BarčaKa

Všechno zlé je k něčemu dobré

Začalo to tím, že jsem pár týdnů před nástupem na mateřskou dostala koliku ledvin. Zavedli mi hadičku do močovodu a bylo to v pořádku, jen mě při chůzi dost nepříjemně dráždila v močovém měchýři a zapříčiňovala krev v moči. Jelikož má cesta do zaměstnání obnášela 15 minutovou chůzi na autobus, jízdu v něm, a pak znovu 15 minutovou chůzi do kanceláře, poprosila jsem svého zaměstnavatele, zda bych svou práci nemohla dělat z domu.

Naštěstí mi vyšel vstříc, pracovala jsem jako telefonistka, takže jsem potřebovala jen mobil a služební notebook, kterým jsem se připojovala přes internet na vzdálenou plochu centrály svého zaměstnavatele, a z ní čerpala informace k obvolávání klientů.

Také jsme se dohodli, že pokud budu mít „hodné“ dítě, budu pak pracovat na částečný úvazek z domu. V naší firmě je to celkem časté, pokud pozice a dítě dovolí. Když mi začala mateřská, jen jsem služební věci vrátila a začala si užívat začátek své první tříleté „dovolené“.

Zavádění pravidelnějšího režimu

Klárka se narodila přesně v termínu a pár měsíců trvalo, než si zvykla na nějaký denní spací režim. Ze začátku jsem opravdu na nějaké přivydělávání neměla ani pomyšlení, nechápala jsem, jak to můžou některé pracující maminy zvládat. Klárka se sice v noci budila asi jen 3x na kojení, ale přes den spávala maximálně 2x po půl hodinách, a to ještě k tomu na rukou (po položení do postýlky byla okamžitě vzhůru a řvala), a večer neusnula jinak než houpáním na balonu, a až po 22. hodině. Byla jsem z toho celkem hodně unavená, takže opravdu představa, že bych do toho pár hodin denně ještě měla telefonovat… :-)

K mému překvapení se Klárka postupně sama naučila usínat pravidelně mezi 10. a 12. h, a pak ještě odpoledne mezi 15. a 17. h. Taky jsme ji od 4m přeučovali z usínání na rukou a balonu, na samostatné usínání. Prvních pár týdnů se to neobešlo bez hodinového křiku z postýlky, ale výsledek stál za ty nervy. A v tu chvíli jsem se přes den začala nudit.

První úvahy o pokračování v práci z domova

Svoje domácí „povinnosti“ jsem dělala, když si Klárka hrála na hrací dece s hrazdičkou, nebo v křesílku, případně když usínala. V době jejího spánku jsem se občas koukla na televizi, ale v těch hodinách tam nic zajímavého nehrálo, takže jsem začala uvažovat o práci. Probrala jsem to s manželem, ten byl nadšený z vidiny dalšího příjmu do naší rodinné kasičky, a taky mi sám od sebe slíbil, že mi bude doma víc pomáhat, tudíž jsem po pár dnech úvah napsala mail své pracovní nadřízené. Ta byla ráda, že jim vypomůžu, protože po mém odchodu tam zůstal jeden ne moc pracovitý telefonista a nová holka, která tomu prý taky moc nedala.

Sepsali jsme prozatím na 3 měsíce Dohodu o provedení práce (ta je výhodnější z důvodu neodvádění zdrav. a soc. pojištění) a ke konci Klárčiného 8. měsíce jsem si vyzvedla opět služební mobil a notebook, vyfasovala jednoho nového důležitého klienta, na kterém mému zaměstnavateli velice záleželo, a začala v hodinách Klárčiného spánku zpracovávat a obvolávat jeho záležitosti. Moc mě to bavilo, zvlášť když jsem viděla, jak moje výsledky přeskakují všemi odhadovanou úspěšnost.

Vždy není vše jen růžové…

Mé okolí to bralo úplně v pohodě, nikdo nebyl proti a já byla ráda, že jsem v kontaktu s lidmi, což mi za ty měsíce doma začalo dost chybět. Všechno bylo fajn do doby, než Klárka začala usínat jen 1x denně a to maximálně na 2h. Nejdřív to ani moc nevadilo, protože zrovna probíhal konec 3. pracovního měsíce a já už měla skoro vše zpracováno, a tím i volněji. Jenže na obzoru se rýsovalo nové portfolio a zaměstnavatel se mnou počítal dál. Vyžádala jsem si tedy, abych na nové zakázce pracovala s někým na půl, ale i tak jsem to moc nezvládala. Doma nepořádek, manžel i přes své sliby ruku k dílu nepřidal, začali jsme se celkem často hádat právě kvůli těm domácím pracím, a tak jsem začala uvažovat o ukončení přivýdělku.

Postupně mě ta práce i přestala těšit, určitě hlavně díky té domácí nepohodě, takže jsem po dohromady šesti měsících práce opět vrátila notebook i mobil a začala si konečně užívat „klidné“ rodičovské dovolené. A opravdu – postupně se snížil počet hádek, nekoukala jsem od rána na hodiny, jestli už není čas dát Klárku spinkat, abych mohla telefonovat, domácnost se zase dostala do víceméně spořádaných kolejí a začala jsem mít víc času na sebe.

Nyní běží od ukončení práce druhý měsíc a zatím mi to vůbec nechybí. Nevím, jestli se při druhé mateřské opět nabídnu (pokud teda bude Klárka ve školce), bude záležet na tom, jestli se budu nudit nebo ne, a taky pokud bude mít ještě zaměstnavatel zájem. :-)

Jelikož s manželem plánujeme druhé dítě tak, abych přešla rovnou z první mateřské na druhou, asi mi už v práci místo držet nebudou, takže takovouto spoluprací bych si ho možná udržela…?

Spolu s maminkou BarčaKa zpracovala Věra Tautová