Porod Aničky od Ady.S

  • Datum: pátek 22. 11. 2013
  • Čas: 22:02 h
  • Místo: Šumperská porodnice, Šumperk
  • Váha: 3 710 g
  • Délka: 51 cm

 

Několik dní před porodem

Tak a dostala jsem se ke konci těhotenství. Neskutečně rychle to uteklo a je tady poslední týden, kdy si ještě můžu užívat bříška.

V pondělí ráno jsme s Ondrou vyrazili na logopedii. Je to pořád sranda, doma se mu moc cvičit nechce a dělá u toho blbosti, ale při kontrole vše z přehledem umí. Do školky jsme dorazili s lehkým zpožděním, ale i tak Ondra stihl keramiku se svojí třídou. Bohužel začal zase po cestě kašlat, a tak jsme se domluvili, že si pro něj přijdu po obědě a nechám si ho ještě pár dní doma.

Následující dny byly hodně podobné, s Ondrou jsme si doma užívali pohodu pěkně v teple domova. Vstávali jsme až v 8 hodin, koukali se na pohádky a celkově si užívali poslední společné chvíle, kdy mě měl jen sám pro sebe. Dokonce i po obědě nechyběl spánek, to už dlouho nebylo, aby malý usnul. Došlo i na to, aby došel ke mně a spali jsme chvíli v náručí. Asi opravdu vycítil, že za chvíli už nebude jen on sám, a já asi taky. Ve středu jsme se nevydali ani na cvičení, pro Ondru jsem neměla hlídání a mně se taky nikam nechtělo.

Ve čtvrtek byla plánovaná opět návštěva gynekologa. Bohužel panu doktoru nevyšla jeho předpověď, že už nedojdu. Tentokrát tam byl jiný pan doktor a ten mě moc nepotěšil. Dle jeho slov se malé daří dobře, dle poslechu srdíčka to můžu potvrdit. Při odhadu váhy jsem zažila šok, malá prý není vůbec tříkilové mimuško, ale tříapůlkilogramový macíček, a možná prý má i víc. A po vyšetření čípku jsem odcházela doslova smutná, nález na porod nic nenaznačuje a klidně tak můžu vydržet ještě 14 dní, ajaj, to nejsou pěkné vyhlídky. Večer jsem proto vyzkoušela radu porodní asistentky z cvičení a nalila si tonic. Bohužel šoků nebylo ten den konec. V podvečer přepadli Martinovu maminku, vracela se z města domů a zloděj jí zezadu vytrhl kabelku. Babičce se díky dešti a kapuci na hlavně nestalo nic vážného, odnesla to „jen“ pořádnou boulí na temeni hlavy a šokem. Martin proto místo domů zamířil rovnou k ní domů, aby uvolnil policejní hlídku, která hned po ohlášení nastoupila k jejímu domu, a vyměnit zámky, a následně jel za babičkou do nemocnice. Domů se vrátil až k 23. hodině, kdy jsem se i já konečně dozvěděla všechny podrobnosti. Do postele jsme šli oba docela otřesení, a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká...

Porod Aničky

Je pátek ráno, 6. hodina, Martin vstává do práce a já začínám mít nepříjemný pocit, který se začíná co 15 minut opakovat. Taky si uvědomuji, že mě v noci občas „něco“ probudilo, nevím co, ale vím, že jsem se budila. Po návštěvě WC jen konstatuji, že ze mě odchází hlenová zátka. Martin odchází a já si dělám srandu, že začínám rodit. Ještě se domlouváme, že po obědě zajedeme s Ondrou k babičce podívat se, jak se jí daří po tom přepadení. Ondrášek vstává až v 8 hodin a hned se domlouváme na programu dne, ten je jednoduchý – nabalit ho k mým rodičům a poklidit doma. Raději volám kamaráda, jak je na tom dnes s prací, kdyby byl potřeba rychlý odvoz. Dopoledne uteče jako voda a u mě není moc změn, bolest je sice silnější, ale stále trvá krátce co 15 minut. Na oběd spolu vyrážíme do jídelny z práce, a to začíná být už veselé. Ondrova slova mluví za vše, při přechodu parkoviště na mě z chodníku volal „Co tam stojíš jako socha“. No co, prodýchávám a hýbat se v tu dobu moc nejde :D. Při pohybu se bolesti začínají zkracovat, ale já mám pořád úsměv na tváři a nejenom všem okolo, ale i sobě namlouvám, že k porodu se rozhodně nechystám. V prodejně potravin dokonce u prodavaček doslova vyvolávám zděšení, když mě vidí, a málem si nedají vymluvit, že sanitku opravdu nemají volat, k velkému smutku Ondry.

Po návratu domů jdeme hned odpočívat, odpoledne k babičce nemusíme, protože jede na vyšetření, docela se mi ulevilo, i když odpočinek  bolesti zase zeslabil. Přesto, když se v 16 hodin u nás objeví moje mamka, hned rozhoduje, že až za hodinu skončí na kosmetice, vezmou Ondru s dědou domů, sice protestuji, ale radši moc neodporuji a honem jdu naskládat věci do kufříku. Po té 16. hodině ale bolesti začínají zesilovat a zkracuje se interval mezi nimi. Proto raději volám taťku a ruším mu plánovaný přesčas s tím, že se opravdu něco děje a nechci zůstat sama doma. Po 17. hodině si dávám  teplou sprchu, která asi vše rozjíždí, a já vůbec nelituji rozhodnutí, aby Ondra odjel a taťka přijel.

Přesně v 19 hodin startujeme auto a vyrážíme směr porodnice. Bolesti začínají zesilovat a jít spíše do kříže a já si uvědomuji, že to asi opravdu poslíčci nebudou. Cesta autem není vůbec příjemná, tím spíš na našich silnicích. V 19:30 zvoníme na příjmovou ordinaci u porodních sálů, všude je klid a ticho. Sestřičky mě napojí na monitor a znovu se mnou začnou sepisovat papíry, které jsou uložené v počítači, nechápu proč. Po skončení monitoru přichází doktor a s pohledem na záznam jen prohodí, že to nic moc neukazuje, ale porodní asistentka dodává, že prodýchávám už docela slušně, a po chvíli ležení na zádech se vše urychluje stahy po 3 minutách. Po vyšetření začínám krvácet a dozvídám se, že jsem otevřená na 3 cm, takže vlastně nic moc. Ve 21 hodin se přesouváme na porodní sál, kde už na mě čeká mladý pan doktor, který by se taky rád podíval, jak to se mnou vypadá. Konstatuje stejný stav a dovoluje mi opět začít chodit. Pan doktor byl docela humorný a s Martinem si domlouvají, že  mám ještě tři hodiny na takové pěkné datum a že on sám tomu dává 60% šanci, jasný hovor o mně beze mě mě pobavil. Stahy ale zastavit nejde a zkracují se pod 3 minuty a já už je neustávám jen tak a začínám se při nich zavěšovat do Martina a nakonec se přesouvám do teplé sprchy, kde jsme strávili asi 20 minut. Čas jsem přestala vnímat a i na stahy se ptám. Po návratu na lehátko mě opět prohlíží doktor a verdikt, že jsem už na skoro 4 cm, mě vůbec nepotěšil, rozhoduje o prasknutí vody a při dalším stahu jde na to a já krapet zaplavuji prostor kolem křesla jejím množstvím, které jsme jaksi nikdo nečekal.

Porodní asistentka po mně chce, abych si lehla na bok kvůli ozvám, což se mi vůbec nelíbí, vše mě najednou začíná bolet a po 3 kontrakcích mám pocit na tlačení. V hlavě mi běží, že to přece nejde, ještě je brzo, na hlas si stěžuji na bolest a drtím Martinovi ruku a zároveň ho posílám pro porodní asistentku. Po rychlé prohlídce situace že prý jdeme už skoro na to, prosím o možnost se jít vyčůrat. Bohužel dokázala jsem jen stoupnout si a opřít se o zeď a okamžitě se vracím na postel, kterou porodní asistentky začínají předělávat na porodní křeslo. Na chvíli přestávám spolupracovat a prosím o zastavení těch bolestí, doktor se přidává k lamentacím a já mu jen potvrzuji jeho slova, že je zlý a škaredý na mě. Naštěstí mě došlo, že to nezastavíme a na dvě zatlačení je malá venku. Na hodinách prý je 22:02. Nevím, vnímám jen ten hrozně teplý uzlíček na břiše, trošku jsem ji v té sprše uvařila, a Martina, jak nás fotí. Po chvíli ji sestřička z novorozeneckého oddělení odnáší na první prohlídku a mě čeká porodit placentu. Už je mi zase do smíchu a na přání doktora ji pojmenujeme Kubíček a vyslechneme si, že i tedy Kubíček porod zvládl a je v pořádku, jak má být.

Na závěr mě čeká ještě šití, ale jde jen o dva stehy, pan doktor byl opravdu velmi šikovný. V tom přichází sestřička a informuje nás o váze 3710 g a 51 cm naší Aničky. Doktor se s námi loučí podáním ruky a nabízí nám společnou fotku s taťkou. Po jeho odchodu si užíváme první chvilky s naším drobečkem a posíláme první informace o jejím narození. Aňulka je savec a hned na sále se pěkně přisaje k prsu. Takto strávíme hodinu a půl, taťka je z toho všeho utahaný, a tak se s námi loučí. Já si ještě chvilku ten svůj poklad pochovám, než mi ji odnese sestřička na novorozenecké oddělení, a já zamířím do sprchy. Hlava se mi nemotá, a proto odcházím po svých na oddělení šestinedělí uložit se ke spánku. Sestřička od miminek mě přišla informovat, že Anička je v pořádku, spinká a jak se probudí, donesou mi ji na na kojení, u nich pak zůstane do rána, kdy mi ji dají na stálo na pokoj. Já místo toho, abych spala, si vše v hlavě přehrávám a zpracovávám informace z posledních hodin, spát mi prostě nejde.

V sobotu dopoledne nedočkavě vyhlížím, až mi tu moji Aňulku dovezou na stálo na pokoj, i když vím, že tím končí veškerý klid. Anička je ale zlaté miminko a od začátku většinu dne i noci prospí, na kojení se budí jen jemným zamňoukáním a nebo ji musím probudit já. Odpoledne přichází první návštěvy a hlavně  Ondra, který má oči navrch hlavy a místo, aby vítal mě, hrne se k postýlce a Aničce říká, že je její velký bráška.

Z porodnice si nás taťka odváží po necelých 4 dnech. A já můžu Šumperské porodnici jen poděkovat za příjemný pobyt. Za celou dobu nemůžu říct špatné slovo na stranu personálu a kupodivu i stravu jsem musela pochválit. Pobyt tam ale rychle utekl a teď už si na sebe zvykáme pěkně doma.

Mamince za celý BOL moc gratulujeme!

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Porod Aničky od Ady.S - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobry den.Mela jsem pred menstruaci vždy tak 10dni spineni,z toho ma doktorka usoudila,ze mam nedostatek progesteronu takže nasadila Utrogestan.V te dobe jsem vsak byla asi už těhotná,takže jsem užívala pouze v jednom cyklu......Tehotenstvi vsak neprobihalo dobre,takže cca v 6 tydnu se plod přestal vyvíjet a v 9 tydnu jsem podstoupila revizi.Nemela jsem behem tehotenstvi ani zadne priznaky.Mohu poprosit o názor jak moc se mohl podílet nedostatek progesteronu na potratu?V těhotenství jsem Utrogestan nebrala.Dekuji moc!

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce