Červen/4 - glukózový zátěžový toleranční test, náročný týden

 Lenka i Amálie si "užívají" nemocí. Amálie dokonce skončila v nemocnici. Přejeme brzké uzdravení!
  • Lenižurka - si užila pár stresových zážitků s autem, ale vše bravurně zvládla  
  • Amálie -  absolvovala zátěžový glukózový toleranční test, koncem týdne skončila v nemocnici
  • Renie - pro Vás sepsala podrobnosti z porodu. Její vyprávění Vám přineseme již zítra!

 

LinolaSponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je
Linolaznačka 
Linola, která každé z pěti rodiček věnuje kufříky s produkty pro miminka.  
 

 Společnost Hipp maminkám věnuje kosmetické taštičky. 

Hipp

 

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

 

Společnost GS věnuje maminkám těhotenské vitamíny s vysokým obsahem kyseliny listové GS Mamavit a přípravek proti nadýmání v těhotenství NoballNoball

mamavit

 

Lenižurka (26 let, 23. týden, druhorodička) 

Ahoj :-)

Tento týden byl celkově ve jménu nemoci. Od středy jsme se já i manžel cítili prapodivně. Jenom té naší malé bacilonosičce Sárince vůbec nevadilo, že jí neustále teče z nosu a chrchlá, a byla k neudržení, takže spásou pak byla babička, která se jí mohla taky chvíli věnovat, aby nás nekleplo a odpočinuli jsme si.

Světlým momentem týdne měla být úterní terapie funqi-shiatsu ve dvacet kilometrů vzdáleném Chomutově. Po více jak půl roce jsem si ji konečně zas domluvila a chtěla využít poukazy, které jsem dostala od švagrové k Vánocům. Hlídání jsem měla domluvené a nic mi nebránilo v odjezdu za příjemným zážitkem. Jenže to bych nemohla být já, aby se mi něco nepřihodilo. Už to, že mi nejde otevřít auto na dálkové, mi bylo divné. Zrovna přijel k baráku manžel a vysmíval se mi, že to musím občas prostě holt otevřít klíčem. Akorát, že jsem teda sedla do auta, dala klíče do zapalování, otočila a nic. Okamžitý pohled na packu, kde se zapínají světla, mi prozradil, že poslední, kdo s vozem jel (můj muž), zapomněl světla vypnout a baterka byla vybitá. Bohužel to v tu chvíli bylo na mě moc, protože mi zkrachoval můj skvěle načasovaný plán a já vybuchla a svého milého muže výrazně vyhubovala. Startovací kabely mám sice připravené v autě a stačila chvilka, aby motor naskočil, ale mě to tak strašně naštvalo a chtělo se mi brečet, že jsem odjížděla jak lítá saň. Uklidnila jsem se však docela rychle, za chvíli už budu přece ležet na masážním polštáři a všechno mi bude fuk. A prd. Nějakých deset kilometrů před Chomutovem najednou stojím v koloně (což pro mnohé z vás není nic neobvyklého, jenže u nás je to dost divné na silnici, kde nejsou žádné výkopové práce, silnice nemá nějaká extra rychlostní omezení a cesta po ní je většinou velmi plynulá a pokud nejedete za autoškolou, jedete si v klidu devadesát a bez stresu). A teď jsem popojížděla dvacet minut brzda-plyn-brzda. Protože mi nešlo rádio, nemohla jsem ani zjistit, co se děje. Volala jsem tedy terapeutce, že nemohu odhadnout dobu dojezdu k ní a ta mě ujistila, že po mně nikoho nemá, takže na mě počká. Jupí. Jen jsem si nedovedla představit ten samý styl jízdy ještě další třeba půlhodinu, tak jsem to velmi brilantně otočila a vrátila se na první možnou odbočku na cestu do Chomutova přes hory. Po telefonátu s mou sestřičkou jsem se dozvěděla, že na té trase se staly hned dvě různé bouračky. To bych těm lidem opravdu nafackovala. Já nejezdím zrovna úžasně, ale potkávám na silnici tolik idiotů, že jsem úplně viděla tu situaci, která se mohla stát. A jenom kvůli nějakému troubovi, co nehodlá dodržovat rychlost a respektovat vzdálenosti apod. No nic. Já si užila krásnou cestu přes Krušné hory s nádherným výhledem, na masáž jsem dorazila místo ve čtyři až v pět, ale stálo to za to:-) Cestou zpět jsem stihla ještě navštívit čerpací stanici a nechat si poprvé sama doplynit vůz (připadala jsem si hrozně důležitě, a když jsem si vzpomněla, co všechno jsem s autem ten den sama zvládla (o všem se nerozepisuju), cítila jsem opravdovou hrdost a radost, že bych se snad i poplácala po zádech:D) Doma na mě čekala kytička a ani by nemusela. Já se už dávno neměla proč zlobit. Ale bylo to moc milé...

V pátek přijela moje sestřička a bylo ještě o něco veseleji. Manžel byl od pátku do neděle na chalupě a bagroval, já tam dojela až v sobotu večer na noc, do té doby jsme tak nějak blbly se ségrou a s mamkou v holčičím kruhu rodinném. Taky jsme zkoušely fotit břicho a s ním Sárinku, ale ta nás trochu bojkotovala, tak jsem zvědavá, jestli nějaká fotka vyjde. Pak určitě ukážu.

Jinak miminko si hraje na vetřelečka a jako by se chtělo prodrat skrz břicho ven. Vždycky, když usne Sára, probere se Fanoušek. Jestli to tak budou mít potom taky, tak se fakt nevyspím. Včera večer jsem si tak sama pro sebe říkala, že jsem s tím svým jiným stavem asi už dostatečně smířená, ale stejně si nedovedu představit, že ti tvorečci tu na mě budou za chvíli dva. Vstávají mi z toho trochu vlasy na hlavě. Modlím se, abych byla při druhém miminku moudřejší, celkově silnější a aby mi bylo víc věcí šumák. Možná bude dobré zajít si připomenout některé důležité věci v rámci přípravy na porod a péči o mrňouska na předporodní kurz (který jsem před Sárou nějak nestihla), aspoň nebudu muset úplně tápat a nervovat se neznalostí.

Ve čtvrtek pojedu poprvé na hathajógu k jedné, prý šikovné, paní, tak jsem docela zvědavá, jaké to bude. Dostala jsem na to tip od terapeutky shiatsu. Ta cvičitelka dělá i cvičení pro těhotné a individuální lekce, takže jsem s ní domluvená, že si ve čtvrtek popovídáme blíže o tom, co si představuju (já si představuju, že by mi nějakým cvičením mohly zalézt lopatky zpátky na úroveň zad a nevykukovat tolik a mohly se mi zpevnit záda, abych se nehrbila). Hlavně ale už musím začít něco dělat, jelikož jsem lemra líná, funím do mírného kopce jako mašina a sama se cvičit nedonutím.

Přeji vám fit týden a úsměv na tváři,
mějte se hezky

Léňa :-)

Amálie (30 let, 25. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky, tak se nám to rozrodilo a moc nás nezbylo. Ještě, že jsme každá za dvě. Nebudeme se bát.

Takže jak u nás?

Tenhle týden nebyl už tak nudný, něco se dělo. Čekal mě test na cukrovku. Naklusala jsem hned brzy ráno a společně s dalšími pěti maminkami nás nahnali do malé čekárny, kde na nás čekalo šest půllitrových kelímků plných glukózy naředěných vodou.

zátěžový glukozový test v těhotenství

Postupně nám nejdříve odebírali krev a hned na to se pilo. Jedna z pěti maminek byla druhorodička, tak radila: nečuchat, vypít na ex maximálně na dvakrát. Tak jsem poslechla. Nadechla jsem se a pila. Po šestém loku jsem si uvědomila, že je to hnusné. Zablokoval se mi krk a tak tak jsem to nevyzvracela, slzy v očích… Ale zadržela jsem. Najednou koukám a všechny maminky přestaly pít a modlily se, ať vydržím. Jedna maminka dokonce pronesla: „Je to hnusné, ale jestli nebude zvracet ta paní naproti, tak to zvládnu“. Načež jsem se bránila slovy: „Omlouvám se, ale chutná to jako voda, kterou umývám doma podlahu.“ To bylo vtipné jen do chvíle, kdy puštěným rádiem proběhla zpráva, že se otrávily dvě maminky, které vypily místo glukózy dezinfekční roztok. V ten moment nás všechny smích přešel.

Po dvou hodinách spánku nebo nudy a pro mě surfování na free internetu (který jsem velice ocenila) nám znovu vzali krev. Výsledky budou prý až příští týden.

Koncem týdne jsem vyrazila ještě kousek za hranice a teď už vím, že to bylo naposled. Po cestě mě chytly záda, takže na první zastávce jsme je protahovali a dávali tejp. Na dalších dvou zastávkách jsem zvracela a v cíli jsem se těšila na postel, která byla tak měkká, že jsem spala raději na zemi a těšila se domů. Ne na cestu, protože to nás opět čekala bájná D1, ale domů. Jenomže k zádům se přidala ještě bolest v podbřišku a potíže s močením a tvrdnoucí břicho a starost o miminko, zda kope. Raději jsem se po cestě stavila na pohotovosti, abych byla klidnější. Byla z toho dlouhá noc. Nakonec si mě nechali na pozorování a do postele jsem se dostala až v 5 ráno, kdy se v nemocnici vše probouzí, takže mi jedna noc chybí. Jak to vše dopadlo, napíši v příštím deníčku, protože nesmím jíst ani pít a snažím se využít každé chvilky ke spánku, což není snadné, neboť musím absolvovat spoustu všelijakých vyšetření. Zjistili mi vysoké hodnoty leukocytů a zánětlivých hodnot CRP v krvi, které mám stonásobně vyšší, tak to vypadá, že mě jen tak domů nepustí.

Držte mi, prosím, palce, protože já už se opravdu domů moc těším.

Pa Amálka

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Červen/4 - glukózový zátěžový toleranční test, náročný týden - diskuze


Poradna

Dobry den, paní doktorko, moc bych Vás prosila o radu, dnes ráno jsem byla na očkování břišního tyfu kvůli plánované cestě do zahraničí a za chvíli poté jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně. Velmi mě to vyděsilo, bojím se, aby vakcína nějak neublížila těhotenství. Menstruaci mám dostat až za 5 dní, ale čárka už je hezky vidět. Prodělala jsem již dva aborty a strašneěse bojím, aby to tentokrat bylo vše v pořádku. Myslíte, že očkování takhle na začátku může nějak poškodit budoucí plod? Moc děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den, v tak ranné fázi těhotenství by toto očkování na vývoj plodu mít nemělo. Teď už s tím každopádně nelze nic dělat, ale myslím, že velké obavy nejsou na místě.

MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline | dnes, 09:51
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce