Porod Stely od Sylviecucy

  • Datum: sobota 8. 2. 2014
  • Čas: 15:14 h
  • Místo: Vítkovická porodnice Ostrava
  • Váha: 3 200 g
  • Délka: 51 cm

 

Už na pondělní prohlídce v porodnici, kdy jsem malou přenášela třetí den, mi bylo úplně jasné, že jen tak sama na svět nevykoukne a nevyhneme se vyvolání. I paní doktorka zastávala stejný názor, když po důkladné kontrole zjistila, že nález je stejný jako v posledních dvou týdnech. Termín na indukci, tedy vyvolání porodu tabletami, nám byl stanoven na pátek 7. února, nástup do porodnice v 6 hodin ráno. Říkala jsem si, že je do pátku spousta času, a tak jsem nelenila a v pondělí po kontrole nejen že jsem uklidila celý byteček, ale pustila jsem se i do mytí oken... no co, cítila jsem se dobře a kdyby se mělo něco stát, tak při nejhorším porodíme... to přece chceme, no ne ? Ani mytí oken malou nerozproudilo, dále si lebedila v bříšku jako kdyby nic. Na středeční kontrole v porodnici se na mě pan doktor díval jako na blázna, že přenáším již pátý den a můj nález vypadá na osmý měsíc... spousta srandy byla :-) Se slovy „hezké páteční vyvolávání“ jsme se rozloučili, kdo by to byl řekl, že se spolu na porodním sále znovu setkáme :-)

Je pátek 7. února pár minut po šesté hodině ranní, když s Kubou a velkou taškou vcházíme na příjem vítkovické porodnice. Mám zvláštní pocit, kdy vím, co nastane, ale vlastně nevím, co přesně bude. Příjem byl rychlý a svižný, přece jen za tři kontroly v posledních dvou týdnech měli o nás všechny informace a nic zásadního se nezměnilo. Na příjmu jsem se převlékla do košile a nechala se „ubytovat“ na oddělení šestinedělí, tak jako Kacato jsem se ocitla na pokoji č. 14, kde nebyly žádné maminky s miminky, na rozdíl ale od Kacato jsem na pokoji nebyla sama... spolu se mnou zde ležela paní po císařském řezu, jedna slečna, která na císař čekala, a také paní, která byla v ranném stadiu těhotenství se špatnými výsledky srdíčka miminka.

Po „zabydlení se“ na pokoji jsme společně s Kubou vyrazili na porodní sály, kde jsme natočili monitor srdíčka, opět jsem cvičila ostošest, protože malinká ráno spí jako dudek a nějaké monitory ji absolutně nezajímají. Zhruba v půl osmé dorazila paní doktorka, která mě stručně seznámila s procesem vyvolávání a zkontrolovala porodní cesty... zjistila, že nález je opět nezměněn, a protože nejsem vůbec připravená na porod, jemně mě upozornila, že dnes se to zřejmě nerozběhne a budeme ve vyvolávání pokračovat zítra. Zavedla první tabletku a já jsem si (už sama) šla lehnout s knížkou na pokoj, kde jsem čekala do devíti hodin na další kontrolu. První tabletka s námi nehla ani o kousek, proto na kontrole v devět hodin následovalo zavedení tabletky druhé. V mezičase do další kontroly v jednu odpoledne jsem střídavě spala, četla, zašla si na oběd a zavolala kamarádkám, že se nic neděje. Na kontrole v jednu odpoledne paní doktorka uznale zkonstatovala, že měla ráno pravdu, když řekla, že dnes neporodíme... nález nezměněn. Už mi to přišlo až směšné... vyleze ta holka vůbec někdy z břicha ven?

Okolo třetí odpoledne jsem začala cítit mírný tlak v podbřišku a s nadšením jsem vzpomínala na příspěvek Kacato, která při vyvolání měla podobný průběh. Protože jsem okolo čtvrté odpoledne čekala návštěvu Jakuba, rozhodla jsem se mezitím zabavit teplou sprchou... ta mi na chvíli udělala velmi dobře, nicméně posléze se bolest v podbřišku začala zintenzivňovat a zase slábnout v pravidelných několikaminutových intervalech. Když dorazil Kuba na návštěvu, už jsem se na chodbě občas i svíjela bolestí. Původně jsem chtěla vyčkat až do plánované kontroly v šest večer, ale bohužel... v pět odpoledne jsem klepala na sesternu, že mám intenzivní bolesti co 5 minut a potřebovala bych vyrazit na porodní sál. Jaké bylo mé zklamání, když kontrola na sále dopadla téměř stejně jako ostatní... nález sice trochu lepší, propustná na jeden prst, nicméně bolesti jsou spíše reakcí na prášky indukce a ne ty správné kontrakce, které bychom potřebovali. Následující hodinku jsme tak s Kubou čekali na porodním sále, zda se situace změní a bolesti opravdu znamenají probíhající první dobu porodní, nebo ne. Po hodině pan doktor konstatoval, že se o porod nejedná, navrhl poslat tatínka domů a mě na pokoj, kde mi sestra píchne uklidňující injekci na noc. Injekce mě nejen neuklidnila, naopak... rozjela mi bolesti ještě o jednu úroveň výš, na pokoji jsem tak vydržela ležet maximálně hodinku, když jsem zpátky utíkala na sesternu, že bolesti jsou nevydržitelné. Na kontrole na porodním sále pan doktor zjistil, že jsme sice o kousíček postoupili, ale stále nemáme ty správné kontrakce. Dal mi tedy dvě možnosti: analgetika na mírné uklidnění a odpočívat do rána, kdy budeme znovu vyvolávat, nebo pomalou přípravu na porod, tzn. nasazení antibiotik na streptokoka, infuze, klystýr atd. Neváhala jsem ani minutu a pustili jsme se do přípravy na porod... celou noc se o mě starala milá sestřička, která mi co hodinku dávala „program“ – nejdřív antibiotika, pak monitor srdíčka, pak klystýr... mezitím jsem chodila po sále, seděla, pravidelně rozdýchávala bolesti, občas usla a hlavně jsem neustále trávila čas ve sprše, která snad jediná mi dokázala na chvíli ulevit. Ani nevím, jak jsem těch několik hodin vydržela, ale bylo sedm hodin ráno, když paní doktorka na kontrole skoro s radostí zjistila, že už jsme na dva prsty... mně to jako šťastná zpráva nepřišla, když vím, co jsem kvůli tak malému krůčku v noci musela prožít. Navrhla zavolat tatínkovi a zavézt infuzi na urychlení porodu. S Jakubem jsme spolu na porodním sále strávili přes šest hodin, kdy mi mezi rozdýcháváním bolestí a sprchami postupně zaváděli epidurál, antibiotika, infuze, oxytocin a kdoví, co ještě. Když paní doktorka v půl třetí vyřkla ortel: „Již delší dobu jste otevřená jen na šest centimetrů a nález nepostupuje, navrhuji to ukončit a provézt císařský řez,“ pro ni tak jednoduché rozhodnutí, pro mě neuvěřitelné zklamání. 20 hodin jsme se s malou snažili o porod přirozenou cestou, během těchto dvaceti hodin jsem slyšela celkem šest rodiček porodit své potomky a záviděla jim, jaké už mají štěstí, že mohou své uzlíčky chovat v náručí... a my nakonec budeme násilně vytaženi z břicha :-(

Následující kroky byly ultra rychlé. Během několika minut byl připraven operační sál, anesteziolog mi zavedl epidurální anestezii, Kubu instruovali, kde se má pohybovat a jak mě uklidňovat… já jsem jen celou dobu ležela, koukala do stropu a modlila se, ať to mám za sebou. V 15:12 byl zaveden řez, v 15:14 byla Stelinka na světě... ihned začala plakat, byla jsem tak šťastná, že ji nemuseli křísit, až se mi roztřáslo celé tělo úlevou… nepřestalo se třást, dokud jsem ji na pooperačním nedostala do náruče. V 15:35 jsem byla zpět zašitá a v 15:40 byla anesteziologem ukončena operace. Pamatuji si jen nepříjemné tlačení na břicho, když mi vraceli zpět dělohu do břicha... a Kubu, který po celou dobu seděl u mé hlavy, hladil mě a šeptal, že malá je v pořádku a zdravá a já budu určitě taky. Nebýt jeho, asi to tak nezvládnu... neskutečná opora, na kterou nikdy nezapomenu.

Na pooperačním pokoji jsem strávila zbytek dne i noc. Sestřičky mě kontrolovaly co hodinu, zda dostatečně piju tekutiny a mám v normě tlak... rekonvalescence probíhala v pořádku, na druhý den jsem byla schopná se postavit na nohy a dojít do sprchy i na WC, takže mě mohli zbavit nejen drenu z břicha, ale taky cévky na moč... další neskutečná úleva, opět jsem se cítila jako pohyblivý člověk. Malou mi donesli pokaždé, když jsem si řekla... nemohli jsme si sice užít první chvíle tak, jak jsem si přála, ale viděla jsem ji, pochovala jsem si ji, nakojila jsem... byly jsme prostě spolu a já za to byla moc vděčná. Když mě porodní asistentka na druhý den převážela na šestinedělí, řekla: „Tak se tady hezky rozhlídněte a za tři roky vás přivítáme na plánovaný císař,“ otřepala jsem se a řekla si, že to snad radši zůstaneme u jednoho dítka... a když se mě teď  někdo zeptá, jestli to nakonec není lepší než se trápit u tlačení, tak s upřímností musím říct, že v případě císaře není o co stát... je to tak studený a neosobní porod, že nemáte šanci si zažít tu správnou euforii z toho, že je vaše dítě na světě. Nemluvě o tom, že po vytažení dítěte z břicha jej vlastně skoro nevidíte, nešáhnete si na něj.

Na oddělení šestinedělí jsme s malou strávily obvyklou dobu čtyř dní, po kterou mohu vítkovickou porodnici i novorozenecké jen a jen doporučit... mnoho šikovných sester a doktorů, kteří mi byli oporou, i když jsem na ně zvonila několikrát denně. Naprostá spokojenost!
Malá Stelinka se stala v porodnici velkou raritou, každý chodil obdivovat její vlásky a já je vlastně okukuju doteď... po kom je má ? :-)

Těžko uvěřit, že uteklo deset měsíců těhotenství, několik hodin porodních bolestí, pár minut operace a čtyři dny v porodnici... a malé stvoření je tady s námi, v našem bytě... a já začínám poznávat, že teď to teprve všechno začíná :-)

Mamince za celý BOL moc gratulujeme!

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Porod Stely od Sylviecucy - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Tak to my nastesti nezazili jeste poradne peklo s prdikama :-) teda zatim :-D ale kazde miminko si musi nejakym tim trapenim projit.
  • Tak to my nastesti nezazili jeste poradne peklo s prdikama :-) teda zatim :-D ale kazde miminko si musi nejakym tim trapenim projit.
  • Tak to my nastesti nezazili jeste poradne peklo s prdikama :-) teda zatim :-D ale kazde miminko si musi nejakym tim trapenim projit.
  • mrzí mě, že jsem prorokovala, jaký budeš mít krásný, pohodový porod  Člověk míní a život mění. Určitě je to pro tebe trochu zklámání, které naprosto chápu, ale nedá se nic dělat, i tak je to pro tebe určitě obrovská zkušenost, která změní celý život. Stela je moc krásná a je dobře, že všechno nakonec dobře dopadlo a že jste obě v pořádku.
    danicka84   | 20.02.2014 19:59:42 | Reakcí: 1, poslední: 22.02.2014 09:14:07
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Nejsme jedini na svete, kteri rodili cisarem..a mas pravdu, je to zase jedna zivotni zkusenost. Uz jsem se s tim smirila  
      sylviecucy   | 22.02.2014 09:14:07
      Reagovat | URL příspěvku
  • Si statečná maminks!:-) S maličká má opravdu moc vlasů taky sem úplně koukala ,je pěkňounká.Hlavně že jste obě v pořádku a doma :-)
    dominikakolarova   | 20.02.2014 13:30:54 | Reakcí: 5, poslední: 28.02.2014 17:14:40
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • To mi dost připomíná můj porod. Taky jsem nastoupila na vyvolání, ale kvůli špatným ozvům se rozhodli to urychlit a místo tabletky mi rovnou praskli vodu. Po 36 hodinách kontrakcí, kdy už to konečně vypadalo že porodím mi řekli že mám v krvi zvýšené zánětlivé látky (taky jsem měla horečku) a že bude lepší to ukončit hned císařským řezem. A tak se také stalo. Mareček se narodil naprostro zdravý s váhou 4140 g a 53 cm. Po porodu jsem ještě musela brát antibiotika na ten zánět, ale po 4 dnech jsme už byli doma  
    Rodila jsem v říjnu, ale stále se nemůžu zbavit toho pocitu že jsem něco udělala špatně a že to takhle nemělo být.

    Moc gratuluji ke Stelince a užívejte si jak vám kráně poroste, je to nádherné a hrozně rychle to utíká.
    Christy   | 20.02.2014 09:17:36 | Reakcí: 1, poslední: 20.02.2014 19:39:53
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Já jsem si pak říkala, že těhotenství a porod jsou věci řízené přírodou a ne námi - lidmi a tak to prostě musíme brát tak, že nám příroda určila porod císařem a jiným zase přirozený.. rozhodně bych si to nevyčítala, máš zdravé dítko.. je jedno, jak přišel na svět  
      sylviecucy   | 20.02.2014 19:39:53
      Reagovat | URL příspěvku
  • Moc hezky napsané. Stelinka má tolik vlásků, budeš mít co česat, maminko.
    Užívejte si krásné dny jako šťastná rodinka. 
    tygřímáma   | 20.02.2014 08:14:14 | Reakcí: 1, poslední: 20.02.2014 12:18:13
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Krásně jsi to popsala, taky jsem přečetla co by dup. Z Tvého příspěvku cítím malinko zklamání, ale převažuje z něj lehkost a pokora i pohoda.
    Myslím si, že tak to prostě mělo být.
    Nejdůležitější je opravdu zdraví  

    Ještě jednou moc moc gratuluji a přeji celé Tvé rodince neskutečně mnoho nádherných okamžiků POSPOLU   Ať jste všichni zdraví.
    škubanek   | 19.02.2014 15:11:31 | Reakcí: 7, poslední: 21.02.2014 23:16:13
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Dekujeme.. Zklamani asi jen trosku..a jen z toho, ze jsme se 20 hodin zbytecne trapili, ale jak pises..je to tak,jak to ma byt
      sylviecucy   | 20.02.2014 07:20:12
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
         
        škubanek   | 20.02.2014 18:49:58
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Jinak nemůžu nenapsat, když to tady bylo mnohokrát zmiňované, maličká má nádherné hááááro. Mým oběma holčičkám takové nenarostlo od zplození, ani do dvou let      
        škubanek   | 20.02.2014 18:51:33
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          Jo no.. to je fakt síla  
          Ale zrovna dnes jsme si s mužem říkali, že už jí to prořídlo  
          sylviecucy   | 20.02.2014 19:37:17
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            Jo jo, vlásky se obmění   Vypadají a hned narostou nové. A s tempem růstů bych si hlavu nedělala   CO Vám narostlo v bříšku to nám rostlo ty dva roky. Věřím, že v roce bude mít maličká na hlavě copánek, vsaďme se  
            škubanek   | 21.02.2014 20:21:36
            Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            Jo jo, vlásky se obmění   Vypadají a hned narostou nové. A s tempem růstů bych si hlavu nedělala   CO Vám narostlo v bříšku to nám rostlo ty dva roky. Věřím, že v roce bude mít maličká na hlavě copánek, vsaďme se  
            škubanek   | 21.02.2014 20:21:37
            Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

PPM - doba určitá

| IvikR | dnes, 21:46
Dobrý den paní magistro, ráda bych se Vás zeptala, pokud mám smlouvu na dobu určitou do 30.6.2017 a termín porodu stanoven na 15.6.2017, budu mít nárok na PPM, když jsem v posledním zaměstnání od 1.11.2016 a předchozí zaměstnání trvalo od 1.12.2015 do 31.10.2016? Sčítá se tato doba z obou zaměstnání?Děkuji za odpověď. Iva

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


Mgr. Věra Tautová, DiS. | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce