Dejmalka a její předčasně narozená dcerka

V nově otevřeném diskuzním tématu „Dítě: Předčasně narození, vrozené vady, opožděný vývoj, Vojtova metoda“ jsme zaregistrovali příběh předčasně narozené Danielky. Zkontaktovaly jsme proto její maminku a ona souhlasila s tím, že se s námi o jejich příběh podělí.

Svatba

Po 3424 dnech známosti,
z toho 329 týdnech společného soužití,
z toho 14 měsících ve vlastním,
zlegalizujeme své dosavadní počínání
v kapli Nejsvětější trojice na Hrubém Rohozci,
neboť jsme se rozhodli, že ten
desátý rok se stane prvním manželským
na několik příštích desetiletí,
klidně i více než jedno půlstoletí.

Takto světu oznámili, že se budou brát. Přečtěte si, jak příběh pokračoval.

Je čas začít se pokoušet miminko

Ani ne rok po svatbě, jsme se rozhodli, že začneme zkoušet mimi. Já vlastně ještě ani dítě nechtěla, protože jsem právě dokončila teprve první ročník dálkového studia na VŠ. Ale právě, jak člověk slyší okolo ty příběhy, že otěhotnět není jen tak. Tak jsme vzhledem k našemu věku a ne moc dobrým dispozicím začali, abychom měli kdyžtak pár let na běhání po doktorech. Manželovi bylo v té době 39, mě 29. Ani jeden žádný sportovec, oba nadváhu a kuřáci od dětství.
2 měsíce před vysazením HA jsem přestala kouřit, pomocí akupunktury, homeopatik a nikotinových žvýkaček. Nevím, co zabralo nejvíce, asi to že jsme odjeli na dovolenou do Rakouska bez cigaret.:-)

22. srpna 2008, jsem si naposledy zobla HA, prostudovala návody a postupy na internetu, že si mám po akci aspoň 15 min poležet apod., dělala si ovulační testy...

Nedočkavec jsem si dělala testy gravidity, div že ne už druhý den po každé souloži. Ty samozřejmě vyšly negativní. Už jsem se smiřovala s tím, že to nevyšlo, že by to byl přece zázrak hned na poprvé. A pak se tam ta druhá čárka objevila. Nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Uvěřila jsem, až když mi to potvrdila gynekoložka. Na větu, kterou pronesla potom, co jsem jí řekla, že mi asi nastydly vaječníky, nikdy nezapomenu. „Vaječníky vám nenastydly, to ony tak makaj, protože jste těhotná.“

Průběh těhotenství

První trimestr nás s manželem opět ohromně sblížil, společné tajemství, kdy jsme se skoro předháněli, kdo řekl lepší vyhýbavou odpověď na otázku, jestli čekáme. Nevolnostmi jsem netrpěla, jen trochu nechutenstvím, maso a čokoláda mi smrděly. Takže jsem jedla jen pomeranče, smažák, brambory na loupačku, zapečenou brokolici se sýrem, cuketový koláč apod.



Začaly se ale projevovat hormony v práci. Spolu s počínající hospodářskou krizí mi tam „všichni ti rozhodnutí neschopní chlapi“ lezli příšerně na nervy. Párkrát jsem se i rozčílila tak, že o mě až kolegyně dostaly strach, abych nedostala infarkt. Celá rudá, rozklepaná ještě hodinu po výměně názorů s vedoucím výroby.

Začínají problémy

Ve druhém trimestru začaly dle gynekoložky běžné problémy, placenta níž, začala jsem špinit, tvrdla mi děloha. CS 2. Asi i těmi stresy, nemohla jsem vůbec spát. Pracovala jsem ale ještě měsíc, protože jsem musela předat svoji agendu, i když mi to OG nedoporučila. Kvůli krizi jsem ji nepředávala jednomu člověku, ale šesti kolegům. (Bylo to opravdu krátkozraké. Cca za půl roku mou pozici nově obsadili a agendu znovu sjednotili.)

Magnézium zabralo rychle a velmi dobře, takže jsem tu bodavou bolest už nepociťovala, cítila jsem se velmi dobře, ale už jsem se těšila, že z práce vypadnu. Byla jsem psychicky opravdu vyčerpaná. Jinak bych asi pracovala dál.

Začátkem 3. trimestru, cca ve 29. týdnu jsem opět začala pociťovat bolest v podbřišku. OG mi sdělila, že se pravděpodobně jedná o Braxton Hicksovy kontrakce, kdy děloha jakoby trénuje na porod.
Jako prvorodička jsem opravdu netušila, že těhotenství není nemoc a že tedy nemá bolet. Takže jako husákovo dítě, zvyklé zatnout zuby, jsem si více nestěžovala a držela.

Poslední cesta do školy

V pátek 3. dubna 2009 (32+0) jsem jela do Liberce na přednášku a zároveň opakovaný zápočet z NJ za zimní semestr. Ráno mě po cestě na autobus opět přepadla urputná bolest, kdy jsem si říkala, že mám snad slepák a že snad na ten autobus nedojdu. Ale rozchodila jsem to a jela do školy. Ve škole vše pohoda, užívala jsem si, že už nechodím na záchod každou chvilku jako ve druhém trimestru. V 16:00 jsem měla vše odbyto, šla jsem do oblíbené hospůdky u školy na limču, než mi pojede v 17:10 autobus domů.

Prasklá plodová voda a převoz do nemocnice

Cca v půl páté, když jsem se už chystala platit, mi praskla plodovka. Já myslela, že jsem se počůrala, volala jsem manželovi, aby brnkl švagrovi, který bydlí v Liberci, ať mi přinese nějaké tepláky. V tu chvíli přišla pinglice, „kýbl jste asi nevyčůrala“ a vedla s sebou 2 sestřičky z nemocnice, které tu shodou okolností něco oslavovaly. Zavolali mi sanitku a v pět už jsem byla na příjmu. Jedna z prvních věcí, které mi tu doktor řekl, bylo „to jim nebylo v poradně divné, že nepřibíráte, i tlustý ženský přibíraj“ Přibrala jsem jen 0,5kg. Což ovšem není ani rozdíl mezi téměř letními kalhoty a těhotenskými manšestrovými lacláči. (den po porodu jsem měla o 7kg míň než před otěhotněním).

Měla jsem vlastně štěstí, stát se mi to doma, kde bych byla sama, tak opravdu nevím. Navíc by mě vezli do Turnova, tam řekli, že mě nechtějí a odvezli by mě nejspíš do Hradce Králové, kde většinou předčasně rodí Semilačky, i když už hodně dlouho jsme součástí kraje libereckého.

Jak situace vypadala při příjmu?

CS 0, děloha absolutně klidná, žádné kontrakce. Díky tomu však měli dost času mi napíchat kortizol na dozrání plic miminka. Od pátku do neděle ráno jsem byla připíchnutá na kapačkách, většinou v nich byla antibiotika. Protože jak mi bylo sděleno, nejčastější příčina předčasných porodů je infekce, která naruší plodový obal a čípek bohužel není špunt. Pravou příčinu jsem se dověděla až za měsíc z propouštěcí zprávy Danielky. Opravdu to byla infekce. Měly jsme ji holky obě, bakterie E-coli v moči. Tato bakterie je tam přítomna většinou při zánětech močových cest. Mým jediným příznakem ale byly pouze ty bolesti v podbřišku.

Danielka je na světě

Danielka se narodila v neděli 5. dubna 2009 po vyvolávačce, vážila 1920g a měřila 40cm. Hned nám ji samozřejmě „ukradli“ do inkubátoru na neonatologickou jednotku. Manžel ji viděl hned, já až druhý den. Ani placenta totiž nechtěla ven, chtěla dál vyživovat mimi. Takže její škrábání a následné šití nepřipravených porodních cest trvalo déle než porod samotný.



Tím, že jinak vývoj plodu probíhal, jak má, neměla Danielka vůbec žádné následky, od začátku sama dýchala, žádné potíže, jen týden brala také ATB na to E-coli. Ani moc žloutenku neměla, čekali jsme jen, až bude schopna si udržet svou vlastní tělesnou teplotu a vyvine se pořádně sací reflex. Laktaci jsem si rozjížděla sama, až jsem si nadělala modřiny svou urputností, ale povedlo se. První přiložení bylo bohužel neúspěšné, protože jsem teprve měsíc před porodem začala formovat vpáčené bradavky, které sice teď byly už jen ploché, ale pro Danielku stále nepolapitelné. Cca do 2 měsíců jsme krmily jenom odstříkanou mateřinkou a pak jsme více než měsíc přeučovaly na prso. Povedlo se, stále plně kojíme. V té době jsem jen odstříkávala a vyvařovala lahvičky. Nakupoval, vařil, žehlil apod. manžel, kterému to přišlo také jako samozřejmé. Nemít v něm tuto oporu, možná bychom to nezvládly.

Danielka smí konečně domů, ale netrvá dlouho a musí se nakrátko do nemocnice vrátit

24. dubna jsme si ji konečně vezli domů. Žádné návštěvy jsme ale nepřijímali, dokud nebude mít aspoň 2,5kg. Nejvíc smutná z toho byla moje mamka, která to velice prožívala, protože se uměla velice vcítit, vzhledem k tomu, že mou sestru rodila ve 36. týdnu. Z 28. na 29. 4. jsme zažili šok. 2x se spustil monitor dechu a opravdu nedýchala, začala dýchat, až když jsem jí vzala na ruce. Volala jsem ráno lékařce, ta nás po konzultaci s Libercem odeslala sanitkou zpět. Danielka měla nález na plicích, který způsobil tu poruchu dýchání, pravděpodobná příčina: vdechnutí mateřského mléka. Opět nasadili antibiotika. Protože se víckrát už monitor nesepl, pustili nás po třech dnech pozorování domů.

Jaký byl dále Danielčin zdravotní stav?

Vše probíhalo normálně, hlídali jsme pupeční kýlu, kterou mají všichni nedonošenci, krmili, dávali  vitamíny. Kromě Vigantolu a Kanavitu i Acidum Folicum a Pyridoxin a Maltofer (železo, všichni nedonošenci mají anemii). Absolvovali kyčličky bez problémů, ušní - neboť jak byla malinká, nešlo zkontrolovat už v porodnici - a kontrolu očního pozadí. Na kontroly na oční budeme chodit až do dvou let, neboť vysoké procento nedonošenců mívá s očičkama problémy. Zatím to vypadá vše v pořádku, první tři měsíce jsme jezdily každý měsíc, pak až v šesti měsících, kdy měřili i dioptrie, a další kontrola bude až v roce.

Začínáme s Vojtovou metodou

Ve dvou měsících, po první kontrole u neurologa, jsme začaly cvičit Vojtovku. Diagnostikovali nám predilekci, hypotonii (ochablá záda opět mají snad všichni nedonošenci), a tendenci k extrémním kinesám (předváděla šílené záklony), přitom byla celá stažená - umýt jí podpaží byl opravdu boj. Cvičily jsme poctivě 4x i 5x denně. Na kontrole v 6 měsících už byla predilekce pryč, dohnala vrstevníky, ale stále má slabá záda. Takže ve cvičení pokračujeme, neboť kdybychom přestaly, mohla by mít v budoucnu lordozu nebo skoliozu. Ale už cvičíme jen 3x denně.

Skoro vše nám posunuli podle gestačního věku (podle temínu porodu). Především očkování. Proti TBC půjde dokonce až po roce, neboť kvůli častým reakcím na toto očkování, a její nízké váze řekli, že je menší riziko nákazy, než následky v případě alergické reakce. Stejně tak první příkrmy. V jejím případě ano, někdy se nemusí, podle příčiny a je to kvůli jistotě dozrání vnitřních orgánů.
Takže nás dětská moc chválí, že stále kojíme i v létě jsem jen kojila, žádný čajík. Protože i ten je zátěž na ledviny. MM je ideální na trávení a tím jsem snad trochu pomohla vyrušit její budoucí možné choroby, doufám, čas ukáže. Je totiž časté, že pokud je příčina např. zánět močových cest, trpí touto chorobou a sklony k zánětům ledvin dítě po celý život. Toto jediné byl problém vysvětlit starší generaci, chtěli jí už ve dvou měsících dávat příkrmy, aby brzo přibrala, a zároveň se skoro cítili uraženi, že je nutím si dezinfikovat ruce než na ni šáhli (přitom to není tak dlouho, co tu byla epidemie žloutenky z nemytých rukou).

Zatím je naštěstí stále zdravá, až na pár rýmiček, které ale nebyly infekční (pouze bílá) nás opravdu nic nepotkalo. Danielka roste sice pomalu, ale jak se říká, užíváme si déle malé miminko. Prý je akorát, ale já bych ji chtěla mnohem, mnohem baculatější :-). Dělá nám jenom radost, šikulka už zkouší lézt, to prý ale mít ty kila, co bych jí přála, zas nezvládla.



Tím, že je takováhle šikulka, zůstává stejný náš plán mít druhé do dvou let. Nebojíme se, máme potvrzeno, to co jsme stejně věděli vždycky, že spolu zvládneme všechno.
 

Když jsi ležela v porodnici a čekala na porod, měla jsi strach?

Strach ne. Spíš zmatek, zoufalství, neschopnost a naštvání, že se mnou nikdo pořádně nekomunikuje. I dlouho potom, po porodu, jsem furt cítila vztek na doktory, že mi nejsou schopni nic pořádně říci. Jestli bude mít následky, jaká jsou rizika. Na Internetu je také minimum informací. Až později z příběhů různých maminek mi došlo, že opravdu záleží na každém dnu a každém genu. Lékaři se bojí sdělovat jakékoliv prognózy, aby se to neobrátilo proti nim, a zároveň v naší republice fungují stále bílé lži. Pro mě osobně byla důležitá jakákoliv informace, to jestli je dobrá nebo špatná měli nechat na mě, ať si to přeberu.
 

Ptala ses pak svého gynekologa, jak je možné, že ho neznepokojilo to, že nepřibíráš? Máš ve svého lékaře stále důvěru?

Neptala. Sdělila jsem jí, že jsem měla E-coli v moči. Její reakce byla, že to v těhotenství bývá často. Jinými slovy mi došlo, že i kdyby mi ty stěry udělala, nijak by to stejně neřešila. Vzhledem k tomu, že jsem z maloměsta a příliš velký výběr tu není, zůstávám u ní. Ale příště při jakékoliv pochybnosti pojedu do porodnice. Radši budu třikrát za hysterku, než si znova zažívat tu nejistotu a strachy po porodu nedonošence.
 

Rodila jsi dost brzy, měli jste již pro mimi vše přichystané?

Ano, vše bylo přichystáno. V den, kdy mi praskla voda, už jen zůstala na sušáku viset nevyžehlená hromada dětských hadříků. Jinak kočár objednaný, postýlka koupená i kolotoč nad ni, monitor dechu doma, taška do porodnice sbalená. Prostě vše. Jako bych to tušila. Dokonce jsem si týden předtím udělala bramborový salát, protože jsem na něj dostala příšernou chuť, jako bych tušila, že na Velikonoce si ho už nedám. Jsem ráda, že jsem se nenechala manželovými řečmi ukolébat, že je času dost, neumím si představit v té hektické situaci mu do telefonu diktovat, co má jít kam koupit, jaké vložky atd.
 

Pokračuješ ve studiu na VŠ?

Ano, ve škole mi vyšli vstříc a dodělávala jsem některé zkoušky ještě v říjnu. Vždy odstříkám a manžel nakrmí z flašky. Tím, že na ní vyrostla, není problém. Prso je teda lepší. Při prvním krmení se prý vždy chvíli vzteká, že by radši prso, ale po chvíli začne pít, protože od tatínka prostě nic jiného nedostane.

Podle příběhu Dejmalky zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Dejmalka a její předčasně narozená dcerka - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • predcasnatko
    krasny clanek :) hodne stesti
    bedna21   | 01.11.2016 16:04:08
    Reagovat | URL příspěvku
  • praju at jste spokojeni a zdravi a mas muj obdiv jak jste vse super zvladli
    versacek   | 07.12.2009 13:46:53
    Reagovat | URL příspěvku
  • Je to správný kulíšek :-)
    Jsi šikulka a samo i tatínek,vypadá to zvládnuté na jedničku.Souhlasím s názorem o lékařích,mám pár zážitků s novorozenecké JIP a co jsem si nevydupala, to jsem nevěděla.Vlastně si pamatuju pouze na úvodní otázku z každého rozhovoru po vizitě? "To je vaše prvé bábetko?" a pak už nevím, nikdo neměl čas...však víš.
    Ať jste už jen v pořádku!!!!!!
    veru-beru   | 05.12.2009 14:05:12
    Reagovat | URL příspěvku
  • Danielka je překrásná....jste fajn lidi....překonali jste to a tedka už si jen a jen užívejte štěstí,které Vám malá bude přinášet a přeji hooodně zdravíčka a sourozence Danielce.Tentokrát už musí vyjít v pohodě,přeji Vám to. 
    petersim2   | 04.12.2009 22:31:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • Je skvělé, že jste si s manželem oporou. Jste moc hezká rodinka, která toho zvládně hodně.     
    Hela   | 04.12.2009 16:18:42
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den, s partnerem jsem měla první pohlavní styk před měsícem ani ne měl kondom a neudělal se do mě. Durhý pohlavní styk s partnerem,měl kondom a pro jistotu se neudělal. Pak došlo k mazlení, penis do mě nezasunul ale jen mi přejížděl penisem od po klitorisu po otvoru pochvy(ale nezasunul) to se také neudělal. Před týdnem o víkendu. Všechny styky co jsem s ním měla nebyl ani pořádný sex bála jsem se docela tak to do mě ani moc hluboko nezasunul. Už měsíc jsem nedostala měsíčky. Mám se začít strachovat ? Mám si udělat test nebo zajít rovnou k doktorovi ? Je mi 15 let. Je to ode mne nezodpovědné ale nevím kam se mám obrátit

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce