Neuvěřitelný životní příběh Pavlíny - Mysulatko

Jmenuji se Pavlína a bude mi 20. Na BOL chodím od doby, co jsem těhotná. Přispívám do diskuzí, čtu si články, které popisují, jak mi malá v bříšku roste. Je to prostě úžasná stránka.

Právě jsem přečetla snad všechny "příběhy s BOL" a napadlo mě taky přispět jedním příběhem, u mě naštěstí se šťastným koncem.

Dovolte mi, abych se Vám představila a popsala Vám svůj životní příběh. Narodila jsem se v srpnu 1991, když bylo mé matce 17 let. Skončila jsem v kojeneckém ústavu v Bílovci, kde si mě v mých třech měsících adoptovali rodiče, se kterými jsem vyrůstala. Jako miminko jsem byla nemocná, trpěla jsem na zápaly plic, měla jsem bronchitidu, angíny. Moji adoptivní rodiče ze mě museli mít radost :)

Vyšetření v nemocnici

V pubertě, když mi bylo 12, jsem chodila ze školy unavená, celé odpoledne jsem prospala, zhubla jsem, bolel mě podbřišek. Jednou večer se do mě pustila bolest a maminka jakožto zdravotní sestra konstatovala, že to je slepák. Jeli jsme na chirurgii, kde nález nepotvrdili, ale kvůli tomu jak jsem vypadala a i díky naléhání mamky jsem šla druhý den ráno pod kudlu. Slepé střevo se nepotvrdilo, ale uzliny kolem něj byly zvětšené, tak prý dobře, že mě nakonec operovali. Byla jsem v nemocnici týden a podstupovala ultrazvuk před propuštěním, jenomže doktorce se něco nezdálo, prý mám asi ve střevě stolici, nebo je to jen cysta. Zavolali mamce a ta přijela. Celou dobu jsem chodila po chodbě, čekala, až přijede a brečela. Když dorazila, brečela taky, šly jsme za doktorkou a ta nám řekla, že nám objednala sanitku do Brna na dětskou onkologii. Bylo to před Vánoci.

Vstupní vyšetření ukázalo nádor na slinivce o velikosti 6 x 5 cm. To byl pátek. Na víkend jsem mohla jet domů a v pondělí přijet z Ostravy zpět do Brna, kde mě v úterý chtěli operovat laparem s tím, že pokud by nádor nešel odebrat takto, udělají mi jizvu normální. V pondělí jsme celá rodina sedli do auta, stavili se v Mekáči a dorazili do nemocnice. Asi hodinu jsme se loučili a naši pak odjeli domů.

Naštěstí to byl nádor nezhoubný

Nádor byl nezhoubný - pseudocysta pankreatu, kterou trpí dívky v pubertě a který je způsoben hormonální poruchou. Byla jsem 5. případ v republice:) Jizva po laparu i jizvě, kterou nakonec museli udělat, se hojila dobře, za 14 dní mě pustili domů.

Osudný den

Do Brna jsme jezdili na pravidelné kontroly. Až jsme jednou jeli na kontrolu 26. září 2005. Bylo brzy ráno a my byli ani ne 10 km od domu. Pamatuju si ránu, pak zvuk tříštění skla, světlo, které střídalo tmu a pak ticho. Otevřela jsem oči a nemohla dýchat. Já seděla vzadu, brácha na sedadle vedle řidiče. Máma na nás oba volala. Já jí z posledního kyslíku odpověděla, že žiju. Odepnula si pás a dopadla na střechu auta. Pamatuji si, že jsem se nemohla nadechnout a byla mi zima. Najednou mě někdo táhl z auta ven přes rozbité zadní okno. Ležela jsem na cestě, mamka běhala střídavě mezi mnou a bráchou, který šíleně nadával bolestí. Byl u mě pán s knírkem. Ptala jsem se ho, proč nemůžu dýchat, on že mám asi zlomená žebra, že budu mít korzet a budu v pořádku. Když přijeli hasiči, dali mě na nějaké oranžové lehátko, které se nafouklo a ztvrdlo. V něm jsem se přestala nadechovat úplně, takže mě z něj zase vytáhli. Pak mě na lehátku v sanitce napíchli, přiletěl vrtulník a já usnula.

Probudila jsem se na urgentním příjmu v Ostravské nemocnici. Sestřička říkala, že pojedeme na CT. V tom vedle mě přivezli bráchu. Spal. Celou cestu na CT jsem se klepala zimou, dali na mě nahřívací deku, ale zuby mi drkotaly, byla mi zima uvnitř břicha, chtělo se mi spát. Zaslechla jsem, jak sestra říká, že musím na operaci, že mi dají cévku. Začal protest, že cévku nechci, že jí nepotřebuju. Bohužel jsem ucítila snad první bolest od chvíle střetu aut a pak jsem usnula.

Probrala jsem se na ARU s šílenou bolestí břicha. Když jsem oddělala peřinu, viděla jsem náplast od hrudní kosti až pod pupek. Začala jsem brečet, že už další jizvu nechci. Sundala jsem si kyslíkovou masku, začalo tam něco děsně pípat, přiletěla sestra a pak jsem zase usnula. Vzbudila mě babička s dědou, kteří se na nás ještě v den autonehody přišli podívat. Ten den tam byl i otec, jenomže ten se více než mě věnoval telefonu, který si koupil. S mámou jsme si telefonovaly, ležela ve frýdecké nemocnici a viděla jsem ji až za týden, kdy ji pustili a mohla za námi přijet.

Následky autonehody

Ruptura jater, pohmožděné plíce, zlomená žebra, otřes mozku, potrhané menisky a slabost na pravé straně. To je vše, co jsem si z nehody odnesla. Bratr měl otevřenou zlomeninu stehenní kosti, rozdrcené koleno, vyvrtnutý kotník a lehký otřes mozku. Maminka pohmožděnou krční páteř, zlomená žebra a prst.

Nehodu způsobil řidič dodávky, který usnul za volantem.

Následky nehody mám do teď. Bolí mě kolena, ve kterých chybí menisky, pravá strana je jednou za čas tak slabá, že necítím konečky prstů, podlamuje se mi noha nebo mi z ruky vypadne sklenička. Jizvy jsou jen vadou na kráse, i když v těhotenství trošku zlobí.

Jaké to bylo po nehodě doma?

Po všech těchto událostech se naši dost odcizili. Přístup otce k bratrovi, který byl s ocelovou konstrukcí a 24 dráty v noze ležák, byl neuvěřitelný. Nadával mu do mrzáků, posílal ho do auta pro nákup, neustále ho ponižoval. Otec nikdy nebyl člověk milý, přátele nikdy neměl, mamku podváděl, ale byl to táta. Když jsem ho jednou rozčílila já, dostala jsem měsíc po operaci pěstí do břicha. Šli jsme přešívat stehy.

Otec se začal chovat divně, jinak. Lezl mi do koupelny. Chodil ke mně do pokoje v noci, když jsem si chatovala na ICQ s erekcí a chtěl, abych si toho všimla. Neustále mi šahal na zadek, na prsa. Pořád se mě ptal, jestli s někým "šuk*m" a jestli se mi to líbí. Psychicky jsem na tom v té době moc dobře nebyla a tak jsem se začala řezat na zápěstí.

Začátek sebepoškozování

Když se to naši dozvěděli, od otce jsem dostala šílený výprask a rok se mnou nemluvil. Mamka mě tahala po různých poradnách, brala jsem i antidepresiva ale kdykoliv na mě otec šáhl, bylo mi stejně zle. Nikdy si nedovolil víc než mi ukazovat, že má erekci, nebo si sáhnout na zadek či prsa a mít oplzlé kecy. Když jsem to řekla babičce, tak ta to řekla mámě a ta mě obvinila z toho, že mám velké oči a že si vymýšlím. Teď s odstupem času mi věří, ale tehdy na mě byla hrozně naštvaná.

První velká láska a nečekané těhotenství

V roce 2007 jsem měla přítele Davida. Bylo mu 24 a byl hasič - moje první veliká láska. Když si všiml jizev na zápěstí, řekla jsem mu, co se doma děje. Chtěl si mě odvézt, ale v 16ti letech to nešlo. Antikoncepci jsem v té době nebrala kvůli játrům, kondom praskl a já otěhotněla.

Když se to dozvěděla máma, byla razantně proti. Říkala, že jsem mladá koza, že jsem sama ještě dítě a že si pokazíme život. Byla pro potrat, my dva s Davidem jsme to viděli jako šanci dostat mě od otce. Bohužel jsem ale v 5. týdnu potratila. Musela jsem na kyretáž. Brečela jsem jako želva.

Vztah to nevydržel, David mi to dával za vinu. Byl za mnou v nemocnici jednou. Otec tam byl taky. Já ležela zničená na ženském, přijeli všichni i s bráchou. On si ze mě dělal srandu, že jsem byla beztak jenom těhotná za uchem, a že jsem to hrála. Udělala jsem hroznou scénu, až otce vyvedli a já musela dostat injekci na uklidnění.

Období sebepoškozování se v té době vrátilo, zase jsem brala antidepresiva. Otec byl pořád stejné prase, věřila mi to jen babička. Střídala jsem kluky jak na běžícím páse.

Seznámení s nynějším přítelem a nové těhotenství

Štěstí se na mě usmálo až na jaře v roce 2009. Podala jsem si inzerát a odepsal mi na něj Pavel. Byl o 24 let starší než já, bydlel 200 km daleko, ale já se zamilovala. Psali jsme si maily, pak si volali, až nakonec přijel. Byl tak odlišný od těch kluků, co jsem znala. Byl to úžasný víkend a krásné první rande. V létě jsem se k němu odstěhovala a teď to byly dva roky, co jsme spolu. Jsem v 8. měsíci těhotenství, milujeme se každý den víc a víc a já jsem konečně šťastná. Mamka už se na vnučku taky moc těší. Snad už budu šťastná napořád:))
 

Po přečtení Pavlínina příběhu nás v redakci napadly ještě další doplňující dotazy

Bratr byl také adoptované dítě? Je starší než ty?
Ano, brácha je taky adoptovaný, je o dva roky starší než já, ale nejsme sourozenci.

Otec stále žije s maminkou?
Rodiče jsou stále spolu, i když otec měl milenky (dokud měl peníze z firmy) a mamka má přítele už 5 let (schází se tajně). Ale mamka by od otce neodešla. Bojí se a říkala, že už si na něj zvykla.

Neměla jsi potřebu někomu říct, co se u Vás doma děje a nechtěla jsi dostat otce z domu pryč? Nebo ten strach z trestu a nepochopení matky bylo větší?
Potřebu jsem měla hroznou, ale když jsem to řekla babičce a ta pak mámě, tak jsem měla strach, protože jsem si myslela, že když mi nevěřila máma, nebude mi věřit už vůbec nikdo.
S otcem nemluvím. Když zjistil, že jsem s Pavlem a o kolik je starší, urážel mě i jeho, nadával mu do seniorů, pedofilů a mě do šlapek. Nikdy už s ním mluvit nebudu. Není to můj otec.

Dne 10. 7. 2011 se Pavlíně a jejímu partnerovi narodila dcera Leontýnka. O příchodu své dcery na svět Pavlína říká: "Porod nebyl jednoduchý, ale ta moje princeznička mi to vše vynahrazuje tím, jak je úžasná a krásná. Říkám jí Lentilka a je to opravdu celá maminka.:) I kdyby se mi přihodilo cokoliv, tak to, že mám Lentilku, mi vynahradí vše."

Děkujeme Pavlíně, že se s námi podělila o svůj životní příběh. Gratulujeme jí k narození dcery a přejeme jí do života už jen to dobré.

 

Podle příběhu Mysulatka připravily Jana Martincová a Andrea Veselá.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Neuvěřitelný životní příběh Pavlíny - Mysulatko - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den,třičtvrtě roku se marně snažíme o miminko.Našla jsem několik pozitivních ohlasů na přípravek FolGravid GravidPLAN.Chtěla jsem se zeptat,zda máte pozitvní zkušenost s tímto přípravkem,nebo jde o dobrou reklamu farmaceutických firem-pomůže s otěhotněním?Nahrazuje plně tento doplněk stravy vitaminy,doporučené před otěhotnením -kyselinu listovou?Děkuji za odpověď.

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce