Martina Polova

Historie mojí práce před, při i po mateřské je dost složitá – už proto, že mám tři děti :-)
Když se vrátím hodně do minulosti, odešla jsem z první mateřské do práce ve dva a půl letech dcery. Nastoupila jsem na plný úvazek, pěkně na 3 směny. Dceru tehdy hlídala matka jejího otce, a asi 2 měsíce před jejími třetími narozeninami ji vzali do školky.
Pracovala jsem jako výrobní dělnice v jedné velké potravinářské firmě, kde jsem vydržela necelých 8 let.

Zaměstnání před další mateřskou

V této práci jsem se seznámila s mým manželem, ten po asi 6 letech rozvázal pracovní poměr a šel dělat obchodního zástupce k jedné známé. Zabývala se výkupem a prodejem olova a později prodejem vybavení pro pneuservisy. 

Po půl roce jsem šla za ním, ona známá měla rok a tři čtvrtě starou dcerku a neměl ji kdo hlídat (neměla manžela). Po domluvě jsem nastoupila jako hlídací teta na plný úvazek. Takto jsem byla zaměstnaná přes půl roku.

Firma se pomalu rozrůstala, přibývala práce v kanceláři, tak jsem z hlídání byla převelena.
A jelikož jsme se se známou hodně kamarádili, byli jsme spolu často i v soukromí, byla jsem i bez maturity a jakéhokoliv vyššího vzdělání, než je výuční list v potravinářském oboru, poctěna kancelářskou prací - dělala jsem pokladnu, vedla jsem obchoďákům vyúčtování, vypisovala jsem balíky na poštu, vystavovala faktury, dělala takové věci, které byly potřeba. Mě ta práce strašně bavila a pracovala jsem takto 5 měsíců, než se mi podařilo znovu otěhotnět.

Nástup na mateřskou a nečekané další těhotenství

V těhotenství jsem pracovala až do 7. měsíce. Pak jsem nastupovala na mateřskou.
Na mateřskou jsem odcházela s tím, že si miminko budu užívat a doma zůstanu 3 roky, pak se vrátím zpátky do kanceláře, dokonce byla i taková domluva.
Jenže člověk míní, osud mění. Neplánovaně se mě po třech měsících od porodu podařilo otěhotnět znovu...

Manžel měsíc před druhým (počítám jen tyto dva, dcera už je moc velká) porodem změnil zaměstnání, jako obchoďák jezdil na celé týdny pryč, Honza rostl a on u toho pořádně ani nebyl a pak taky proto, že jsem rodila po roce, tak abych na dvě malé děti nebyla sama.

Shánění brigády – svět je malý

Když bylo Honzovi rok a půl a Štěpánovi půl roku, byly nějaké finanční problémy. Rozhodla jsem se, že zkusím na víkendy nějakou brigádu. Bydlíme v celkem velkém městě, máme tady dost hypermarketů a marketů, tak jsem se vydala na pochůzku, jestli nehledají na víkend brigádníka.
Nakonec se mi po týdnu ozvali z Penny. Shodou okolností opět přes známou z firmy, kde jsem pracovala v kanceláři. Přímo jsem se na ní neobracela, protože vzhledem k časovému vytížení a dalším okolnostem, jsme se již nestýkali.

Důvodem brigády nebyly pouze peníze, ale i to, že mě bylo doma vnitřně smutno... I proto, že bydlím ve městě, kde nikoho neznám...
Zařídila jsem si všechny papíry k nástupu do zaměstnání a fakt se těšila, že se konečně podívám mezi lidi a že budu platná i někde jinde...

Domácnost i s brigádou na 100%

Ani mě nijak nevadilo, že pokud požaduji, aby v mé nepřítomnosti doma vše fungovalo na 100% budu muset navařit, nakoupit, všechno připravit až pod nos tak, aby to viděli jak manžel, tak i pubertální dcera...
První den jsem šla pracovat odpoledne, když manžel přišel z práce, jen jsme se potkali mezi dveřmi. Vaření a nakupování bylo mojí povinností i o víkendu, když jsem měla jít pracovat. A bylo jedno, jestli ráno na 6., na 10. dopoledne nebo odpoledne. Pak po návratu následoval úklid bytu. Ale to je bohužel moje úchylka, vše musím mít perfektní a uklizené, však jsem taky byla pěkně unavená,
ale spokojená, že nemusím čučet doma, fakt mě bylo tak trochu líp, když jsem mohla dělat i něco jiného než chodit kolem domácnosti.

Manžel zpočátku nic nenamítal, dokonce párkrát prohlásil, že se těší, až bude s klukama sám, že si je teprve pořádně užije. Pomáhal mi on i starší dcera.

Návštěva tchýně a zlom v přístupu manžela

Jenže jednou byl zase takový akční den, on si bral kvůli mému zaučování na pokladně dovolenou. Šla jsem do práce v pátek na 8. a měla jsem přijít po 12. hodině.
Odpoledne kolem 14. hodiny měla přijít tchýně na oslavu manželových narozenin.
Přišla a od té doby se všechno změnilo.
Nejdříve měla řeči, že kluci jsou ještě malí na to, abych chodila do práce. Tchán byl při mě. Řekla jsem jí, že je to naše věc.
Pak asi, aby si dokázala, že má pravdu, mi položila otázku, kterou jí nikdy nezapomenu:“ Jestli si nemyslím, že David (můj manžel) má dost náročné povolání na to, aby o víkendu hlídal děcka?!“ Nepracuje v dole, pracuje jako technik projekce v jedné elektrotechnické firmě.

No a právě od této doby se změnil i manžel. Nevím, co se stalo, nemůžu nijak posuzovat. Ale od té doby, když jsem šla do práce, měl řeči, že opouštím děcka a že s nimi nechci být.
Dokonce si myslím, čímž se ho tímto nechci nijak dotknout, že zjistil, že být doma s děckama fakt není taková sranda, jak to vypadá... Chlap, dokud nezkusí, neví.

Svět je malý… konec brigády

A jelikož moje vedoucí z obchodu se schází s naším bývalým kolegou, manžel s ním jednou za čas zajde na pivo a bývá tam i ona, tak to domluvil tak, abych už do práce nechodila. Na jednu stranu je mě to líto... Mám z toho nepěkný pocit. Navíc mě práce bavila a byla to pro mě příjemná změna. Teď už jsem zase jen doma, na mateřské.

Brigádu má nyní manžel - v týdnu je v normální práci a o víkendu jezdí po nocích taxíkem - konec konců, když nechtěl, abych pracovala...

Plány do budoucna

Dosloužím si mateřskou na Štěpána, to je ještě 2 a půl roku a pak si budu muset někde sehnat práci. Jen zatím nevím kde, do kanceláře už mě asi těžko někdo vezme.
Musím to vzít tak, že si i tak najdu práci, která mě bude bavit, ať je to co je to.
Snad budu mít dobrou volbu.

Podle příběhu Martiny upravila Věra Tautová