Honafa aneb jak se žije v domácnosti

Jak dlouho už jsi v domácnosti?

Letos v květnu to bylo již 15 let. Doma jsem tehdy zůstala kvůli rizikovému těhotenství s Gabkou. V červnu toho roku také zavřeli obchod, ve kterém jsem pracovala. Bylo mi 22 let a o kariéře jsem nesnila. Chodila jsem do práce, protože Martin studoval vysokou školu a já jsem ho v podstatě živila.
Začátky byly těžké, byli jsme úplně bez peněz a tehdejší mateřská byla něco kolem 2000,- Kč. To vystačilo tak akorát na plenky. Martin pak naštěstí dostudoval a začal nás živit.

Co tě dovedlo k rozhodnutí zůstat doma i po mateřské?

Když mi po 4 letech skončila mateřská, tak už Martin při práci podnikal a peněz jsme měli dost. Dokonce si v práci bral i dlouhodobé neplacené volno, aby byl doma s námi. Neměla jsem tak žádnou motivaci, abych šla znovu pracovat. Navíc jsem se neměla kam vrátit, nikdo mi místo nedržel.
I přesto jsem stála na rozcestí - buď další dítě, nebo práce až do důchodu. Začala jsem tedy pracovat u taťky ve firmě jako poslíček. Sem tam jsem zašla na úřad, na poštu nebo někam něco vyřídit. Byla to taková práce nepráce, ale počítalo se to do důchodu a mně to navíc dalo čas se rozhodnout.
Když pak Gabka končila školku a my se připravovali, že doma budeme mít prvňáčka, otěhotněla jsem s Honzou po IVF. Měla jsem hodně rizikové těhotenství, a tak jsem pobývala i v nemocnici. Martin se mezitím staral o Gabku, věnoval se práci, kde se mu dařilo a začal více vydělávat. Jenže byl čím dál tím míň doma.

S tatínkem na cestách…

Honza se nám narodil v půlce srpna a Gábuš začala v září chodit do školy. Mě tak začal maraton, který v podstatě trvá dodnes. Život mi začal strašlivě rychle utíkat, a já jsem proto na sobě začala pracovat. Z bezvýznamné puťky, které bylo vše jedno a každý s ní manipuloval, jsem se stala samostatnou uvažující, organizující maminkou. Hodně jsem s dětmi cestovala, přestavovala byt. Věnovala jsem se maximálně dětem. Martin byl pořád v práci, když bylo někde třeba zprovoznit nějaký stroj nebo nějakou továrnu, jel tam. Ve svém oboru totiž patří ke špičce. Pro nás to znamenalo, že s námi nebyl třeba o víkendech, na vánoce nebo když měly děti narozeniny.

Jak fungoval váš vztah?

Když jsme spolu byli něco přes 10 let, hodně jsme se odcizili. Já jsem v té době pobývala hodně na chalupě s dětmi. Jednou jsem se vrátila z chalupy, to byl zrovna úplněk, a my jsme zažili magickou noc, ze které vzešla Zuzi. Nebrala jsem antikoncepci, protože mi můj doktor tvrdil, že otěhotnět nemůžu. Byla jsem moc šťastná, i když bych si miminko přála o trochu později. Honza byl ještě hodně malinký, v té době mu byl rok a půl. A mně vlastně nic nechybělo.
Po narození Zuzanky jsme už zase byli krásná dobře fungující rodina. Martin hodně pomáhal a v jeho práci nyní hrozilo, že firma skončí. Když byl Zuzi rok, tak se tak stalo. Jak už jsem ale psala, Martin patří ke špičce ve svém oboru, a tak se o něj firmy praly. Nakonec u něj zvítězila firma, která slibovala časté cestování, případně možnost přestěhování se do ciziny. Cestování opravdu přišlo a Martin skoro dva roky nebyl doma.
V tu dobu jsem se naučila pracovat třeba i s počítačem, mým koníčkem se stalo vaření a tvorba nových receptů. Vše pokračovalo dobře až na to, že Gabka přešla do puberty a já na ní byla sama. Martin díky dietám vydělával hodně, a když tu byl s námi, tak ji rozmazloval. Když pak odjel, bylo to s ní ještě horší. Mít hodně peněz taky není výhra, skutečně to kazí charakter.

Plánuješ ještě zůstat doma?

Když mi v Zuzčiných 4 letech skončila rodičovská dovolená, tak byl Martin zrovna dlouhodobě pryč a bylo jasné, že v takové situaci si práci hledat nemůžu. Proto mi vyhovovalo, že můžu zůstat v domácnosti. Nikdo mi nic nedá, ale nemusím nic platit. I když se to nepočítá do důchodu, jsem ráda, že jsem doma.
Zuzi už chodí rok do školky a já pořád nic nestíhám. Kolikrát nemám ani čas se najíst. Honza chodí do první třídy a Gabka vyvádí v pubertě věci, že do práce chodit nemůžu. Musím je tu všechny hlídat. Martin v současnosti pracuje na projektu a až jej dodělá, pojede na rok do Číny. Z toho důvodu se na něho spoléhat nemůžu, může odjet ze dne na den.
Doma mi nic nechybí, proto se do práce nehrnu. Nenudím se, žiju bohatý život, plný zvratů a překvapení. Děti jsou mými partnery a já jsem moc ráda, že jsem s nimi. Opravdu se mi po práci nestýská.

Jak se na tebe dívá okolí?

Hodně lidí se diví, že jsem se obětovala dětem a manželovi. Že jsem slepice, která jen vaří a uklízí. Vlastně jsem dost terčem pomluv a posměchu.
Mně je doma dobře. Čas si organizuji podle sebe. Nikdy děti nezklamu, nestane se, že bych někam nepřišla, nebo že bych na ně neměla čas nebo sílu se jim věnovat. Taky se ale pochopitelně starám o sebe a o svoje zájmy a koníčky.
Musím říct, že jsem úplně jiná než před 15 lety. Dozrála jsem, doplnila si mezery ve vzdělání. Ucelila jsem si názor na život. Rozhodně jsem doma s dětmi nezblbla a nestala se ze mě slepice.

Jaký je pohled manžela na to, že je tvou prací péče o rodinu – oceňuje to?

Martin je moc rád, že jsem doma. Já mu čas od času vyhrožuji, že půjdu pracovat nebo že mě to doma nebaví. On je z toho smutný a přesvědčuje mě o tom, že mně dětí potřebují a že mám doma zůstat ještě alespoň rok. Nikdy od něj ale neslyším řeči typu, že on vydělává atd. Místo toho mě chválí, že to vše zvládám. Až ale někdy do práce půjdu, tak mu to určitě vadit bude.

Jak přesně vypadá některý z tvých dnů – co všechno děláš?

Mám dny rozdělené, každý den je jiný. Víkend je pro mě hodně pracovní a vzpamatovávám se z něj celé pondělí. Popíšu vám třeba úterý, tak jak jej prožívám já.
Ráno vstávám s dětmi a vypravím je do školy. Když odejdou, tak odvedu do školky Zuzi. Po cestě zajdu nakoupit. Když pak přijdu domů, tak poklidím. Většinou mám tak do půl jedenáct volno. Potom zajdu pro Honzu a Zuzku. Ve škole se často vidím s paní učitelkou, takže mám o Honzovi přehled. S Honzíkem jdeme pro Zuzku do školky a pak všichni společně domů. Doma připravím oběd a Honzovi pomůžu s úkoly. Mezitím přijde ze školy Gabka, naobědvá se a řekne mi, co bylo ve škole. Poté už přijde domů Martin. I on se nají a řekne mi, co je nového. Pomáhá mi v kuchyni, umyje nádobí, poklidí kuchyň nebo uvaří kávu. Stráví nějaký čas s dětmi. Já jdu poté zpět do kuchyně, kde začnu připravovat jídlo na další den, dopoledne to totiž nestíhám. Někdy mi děti pomáhají. Kolem 7. hodiny večeříme, děti se jdou koupat, uklidí si pokojík. Všechno se stihne tak, abychom se všichni mohli v 8 hodin společně koukat na televizi. Kolikrát se ale místo sledování filmu raději bavíme. Každý řekne, co se mu během dne přihodilo atd. Když náhodou u televize děti usnou, přeneseme je do jejich pelíšků. S Gabkou pak probíráme i závažnější témata. Martin chodí obvykle spát kolem půl desáté. Pak jde i Gabka a já jsem ráda, že mám „klid“.
Je to takový typický den, ale samozřejmě ne všechny dny jsou stejné. Většinou dopoledne někam zajdu a odpoledne zase jdu někam společně s dětmi. Někdy si děti hrají samy, někdy naopak hodně zlobí.



Spolu s Honafou zpracovala Věra Tautová
 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Honafa aneb jak se žije v domácnosti - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Gábi, pěkně napsané a popsané    
    Taky tě moc obdivuji, já bych to nedala, takovou makačku, jsem ráda, že se s chlapem alespoň trochu střídáme  
    Raději si jdu odpočinout do práce    
    Jen tak dál, jsi super maminka          
    Small   | 05.07.2010 13:21:51
    Reagovat | URL příspěvku
  • Hezky napsané. Taky jsem doma se třema roubířema a jsem maximálně spokojená. Někdy dost utahaná, ale šťastná, protože mám právě vždycky na děti čas a nemusím je odhánět, abych stihla domácnost nebo pracovní záležitosti.  
    ejoja   | 28.06.2010 13:31:27
    Reagovat | URL příspěvku
  • Gabi, je dulezite delat to, co te bavi. Je videt, ze jsi spokojena a urcite budes mit s detmi moc hezky vztah, az budou velke. protoze deti si pamatuji, kdo s nimi byl a staral se o ne. Tak at vam to doma klape a vsechno zvladas nadale jako doted 
    janasmile   | 25.06.2010 20:09:55
    Reagovat | URL příspěvku
  • Gábi jste super rodinka      a jak píše zajíc 100% maminka.
    Zuzbr   | 25.06.2010 16:03:27
    Reagovat | URL příspěvku
  • Taky před tebou smekám,pro mě jsi Mamka s velkým M,přesně jak už tady psaly holky,rozhodně žádná slepice nebo domácí puťka. Moje mamka s náma taky byla doma,dělala u toho domácí práce a bylo to bezva dětství,přesně jak píšeš,nestalo se že by neměla čas někam přijít a tak. Takže držím pěsti aby vám to doma klapalo i nadále takhle skvěle      
    veru.m   | 25.06.2010 14:37:26
    Reagovat | URL příspěvku
  • Mi se to libi
    proste jsi 100% maminka
    zajic   | 25.06.2010 14:30:03
    Reagovat | URL příspěvku
  • Gábi,je to pekný kolotoč,ale nevím si představit jak sa dá ešte lepšie prežiť život.     
    nathalis   | 25.06.2010 12:53:23
    Reagovat | URL příspěvku
  • Takové zkušenosti zatím nemám, ale myslím si, že starat se o tři děti a o domácnost prakticky sama je někdy mnohem náročnější, než chodit každý den do práce.
    delinková   | 25.06.2010 10:03:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Gábi, klobouk dolů. Je vidět, že v tom máš i podporu manžela.
    Calamity J.   | 25.06.2010 08:50:24
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobry den.Mela jsem pred menstruaci vždy tak 10dni spineni,z toho ma doktorka usoudila,ze mam nedostatek progesteronu takže nasadila Utrogestan.V te dobe jsem vsak byla asi už těhotná,takže jsem užívala pouze v jednom cyklu......Tehotenstvi vsak neprobihalo dobre,takže cca v 6 tydnu se plod přestal vyvíjet a v 9 tydnu jsem podstoupila revizi.Nemela jsem behem tehotenstvi ani zadne priznaky.Mohu poprosit o názor jak moc se mohl podílet nedostatek progesteronu na potratu?V těhotenství jsem Utrogestan nebrala.Dekuji moc!

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce