Nobby aneb neviditelná péče o dítě (Příběh nevidomé maminky)

Poprvé to bylo 11. 07. 2007 ve 12:32:20. Co bylo poprvé? Příspěvek Nobby v diskuzním klubu. Příspěvek, po kterém jste na tuto holku Bolku již nezapomněli. Nobby, ač nevidomá, tak již více než rok zdatně komunikuje s ostatními. A co víc? Svou odvahou a přístupem k životu nám všem dodává sílu. Nobby se totiž i přes svůj handicap rozhodla starat o miminko. I rozhodnutí o těhotenství a porodu byl velmi odvážný krok, neboť tato zátěž většinou znamená další zhoršení již tak zbytkového zraku.

Jak to všechno začalo?

V pěti letech Nobby onemocněla spálou. Pro většinu z nás je spála běžnou dětskou nemocí, kterou jedny potká v průběhu školního roku, jiní si ji přivezou z tábora. Nemoc, u které si žádné vážné následky nepřipouštíme. Spála Nobby však měla těžší průběh. Léčba v nemocnici musela být razantnější, než je pro děti běžné. Na jednu stranu tato razance vedla k vyléčení spály, ale na druhou stranu jí to velice narušilo imunitní systém a vedlo k opakovaným infekcím. Od té doby Nobby trpěla častými angínami a chřipkami. Důsledkem toho všeho se Nobby začal od 7 let zhoršovat zrak. Zrak dosud zcela zdravý. Diagnóza lékařů zněla: degenerace sítnice. Bohužel špatná sítnice se na rozdíl od špatné čočky vyměnit nedá. A tak se zrak Nobby zhoršoval ze dne na den. Nakonec od páté třídy Nobby nastupuje na základní školu pro slabozraké v Praze. V období puberty nastává stabilizace nemoci, tj. zrak se již nezhoršuje. Toto období naděje však odeznělo současně s pubertou a nemoc se začala opět rozvíjet. Když bylo Nobby 23 let, již téměř vůbec neviděla. Další zhoršení zraku přišlo po porodu. V současné době Nobby nevidí na jedno oko vůbec a na druhé rozezná jen světlo a tmu.

Nobby potkává své životní štěstí

Možná někdo z nás by ve stejné situaci upadl do naprosté letargie. Ne však Nobby. Když náhodou prožívá svůj splín, objeví se stejně jako tenkrát ON. Jenda, kterého potkala ve 22 letech, se stal její velkou oporou a hnacím motorem vpřed. Právě on byl zdrojem té velké odvahy, která Nobby vedla k úžasnému a dech tajícímu životnímu rozhodnutí. Díky Jendovi došla Nobby k rozhodnutí, že vše zvládne, naučí se znovu starat o domácnost a žít se svým hendikepem. Brali se 22. 7. 2006 na radnici v Táboře. A pak Jenda Nobby přesvědčil, že společně zvládnou i miminko.

Cesta na BOL

V lednu 2007 se Nobby s manželem začali navážno bavit o miminku. „V únoru jsem byla v Praze, zařídit si mluvící počítač. Ten mi přišel na začátku března a já začala hned na netu vyhledávat nějaké info, co a jak. Na BOL jsem narazila někdy koncem března, ale protože jsem ještě moc s kecalem neuměla, tak jsem navštěvovala jen rubriku "Co na to odborník" a do“Pestrého světa maminek“ jsem si netroufla. Nevěděla jsem jak na to, abych taky mohla přispívat. Pomalu, ale jistě jsem se učila s mým kecalem spolupracovat, a tak jsem se konečně odvážila napsat můj první příspěvek do rubriky: "Hledám spřízněnou duši", a to 11.07.2007 12:32:20. Napsalo mi tam vzkaz hodně maminek (i ty, Jani), a s mnohými si od té doby dopisuji mailem. Pak jsem se rychle naučila i zacházet s chatem a brzy na to jsem si prvně zachatovala. Bylo to pro mě něco úžasného a od té doby jsem na BOLu byla vždy, když jsem si našla chvilku času a to mi vydrželo do teď", píše Nobby nadšeně o prvním kontaktu s námi.

Porod aneb druhé životní štěstí

Je 7. května 2008. Ráno v 5 zazvonil budík.... a to byl začátek jejich velkého dne. Po nezbytných přípravách vyrazila Nobby s manželem do nemocnice do Českých Budějovic, kam přijeli chvíli před 7. hodinou. Proč? Na tento den bylo naplánováno, že se narodí Vojtíšek, další Nobby životní štěstí.  V nemocnici proběhla nezbytná vyšetření a sepsání dokumentace. Čekání se protáhlo, protože Nobby „předběhl“ jeden akutní císařský řez. Nakonec chvíli po půl jedenácté si pro Nobby přijeli ze sálu. To už byla Nobby tak unavená, že si z ní anestezioložka dělala legraci dotazem, zda jí skutečně musí uspávat. Vzhledem k velké fyzické únavě se Nobby rozhodla během porodu císařským řezem pro celkovou anestézii. Ještě než stihla dát doktorům dobrou noc ..... najednou z dálky slyšela: „Máte krásného Vojtíška, který váží 3710 g.“
Manžel Nobby byl celou dobu od porodu s Vojtíškem a dohlížel na všechny prohlídky. Nobby pak dostala injekci proti bolesti a nechali ji odpočívat. Vojtíška ji přivezli po půl hodině odpočinku.

Nobby, jaký to byl pocit?

„Byla jsem cca 30 minut po probuzení z narkózy ve stavu, že jsem vnímala. Bylo to pro mě jako ve snu. Položili mi ho na bříško a já jsem si ho jemně osahávala. Byla jsem tak šťastná a zároveň trošku nešťastná. Šťastná, protože to bylo pro mě neuvěřitelné, že ten klučík je opravdu můj, byl tak heboučký a já byla v sedmém nebi. Sahala jsem mu na hlavičku a tam jsem našla celkem dlouhé a husté vlásky. Pak jsem mu jemně přejela přes obličejík a on na mě špulil pusinku, chytala jsem ho za ručičky a ty malý prstíčky byly heboučký a Vojtíšek se mě chytal. Řekla jsem si, že teď mi začíná krásný nový život maminky a ten tvoreček je ten největší poklad a i když nejsem nějak nábožensky založená tak v tu chvíli jsem opravdu děkovala bohu od srdce, za to, že ho mám. Nešťastná proto, že mi bylo hrozně moc líto, že na něj nevidím, že nikdy vlastně nebudu vědět, jak vypadá, jaký má očíčka. Říkala jsem si, jestli se vůbec o něj dovedu dobře postarat. Obojí se ve mně pralo a já si připadala jako v jiném světě. Když ho odvezli, tak jsem pořád byla plná dojmů z prvního setkání s miláčkem a bylo mi moc líto, že se mnou nemůže už zůstat. Pak přišel za mnou Jenda, byl taky plný dojmů, něhy a lásky a já si uvědomila, že mi tři to spolu zvládneme a opět jsem ze srdce děkovala tomu nahoře, že mi dal dva tak úžasné chlapy!“

Jak probíhala péče o Vojtíška v porodnici?

Zpočátku Vojtíška vozili tak 5 x denně na kojení a v pátek dopoledne už Nobby převezli s Vojtíškem na společný pokoj. Měli veliký pokoj, kde měla Nobby postel, Vojtíšek postýlku na kolečkách a pro manžela tu bylo rozkládací křeslo. A tak se pomalu oba rodiče učili o Vojtu starat.

A jak vypadá takový den celé rodinky po příchodu z porodnice?

„Bezprostředně po příchodu z porodnice to bylo strašně krásné, ale zároveň i náročné. I když si Nobby s Jendou vše před odjezdem do porodnice připravili, tak najednou byl všude zmatek. Každou chvilku někde něco hledali, dohadovali se, co uděláme teď a co počká apod. Taky tu byl pejsek Nobásek, který se cítil strašně odstrčený a byl smutný. Mimo jiné i proto, že se ještě báli Vojtíška pořádně ukázat Nobáskovi, aby mu nechtěně nějak neublížil a ještě o to víc se Nobásek cítil odstrčený. A jako ve většině maminek po porodu i v Nobby se strašně praly hormony a každá maličkost ji rozbrečela a chudák Jenda nevěděl co se děje. Na druhou stranu ale Nobby připouští, že to zvládali dobře. Už z porodnice měli rozdělenou starost o Vojtu. Jenda přebaloval a převlékal Vojtíška, Nobby se starala o krmení a Jendovi pomáhala s oblékáním. Když šel Vojtíšek večer spinkat, tak si s Jendou sedli spolu na gauč a povídali si. Oba dva se shodli na tom, že sice první den byl hodně zmatený, ale zároveň tak krásný, že na něj jen tak nezapomenou.“

Práce v domácnosti

Od příchodu z porodnice uplynulo už 8 měsíců. Jenda je doma na mateřské, takže pomáhá plně Nobby s péčí o Vojtíška. Oba si rodičovství moc užívají. Vojtíšek je pro Nobby dalším hnacím motorem.
Kromě péče o Vojtíška pomáhá Jenda i s domácností. Většinu domácích prací si Nobby dělá sama například utírání prachu, praní, žehlení (Jenda si sám žehlí jen košile k saku), Nobby dokáže i dobře vysát, vytřít. Samozřejmě, když má Jenda dost času, tak i s tímto rád pomůže. Nobby také dobře zvládne zašít menší díry na oblečení a ty větší zašívá Jenda. Co je ale pro Nobby problém? Zpárovat vyprané ponožky, tak to má za úkol Jenda. Společně umývají okna, čistí koberce, vykonávají úklid ve společných prostorách domu. Jenda si vzal do své režie vše kolem kuchyně. Má na starosti nákup jídla a vaří. Nobby nám pyšně prozradila, že vaří jen samé dobroty, a když ho honí mlsná, tak upeče i nějakou tu dobroučkou buchtičku či štrůdlík. Večerní rituál zvládají společně, Nobby koupe a Jenda pak malého vysouší, olejíčkuje a čistí mu ouška a nosík. Když jdeme ven, tak malého Nobby obléká sama, ale převlékání z pyžamka má ráno na starosti Jenda.

Pomocníci (nejen) v domácnosti

Aby Nobby zvládla každodenní činnosti, má několik užitečných pomocníků. Jedná se o technické přístroje, které jí „nahrazují“ zrak.
Prvním takovým pomocníkem je Hladinka. Jak už název napovídá, přístroj slouží k detekci hladiny. Je velký jako krabička od sirek a má dva zahnuté drátky, za které se pověsí na skleničku či hrneček. Jakmile se hladina nalévaného nápoje dotkne těchto drátků, přístroj začne pípat. Tento malý pomocník umožní bez rozlití nalít jak studený, tak horký nápoj.
Má ještě jednu pomocnou funkci a to senzor světla. Při zmáčknutí daného tlačítka výškou zvuku naznačuje, odkud jde světlo. Úplně nevidomí ho mohou použít ke zjištění, zda se v místnosti svítí a Nobby ho občas používá, aby zjistila, zda má zapnut některý z domácích spotřebičů (např. myčku), napoví to přístroj, který registruje kontrolku myčky. Na hladince se stiskne tlačítko a Nobby s ní přejede světelný indikátor zapnutí spotřebiče. Když hladinka zabzučí vysokým tónem, tak indikátor na myčce svítí a Nobby ví, že ještě myčka neskončila mycí program, že ještě suší. Když indikátor nesvítí, zabzučí hladinka hlubokým tónem.
Dalším důmyslným pomocníkem je Color test. Tento přístroj má velikost televizního ovladače. Při přiložení na prádlo či jiný předmět zmáčknutím daného tlačítka přístroj příjemným ženským hlasem sdělí, jakou barvu má. Nobby tento přístroj používá i když potřebuje čistý list papíru. Vezme tester, drží stisknuté tlačítko a projede jím celý list papíru. Color test vydává vysoký tón a pokud po celém listu papíru výšku tónu nezmění, ví Nobby, že je papír čistý. Pokud by na papíru bylo něco napsané či nakreslené, tón by se snížil. Tento přístroj má i doplňkové funkce např. po zvolení dané funkce sdělí vnitřní teplotu, datum či stav baterie. Může také posloužit jako kuchyňská minutka či stopky, dá se na něm nastavit upomínka na určité datum a čas, dokáže analyzovat barvy (procentové složení červené, zelené a modré v dané barvě, jas, sytost a barevný tón).
Dalším důležitým pomocníkem je pro Nobby mluvící mobilní telefon. Jedná se o klasický mobilní telefon s operační pamětí vybavený speciálním programem, který vše psané přečte umělým hlasem. Díky tomuto programu může Nobby telefon používat běžným způsobem. Bez problémů píše a čte SMS, používá klasické vyhledávání v telefonním seznamu, k jednotlivým číslům zvolí různá vyzvánění, používá diář s upomínkami. Když telefon zvoní, lze vyzvánění vypnout a místo něj program oznámí jméno kontaktu, nebo pokud jde o nové číslo, přečte číslo volajícího.
Nepostradatelným pomocníkem je pro Nobby přístroj, díky kterému ji známe i my – notebook. Je to vlastně klasický notebook (mohl by to být i stolní počítač), který je vybaven speciálními programy pro slabozraké či nevidomé. Nobby používá program JOWS. Zjednodušeně můžeme říci, že vše psané převede do umělého hlasu, který Nobby přetlumočí vše potřebné jak na hlavní obrazovce, tak v ostatních programech a i na internetu. Když Nobby něco píše, pak po stisknutí dané klávesy ihned řekne, o jaké písmeno se jedná. Nobby se už na ZŠ naučila psát všemi deseti. Další speciální program existuje na čtení knih a jiného tištěného textu. Do skeneru se vloží tištěný text, který se automaticky načte v tomto programu. Během načítání jej program převede do mluveného slova a Nobby si pak může tento text číst buď po větách, nebo po celé naskenované stránce. Jak Nobby říká, je to dobré při čtení knih, ale časově náročné, zvlášť pokud má kniha více stran. Jen si zkuste představit skenovat jich třeba 500.
Když už jsme zmínili čtení knih, tak je určitě zajímavá informace, že si nevidomí mohou nechat zasílat knihy z knihovny. Nobby využívá služeb Strakonické knihovny. Nejedná se o knihy v pravém slova smyslu – jsou to audiokazety, na kterých je kniha načtená, ať už známými herci či jinými lidmi. Dle velikosti knihy to bývá od jedné až do cca 14 audiokazet. Toto zapůjčování knih je zdarma, chodí doporučenou poštou a poštovné je rovněž zdarma. Výběr knih je velký a stále jej doplňují.
Další věcí, která jistě alespoň trochu usnadní život je razítko slepecké zásilky, které Nobby také vlastní. Pokud posílá poštou nějaký dopis brailovým písmem, místo známky na ní dá razítko „Slepecká zásilka“ a poštovné je zdarma. Lze použít i na zasílání balíků s audiokazetami, CD apod.

Jak pomáhá stát?

Některé pomůcky ze 100 % zaplatí sociálka, na některé dostane Nobby jen příspěvek a zbytek si musí doplatit. Pokud narazí na problém s vyřešením nějaké bariéry, najde si na netu katalog tyflopomůcek a snaží se najít řešení. Pak se jde poradit na sociálku, zda a kolik na něj přispívají a o tuto finanční pomoc si zažádá.
Dále velkou pomocí je průkaz ZTP-P, na který má zcela zdarma MHD a velkou slevu na vnitrostátní dopravu, na tuto průkazku jsou i slevy na vstupné do divadla, kina, muzea, hrady, zámky, ZOO apod. P za pomlčkou znamená, že má Nobby nárok na průvodce, který má jak cestovné, tak všechny vstupy zdarma. Nobby se může rozhodnout, zda jako průvodce zvolí člověka nebo vodícího psa. Pokud zvolí člověka, tak vodící pes tímto ztrácí „své výhody“ a je brán jako obyčejný pes a pak ho nemusí vždy všude pustit.
Nobby má také nárok na používání označení vozidla přepravujícího osobu těžce postiženou (modrý čtverec s piktogramem vozíčkáře). Jinými slovy smí zaparkovat na vyhrazených místech na parkovišti a použít toto označení místo dálniční známky. Samozřejmě, že pokud je tento symbol použit musí být Nobby ve vozidle a mít s sebou průkazku ZTP-P.

Jak vznikla přezdívka Nobby aneb její velký pomocník

Nobby, říkejme mu pro rozlišení Nobásek, je vodící pejsek – jak sama Nobby říká, zlatíčko, podle kterého si také zvolila svou přezdívku na BOL. Je to čistý Labradorský retrívr. Průkaz původu ale nemá, protože není chovný (je vykastrovaný), je čipovaný, aby se v případě ztráty mohl lépe najít. Když není na postroji, je to úplně obyčejný pejsek, který si rád hraje s ostatními pejsky, není povahy rváče. Na krku nosí řetízkový obojek se známkou a rolničkou, aby Nobby slyšela, kde ho zrovna má. Je poslušný, ale jako každý živý tvor má i své vrtochy a někdy prostě nemá náladu a je dost neposlušný. Ale vše je jen v míře. Má moc rád všechny lidi, děti a pejsky. Občas se něčeho bojí, hlavně když tomu něčemu nerozumí a pak si i zaštěká. Důležité je, aby byl spolehlivý. A to klade na Nobby nároky ve 100% důslednosti, Nobbymu zkrátka žádná ani psí lumpárna neprojde. Jsou pravidla, která prostě nesmí překročit. Je to například žebrání u stolu, …dále je nepředstavitelné, aby se Nobby válel na gauči nebo dokonce v posteli. A pokud neposlechne, nejpozději na druhý povel dostane za ucho. No, a když poslouchá jak má, obdrží piškot nebo jablíčko, jiné lidské jídlo nedostává.

Jak Nobby k Nobáskovi přišla...

Když se Nobby rozhodla mít vodícího pejska, tak si zašla pro informace na krajskou správu sociálního zabezpečení. Tam jí dali kontakt na Středisko výcviku vodících psů. Nobby do střediska zavolala a domluvila si termín víkendového nutného školení, na které dojela s Jendou (tehdy to byl ještě její přítel) do Prahy. Na školení proběhlo seznámení s tím, jaký je život s vodícím pejskem, jak se o něj starat. Nobby měla i možnost si zkusit projít malou procházku s vodícím pejskem a zjistit, jaké tempo jí nejvíce vyhovuje. Někteří pejskové jsou pomalejší, někteří rychlejší. Dále si prověřovali podmínky bydlení, zdravotní stav apod. Po nějaké době po tomto školení, navštívil Nobby s Jendou doma jeden ze cvičitelů, aby ověřil, do jakého prostředí pejsek půjde a jaké jsou pro něj v nové rodině přichystány podmínky.
Pak už Monika pouze čekala. Čekala na telefonát, že je pro ní pejsek vybrán a vycvičen. A ten přišel cca po půl roce od školení. V květnu jí poprvé zavolali, že pro ni mají připraveného pejska. Byla to dvouletá černá labradorka Ejmy. Vše bylo v pořádku a oba týdny předávání proběhly v pořádku. Ejmy byla úžasná, ale hodně paličatá. Monika s Jednou se do ní strašně zamilovali a proto, co nastalo,  je hodně ranilo. Po necelém měsíci jejich soužití s Ejmy přijel na návštěvu Nobby táta. Zazvonil na zvonek a Ejmy se chudinka strašně moc lekla. Dostala ošklivý epileptický záchvat. Jakmile jí to přešlo, tak s ní hned dojeli na veterinu. Tam jim pan doktor řekl, že by nebylo moc dobře mít vodícího psa takhle nemocného. Nobby tedy zavolala do střediska a domluvila se s nimi, že si raději Ejmy odvezou a najdou jí náhradní rodinu. Bohužel tuto nemoc u ní nemohli nijak najít dřív. Nakonec Ejmy dostala paní hraběnka, která pomáhala SVVP založit a tam se má moc dobře. Poté Nobby přemýšlela, zda bude chtít jiného psa, ale láska ke zvířatům zvítězila. Další telefon s tím, že je pro ní pejsek připraven přišel koncem října. Tentokrát se už jednalo o Nobáska. Protože ze začátku chtěla černou fenku a Nobásek je bílý pes, tak s ním cvičitelka přijela, aby se s ním Nobby seznámila a řekla, jestli by ho chtěla. Během těch pár hodin, co u ní byli na návštěvě si Nobásek Nobby získal a ona souhlasila, že si ho nechá. Za 14 dní po tomto setkání jela do Prahy na předávací týden.

Nobáskův původ a co umí

Nobáskova maminka pochází přímo ze střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích. Nobby se narodil 18. 6.2 004. Když už mamince „přerostl“ přes hlavu, šel do náhradní rodiny. Tam žil jeden rok a jeho první panička měla za úkol ho naučit základům výcviku pejska: lehni, sedni, zůstaň, ke mně, hygienické návyky apod. Ze strany střediska byl pravidelně kontrolován jak je šikovný a hlavně jeho povahové rysy, tj. jestli z něj v budoucnu může být vodící pejsek. Po uplynutí základního výcviku a jeho dospění do „pubertálních“ let se přestěhoval přímo do střediska. Tam žil s ostatními pejsky ve výcviku půl roku. Naučil se tam vše potřebné pro pravého vodícího psa. Tj., zvyknout si na postroj, umět povely k vodění nevidomého. Mezi jeho umění patří poznat povel vpravo, doleva, stůj, vpřed, zpět a to tak, aby jeho nový páníček nebyl nijak v ohrožení (nespadl z obrubníku, nezranil se o překážky apod.) Na povel: schody, dveře, chodník, přechod, lavička apod.… tyto předměty v blízkosti vyhledat a přivést k nim svého nevidomého páníčka a zastavit. Při chůzi na vodiči musí být takřka nevšímavý k ostatnímu okolí (např. nevšímat si kolemjdoucích lidí, pejsků, neleknout se troubení auta či jiného ruchu apod.).

Předání pejska

Nobásek zvládl výcvik na jedničku. Když byl připravený a měl za sebou zkoušky, tak Nobby ze střediska zavolali a domluvili se na jeho předání. Předávání proběhlo ve dvou týdnech. První předávací týden strávila Nobby v Praze, kde jí ubytovali přímo ve středisku a dali jí Nobáska na pokoj, aby se seznámili. Vždy ráno a odpoledne si je tam vyzvedla Nobáskova cvičitelka a učila je vzájemně spolupracovat. Chodili na dlouhé procházky a oba si spolu procvičovali veškeré příkazy, které se museli naučit. Taky cvičili poslušnost bez vodiče. Po týdnu už z nich byli kamarádi a celkem jim to spolu šlo. Koncem týdne Nobby i Nobáska naložili do jejich auta a odvezli domů. Dostali víkend na seznámení se zbytkem rodiny a hlavně, aby si Nobásek zvykl na zcela novou paničku.
Druhý týden předávání proběhl následujícím způsobem. V pondělí přijel k Nobby domů jiný cvičitel, který Nobáska v Praze neměl na starosti. Nejdřív s Nobby ústně prošel, jaké trasy potřebuje naučit, kam by chtěla chodit venčit a podobně. Postupně přes týden tyto trasy prošli a Nobásek se učil poznávat okolí svého nového domova. Tento cvičitel také Nobby pomohl vyřídit veškeré nutné papírování. Tj.: Přihlášení psa do evidence (za vodícího psa se neplatí žádné poplatky), vyřídit přídavky na krmivo (sociálka přispívá 800 Kč měsíčně) a hlavně přihlášení a zaplacení na krajské sociálce. Tam si vyžádali Nobáskovo vysvědčení o dokončení výcviku, různá potvrzení od Nobby. Po podepsání veškerých potvrzení sociálka Nobáska středisku ze 100% zaplatila. Cenu Nobáska si již Nobby přesně nepamatuje, ale bylo to kolem 150.000 Kč.

A s čím vším tedy Nobásek Nobby pomáhá?

Doma:

  • Když Nobby cokoliv upadne, tak jí to moc ochotně podá.
  • Když někdo zaťuká a zazvoní, s radostí to hned přijde sdělit.
  • A jako každý pejsek léčí špatnou náladu, když přijde.
  • A když je dobrá nálada, tak s ním je to mnohem veselejší.

Venku:

  • Když potřebuje Nobby dovést do míst, která už oba znají, stačí jen dát Nobbymu postroj a říct: „Nobby, jdeme na ... poštu, do obchodu, na autobus…“ a jde se.
  • Každou překážku označí zastavením a je už na Nobby, aby si slepeckou holí oťukala, o jakou překážku jde.
  • Pokud to jsou schody či vyvýšenina, stoupne si na ní předníma nohama a Nobby podle navýšení postroje zjistí, jak je překážka vysoká.
  • Pokud se najde problém jako louže nebo číhající větve, Nobásek to automaticky obejde.
  • Na přechodu zastaví a čeká na povel „převeď“.
  • Pokud je to trasa, kterou ještě pes nezná, musí ji znát po paměti Nobby. Pak ho poveluje podle potřeb: „Nobásku, doleva, vpravo, hledej vpravo dveře, hledej přechod či chodník apod.“.

Taky je Nobby velká pomoc k odstranění ostychu u ostatních lidí. Vidí krásného pejska a hned se s Nobby dají do řeči… tedy většina.. a po pomuchlání Nobáska (samozřejmě se svolením) se zeptají, jak můžou pomoci.
Další zajímavosti o vodících pejskách se můžete dočíst na www.vodicipsi.cz .

Nobby, jak zvládá vodící pes soužití s miminkem?

„Když jsme Vojtíška přivezli z porodnice, tak jsme byli vyzvednout Nobáska u našich. Byl z toho malého uzlíčku u mě v náručí strašně vyjukaný, hlavně, když začal Vojtíšek pobrekávat. Ale bral to celkem v pohodě. Větší zklamání pro něj ale bylo, když zjistil, že ten malý uzlíček putuje s námi domů a tam bude přebývat. Najednou se všichni točili kolem miminka a Nobásek, mazlíček, přešel na druhou kolej. Byl z toho hodně smutný, hodně žárlil a vůbec tomu nerozuměl. Trvalo mu pak pár týdnů, než si zvykl a ze začátku ani nepomáhaly chvilky, kdy jsem si lehla na zem a volala jsem si ho k sobě na mazlení… prostě trucoval a schovával se pod stolem. Nakonec přece jen zjistil, že i přes miminko je to stále náš mazlík, přestal trucovat a pomalu si začal zvykat na Vojtíška. Nejlepší pro něj bylo zjištění, že se stává, že se Vojtíšek pokaká nebo poblinká a to je pak přitažlivě voňavý. Když Vojtíšek poporostl a začal být i na zemi pohyblivější, tak občas našel odvahu a přišel si k němu čichnout a dát mu něžnou pusinku. Ale i tak bylo vidět, že je hodně ostražitý. Pravděpodobně se jen bál, aby Vojtíškovi nijak neublížil. Jeho ostražitost stále přetrvává, ale je čím dál menší a menší. Zjišťuje, že i ten malý tvoreček, který zabral jeho místo v domácnosti a šoupl ho na druhou kolej, už není tak křehoučkým, s mojí pomocí dokáže pěkně podrbat kožíšek a hlavně už vydává pěkné a zajímavé zvuky. Vojtíšek je pro Nobáska čím dál zajímavější a zajímavější.“

A jak se Vojtíškovi líbí Nobásek?

„Vojtík si samozřejmě ze začátku Nobáska nikterak nevšímal. Když mu sem tam začmuchal Nobásek u plínky, nebo mu dal něžnou pusinku, tak se jen tak zavrtěl a čekal, co bude dál. Většinou se nedělo už nic, tak to nijak nebral. Postupem času byl i Vojtíšek čím dál všímavější k pejskovi. Ale jen tak, že se za ním ohlédl, když Nobásek procházel kolem a to bylo tak nějak vše. Ovšem už víc jak před měsícem Vojtíšek přišel na to, že je s Nobáskem legrace. Nobásek má ocásek, který se míhá sem a tam a nedá se chytit, občas mu ten srandovní ocásek oplácá tvářičky a šimrá ho pod nosíkem. Nobásek je příjemný na dotek a Vojtíšek ho moc rád s mojí pomocí drbe po zádíčkách a na zadečku. A největší legrace je prý jen tak ležet na zemi, pozorovat to psisko, jak chodí kolem mě sem a tam, jak se škrabe za uchem, jak si hraje se svými hračkami nebo s maminkou a tatínkem. Páníčku, lidičky, to je pak taková sranda, že se směju z plných plic a nevím, kde přestat. A když se směju moc, tak ten náš hafík za mnou přijde a dá mi pusinku. No, to se pak smíchy můžu i počůrat.
Závěrem:
Ještě oběma klukům dávám pár měsíců a myslím, že to budou moc velcí kamarádi. Jen co Vojtíšek doroste do miminka, které poleze po čtyřech a doleze si za Nobáskem na pelíšek. Pak ho bude drbat sám, tahat se o jeho hračky a polezou spolu po celém bytě a budou spolu vymýšlet lumpárny pro trénink maminky a tatínka.“

Nobby děkujeme za úžasnou spolupráci na příběhu a těšíme se na fotky z veselého soužití Vojtíška s Nobáskem.

Zpracovala: Naďa Barochová a Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Nobby aneb neviditelná péče o dítě - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Ahoj Nobby
    Máte se pěkně a přeju Vám všem aď se máte krásně každý den. Já znám taky jednu holku ze ZŠ která neviděla možná jste se někde v Praze potkali jmenuje se Zuzka Třešťíková- moc hezky maluje jinak bydlí v Písku, má taky pejska a má už i nějákou střední nebo dokonce už i vyšší školu. Já ji občas vídám jak hází míček tomu pejskovi má na to speciální já bych to nazvala lopatu. Je to pěkný pozorovat a jinak Zuzka je taky soběstačná jako ty .Jen tak dál aď Vám mimčo dělá samou radost a roste jako z vody..
    See-See   | 29.09.2009 19:02:26
    Reagovat | URL příspěvku
  • Všichni čtyři máte můj obrovský obdiv
    bezmála od samého začátku příběhu bulím. Slzy se mi nezadržitelně kutálí jedna po druhé (už mám dost mokré tepláky  ), ale musela jsme si příběh dočíst jedním dechem, nešlo odejít.
    Všem vám 4. přeji jen to nej, nej, úspěch, pohodu a především lásku a štěstí, které už společně máte. Oběma vám patří můj obrovský obdiv, že jsem se rozhodli pro něco tak překrásného jako je vlastní miminko. Nobby má dalšího kamaráda, kterého bude doporovázet  a Vojtíšek má super rodiče, kteří mu dali život a přítele na každém kroku 
    Hodně štěstí, lidičky.
    JankaAnna   | 19.06.2009 11:34:14
    Reagovat | URL příspěvku
  • kdyz jsem koukala do Tveho fotoalba bylo videt ze z vas vyzaruje obrovske stesti,i pres vsechno cim ste si prosli,s cim musis cely zivot zit jste stastna rodinka a to je to nejdulezitejsi,mas muj obrovskej obdiv,taky jsme s pritelem koumali jak to maj nevidomy,protoze jeho kamaradka ma brachu kterej je nevidomej a bylo mu blbe se ptat co a jak dela a diky Tvemu pribehu jsme se trosku poucili hlavni zahadou bylo psani a cteni na pocitaci.Vojtisek ma ty nejuzasnejsi rodice preji vam hodne ststi a hodne sil at to i nadale spolu krasne zvladate:-)
    mimka   | 01.02.2009 23:20:59
    Reagovat | URL příspěvku
  • Teda,klobouk dolů,jsi fakt šikovná když toho tolik zvládneš,jak péči o dva chlapy,tak domácnost,žehlit,já když u žehlení koukám na televizi tak se vždycky strašně popálím.Tak ti držím palečky ať se máte s Těma tvýma chlapákama dobře a jste všichni moc šťastný.
    lucie73   | 31.01.2009 22:45:45
    Reagovat | URL příspěvku
  • Mončo,přeji ti aby jsi měla tolik chuti do života jako nyní.Překvapilo mě jaké vychytávky používáš.A jak moc jsi obětavá a že jsi šla do těhu i s tím rizikem,fandím ti ,Veru 
    veru-beru   | 27.01.2009 12:51:20
    Reagovat | URL příspěvku
  • Jsem si teda pobrečela,je to nádhera,moc tě obdivuji,jsi poro mně osobnost.Můj tchán je taky slepý a svůj život totálně zavrhl a tím i sebe.Moc mě to mrzí a ty jsi opravdu šikovná,že jsi to nevzdala a nokdy to nevzdáš protože máš doma dva milující chlapy kteří budou stále s tebou a patří jen tobě
    887   | 26.01.2009 13:36:13
    Reagovat | URL příspěvku
  • Teda, az mi je trapne,ze jsem si nevsimla driv,ze pribyl tvuj pribeh.
    Nobby musim ti rict, ze jsem si u tveho pribehu teda poplakala a at jsem mela jakekoli neplechy v zivote - neni to s tvym zivotnim udelem srovnatelne ani omylem.
    Jsi hrozne moc silna a druha polovina pribehu byla uz jen vesela a pozitivni. Jsem rada,ze te znam - takoveho uzasneho pozitivniho cloveka. je dobre,ze jste se rozhodli pro miminko a moc ti preji i tak pozorneho manzela - musite mit hrozne moc rad.
    Jste skveli, drzim vam palce a moc moc nam tady vzdy zvednes naladu.
    Vzdycky jsem si rikala, jak to funguje,ze muzes prispivat - tak aspon jsem poucena.
    Hodne stesti a at ti dela Vojtik co nejvetsi moznou radost.Je to nenahraditelny pocit byt maminkou at je to s jakymkoli handicapam.Mas to tezke,ale vydrz - opravdu mas muj obdiv   
    janney   | 23.01.2009 21:43:36
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den,třičtvrtě roku se marně snažíme o miminko.Našla jsem několik pozitivních ohlasů na přípravek FolGravid GravidPLAN.Chtěla jsem se zeptat,zda máte pozitvní zkušenost s tímto přípravkem,nebo jde o dobrou reklamu farmaceutických firem-pomůže s otěhotněním?Nahrazuje plně tento doplněk stravy vitaminy,doporučené před otěhotnením -kyselinu listovou?Děkuji za odpověď.

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce