Meridene - pokračování příběhu - část 1

Od sepsání našeho příběhu už uplynul více než rok a tak mě holky požádaly, zda by bylo možné sepsat pokračování. Od 18.dubna 2010 uplynula opravdu dlouhá doba a u nás se událo tolik věcí.

10. května 2010

Jsou hotové otisky na sluchadla a my si pro ně jedeme. Tomášek neprotestuje, nechá si sluchadla nasadit i s tvarovkami do oušek a čeká, co se bude dít. Celý kolektiv foniatrické ordinace je v šoku z tak klidné reakce u tak malého dítěte. Sluchadla mají nastavenou základní křivku a podle možných reakcí  Tomáška v domácím prostředí ji budeme upravovat.

23. června 2010

Druhé kontrolní vyšetření  u foniatra v Motolské nemocnici. Tentokrát Tomášek se spánkem nebojuje a všechno probíhá klidněji. Mimo klasických otoakustických emisí a SSEP mu ještě dělá BERA vyšetření. Závěr je jasný. Tomášek je stále hluchý. Pan doktor naši dokumentaci předává Centru kochleárních implantací dětí (CKID). Máme čekat na pozvání. Poučil nás a ukázal nám celý systém CI a tak trošku nás předpřipravil.

4. července 2010

Tomášek má zánět středního ucha a zrovna pravého, kde má maličkaté zbytky sluchu.  Z pohotovosti si vezeme antibiotika. Sluchadla odmítá, pláče, nenechá si na ouško sáhnout. Snad nebudeme muset až do Děčína (60 km) na píchnutí. Je víkend.

6. července 2010

Nad ránem mě budí zoufalý pláč a horká tvářička a ouško. Bože, takže asi pojedeme. Zkusila jsem Nurofen na bolest, ale nedopadlo to. Tomášek je hodně bolavý a jen leží a poplakává, srdce mi to může utrhnout. Půjčujeme si auto od švagrové a vyrážíme. Nikomu bych nikdy nedoporučila ORL v Děčínské nemocnici, chování tamní sestřičky, která mi s ledovým klidem řekla, že na lůžkovém oddělení není lékař a kvůli nám ho fakt volat nebude. „Kapejte mu do nosu a ledujte“. Nehnul s ní ani fakt, že je Tomášek hluchý. Na manželovo poděkování a rozloučení  jsem bohužel zareagovala jako hysterka a vyštěkla na ni, že není zač děkovat.   Dojeli jsme do Ústí nad Labem, kde nás sestřička ihned vzala, hodný pan doktor píchnul Tomáškovi ouško a mě dal kus buničiny, abych se mohla vysmrkat a utřít si ubrečené oči.   V děčínském Tescu, kam jsme jeli do lékárny pro Borovou vodu a Nurofen, už Tomášek vesele pokřikoval na lidi z košíku a viditelně se mu ulevilo.

15. července 2010

Kontrola na foniatrii v Ústí nad Labem. Zánět je pryč, paní doktorka provedla důkladný výplach a  na naši žádost nám dala nová sluchadla, která nám doporučil náš pražský foniatr, má s nimi dobrou zkušenost u dětí se zbytkovým sluchem.

28. července 2010

Tomáškovi vyrostla ouška a nesedí mu tvarovky, takže sluchadla nesnesitelně pískají. Při braní nových otisků bohužel zůstal kousek hmoty vzadu ve zvukovodu. Paní doktorce se nedaří kousek vyndat, takže musíme na ORL do nemocnice.  Dvacet minut nepřetržitého hysterického a zoufalého pláče, když se pan doktor snažil dostat to ven. Do dneška mu nepřestávám děkovat, že to nevzdal.

26. srpna 2010

Jedeme pro nová sluchadla, která jsem si sama s technikem od Intertonu našla. Jsou v tuto chvíli nejvýkonnějšími na trhu a mají manažera zpětné vazby a tak nepískají.

16. září 2010 - první vyšetření v Centru kochleárních implantací dětí  v Praze

Vzhledem k brzké hodině jsme přespali v bytě Federace rodičů a přátel sluchově postižených, který mají právě pro tyto účely. Vyšetření probíhalo u tří odborníků – foniatr, logoped a psycholog. Kolektiv odborníků z Mrázovky (CKID) tomu říká „kolečko“.

První jsme absolvovali pohovor u psycholožky. Vyšetření probíhalo formou otázek, kdy nás tak různě zpovídala a trošku Tomáška zkoušela. Myslela jsem, že budu nervózní, ale nijak mi nedělalo problémy o Tomáškovi mluvit. Pak psala zprávu a ještě zpovídala mě a pořád po očku  koukala na manžela, jak si hraje s Tomáškem. Řekla nám, že Tomášek je vývojově v jemné motorice a psychicky na svůj věk a ještě kus dál, v hrubé motorice je trošinku pozadu, ale říkala, že je to v pořádku. Je to  způsobené tím, že porod nebyl lehký a byl císařem. Závěrem nám, řekla, že Tomášek je výborný kandidát na kochleár a my jsme harmonická a stimulující rodina s výbornými předpoklady pro Tomáškův perspektivní rozvoj s kochleárem.

U logopedky to byla spíše zábava pro Tomáška. Napřed zjistila, co ho baví a potom se ho snažila zaujmout a vlastně nám tak ukázala, jak ho nenápadně učit potřebné věci. Moc se nám líbila, tak jsme se rozhodli, že nebudeme hledat logopedku u nás, ale budeme dojíždět sem. Stejně bychom k ní museli jezdit na pravidelné kontroly.

Nakonec jsme absolvovali vyšetření u foniatra. Shodou okolností to byl náš foniatr z Motola. Překvapila ho nová sluchadla, která sám ani neznal. Vyšetření bylo stále stejné, ouška, nos a pusinka. Mluvil na Tomáška a ten mu koukal na pusu a taky otvíral pusinku, to byl také spokojený. Ještě nám dal doplňující informace o implantátu a dalších vyšetřeních. Stejné kolečko vyšetření absolvujeme zase za čtyři měsíce, každý měsíc budeme jezdit k logopedce a po Novém roce si půjdeme s Tomáškem lehnout na pár dní do nemocnice, aby mu mohli udělat předimplantační vyšetření. Pak zasedne komise a nakonec se možná dočkáme implantátu.

1. října 2010

Konečně jsme se dostali k tomu, abychom se podívali do střediska rané péče sluchově postižených  Tamtam v Praze. Naši cestu tam provázela lidská hloupost a potřeba komplikovat lidem život. Nějaký hlupák si pohrál s dopravním značením a my jsme skončili v zabahněné koňské ohradě. Dostat se ven bylo hodně obtížné. V Tamtamu jsme konečně udělali videozáznam Tomáškových reakcí na sluchové podněty, který slouží jako součást dokumentace o něm. Další takový bude natočen s odstupem času pro srovnání a možné pokroky. Prošli jsme si celý areál, seznámili se se všemi pracovníky, navštívili knihovnu, kde jsem si vyřídila průkazku a rovnou vypůjčila knížku.

27. prosince 2010

Před pár dny jsme měli ve schránce pozvánku na „druhé kolečko“.  Už víme, co nás čeká, tak jsme v klidu. Jen si dáváme dohromady dovednosti, které se Tomášek během těch čtyř měsíců naučil a jaké pokroky udělal. Už umí vzít dvě hračky (kostky, kuličky...) do jedné ručky, už se hezky naučil techniku sezení přes šikmý sed, vkládá tvary do domečku, staví ze dvou kostek komín, stojí a drží se pouze jednou ručkou, kromě plazení i leze po čtyřech a zkouší vstát sám bez opory, vyžaduje chození (doposud to nevyhledával), směje se na sebe v zrcadle a mává na sebe, znakuje (16 znaků zná a 11 jich sám používá), hází věci do roury a do kyblíčku, prohlíží si knížky a znakuje zvířátka, která tam jsou, pracuje s vkládačkou, prolézá všechno možné, co prolézt lze, dokáže sám jíst lžičkou a vidličkou, pije z hrnečku s pítkem i bez, z brčka.U logopedky to bude opravdu jen formalita, protože k ní jezdíme každý měsíc a zná nás a Tomáška a zná i jeho schopnosti. Je to pro nás obrovské plus, protože se nemůže stát, že tam budeme stát jako tvrdé "Y" a vysvětlovat, že doma Tomášek spolupracuje a teď se mu zrovna nechce. Navíc vidí jeho pokroky a náš problém s nacvičením podmíněné reakce na zvuk. U foniatra to snad bude také jen formalita a doufám, že se dozvíme další potřebné informace, co se vlastně bude dít dál. Asi bude chtít vědět, pro jakou značku implantátu jsme se rozhodli. Vzhledem k tomu, že jsou nabízeny pouze dva - Cochlear a Medel, tak moc velký výběr nemáme a navíc v ČR ještě nebyl žádný člověk implantovaný firmou Medel, takže volba je asi jasná. Manžel samozřejmě studoval oba a u obou našel pro i proti, ale Cochlear jasně vede.

Minulý týden jsme taky došli zažádat na sociálku o průkaz ZTP/P pro Tomáška. Zjistili jsme totiž, že při jeho vlastnění nemusíme kupovat dálniční známku a mohlo by se stát, že by nám něco málo přispívali na benzín. Tak to chceme zkusit, protože benzín nás fakt ruinuje a teď když ještě zvedli cenu, tak to bude ještě náročnější.
27.12. 2010 jsme našli ve schránce dopis přímo z Motola, kde nás informují, že 18. ledna 2011 nastupujeme s Tomáškem k týdenní hospitalizaci na předkomisní a předoperační vyšetření. Absolvujeme během tří až pěti dnů neurologické a oční vyšetření, v celkové narkóze CT a možné odstranění nosních mandlí, pokud budou zvětšeny.
 

11. ledna 2011 - druhé kolečko v Centru kochleárních implantací dětí  v Praze

Už jsme věděli, co nás čeká, takže jsme ani nervózní nebyli. Přijeli jsme ale hodně brzy. Když to sestřička zjistila, tak obvolala všechny a zjistila, že naše logopedka má čas a tak jsme kolečko začali u ní. Tomášek se na ni šťastně usmíval. No, které dítě by odolalo tetě, která má maličkou místnůstku nacpanou tolika hračkami, každá je jiná a ještě ho nechá, ať se s nimi vyblbne a nakonec ho za všechny ty lumpárny odmění slaďoučkým bonbonem nebo lízátkem?  Bublinka ani neví, že ho někdo testuje, spíš si myslí, že si s ním teta hraje.

Zhruba v půlce logopedické konzultace nakoukla sestřička a řekla, že až budeme hotovi, tak na  nás čeká paní psycholožka, která nás vezme ihned. Po necelé hodince povídání s touto naprosto úžasnou a příjemnou paní, která se za tu dobu stihla zeptat na takovou spoustu věcí a takovou spoustu věcí posoudit, jsem vlastně ani neměla pocit, že by mě někdo nějak nepříjemně vyslýchal a něco ze mě tahal. Uklidnila nás, že se Tomášek vyvíjí přesně podle svého věku, tedy až na to chození. Ale to nevadí. Její závěr byl, že Tomášek je výborný kandidát na CI (kochleární implantaci) a  my jsme harmonická a stimulující rodina, která splňuje všechny předpoklady potřebné pro jeho zařazení po CI do slyšící společnosti.

Když jsme skončili, tak nás hned sestřička vstrčila do ordinace, kde seděl náš foniatr. Poslal manžela a Tomáška za audiologickou sestřičkou a mě se jal zpovídat. Tak jsem mu to trošku oplatila a vyzpovídala jsem i já jeho a doplnila si potřebné informace. Když dorazili chlapi, tak Tomáškovi zkontroloval ouška nos a pusinku a bylo hotovo. Teď už jen čekáme, až zasedne komise a rozhodne a my dostaneme termín operace.

18. ledna 2011, hospitalizace v Motole – předoperační vyšetření a CT

Motolská nemocnice prochází komplexní rekonstrukcí a tak se postupně mění ve velice hezký a moderní komplex, bohužel si to vybírá svou daň v tom, že proplétat se areálem a najít své oddělení dá docela slušnou práci. Tentokrát jsme na to ale vyzráli a rovnou se zeptali nejbližší sestřičky, která nás bezchybně navedla. Hned při zazvonění na našem oddělení jsme dostali studenou sprchu, prý jsme tu moc brzy. Naštěstí mi sepnul mozek a strčila jsem sestřičce pod nos naši pozvánku a bylo po problému. Při příjmu Tomáškovi klasicky vyšetřují ouška, nos a krk a závěrem i nosní mandle. Stojím k němu zády, ale i tak se mi zvedá žaludek, když to slyším. Po zabydlení v útulném pokojíčku nás honem ženou do anesteziologické ambulance, kde nás pan doktor seznámí se vším kolem narkózy. Docela mě uklidní, protože jsem z toho hodně nervózní. Během čekání před ambulancí Tomášek usnul, takže jsme se rozhodli, že Ládík odejde a tak se vyhneme pláči. Během dne ještě dorazila neuroložka a po obědovém spinkání jsme absolvovali i oční vyšetření. Noc byla hrozná, vůbec jsem se nevyspala, podíl na tom měl i Bublísek, protože jsem ho měla nasáčkovaného v pelíšku od půlnoci. V pět přichází sestřička s čajem a premedikací. Usnuli jsme jen na chvíli a už byla vizita. V půl osmé dostal Bublísek oblbovačku a my vyrazili směr CT. Bublinku jsem na pokyn pana doktora vzala do náručí a položila ho na lehátko před tunelem a jemně ho vzala za ručičky, pan doktor na Tomáška mluvil a přitom se mu pomaloučku blížil s maskou k obličejíku. Čekala jsem, že se Bublina bude bránit a prát, ale byl moc hodný. Plyn pomaloučku začal působit a Tomášek usíná. Po desetiminutovém čekání nám Tomáška vrací i s dokumentací. Tvrdě spinká a na omak je jako maličká hadrová panenka a v ruce má napíchnutou kanylu.

Tomášek se vzbudil asi za půl hodinky a chtěl bumbat, měl úplně okoralou pusinku. Tak jsem vzala dudlíček a jen mu ho omočila v připraveném čaji a dala do pusinky. Takhle jsem to opakovala celou hodinu. Pak už jsem mu směla dát po lžičkách a když to nevyzvracel, tak mi sestřička řekla, že mu smím dát mlíčko nebo piškoty rozmočené v čaji. Tak jsem mu udělala mlíčko. Vrhnul se na to jako hladové štěně a vypil celých 250 ml. Celý zbytek dne proběhl naprosto v klidu. Totéž se bohužel nedá říct o noci, Tomášek vstal totiž už v půl páté.

Kolem půl jedenácté odjíždíme z Motola směr Mrázovka, slíbili jsme paní logopedce, že se tam cestou zpět stavíme. Vyplnili jsme pár formulářů, pobrali jsme další informace a dostali objednávku na implantát. Každopádně ta nejdůležitější je, že budeme potřebovat 27.000,- , abychom mohli dokoupit další důležité příslušenství, které nám ulehčí práci s CI. No, jsem zvědavá, kde na to vezmeme.

26. ledna 2011   Naprosto úžasné překvapení

Jako každý večer zapnu počítač a automaticky se přihlásím na BOL a tam na mě čeká tajuplný vzkaz:

Ahoj Kačko,

prosím, přečti si příspěvek výše, děkuji moc, držím Vám palečky, ať vše dobře dopadne.

Jana"

Napnutá jak kšandy jsem si šla příspěvek přečíst a asi hodinu jsem se nemohla uklidnit. Bulela jsem a bulela.

Milá Kačko,

jedna úžasná Bolka - Voraba - přišla s ještě úžasnějším nápadem. Moc by se nám líbilo také házet Bublince penízky do pokladničky. Myslíš, že bychom Tě mohli poprosit o napsání čísla účtu, kam Tomáškovi můžeme přispět na nákup baterek do sluchadel? Po vybrání si penízky může Tomášek hodit sám do pokladničky.

Děkuji předem, že můžeme takto přispět na smysluplnou a konkrétní užitečnou věc."

Už chápete? Prostě tahle bláznivá Baruš, která v té době neměla zrovna lehkou rodinou i finanční situaci přijde s takovým nápadem. A protože Bol je plný kamarádek, kterým není lhostejné cizí trápení, tak neuběhl ani měsíc a vybralo se celých 31.378,- Kč. Takže jsme měli nejen na ovladač s nabíječkou, ale i nabíjecí akumulátory s nabíječkou. Prostě naprostý luxus. Mimo to nám zbylé korunky pokryly poplatky v nemocnici, ochranou helmičku, kterou Tomášek potřeboval po operaci a odborné knížky, které nám každý den pomáhají. Za tohle všechno patří Bolkám náš obrovský dík a každá z nich má u mne schovanou obrovitánskou laskavost do konce svého života.

25. března 2011 - Už máme termín operace

Ten den jsem byla s Tomáškem na návštěvě u kamarádky Elišky a na otočku jsem jela domů vyzvednout další kamarádku do našeho babince a tak jsem se stavila rychle doma ve schránce, kdyby tam na nás čekalo nějaké překvapení. A ono čekalo. Našla jsem dopis s termínem operace. Byl naplánován na 18. dubna.

20. dubna 2011 - Obrovské zklamání

Nemá smysl to tu dlouze rozepisovat. Prostě jedeme domů, protože je Tomášek nemocný. Z nosu mu tečou žluté nudle a má zarudlý krk. Jsme strašně zklamaní a smutní.

23. 4. 2011 - Druhý termín operace

Už máme náhradní termín operace. Jen s měsíčním odkladem, jen mě moc trápí, že je Tomášek nemocný, snad se nám povede ho brzy vyléčit.

Příští týden se můžete těšit na pokračování příběhu aneb Jak Tomášek ke kochleárnímu implantátu přišel.

 

Po dramatických událostech předchozích dní se nám přeci jen povedlo dostat se k tomu okamžiku, kdy Tomášek odjel se smíchem na operační sál a moji blízcí se proměnili v hromádku nervů a já jediná snad byla klidná. Dnes už vím, že na mě úžasně zapůsobila osobnost pana docenta Kabelky, který se mnou před operací hovořil.

Jistě Vás bude zajímat, jaké dramatické události mám na mysli. Mezi oběma termíny operace byl pouze měsíc, což by měla být dostačující doba pro vyléčení jedné malé virózy. Jenže zbývalo asi deset dní do operace a Tomášek stále nudlal a naše pediatrička byla v klidu. Samozřejmě jsem jako správně vynervovaná matka probíhala situaci tady na Bol a dostalo se mi rady od Nadi, abych zašla na ORL. Poslechla jsem a hned druhý den mazala. Díky tomu byl Tomášek včas vyléčen. Tím však naše útrapy a nervy neskončily. Naše paní doktorka Tomáškovi udělala předoperační vyšetření a teprve den před operací nám řekla, že má Tomášek špatné výsledky krevní srážlivosti. Já nemám zkušenosti a tak jsem se zeptala a zjistila jsem, že jí to muselo pěkných pár dní ležet na stole a ji vůbec nenapadlo nám to zavolat. Naštěstí jsem nezpanikařila a zareagovala s chladnou hlavou a tak jsme nakonec do Motola na operaci jeli. Udělali nové krevní testy a ty už vyšly dobře. Bohužel pro nás to byl už druhý signál, že paní doktorka asi pro nás nebyla ta pravá volba. Po všech ostatních stránkách jsme s ní byli velice spokojeni, ale tohle nám prostě vadilo.

Vzpomínám si, že to bylo kolem třičtvrtě na dvanáct, když se otevřely dveře a sestřičky mi přivezly moje malé miminko s opuchlým obličejíčkem a ovázanou hlavičkou. Strašně plakal a chraptěl. Ze zkušenosti z předoperační hospitalizace jsem měla připravený dudlík, lžičku a hrníček s čajem. Namáčela jsem dudlík a dávala mu ho k hubince, až si ho vzal. Když se trošku uklidnil, tak jsem obvolala všechny své blízké, že už je hotovo. Než jsem dotelefonovala, tak se Tomášek probudil a byl hodně neklidný. Sestřička ho měla na monitoru, takže netrvalo dlouho a přišla s injekcí na bolest, ale Tomáškovi se nedaří usnout. Sundala jsem mu z hrudníku nalepená kolečka od monitoru ze sálu, odepla identifikační pásek, ale pořád se mu neulevilo, tak namáčím žínku a celého ho otírám. Nakonec usíná s mojí rukou přitisknutou k hrudníčku. Aby všechno neprobíhalo tak hladce, tak jsem zažila i pernou chvilku, kdy mu v krčku zaskočil hlen a vynechal v dýchání. Monitor se rozječel a než jsem se stihla vyděsit, tak přilítla sestřička a zakročila.

Po dvou hodinách se Tomášek vzbudí a hadrovýma ručkama mi ukazuje, že chce pít. Už smí, tak mu po lžičkách dávám čajík, strašně hltá, ale už je klidnější. Přichází paní doktorka, která byla u operace, aby mi řekla, že všechno proběhlo v pořádku. Pomaloučku pokračujeme v pití čaje, navečer už má slíbené mlíčko. Vypil celý čtvrt litr, leží v postýlce, drží mě za ruku a saje, zase je to moje malé miminko.

Zbytek týdne probíhá v relativním poklidu, Tomášek má rozházené spaní, takže budíček v půl páté ráno a následné nečekané usnutí v půl deváté není nic divného. Pomaloučku se vracíme do svého rytmu. Pátý den smíme na kratičkou procházku po areálu nemocnice, Tomášek výská nadšením, já už tolik ne, protože se mi snaží vyskočit z kočáru a běhat sám.

Už uplynulo sedm dní a my se pomaloučku chystáme domů. Ráno probíhá poměrně hodně hekticky, protože je naplánovaná spousta zákroků a operací. Při ranní vizitě Tomáškovi vyndají stehy z hlavičky, v oušku mu naštěstí zůstávají, protože jsou vstřebatelné. Nevím, jak by mu je tahali ven.

Tatínek si nás vyzvedává, bohužel ani nemáme šanci se nějak v klidu rozloučit se sestřičkami, protože mají fakt moc práce.

2.června 2011 - Neurologické vyšetření

V Motole mě trošku vyděsil jeden pan doktor, kterému se nějak nezdálo, že Tomášek ještě ve dvou letech nechodí. Tak jsem ho raději objednala na kontrolu na neurologii. Paní doktorka mě naštěstí uklidnila, Tomášek se vyvíjí velmi dobře, jen prostě trošku pomaleji. Mám mu dát čas, chodit začne sám, až se na to bude cítit. Fyzicky může začít chodit kdykoliv, psychicky se asi ještě necítí. No, tak mu dáme čas.

17. června 2011 - Nový pediatr, atrapa řečového procesoru a kontrola na ORL po operaci

Důvod pro změnu pediatra jsem už popsala výše, takže se k tomu raději ani vracet nebudu. Nový pan doktor na nás působí opravdu velmi dobře a Tomášek si ho taky velice rychle oblíbil, což je opravdu dobře.

Volala jsem na kliniku, že už bychom potřebovali termín nastavení a také atrapu řečového procesoru, aby si Tomášek před první nastavením zvyknul na novou věcičku na hlavičce. Musíme být ale trpěliví, protože atrapy mají pouze dvě a implantovaných dětí je docela dost. Občas umím být dost netrpělivá, když se jedná o něco, co moc potřebuji a tentokrát se mi to vyplatilo. Telefonovala jsem na poštu, protože jsem čekala balíček, který už měl dávno přijít a díky tomu jsem zjistila, že na poště už skoro týden leží celkem dva balíčky a v jednom je atrapa řečového procesoru. Výrazy pro novou brigádnici na poště nejsou publikovatelné, tak si je raději nechám pro sebe. Tomášek je zlatý a šikovný, nasadím mu atrapu procesoru a asi po dvaceti vteřinách bojování si ho nechá na hlavičce a víc ho nezajímá.

Kontrola na ORL dopadla taky dobře. Tomášek potřeboval nutně vyčistit to implantované ouško, protože tam měl spoustu mázku smíchaného s dezinfekcí a neuhlídala jsem ho a tak si to zašťoural do ouška. Měla jsem strach, že bude vyvádět, ale naštěstí je hodný. Je prostě úžasný.

20.června 2011 - První nastavení aneb jak se Bublinka slyšet učí

Tento den bude navždy pro naši rodinu jedním z nejkrásnějších, tedy vlastně až po 13. červenci 2009, kdy se náš syn narodil. Tento den jsme si jeli do Prahy vyzvednout vnější část kochleárního implantátu a Tomášek poprvé uslyší své „cosi“.

Přiznám se dopředu, že jsem měla pořádný strach a ještě pořád ho vlastně mám, protože jsme "pole neorané" a tak můžeme snadno udělat chybu a napáchat tak nějaké škody, aniž bychom chtěli. Načteno něco mám, koneckonců jsem nějaké korunky od Vás použila i na nákup odbornější literatury, abych nebyla úplně mimo. Jenže teorie je od praxe hodně vzdálená.

Při kontrole u foniatra jsme se dozvěděli, že se Tomášek letos dokonce smí koupat v bazénu, ale musí tam být opravdu čistá voda. Měla jsem radost, protože si neumím představit, že bych ho celé léto držela od vody.

Po svačině a inventuře hraček v čekárně se jde na věc. Taková trošku větší místnost s velikým stolem, hračkami, počítačem. Náš pan inženýr, který se nám bude věnovat, je velmi příjemný pán sympatického vzhledu a líbil se mi okamžitě. Pánů inženýrů je tam samozřejmě více a všichni jsou vedeni pod ČVUT, to na mě udělalo také veliký dojem. Přeci jen je to prestižní škola. Naše paní logopedka nás usadila kolem stolu a zaujala roli zabavovatelky a naložila Tomáškovi hračky a snažila se ho zaujmout. Pan inženýr mi mezitím podal řečový procesor, který měl místo akumulátoru nasazený kabel, který vedl do počítače. Tomášek maličko zaprotestoval, ale při pohledu na můj obličej mu došlo, že veškeré protesty budou rázně umlčeny, takže musí poslechnout. Zabavil se hračkami a pan inženýr nám vysvětlil, že bude pomaloučku zkoušet pouštět Tomáškovi zvuky a podle toho nastaví tu hranici snesitelnosti. Napřed se nedělo nic. Tomášek si hrál, zvědavě koukal po místnosti a vypadalo to, že nic neslyší. My jsme slyšeli jen takové tlumené tóny, které nás upozorňovaly, že by mohl něco slyšet. Najednou se Tomášek uprostřed hraní zarazil a měl takový divný pohled. A za chvilku znovu, to už jsme bezpečně věděli, že slyší. Chtělo se mi brečet a smát zároveň, ale byla jsem tak užaslá, že jsem se zmohla jen na takový připitomělý úsměv. A tak začal pan inženýr hledat únosnou mez hlasitosti. Tomášek reagoval zvědavým pohledem na takové ty příjemné tóny, nakřivením obličejíčku na ty hlasité a vyděšeným pláčem na ty nepříjemné. Začal hledat místo u mě nebo u Ládíka, aby si ulevil. Chudýsek byl hrozně vyděšený. Nakonec se povedlo najít takovou tu únosnou mez a nastavování skončilo. Ještě chvilku jsme všichni zkoušeli bubnovat na stůl, bubínek, klapat hračkami. Byla to sranda, čtyři dospělí dělají blbosti, aby jedno mrně zareagovalo. :)))  Z procesoru se vyndal kabel, nasadil se tam držák s baterkami a zavěsili jsme procesor Tomovi na ouško a cívku připojili k magnetu v hlavičce. Zajímavé bylo, že Tomášek už nechtěl mlátit s hračkami ani bubnovat na bubínek a vůbec dělat takový ten klasický randál jako vždycky.

Tomášek si hrál a my jsme si přebírali takovou obrovitou tašku, kde bylo všechno příslušenství. Inženýr i logopedka byli překvapeni, že jsme si mohli dovolit vzít si ovladač i akumulátory i s baterkou. Tak jsem vysvětlila, kde jsme na to vzali. Byli velmi překvapeni, že jsou na světě ještě tak hodní lidé.
 

Na základě příběhu Meridene připravila Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Meridene - pokračování příběhu - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • I my máme ten samí problém....Naší 14ti měsíční dcerce teď zjistili těžkou sluchovou vadu....zkoušíme sluchadla, ale zatím bez efektu...pomalu se chystáme na kochleární operaci...mám z toho strach :-(
    Jarušberuš   | 24.11.2012 16:26:28
    Reagovat | URL příspěvku
  • přidávám se k Medox do klubu,taky mám slzy v očích,když o vás čtu,jste hodně silní a Tomášek moc šikovný,tak at vám to jde dál ještě lépe,přejeme hodně radosti a štěstíčka      
    Lenka/79   | 22.03.2012 14:56:06
    Reagovat | URL příspěvku
  • No já jsem tady asi za místní plačku. Ale hned jsem si vzpomněla jak jsem to tehdy s tebou prožívala a už u tvého blogu brečela 
    Je to hrozně dojemný a krásný příběh.
    medox   | 14.03.2012 16:48:02 | Reakcí: 3, poslední: 20.03.2012 19:34:21
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Neboj, nejsi v tom sama. Když se probírám starými blogy, tak bulím jak želva.      
      Meridene   | 15.03.2012 07:31:41
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        picla to slečna za mě tak přehazuju na tebe :)

        Ahoj ,dneska jsem četla Tvůj příběh a brečím teda stále,protože máme stejný problém,ale zjistili jsme to teprve nedávno,že Náš malý Tomášek,kterému je 18 měsíců neslyší ještě teď se stím nemůžu vyrovnat natož tomu uvěřit,díky špatným doktorům to vím až teprve teď,chtěla bych se stebou nějak zkontaktovat ohledně jak jste dopadli a pokračujete s kochleárem škoda,že bydlíš až v Praze nemám tu nikoho se stejným problémem,připadám si jako ve špatném snu přesně jak popisuješ své pocity Ty,jestli můžeš napiš mi prosím Můj email barcakovajanca@email.czděkuji ahoj Janča
        Maroška 20.03.2012 18:59:31
        medox   | 20.03.2012 19:34:21
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj ,dneska jsem četla Tvůj příběh a brečím teda stále,protože máme stejný problém,ale zjistili jsme to teprve nedávno,že Náš malý Tomášek,kterému je 18 měsíců neslyší ještě teď se stím nemůžu vyrovnat natož tomu uvěřit,díky špatným doktorům to vím až teprve teď,chtěla bych se stebou nějak zkontaktovat ohledně jak jste dopadli a pokračujete s kochleárem škoda,že bydlíš až v Praze nemám tu nikoho se stejným problémem,připadám si jako ve špatném snu přesně jak popisuješ své pocity Ty,jestli můžeš napiš mi prosím Můj email barcakovajanca@email.czděkuji ahoj Janča
      Maroška   | 20.03.2012 18:59:31
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Krvácení mimo cyklus

| Galeko | dnes, 15:59
Dobrý den, je mi 21 let. Beru pravidelně antikoncepci Belanette. Vždy jsem měla pravidelný cyklus. Tento měsíc jsem začala mírně krvácet týden před očekávaným příchodem menstruace. Probíhá mírná bolest, stejná jako předmenstruační bolesti. Začala jsem poslední měsíc často cvičit, mohlo by to mít spojitost? Je nutné navštívit lékaře?
Moc děkuji

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce