Březen/1 - tvrdnutí bříška, nevolnosti i první výlet na kole

 
Začátek března naše budoucí maminky potěšil svým krásným, slunečným počasím. Jak ho využily? 
  • beruska - v posledním týdnu Blanku trápí tvrdnutí bříška a musí hodně ležet
  • Lenižurka - si užila první letošní výlet na kole, první bruslení své dcerky i karneval
  • MikeFree - má za sebou test na těhotenskou cukrovku, který dopadl dobře
  • Amálie - už má těhotenskou průkazku a pořád se ještě nezbavila těhotenských nevolností
  • Renie - stihla návštěvu u praktické lékařky a začala procvičovat záda

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Linola, která každé z pěti rodiček věnuje balíčky pro miminka.  

Hipp

Společnost Hipp maminkám věnuje kosmetické taštičky. 

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

beruska (29. týden, čeká třetí miminko)

Ahojky,

Máme tu měsíc březen a jak to tak vypadá, za kamna už nevlezeme…je tak krásné počasí a vše se začíná zelenat.

Moje těhulkování se pomalounku přehupuje ke 30 tt .Tak nevím, jestli na mne padlá jarní únava nebo pohyb s obr bříškem mi dělá větší a větší potíže. 

Jsem moc ráda, že kluci už jsou samostatní a nevyžaduji tolik mé pozornosti. Tvrdnoucí bříško a bolestivé klouby mi omezují pohyb, tak jsem ráda, když můžu polehávat.

Dny v týdnu utíkají jako voda, škola, kroužky, učení a když konečně skončila i ta zima, která nikdy nezačala, býváme častěji a častěji na sluníčku venku.

V pátek jsem byla na těhu focení u paní fotografky. Byl to opravdu krásný zážitek. Přišla jsem na danou hodinu a začalo líčení. Spíš tedy nanášení foto make-upu. Bylo to takové vrstvení tónů, až mi vznikl nový obličej. Popravdě při pohledu do zrcadla jsem se trochu lekla.

Potom už následovalo focení. Byla to docela sranda. Už se těším na fotečky.

Rodíme ONLINE
Odpoledne jsme se vydali na nákupy, protože se oba kluci přes zimu vytáhli a kde co jim bylo malé a krátké. Po návštěvě nákupního centra a nakoupení garderoby (naštěstí mi byla ku pomoci babi) jsme ještě navštívili naši kamarádku, která také čeká miminko. Porovnali jsme si bříška, popovídali o těch všech funících těhotenských drobnostech a poté jsme se vydali na cestu domů.

Byl to opravdu vyčerpávající den a hned jsem usnula jak miminko.

Ale jak se říká, nic se nemá přehánět. V sobotu jsem ještě ráno jela nakoupit a pak konec. Začalo mi tak tvrdnout bříško a křeče do nohou, že jsem si musela jít lehnout. Kluci si hráli na tabletech …někdy jsem ráda za tuhle vymoženost a já odpočívala. Po hodince spánku jsem se
vzbudila s tak hroznou bolestí, až mi vyhrkly slzy. Chytla jsem křeč do lýtka, která se dvakrát opakovala. Byla to hrozná bolest. Vyčerpaná unavená a neschopná s totální prohrou užívat si poslední část těhotenství jsem volala babí, že už nemůžu. Byla tak hodná a přijela. Tomík dovařil předchystaný oběd a vydali se na odpolední túru, abych mohla odpočívat. Od té doby jen ležím a ležím. Mám štěstíčko, že je mám a že pomůžou.

Pondělní návštěva doktora proběhla vcelku v pořádku. Vše drží jak má, jen děloha je nízko a mám odpočívat a odpočívat. Mám zvýšené dávky magnézia a nakázáno šetřit se.
Jsem ráda, že už máme všechno pro mimi nachystáno a chybí nám jen koupě kočárku….
Mám před sebou poslední UTZ, tak se nám snad mimi usídlí v nějaké té dobré poloze. Zatím to podle pohybů vypadá, že je co 5 minut jinak.

Lenižurka (26 let, 7. týden, druhorodička) 

Ahojky:-),

jaký jste měli týden? Taky vám utíkají dny tak rychle, že máte pocit, že jsou jen pískem sypajícím se skrze prsty? Zdá se mi, že pondělí je snad dnem následující vždy po úterý, čtvrtku i sobotě. :-/ Tenhle pocit mám od první chvíle, co je na světě Sárinka. Bojím se, že rychlost, kterou ty dny plynou, se po dalším porodu ještě zdvojnásobí:-/ Marně se pak snažím vzpomenout, kdy jsem si naposledy sedla do křesla se skicákem, nalakovala si nehty, nebo si je každodenní nešikovností neulámala, ale OSTŘÍHALA, kdy jsem si lehla na podložku a dala nohy za hlavu, učesala si na hlavě jiný patvar, než rychloculík, uvařila něco velkolepého, koupila si na sebe něco jiného, než triko vhodné ke kojení, zazpívala si něco odvazovějšího, než HOLKA MODROOKÁ... To si pak říkám, jak budu po těch dvou dětech schopná existovat jako člověk a ne jen jako maminka:D Taky máte občas takové pocity?

Takže abych se trochu „vycajchnovala“ sama před sebou, udělala jsem během tohoto týdne pár těch věcí, na které si normálně ani nevzpomenu a jiní lidé je dělávají: ostříhala jsem si nehtíky (teda spíš to, co z nich zbylo), nalakovala je téměř neviditelným lakem, rozčesala si vlasy HŘEBENEM, ne jen rukou, objednala jsem si při Sářině poledním spánku na jednom webu dva kusy „nemaminkovského“ oblečení, udělala jsem při neděli vepř. panenky (sice ještě pokulhávám, ale je to o něco velkolepější jídlo než těstoviny s rajčaty apod.:-D), a teď tu sedím při večeru, nacpaná zbytkem oběda, pustila jsem si Aliciu Keys a vyzpěvuju si tu, co to jen jde. Manžel i dítě spí, snad dost tvrdě...:D

Aktivity během týdne

Rodíme ONLINE

Zvládli jsme první jarní rodinnou vyjížďku na kolech, Sářino první lední bruslení (v jejím podání spíš klouzání, doplněné hlasitým smíchem a tleskáním)

Rodíme ONLINE

a první karneval (ve školce u babičky Zuzanky).

Rodíme ONLINE

Abych se nezapomněla zmínit o tom Baby Signs: Jsme tam pouze tři maminky, děti máme všechny kolem jednoho roku staré, a co se týče smyslu docházení na tyhle lekce... nejsem si jím tak úplně jistá. Obávám se, že Sára si o danou věc řekne dřív, než se ji naučí znakovat... No uvidíme, jak to bude probíhat dál. Každopádně je to jako každý dětský kolektiv přínosné pro dětičky a maminky si tam taky mohou vyměnit nějaký ten postřeh... Akorát se pak nabízí otázka, zda-li nestačí scházet se někde jinde a mnohem levněji. Prťata se stejně moc nesoustředila a nejvíc znakovaly a blbly maminky. Sára do toho pořád brala druhým holčičkám jejich flašky s dudlíkem (její flaška dudlík už nemá), a když jsem ji je vzala, že je musí vrátit, vztekala se tak, že jednu holčičku rozplakala a do konce lekce s ní její maminka nic nesvedla a tvářila se ublíženě. To jste pak rádi, že už je konec, posadíte tu svou malou kebuličku opičku do kočáru a uháníte směr domov, kaše, koupání, spánek, klid a mír:D Uf:-/

Těhotenské pocity

Tohle mě při prvním těhotenství nepotkalo, je mi pořád tak nějak nevolno. Lituju všechny těhulky, které postihly opravdové nevolnosti i se zvracením. Stačí mi i tohle. Kdo pak má něco uvařit, když se mu z toho jídla navaluje. Taky jsem o dost unavenější a to věčné tahání Sárule, která snad přibírá každý den půl kila, do schodů, je naprd.

Poznámky pod čarou

Narychlo jsme s manželem nahradili nemocný pár, který měl lístky na Lord of the dance. Hudba i tanec byli hezké, ale čekala jsem od dramaturgického obsahu představení mnohem víc. Za ty peníze..:-O
Nevím a pořád mi to běhá hlavou, jestli máme pořizovat sourozenecký kočár, jestli to není zbytečná investice. Obávám se, že to naše číslo mi stejně v kočáru za rok už neposedí, že bych jí třeba pořídila jenom stupátko pro sourozence, ale nevím, jestli je to vůbec praktické, hlavu mám z toho jak štoudev, tak kdybyste některá měla vlastní zkušenosti, budu ráda za zprávu.

Mějte se všichni krásně, poslouchejte hodně oblíbené hudby, jezte co nejvíc oblíbených jídel a zase za týden ahoj.

Léňa

MikeFree (24 let, 26. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky,
tak je další týden za námi:-) Je to přesně 25+3tt. Vážíme krásných 95 kg a obvod pasu už radši ani neměřím.

Tento týden utekl, že ani nevím pořádně jak. Pondělí a úterý jsme tak nějak proflákaly. Vzhledem k tomu, že v noci už víc nespím, než spím, tak pak proválím celé dopoledne. No a odpoledne jsem většinou uklízela a organizovala. V pondělí mne ráno probudila Kristýnka pořádným kopancem, což mi zlepšilo náladu na celý den. Je mi jasné, že za chvíli na to budu nadávat, ale v ten moment jsem cítila, že je tak blízko.

Ve středu jsem musela vyrazit hned v šest ráno, abych stihla v klidu test na cukrovku. Vzali mne hned načas, ale to furt neměnilo nic, že kručet v žaludku mi začalo, ještě než byly první výsledky a tedy než do mě nalili tu sladkou břečku. Strašlivě jsem se bála, aby se mi z toho neudělalo špatně, ale vzpomněla jsem si na rady, které jsem vyčetla zde, takže když to přede mne postavili, tak jsem to vzala a celého půl litru jsem do sebe naklopila. Nebyla to ňamka, ale dalo se to přežít. Teď už jenom ty dvě hodinky a bude to za mnou. Zrovna šla k cukráři i babička, takže jsme to spojily s rodinným setkáním a ty dvě hodiny jsme strávily povídáním. Hned po odebrání krve jsem si koupila snídani a čekalo se na výsledky. K mé radosti vše dopadlo dobře (i když poměrně těsně) a já mohla jít domů.

V pátek jsem si udělala radost a vyrazila jsem k holičce. Nechala jsem si udělat letní sestřih, abych se tolik nepotila. Bála jsem se toho, co tomu řekne přítel, protože mne znal jenom s dlouhými vlasy, ale i on uznal, že krátké vlasy mají svou výhodu.

V sobotu nám moje mamka přivezla hračky, oblečení apod. po příbuzných, takže mi teď doma leží spousta věcí na přebrání. Je toho až kam, protože teta měla dvojčata, ale já mám aspoň pocit, že pro malou už něco mám, a že jsem tedy v nejhorším případě připravena alespoň trochu na její příchod.

Každý den chodíme s Romanem poctivě na procházky, když je tak nádherně a celkově nám tatínek moc krásně pomáhá. Už začínám mít zajímavý pocit z toho, že se blíží porod a probouzí se ve mne strach, ne z porodu, ale z toho, že nepoznám, že rodím. A také co potom? Zvládnu vůbec péči o malou?

Teď upřímně doufám, že mi i zbytek uteče tak hezky rychle a že už malinká bude s námi.

Pěkný den, respektive týden, přeje MikeFree s Kristýnkou.

Amálie (30 let, 9. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj, tak jsem tu zase po týdnu,

co je u mě nového? Kdybych řekla nic, lhala bych.

Takže s čím začít? Rozhodně nejdůležitějším pokrokem pro mě je, že jsem dostala průkazku pro tlusťochy (čti: těhotenskou průkazku), sice jsem ještě nepřibrala, ale prý se to na mě chystá. Zatím tomu hladina hormonů dost usilovně brání, protože každé ráno zvracím a marně vyhlížím ty krásy mateřství v záchodové míse.
Asi už přestanu číst diskuze. Vždy, když si přečtu, co nového mě v dalším týdnu čeká, přijde to v nejhorší formě. Takže pro tento týden jsem si přečetla, že vrcholí nevolnosti a taky jo! Těch pár týdnů předtím jsem zvracela jen sem tam nebo mi bylo jen špatně, teď to teda sílí a nefungují ani moje taktiky, po čem zvracím a po čem ne. Prostě otevřu-li ledničku - zvracím, neotevřu-li ledničku, zvracím taky, projdu kolem ledničky, taky zvracím. Každopádně jednou a dost, takže si to odbudu a hurá do práce, kde zatím nic netuší. Chuť mám nejvíce na pomeranče, kiwi a banány, snad se mi pak nenarodí malá opice. Přestalo mi chutnat kuřecí maso a bohužel i moje oblíbená brokolice, snad se to později srovná!

Další věcí, kterou pozoruji je můj čich. Už jsem se ptala kamaráda, co dělá u policie, jestli nemají zájem o náhradu za služebního psa do pohraničí. Cítím opravdu všechno, až se sama sobě divím. Štěkám zatím jen po manželovi, jak se mnou ty hormony mlátí, ale kdyby mě přijali, možná se naučím i čůrat s nohou nahoru.

Pro mě neznámou bylo i noční vstávání na záchod, sice mě tam ještě prcek vůbec netlačí, ale už se to tam asi chystá a roztahuje, takže ač jsem spavec, tak holt zatím teda jednou nočně musím nutně, ještě jsem nečetla, jestli to bude později častější, ale bojím se se na to zeptat.

No a ale abych nebyla pesimista, jsou i šťastné chvilky a změny. Od puberty čekám, kdy mi narostou prsa, a ono nic! No a téééď? Podprsenky, které kupuji v dětském oddělení 14Yrs se mi začínají plnit, hurááá. Už mám prsa jako moje vrstevnice v šestnácti, jen tak dál, toto ocenil i můj jinak skromný manžel.

Břicho zatím není vidět, jsem 9tt a překlenuji do 10tt. Teda krom toho, když se najím, to už se nafukuji nadstandardně, myslím, že dělám dobře, aspoň se mi pak neudělají strie.

Amálka

Renie (28 let, 25. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky!

V pondělí jsem měla dovolenou, tak jsme s Tondou obstarali nutné nákupy. V ten den jsem byla moc šikovná! Polévka mi vyvřela na plotnu, na zem a do toho se přišel podívat manžel, co se děje a schytal to z první ruky. Nejlepší na výbuchu vzteku v těhotenství je, že je to dvakrát tak horší, připadáte si dvakrát tak neschopná a slzičky se valí proudem. Kvůli polévce. Prostě jen tak…Tonda se radši vypařil, nechal mě, abych se uklidnila a pak bylo všechno ok. Jsem typický cholerik. Rychle vybuchnu, ale zase se rychle uklidním, protože si to v hlavě začnu přemítat, že jsem vybuchla zbytečně. Naštěstí můj muž to se mnou umí a ví jak na mě. Doslova říká, že je potřeba mě občas kopnout do ...., abych se probrala.

Ve středu po práci jsem si zajela ke své praktické doktorce. Popovídaly jsme si, změřila mi tlak a dostala jsem razítko do těhu-průkazky. Doporučila mi oční lékařku, ke které se musím objednat na konzultaci ohledně porodu. Mám kombinovanou oční vadu – krátkozrakost a astigmatismus. Pokud budou naměřené hodnoty v očích špatné, tak mi může doporučit císařský řez. Samozřejmě, že chci rodit normálně, ale určitě nebudu riskovat svůj zrak zbytečně.  

Ve čtvrtek večer jsem si pár minut protahovala záda, protože ve 24. týdnu už je znát, že v bříšku mám trochu větší zátěž. No, vlastně jsem měla v plánu cvičit od 14. týdne až do porodu, ale byla to jedna z představ, která mi vychází tak napůl. Když přijdu z práce, tak jsem ráda, že uvařím večeři, uklidím a můžu si zase sednout. Když jsem skončila, tak mě malej začal kopat. Řekla jsem to Tondovi a on mi začal hladit bříško a řekl, že si poslechne, co na to malej říká. Když dal ucho k bříšku, tak zrovna miláček kopnul tak silně, že to cítil i Tonda. Ten se na mě podíval a ptal se, co to bylo a jestli to byl malej. Bylo na něm vidět, že je z toho úplně vedle. Můj chlap je totiž ten největší drsňák, jakého znám!

Pravidelně každý víkend jezdíme k mamince, kde bydlí i můj bratr, jeho žena a jejich syn Honzíček, kterému brzy bude 15 měsíců. Jsme na to takhle zvyklí, být všichni spolu. Máme tam zahradu, bazén, okolo lesy, fenku Zorinku a je to náš druhý domov.

Rodíme ONLINE

Honzík je teď ve věku, kdy ho všechno zajímá a všechno se točí kolem něho. Někdy nás všechny bolí hlava a jsme rádi, že jde spinkat, ale jinak je to zlatíčko! Člověk se na něj prostě nemůže zlobit.

Rodíme ONLINE

V neděli ráno jsme byli já, švagrová, Honzíček a Zorinka v lese. Můj muž mi totiž zakázal, abych chodila do lesa sama se psem, protože se bojí, aby se mi něco nestalo. Já když jdu do lesa, tak vezmu jen psa, vodítko a jdu. Honzíček s námi absolvoval okruh, který měl asi 2 km. (Šel to s námi pěšky, protože chodí už od 11 měsíců). Je to jediný způsob, jak ho utahat. Když jsme přišli domů, tak byl unavený takovým způsobem, že si dal pár lžiček polévky a hned usnul. Vlastně jsme po obědě usnuli všichni :-) Když jsme se probudili, tak jsme si dali kafíčko na zahrádce, protože bylo krásné počasí. 

V neděli odpoledne vždycky odjedeme k nám domů na byt a víme, že opět začne pracovní týden. Už se těším, na náš každodenní rituál. Než vlezu do postele, tak si namažu bříško, v posteli si pak lehnu na levý bok, hladím si bříško a vykládám mimínkovi, jak moc ho milujeme a jak moc se na něj těšíme. Když oddělám ruku z břicha, tak se malý začne hýbat a já doufám, že mi tak dává najevo, že mě slyšel. :-)

Jelikož je neděle večer, mám před sebou ještě koupel a můj rituál, tak se s vámi loučím a za týden opět ahoj! Mějte se všechny moc krásně!

Renata

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Březen/1 - tvrdnutí bříška, nevolnosti i první výlet na kole - diskuze

  • Holky, díky za krásné ráno. U vašeho povídání jsem se od srdce zasmála.
    Blani, ty se šetři, máš 3 šikovné chlapy, tak ať Tě rozmazlují.
    tygřímáma   | 06.03.2014 07:52:39
    Reagovat | URL příspěvku
  • Jejej holky, vždy když pročítám vaše články, tak mi teprve dochází, co všechno jsem nakonec zapomněla:-) Strašně vám závidím to aktivní těhotenství, já ležela do 20. týdne:-( Jinak Amálko, já si tohle vše užila taky. celý první trimestr jsem zvracela, zaháněla jsem to mandarinkama a kiwim:-) A neboj, teď už zase dlabu vše co potkám:-) na záchod jsem také v prvním trimestru se budila cca 2x za noc a teď se to zatím uklidnilo:-)
    MikeFree   | 04.03.2014 13:32:40 | Reakcí: 1, poslední: 04.03.2014 20:04:04
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Ahoj těhulky!
    Fajnové vyprávění   .. úplně se s vámi vracím o několik týdnů zpět.. vzpomínám na své vyšetření cukrovky (a ten ukrutný hlad), na chození na toaletu v noci, na kopání malé v bříšku, na týden od týdne větší bříško (strie přijdou..ty přijdou snad vždycky a i na místech, kde byste to nečekaly   ).
    Teď mám doma uzlíček radostí i starostí a řeším jen kojení, přebalování, huštání, uspávání.. a přesně.. kde najít ten čas na nalakování nehtů..?   Teď malinká spí, tak jdu na to  
    sylviecucy   | 04.03.2014 11:39:07
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Monural

| Sona.onde | dnes, 09:36
Dobrý deň, som v 10tt a pálenie pri močení. Lekár mi predpísal Monural, chcem sa opýtať na názor iného gynekológa, či je ozaj bezpečný počas tehotenstva.
Ďakujem

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce