjemné, ale co čekáte po této zkušenosti

A teď něco pro ty, co rodí, případně chtějí rodit doma. Je úplně jedno, jaký důvod pro porod doma uvádíte na veřejnosti. Vždy jsem tvrdila, že já bych do toho nešla, ale nikdy jsem do toho nikomu nechtěla mluvit, můj přístup „žij a nech žít“ zahrnoval i právo každého rodit si, kde chce a jak chce. Teoreticky bych byla ideální rodička pro domácí porod. 2 fyziologické porody bez problémů, třetí celkem pohodové těhotenství, do poslední chvíle probíhající tak, jak má. A najednou, na úplném konci se vše během pár vteřin zvrhlo do pořádného průšvihu, kdy nemít za zadkem lékaře a vybavení nemocnice skončila bych minimálně s mrtvým potomkem. Ani nejlepší porodní asistentka vám totiž císaře doma na koleni neudělá a na jakýkoli převoz by bylo pozdě.

Takže domácí porod je možná pohodlný pro matku, ale je to sobecké vůči nenarozenému potomkovi. A každá rodička, která se do toho pustí, je potencionální vrah svého potomka. A já jen doufám, že každá matka si dobře rozmyslí, jestli je lepší být zajímavá pro okolí a rodit doma, nebo mít i přes trochu nepohodlí živé a zdravé dítě, byť nudně zrozené v porodnici.“

Článek vznikl na základě písemného vyprávění Val.J35

Jitce blahopřejeme ke krásné holčičce a také k tomu, jak to celé ustála!

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Dramatický porod Jitky s resuscitací Janičky - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • wau
    po přečtení článku,je mi teda zle,pomalu bych řekla že se mi rozbíhají kontrakce....
    nechtěla bych teda zažít,sice jsem rodila císařem ale zcela v pořádku. 
    ted jsem podruhé těhotná, u prvního jsem pila kávu,kouřila(sice jsem se snažila to co nejvíce omezovat ale i přes to!!!) a sklenku alkoholu jsem měla od doktora nuceně doporučené.nejdříve v nemocnici vyhrožovali že malý má 2,4 ve 40tt a že bude nervní a bla bla bla.nakonec ze mě vylezlo krásně donešené miminko,které měla opgar 10-10-10,bez známky žloutenky a váha přes 3kila.byl to andílek spinkal papal hrál si,žádný vztekloun nebyl,dokonce jsemm si musela vyfotit když brečel,neboť to bylo výjmečné.sice jsem kojila tak jsem nekouřila nebo jen 1večer před spaním...ale čím míň jsem kojila tím víc jsem kouřila.ted kouřím a je jasné že mám strach,ale... ty co jsou vegetariánky nebo jsou závislé na cvičení mají stejné riziko že se něco stane i bez cigarety.takže já neodsuzuju,je to jenom veřejnost co dělá tyhle pomluvy a bestie.dokud nechlastá a nefetuje,tak nemluvím.nelíbí se mi to ale nepomlouvám.akorát jsem po 1porodu zastánce toho že se má rodit v porodnici,tohle je nezodpovědnost!!!!!!!   
    Rdasule   | 18.10.2012 10:50:18
    Reagovat | URL příspěvku
  • Při čtení mě napadlo: ty vole to je drama. Tak hlavně, že to vše dobře dopadlo  a Janičce přeji hodně zdraví a aby ten porod na ni nezanechal žádné následky.
    zanlena   | 28.09.2012 07:52:19
    Reagovat | URL příspěvku
  • Stalo se mi to také...
    Stalo se mi naprosto totéž, co Jitce - jen již je to 14 let. První těhotenství i porod naprosto ukázkový, bez problémů, když jsem po 2,5 letech otěhotněla podruhé, situace se opakovala - zcela bezproblémové těhotenství, ve 4 hod ráno mi doma "praskla voda", dosud bez "bolestí". manžel mne odvezl do porodnice, kde jsem rodila poprvé a byla moc spokojená, zůstal se mnou, neměla jsem strach. Sestra natočila monitor, vše v pořádku, miminku se dařilo dobře, po chvíli se dostavil i lékař, aby mne vyšetřil. Cítila jsem se stále skvěle, těšila se, kontrakce dosud žádné - a najednou obrat o 180 stupňů - slova lékaře při vyšetření "je tam pupajs..." - a nastal obrovský shon - veškerý personál kmital neuvěřitelným tempem, pan primář se oblékal "za pochodu", lékař, který mne vyšetřoval, fixoval hlavičku, aby nenaléhala na pupečník, přisedl na lehátko a tak nás fofrem vezli na operační sál, anestezioložka ještě vlasy rozpuštěné, napíchla žílu a pak už si pamatuji jen gumový pach masky.... Probudila jsem se asi po hodině už na pokoji a bylo mi hrozně, až v tu chvíli mi došlo, co se mohlo stát a jak strašně křehká je ta hranice... - kontrakce, které jsem neměla před tím, se dostavily až po císaří - a vracely se silné v pravidelných intervalech ještě cca 3 hodiny, dětský lékař mi ale přišel říci, že chlapeček je v pořádku, křísit nemuseli, že měl jen "trochu našedlou hlavičku". Zcela jsem ale uvěřila a uklidnila se, až když jsem ho uviděla. Vše dopadlo dobře, nyní už je z něj 14-ti letý habán...
    ALE... nekouřím, alkohol v podstatě nepiji (samozřejmě v těhotenství a při kojení ani kapku), kávu jsem nepila také vůbec, všechny své tři děti jsem kojila plně více jak půl roku a s příkrmem více jak 2 roky... :-). Přesto se to stalo (to pro některé zde diskutující) a navíc já jsem vůbec netušila, že se malému najednou začalo dařit špatně (při tom vyšetření pak už monitor ukazoval slabší a pomalejší ozvy...) - mé tělo mne na to neupozornilo...
    Před prvním porodem jsem měla velké obavy - z neznáma, z bolestí, z toho, co mne čeká, z porodnice a personálu - tenkrát bych si možná i pohrávala s myšlenkou - bylo-li by to možné - rodit doma. Měla jsem ale skvělého gynekologa, který byl i u mého porodu a vybrala jsem skvělou porodnici. Podruhé mne to tedy ani nenapadlo - a po tomto zážitku bych to neudělala nikdy. Otěhotněla jsem ještě potřetí - po 4 letech - po té zkušenosti už se člověk neubrání nemyslet na to, že se může něco stát přece jen i mně ... Pokud to bude možné, chtěla jsem rodit opět přirozeně - povedlo se, porod proběhl bez komplikací, spontánně a do třetice se povedla krásná holčička.
    Jistě, každý má právo volby a je to určitě dobře, vždy když ale slyším podobné diskuse, mám taky chuť odvyprávět tento příběh.... Pokud bych tenkrát rodila doma (a dle všeho bych i vhodnou adeptkou byla), Lukáš by nepřežil, za jeho život vděčím skvělému personálu porodnice v Opočně, v čele s panem primářem Mrkáčkem.
    Každý má právo na vlastní rozhodnutí, je to jen o tom, ujasnit si priority...
    Jitce i Janičce přeji moc a moc štěstí do života!!!!
    Iveta3   | 17.09.2012 13:37:38 | Reakcí: 4, poslední: 18.09.2012 15:55:53
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Stalo se mi to také...
      Pane jo... to byl taky pěkný zvrat. Ještě, že to dobře dopadlo.  
      nadule1   | 17.09.2012 15:54:00
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Stalo se mi to také...
        Ivet, napsala bys prosím, kolik minut uběhlo od chvíle, kdy zjistili, že je tam pupečník do chvíle, než byl chlapeček venku? Mě se stalo něco podobného - také akutní císař, ale mám pocit, že od rozhodnutí do provedení zákroku uběhlo tak cca 15 - 20 min. Zastánci domácích porodů tvrdí, že tato doba k převozu stačí, pokud je sál i personál připraven - tedy dobrá komunikace s PA. A taky, že většině rodiček se podobné komplikace nestanou. Otázka je, jak příjemné by bylo v bolestech někde cestovat...(???)Je ale fakt, že mi podali léky na utlumení kontrakcí, takže jsem pak už žádné bolesti neměla... Osobně mám obavy ještě z toho, že v našem státě to stejně u domácích porodů nakonec skončí. Když se podíváš na všechny ty škrty a omezení. A domácí porody jsou určitě levnější.
        estercia   | 18.09.2012 11:11:04
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Stalo se mi to také...
          Tak nevím jak dlouho to trvalo u Ivet,ovšem v mém případě do mě okamžitě porodník vrazil ruku a cpal mimčo zpátky aby se nedostalo do porodních cest(tu ruku nevyndal dřív než vytáhli mimčo na svět),léky ana zastavení kontrakcí nezabrali a celá cesta na sál i s uspáním nemohla trvat více jak 5 minut.Byl to neskutečný frmol.U prolapsu pupečníku je 15 minut už dávno smrtelná doba-mimochodem je to jedna ze 100%smrtelných diagnoz u domácích porodů.
          Val.J35   | 18.09.2012 14:31:00
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE: Stalo se mi to také...

            Seběhlo se to všechno neskutečně rychle, taky jsem pak o tom přemýšlela, ale člověk v tu dobu vnímá čas asi úplně jinak. Ale do porodnice jsme přijeli někdy kolem půl šesté, setřička mne nechala převléknout a připnula monitor, v tu chvíli byly ozvy v pořádku, v klidu jsme spolu konverzovaly a sestra vyplňovala dokumenty, když mne lékař začal vyšetřovat, mohlo být tak kolem 5.45h – dle mého odhadu. Právě se tam v tu dobu střídaly 2 směny – kmitali všichni. I primář, měl nastoupit do služby až na tu šestou, dooblékal se tedy do operačního až „za běhu“. V této porodnici je to z vyšetřovny k operačnímu sálu přes dlouhou chodbu – v řádu cca desítek metrů – to jsme absolvovali (tedy já a ten vyšetřující lékař samozřejmě na tom kolečkovém lehátku :-) ) za běhu. Na sále již čekala anestezioložka, okamžitě napíchla žílu a za moment už jsem vnímala jen ten pach masky.... Byl to neskutečný šrum, ale všichni byli sehraní, celou dobu jsem si připadala jako ve špatném snu, kupodivu jsem ale byla neskutečně klidná a strašně jim věřila (všechno na mne dolehlo až později po probuzení). Po celou tuto dobu samozřejmě lékář ve mně fixoval hlavičku, tak aby pokud možno nedoléhala na pupečník. Lukáš má čas narození 6.03h (v tom čase je tedy vše – převoz na sál, přesun na operační stůl, vyčkání na působení anestetika až po vybavení miminka). Tedy doba od stanovení diagnózy po mé uspání byla jen v řádu minut.
            Nechť si tedy každý udělá úsudek sám – jaký je časový rozdíl mezi přivoláním sanity, naložením do ní (zdoláním např. schodiště, když po celou dobu MUSÍ porodník v rodičce fixovat hlavičku!! - tu ruku nevyndá ani na moment), příjezdem do porodnice a přesunem na operační sál – byť tam tým již čeká....) - a přesunem k operačnímu sálu jen po chodbě na vozíku za běhu....
            O této komplikaci jsem věděla, že může nastat, z předporodního kurzu – uváděli to tam právě jako příklad toho, že je výhodné v jejich porodnici (FN Hradec Králové), že oba sály – porodní i operační jsou hned vedle sebe, protože právě v tomto případě, jakmile to lékař zjistí, už nemůže vytáhnout ruku a musí hlavičku fixovat – tenkrát mi to přišlo dost strašidelné... a to jsem netušila, že si to i já prožiji na vlastní kůži. Moc víc jsem o této komplikaci nevěděla, více informací jsem se pak snažila načerpat až poté...
            Jistě, je to komplikace velmi vzácná, ale jak je vidět z příkladů ne zas úplně ojedinělá … a stala se I MNĚ - to je právě to – ani já jsem si to nikdy nepřipouštěla, obě těhotenství ukázková, bezproblémový první porod.... tak proč?? - na to odpověď není, prostě proto, že takové komplikace se při porodu stávají – a je jich rozhodně ještě mnohem a mnohem více, o kterých coby laici nemáme tušení.... - a NIKDO nemůže říci předem, že se to stane nebo nestane …. MŮŽE se to stát úplně u každé rodičky, prostě v každém porodu může nastat zvrat... Stačilo strašlivě málo a mohli jsme být velmi velmi nešťastní ….
            Uvádí se i v gynekologických učebnicích (já jsem se pak snažila o tom dozvědět více), že v případě výhřezu pupečníku musí být císařský řez proveden do 15 – 20 min. Jaký je ale čas k poškození mozku miminka...? (jistě čím kratší, tím lépe!). Určitě záleží na tom, jak moc je pupečník přiskřípnut, jak dlouho...to je individuální, ale ono nejde jen o samotné přežití, ale také např. o úroveň případného poškození mozku z nedostaku kyslíku. Syn je v pořádku, je ale dyslektik, dysgrafik a dysortografik (v určité míře), samozřejmě může to s tím třeba souviset, nemusí, první syn tyto potíže nemá.
            Jsem strašně šťastná, že to takto dopadlo. Nejsem nějaký fanatik odsuzující domácí porody, dobře chápu jejich argumenty, jen pokaždé, když nějakou takovou debatu slyším, znovu a znovu se mi vrací můj zážitek – taky bych byla ideální adept. Je opravdu na každém, dát si pro a proti na misku vah a době zvážit – a to opravdu dobře – prostě se to stát může – a to i někomu, kdo by to vůbec nečekal... Je to vždy nějaké to riziko navíc, půjdu do toho rizika? To si každý musí promyslet sám.
            I já jsem totiž byla človíček, který se prvního porodu bál a hlavně porodnice – té naší – velké a ještě když si člověk vyslechl takové ty různé hrůzostrašné příběhy o chování personálu ....
            Nikdy řady těchto šiřitelů nerozmnožím, narození mého prvního syna byl nezapomenutelný zážitek a dosud nejsilnější a nejkrásnější v mém životě a to i prožitý v porodnici. Při druhém porodu jsem zažila velký strach o miminko, ale právě jsem byla v rukou lidí, kterým jsem věřila kteří mi pomohli.
            Osobně si myslím, že naprosto ideální je porod v porodnici, která má příjemné prostředí (a i takové jsou) a příjemný zkušený personál, kterému důvěřuji. Třeba i s porodní asistentkou, kterou znám a věřím jí, kde se mnou mohou být i lidé z rodiny, které chci.... To je dle mého názoru ideál. Hledat a, má-li na to člověk tu energii, eventuálně se angažovat v prosazení zlepšení právě tímto směrem... než přemýšlet o kroku zpět – k minulosti.
            Iveta3   | 18.09.2012 15:55:53
            Reagovat | URL příspěvku
  • zodpovědnost?
    Ahoj, podle současných poznatků je ze zdravotního hlediska pro dítě lepší kojit a nekouřit, takže opak bych pokládala za nezodpovědnost....Kafe údajně nevadí, ale nesmí ho být moc, max. 2 šálky denně. Porody doma jsou otázka, v zemích, kde jsou na ně zařízení nebylo dokázáno, že by byly rizikovější než porody v porodnici. U nás na ně ale zařízení nejsme!!! V čem jsme se ale u nás hodně zlepšili jsou možnosti odběru pupečníkové krve - už se dá odebrat skoro v každé porodnici. Když jsme u zodpovědnosti, tak podle mě je nezodpovědné této možnosti nevyužít a pupečníkovou krev vyhodit.
    estercia   | 17.09.2012 12:23:44 | Reakcí: 1, poslední: 18.10.2012 10:51:34
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Prosim o zodpovezrni dotazu. 10.10. jsem otehotnela, 4.11. mi lekar dle ultrazvuku potvrdil tehotenstvi. 14.11. jsem zacla lehce krvacet, 3 dny, bez bolesti, lekar diagnostikoval samov.potrat. Jiz tri tydny mam obcasne lehke pobolivani v podbrisku, pocity žizně, ale hlavne tlaky v prsou a jejich zvetseni. Jsou tyto priznaky spojene se časným samovol.potratem? Sex.styk jsem nemela. Nemohu byt stale tehotna? Dekuji

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce