Inzerce
Inzerce
Inzerce

Plaz a její cesta k lásce od ICQ až do Egypta

Narodila jsem se v Bratislavě, vystudovanou mám tamní chemickou průmyslovku. Ve 20 jsem se poprvé vdala a za dva roky jsme se přestěhovali do Frýdku-Místku, kde si manžel našel práci. Moc se mi tam líbilo a rychle jsem přijala Českou republiku (přesněji severní Moravu) za svůj domov. Jediné, co nebylo dobré, bylo moje manželství. Spíš jsme byli jako bratr se setrou a jen žili vedle sebe.

Jak jste se seznámili s Ahmedem?

S Ahmedem, mojí životní láskou (a nynějším manželem), jsem se seznámila v září 2007. Byla to obrovská náhoda, ani jeden z nás nehledal lásku nebo partnera. Jedno odpoledne jsem se nudila, přihlásila jsem se na ICQ, ale nikdo ze známých nebyl online, tak jsem si tam pustila online hru. Spojilo mě to s člověkem, který u počítače seděl o 3000 km dál, na severu Afriky, v Káhiře. Při hře jsme probrali formality, jako věk, pohlaví a odkud jsme. Já byla ráda, že konečně někdo mluví anglicky a tak, když mě požádal, poslala jsem mu číslo (na ICQ), ať se můžeme bavit dál.
A taky, že jsme se bavili a to celé hodiny a téměř denně. Ze začátku byla sice jeho angličtina v plenkách, a tak se stávalo, že já napsala rozvitou větu na 5 řádků a vrátilo se mi jen „yes, ok, hm..“. Později se přiznal, že si to musel překládat v googlu. Ale netrvalo dlouho a zdokonalil se natolik, že jsme se dokázali bavit o všem. Zamilovali jsme se do sebe velmi rychle, i když jsem se tomu z počátku bránila. Říkala jsem si, že nejsem blázen, abych jela přes půl světa za někým, koho sotva znám. Ani ne za měsíc a půl už jsem měla koupenou letenku a podanou žádost o rozvod.

To je hodně odvážné. Neměla jsi strach?

Obavy tam samozřejmě byly. Jela jsem za někým, koho jsem moc dobře neznala, do krajiny, kterou jsem neznala vůbec a to jen s letenkou...

Náhody pokračují

Ještě než jsem odjela, tak jsem náhodou našla web o Egyptě a seznámila se tam s jednou holkou, která tam měla milého už dlouho a cestovala za ním pravidelně každý měsíc na týden. Shodou okolností byla z Ostravy a pracovala kousek od mého zaměstnání. Tehdy jsem už plánovala cestu, ale nevěděla jsem ještě, kdy přesně poletím. Bylo to začátkem listopadu. Ona měla letenku na 28. 11., a tak jsem se rozhodla, že si koupím také na stejný datum a alespoň nepoletím sama. Byla to pro mě premiéra, tak jsem byla dost vyhoukaná, hlavně jsem vůbec netušila kudy jít z letiště.

Ahmed začátkem listopadu koupil byt (kvůli mně, aby mě nemusel přivést k mamce) a tak měl co dělat, aby ho do toho 28. pospravoval. Trávil tam každý den po práci. Dal udělat novou dlažbu, komplet koupelnu a zařídil kuchyň (i když ta je téměř bez nábytku).

První setkání

Čas letěl hrozně rychle a nastal den s velkým D. Letadlo přistálo na Káhirském letišti ve 3.20 ráno. Kamarádka mi ukázala, kde koupit vízum a postavila mě do fronty s pasem. To čekání bylo nekonečné. Byla jsem strašně nervózní a bála jsem se, že ho nepoznám. Konečně jsem se dostala přes kontrolu, našla i kufry a zamířila jsem ven z haly. Když jsem uviděla ten dav lidí, řekla jsem si, že tady teda nemám šanci ho najít. Ale mýlila jsem se, protože Ahmed se už prodíral davem a utíkal ke mně. Následovalo krátké objetí a letmá pusa na líce. Přišlo mi to zvláštní, ale to jsem ještě nevěděla, že za důvěrnosti na veřejnosti může hrozit i vězení.
Cestou domů mě neustále držel za ruku a celou cestu odřídil jednou rukou, pak mě slavnostně provedl bytem, kde jsme strávili zavření dva dny. Nikomu neřekl, že už jsem tam, ani maminka to netušila, nezvedal telefon, mobil, nešel do práce.

Po dvou dnech jsme se vypravili k právníkovi udělat si tzv. Orfí. Je to neoficiální sňatek se smlouvou od právníka, protože jako nesezdaný pár jsme nemohli spolu být v jednom bytě, ani mě do té doby nesměl představit rodině. Věděl o nás jen jeden kamarád, už starší pán, který nás k tomu právníkovi zavezl a byl nám za svědka.

Seznámení s rodinou

Na další den jsme byli pozvaní na oběd k jeho bratrovi, kam přijela i maminka. Bratr byl jediný z rodiny, který byl proti tomu, aby si Ahmed bral cizinku. Ale prý jak mě uviděl, tak jsem se mu zalíbila, ztratil všechny předsudky typu „nahatá holka z Evropy, kde „sex is easy“ (jednoduchý sex). A teď ho mám za skutečného staršího bratra, po kterém jsem celé dětství toužila a na kterého se mohu spolehnout.

Rozdílnost života v Egyptě

Následovalo 10 měsíců strávených v Egyptě. Jestli si myslíte, že jsme hodně cestovali a já poznala turistické zajímavosti a památky, tak se mýlíte. Vízum jsem měla jen na měsíc a pak mi ho ještě o měsíc prodloužili, ale dál už jsem tam byla tzv. na černo. A jelikož je tam policistů všude spousta a hlavně v turistických oblastech, tak jsme nechtěli riskovat. Z památek jsem stihla akorát pyramidy a Káhirské muzeum (mumie).



Život a hlavně hodnoty lidí tam jsou úplně jiné než naše. Nejhůř jsem snášela chybějící zeleň, všudypřítomný nepořádek a noční život. Byt máme sice v nejzelenější čtvrti, jakou jsem měla možnost vidět, ale zeleň se skládá z malých ostrůvků trávy před každým druhým barákem, kolem je vysazen ptačí zob, uvnitř pár oleandrů a nějaké květy a mezitím samozřejmě odpadky. O procházce v parku jsem si tak mohla nechat zdát.
Kontejner na odpadky byl jeden na několik ulic. I ten byl rozbitý a odpadky poházené v okruhu deseti metrů. Lidé z vyšších pater klidně nosili své odpadky na střechu, měli to blíž než dolů na ulici. Stalo se například, že jsme jeli večer do obchodního domu asi o pěti patrech. Zrovna ho „vytírali“ – to znamená, že v nejvyšším patře vylili na podlahu několik kýblů vody a pak gumovými stěrkami na dlouhé tyči shrnovali dolů po schodech přes všechna patra až ven na ulici.
Čištění ulic od odpadků  zase spočívá v tom, že je sem tam někdo shrne na jedno místo a zapálí... třeba půl metru od vašeho zaparkovaného auta nebo v kolejišti tramvaje.

Další z pro mě nepochopitelných věcí je, že nemají ve svých životech žádný systém nebo řád. Dokonce nenastavují žádný řád ani pro děti nebo miminka. Vstávají, kdy se jim chce, chodí spát, kdy chtějí, jedí, když si mamka vzpomene, že už nějak dlouho nejedli, nebo když už brečí hlady. Máme dvě neteře, jedné je 6, druhé 3. Nejednou jsem byla svědkem, že ta starší si o půlnoci psala úkoly. Pak si švagrová stěžuje, že ji v 6 ráno nemůže vzbudit do školy a prý ji škola tak vyčerpává, že po příchodu domů si musí pospat. No bodejť!

Blíží se svatba

Po několika měsících, když proběhl můj rozvod a nabyl pravomoci, tak jsme se rozhodli, že se vezmeme úředně, aby náš sňatek byl legální i u nás. Dokumenty jsem zařizovala měsíc a stály mě asi 50 000,- (v té době ještě slovenských korun).
Svatba se konala na Ministerstvu spravedlnosti. Jeli jsme v riflích a s sebou jsme měli jen dva svědky. Kdybyste viděli tu budovu, tak se ani nedivíte. Výběh hrochů v Zoo je stoprocentně čistější. Oslavu jsme žádnou nedělali, čekalo nás zařizování dalších dokumentů a víza, abychom mohli spolu do ČR.
Povedlo se to po dvou měsících. Do Prahy jsme přiletěli koncem října 2008.

Přiletěli jsme do bytu, který jsem narychlo pořídila před odjezdem do Egypta a kde kromě postele a sedačky nebyl žádný nábytek. Neměli jsme ani ledničku či pračku. První měsíce jsme strávili postupným zařizováním bytu a vyřizováním povolení k pobytu pro Ahmeda. Mimo jiné jsme museli absolvovat i pohovor na cizinecké policii, kde nás každého samostatně zkoušeli, jestli se doopravdy známe dobře a chceme spolu žít, nebo je náš sňatek jen účelový.



Ahmedovo vízum bylo do 14. ledna, začátkem ledna dostal do pasu tzv. překlenovací štítek, který mu umožňoval zůstat v ČR i po uplynutí víza, do doby, než obdrží rozhodnutí o povolení k pobytu. Neměl však z ČR vycestovat a to ani do Schengenského prostoru. Přesně 14. ledna ráno jsme se dozvěděli, že povolení k pobytu dostal a on se narychlo rozhodl využít letenku, kterou na ten den měl a jel navštívit rodinu. Já se rozhodla zůstat. Než jsem ho vyprovodila do Prahy na letiště, tak jsme se vroucně loučili a výsledkem bylo, že mě tady nenechal samotnou, ale už s Adámkem v bříšku :), i když jsme to ještě samozřejmě netušili.

Inzerce

Začínají potíže

Hledání práce pro Ahmeda zůstávalo stále bez výsledku, zaměstnavatelé se oháněli krizí a nikdo nezakopl o cizince, který nemluví česky a ještě k tomu má právnické vzdělání (v ČR neplatné) a chce dělat manuální práci, se kterou nemá žádné zkušenosti.
A mě s rostoucím bříškem samozřejmě také nikdo nezaměstnal.
Po několika měsících to dospělo do stádia, že jsme už nedokázali platit nájem. Ahmed dostal nápad pronajmout náš nově zrekonstruovaný a novým nábytkem zařízený byt za vyšší cenu a z těch peněz si pronajmout menší a skromnější byt pro nás. Prodávat se nám vlastní byt nechtělo.
Zdálo se, že náš nápad vyšel, když se přihlásil mladý podnikatel, že by si náš byt rád pronajal pro sebe, svou manželku a dcerku. Jediná podezřelá věc byla, že tam nechtěl manželku přivést, že to bude pro ni překvapení. Nedbali jsme toho, byli jsme rádi, že o byt nepřijdeme a budeme bydlet levněji než do té doby. Jenže po dvou měsících volal, že chce odstoupit od smlouvy, že jeho paní tam odmítá bydlet, má strach z výšek a náš byt se nacházel v 16. patře, my najednou ztratili příjem, hrozilo nám vypovězení smlouvy z bytu, kde jsme byli v nájmu, a já měla měsíc před porodem.

Byt jsme museli dát do prodeje, naštěstí máme dobrého známého, který je majitelem RK a ten nám hodně pomohl.

Zdravotní problémy

V té době začínal mít Ahmed potíže, ale nějak jsme si toho nevšímali. Nechutnalo mu jíst, cítil se víc unavený, většinu dne spal, nic a nikam se mu nechtělo, byli jsme zavření doma. Já už jsem víc než týden přenášela, tak si mě 14. 10. nechali v porodnici a začali vyvolávat porod. Jenže Adámkovi se ven nechtělo a narodil se až 15.10. odpoledne. Ahmed celý den strávil před porodnicí, chodil tam a zpátky jako tygr v kleci a bylo mu špatně z pomyšlení, jak trpím. Já ho k sobě nepustila, věděla jsem, že by mu bylo ještě hůř. Když jsem pak porodila, museli mě ještě zašít a hezky přikrýt, než jsem dovolila, ať ho tam vpustí. Na malého se ani nechtěl podívat, ptal se jen mně, jak mi je a říkal, že už žádné další dítě nebude, že mě už nikdy nenechá trpět.
Já jsem porod vnímala tak, že sice to byly velké bolesti (rodila jsem 16 hodin), ale ten výsledek stál za to a klidně bych to absolvovala hned zas, jen ať mi dají pár hodin na odpočinek.



Neustále jsme samozřejmě přemýšleli, jak z bídy ven, s čím začít podnikat, když už práce není. Ahmeda napadlo začít dovážet jeden český produkt do Egypta a tak, když měl Adámek necelý měsíc, tak nám tatínek odjel na několik týdnů do Egypta, aby vyřídil náležitosti.

Inzerce

První záchvat

Druhý den po příletu mu začalo být špatně, měl závratě, ale připisoval to únavě z cesty. Když ale těžkosti neustoupily ani třetí den, navštívil doktora, který mu naměřil zvýšený tlak a poslal k internistovi. Tam dostal záchvat pláče a tak pan doktor (úplně jiného oboru!!!) mu napsal antidepresiva s odůvodněním, že se mu zdá být trochu smutný. Jinak, co se jeho oboru týče, byl naprosto zdravý.
Trvá nějakou dobu, než začnou antidepresiva účinkovat, takže zlepšení žádné nepocítil a rozhodl se po dvou týdnech vrátit domů.
Měsíc byl více-méně v pohodě, jenže pak vysadil antidepresiva (mají se vysazovat postupně, ne najednou) a to bylo spouštěcím mechanizmem záchvatu.

Jestli jste se setkali ve vašem okolí s panickou poruchou, víte, jak je to pro člověka i jeho nejbližší těžké. Dotyčný má pocit, že má infarkt, je mu špatně, je přesvědčený, že umírá. Takový záchvat dostal Ahmed jednou večer. Vzlykal, až se nemohl dobře nadechnout, loučil se se mnou, říkal, ať se postarám o malého. „Naštěstí“ tuto nemoc měla i moje setra, tak jsem hned věděla, co se děje a zavolala jsem mu záchranku. Čekali jsme na ni dvě hodiny, mezitím si svolal k nám své egyptské kamarády, že se s nimi rozloučí. Blížila se půlnoc, když dojela sanitka a doktor se rozhodl, že nás zaveze na záchytku, protože tam sloužil psychiatr. Já musela s ním, protože by se s panem doktorem domluvil. Tak jsem malého vytáhla z postýlky, oblékla, naložila do sedačky a než jsme my skončili u doktora, tak ho kamarádi vozili v autě kolem nemocnice. Adámek je naštěstí miminko, které je stále spokojené a všemu se přizpůsobí. Je to naše zlatíčko.

Doktor mu doporučil pokračovat s antidepresivy, ale napsat mu nic nemohl, jelikož Ahmed nemá žádné zdravotní pojištění. Není to ovšem naše vina, ale zase jednou „skvěle“ promyšlený zákon. Cizinec mimo EU má nárok jen na pojištění, které kryje nevyhnutelnou péči. Musel by mít práci a to je jedině na hlavní pracovní poměr, ale jako OSVČ by nemohl mít řádné pojištění, bez trvalého pobytu. A trvalý pobyt se dá získat až po 2 letech přechodného pobytu.

Co teď?

Jediným řešením bylo zavolat bratrovi do Egypta, ať dané léky koupí (tam koupíte vše bez předpisu) a pošle expresně přes DHL. Za dva dny jsme je tady měli, ale samozřejmě zase trvalo, než začaly účinkovat. Mimoto, antidepresiva nejsou zrovna lékem na panickou poruchu a tak se situace nějak výrazně nezlepšila. Asi měsíc byl klid, než dostal další záchvat a já mohla znovu volat záchranku. Tentokrát záchvat vyvolala únava, protože dva dny se dobře nevyspal. Injekci se sedativy si nenechal píchnout, tak mu to dali na lžičku a napsali nám recept na léky na spaní. Byl už večer, ale Ahmed trval na tom, že léky pojedeme vyzvednout, protože ty sedativa, co dostal, určitě fungovat nebudou, že nic necítí. A tak jsme se uprostřed noci vydali na druhý konec města do pohotovostní lékárny. Řídit auto jsem mu nedovolila, i když mermomocí chtěl. Naštěstí, protože cestou zpátky začala sedativa účinkovat. Když jsem před domem zaparkovala, byl už v takovém stádiu jako na mol opilý člověk. Nohy se mu motaly, sotva chodil a do dveří by se asi sám netrefil. Tak jsem v jedné ruce nesla autosedačku s Adámkem a druhou podpírala Ahmeda, ale došli jsme zdárně až k posteli, kam se svalil a byl v momentě tuhý.

Takto to dál nejde

Doktora ani pořádné léky zde neměl a tak bylo jasné, že musíme na delší dobu do Egypta, kde by mohl chodit k lékaři, který mu rozumí, který mluví jeho jazykem. Vše si dopředu vyhledal na internetu a lékaře si domluvil hned druhý den po příletu. Pan doktor byl skutečným odborníkem ve svém oboru. Ihned vyhodnotil situaci a nasadil mu léky, které ho sice na tři dny uvedly do stavu téměř neustálého záchvatu, ale když řádně nastoupil účinek, byl hned zpátky můj starý, zdravý Ahmed a mně spadl obrovský balvan ze srdce a konečně se ve mně to dlouhé psychické vypětí uvolnilo.

Finanční obrat

Štěstí si nás našlo. I po finanční stránce. Práce sice stále není, ale Ahmed vlastnil pozemek, který byl kousek od města a téměř bezcenný. Tím, že se ale město rozšiřuje a je v blízkosti ve výstavbě vilová čtvrť, změnili pozemky na pozemky stavební a tak je mohl výhodně prodat. Utržené peníze vložil na účet v Egyptě, ze kterého nám měsíčně chodí úroky, ze kterých žijeme.

Když jsme se vrátili z Egypta, mohli jsme si dovolit znovu koupit vlastní byt (peníze utržené z prodeje našeho bytu jsme ještě téměř celé měli).

A další dobrá zpráva je, že na Nový rok začal Ahmed v nové práci. Pracuje na hlavní pracovní poměr jako obchodní zástupce jedné menší firmy.

Vzhledem k momentální situaci v Egyptě jsme Pavle položily ještě několik doplňujících otázek.

Inzerce

Jak se máte? Jaké jsou aktuální zprávy od vás? Dotkla se vás nějak současná situace v Egyptě? Jak ji vnímáte?


My se máme dobře. Manžel už měsíc chodí do práce, Adámek nám hezky roste. Mám teď v podstatě víc volného času, když nemusím přes den obstarávat ještě manžela. Hodně s Adámkem chodíme do herničky, kde budu od března vyučovat angličtinu s hlídáním dětiček.

Co se týče situace v Egyptě, částečně zasáhla i nás. Dva dny nefungovalo mobilní spojení, asi 5 dní internet. Pevné linky však fungovaly, tak se manželovi podařilo spojit s maminkou. Švagr teď s rodinou bydlí v našem egyptském bytě. Má to blíž do práce i neteř do školy. V této oblasti je to poklidné. Je to totiž místo vybudované pro vojáky, i normálně tam stojí každých 50 metrů voják a stráží pořádek.

Tchýně bydlí blíž k centru, tam to bylo horší. Pod okny jí stojí tanky, od včerejška je povoleno vycházet do 19 hodin, do teď to bylo jen do 15.00. Okolní obchůdky, které byly zavřené kvůli rabování, už začínají postupně zase fungovat.

Já do politické situace natolik nevidím, tak jsem se zeptala manžela, jak to vidí on. Vidí to jako boj o skutečnou demokracii. Teď sice vládne Demokratická strana prezidenta Mubaraka, ale demokracii mají jen v názvu a spíš se jedná o diktátorský režim. Naše zprávy „straší“ očekávaným nástupem strany Muslimské bratrstvo, podle manžela však vůbec mezi lidem nejsou populární a spíš si lidé myslí, že právě oni řídí současné nepokoje. Opoziční lídr Muhammad Baradej je nadějným budoucím prezidentem. Žil dlouhý čas v Evropě, tak lid doufá, že bude skutečně vládnout podle evropského vzoru.

Podle příběhu Plaz upravila Naďa Barochová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Plaz a její cesta k lásce od ICQ až do Egypta - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Pavli,tak já jsem si tvůj příběh přečetla dneska poprvé a musím říct,že jsi fakt odvážná  Hodit všechno za hlavu a jet za láskou,to je super  Je mi líto,že má Ahmed takové potíže,ale doufám,že už to máte pod kontrolou.Muselo to být těžké,když mu tady u nás nemohl nikdo pomoct.Jinak mě hodně zaujaly odlišnosti života v Egyptě a přiznám se,že zrovna kvůli tomu nepořádku bych tam žít nechtěla.A taky kvůli tomu "nerežimu",to není moc pro mě  Moc vám všem přeju,abyste spolu byli šťastní a aby se Adámkovi narodil zdravý bratříček nebo sestřička 
    veverka77   | 10.02.2012 14:13:00
    Reagovat | URL příspěvku
  • gratuluji ,ale..
    musím říct, že jsem proti sňatkům s cizinci, kor v této oblasti. Přijde mi hodně naivní se takhle vydat za někým koho neznám - můj bývalý manžel měl pokroucenou psychiku a já to zjistila až za 3 roky a neumím si představit jen tak za někým do ciziny!Nechápu co dnešní holky vidí na těchto cizincích kde jak píšeš jsi zavřená jak v kleci a prohrabáváš se odpadky.Promiň je to můj názor a znám spoustu kamarádek co na to doplatili. Třeba jste se vážně zamilovali a jeho přístup je pěkný to jo, nezbývá mi než ti popřát hodně štěstí, také= jsem podruhé vdaná.Tak ať Vám to klape.
    Markytánka11   | 21.10.2011 10:50:24
    Reagovat | URL příspěvku
  • by mě nenapadlo jak icq může ovlivnit život   opravdu poutavý příběh! tak hodně štěstí            
    lula   | 25.07.2011 17:00:42
    Reagovat | URL příspěvku
  • Teda to koukám....
    Ahojky, jsem moc ráda, že jsem Vás oba s Adámkem poznala. Tvůj příběh je teda skoro neskutečný a škoda, že jsem si ho nepřečetla dříve, mohla jsem se na ledacoc zeptat. Ale stejně ... za celé odpoledne bys mi určitě nestačila tohle všechno říct, cos tak krásně tady popsala. Přeji dál šťastnou a zdravou rodinku         a brzké shledání
    škubanek   | 13.04.2011 19:35:18
    Reagovat | URL příspěvku
  • teda musím říct, že jsi opravdu odvážná, po měsíci a půl známosti jen přes internet hned odletět a vzít se a žít v cizí zemi se skoro cizím člověkem, ale z tvého příběhu čiší hodně moc lásky a to vám přeji, tak ať je již všechno jen na nejlepší cestě ke štěstí, moc vám ho přeji  
    HankaŽ   | 12.02.2011 15:03:16
    Reagovat | URL příspěvku
  • Hlavně, že vám vše vyšlo     Asi k sobě patříte     Přeji hodně štěstí i do dalších let      
    Marta81   | 11.02.2011 13:56:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tyyyjo, po mesici a pul si kupovat letenku a hned se brat, to je odvaha! Proste jste si byli souzeni. Jsem moc rada, ze vam to vsechno tak vyslo a drzim palecky, at se vas stesti drzi. 
    mihra   | 10.02.2011 19:26:10
    Reagovat | URL příspěvku
  • Přeji, aby všechny potíže už byli za vámi. Hodně štěstí do dalších let. 
    zanlena   | 09.02.2011 23:29:57 | Reakcí: 1, poslední: 10.02.2011 14:29:33
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Teda Pavli, obdivuju tě za to seznámení a let do totálního neznáma!!     Je super, že jste se takhle našli a překonali spolu to těžké období nemoci a finanční krize, přeju vám třem ať už to je v budoucnu jenom lepší a lepší      
    BarčaKa   | 09.02.2011 20:30:51 | Reakcí: 1, poslední: 10.02.2011 14:32:06
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • hezký příběh, taky držím palce, aby už bylo jen dobře a rodinka jen vzkvétala      
    kacato   | 09.02.2011 19:40:22 | Reakcí: 1, poslední: 10.02.2011 14:32:22
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Klesání hcg po Misoprostolu

| Saksan | 10.03.2024, 23:27

Dobrý den,

po dg. anembryomola (zjištěno 6+5) proběhlo ve čtvrtek ukončení těhotenství pomocí Misoprostolu v dávce dvakrát 600. Na posledním utz byl pouze 3 cm gestační váček. Hned ve čtvrtek proběhlo silné krvácení se sraženinami, od té doby běžná ms. Dneska jsem zkoušela tt a je na něm dálnice. Mám hrozný strach, zda potrat proběhl úplně. Jednalo se o vytoužené těhotenství po prvním transferu z IVF a několika letech snahy. Představa revize a následného čekání mě neskutečně děsí.

Moc děkuji za odpověď
Aneta

Dobrý den,

hCG tak rychle po farmakologické revizi neklesá, proto je normální, že těhotenský test Vám ukazuje pozitivní výsledek. Určitě máte naplánovanou kontrolu po podání tablet s určitým odstupem (běžně 2-3 týdny), do té doby vyčkejte, dělat těhotenské testy nemá smysl.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | 11.03.2024, 08:36
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×