Jak jsem k BOLu přišla (Martina85)

Je mi 27 let a dá se říct, že moje generace už vyrostla v éře počítačů a nemá s nimi nejmenší problém. A já jsem i přesto byla až donedávna internetem téměř netknutá.

Když jsem vyrůstala, počítač už nebyl úplně nedosažitelný luxus, ale stále ho ještě neměla skoro každá domácnost jako nyní. A ani u nás doma nebylo peněz nazbyt a vždycky byly potřeba důležitější věci. Takže vlastně poprvé jsem s ním do kontaktu přišla v patnácti letech ve škole, kde jsme jako jeden z předmětů měli informatiku. Učili jsme se psát na klávesnici všemi deseti a taky základy programování. Začínali jsme nejjednodušším programovacím systémem zvaným Karel. Pořád si vybavím, jak na obrazovce pobíhal na malém plácku panáček a stavěl zdi z cihel podle našich pokynů. Docela často se mi chudák zamotal v kruhu a obestavěl sám sebe. Další programy už si nepamatuju, na tohle jsem prostě neměla buňky. A tak jsem si známky zachraňovala psaním na čas, to mi docela šlo. Naštěstí jsme tento předmět měli jen jeden rok.

Když jsem v osmnácti už bydlela sama a chodila do práce, občas mě napadlo, že bych si mohla počítač pořídit. Ale výplata nebyla nijak horentní, musely se zaplatit složenky a vždycky se našla důležitější věc, na kterou bylo potřeba našetřit. Volný čas jsem trávila u televize nebo čtením a hry jsme hráli na Playstationu. Internet by byl asi fajn, ale nechyběl mi.

Po nějaké době jsem změnila práci, začala jsem dělat za barem a veškeré účty se dělaly přes počítač. Tak jsem se s ním zas musela skamarádit. Systém byl naprosto jednoduchý, takže mi naštěstí nedělal nejmenší problém. Byl na něm připojený i internet a tak jsem se s ním na dlouhých nočních směnách začala pomalu seznamovat. A přišla jsem mu na chuť. Obzvlášť hry byly na dlouhých nočních směnách k nezaplacení. Když se ve dvě ráno začaly klížit oči a do konce směny ještě daleko, pustila jsem si třeba online kulečník a o zábavu bylo postaráno. Jen mě kolega musel naučit mazat historii, protože to bylo samozřejmě zakázané.:-)

Sice jsem si na výhody internetu docela zvykla, ale přesto mi až tak nescházel, když jsem odešla pracovat jinam. A když jsem náhodou opravdu něco potřebovala najít, napsat nebo vytisknout, zašla jsem si do internetové kavárny. V té době byly ještě na každém rohu, i když jejich velký boom už pominul.

Až předloni o Vánocích jsem si řekla, že si za úspory konečně pořídím svůj počítač. A tak jsem hned v lednu začala obcházet prodejny elektra a vybírat můj první notebook. Jakou já z něj měla radost, když jsem si ho donesla domů. No ale asi nemusím říkat, že jsem moc nevěděla, co s ním. Zasekla jsem se už na instalování antiviru a to ten prodavač v obchodě říkal, že je to hračka a zvládne to každý. Ještěže byl na asistenční lince tak ochotný kluk a
nainstaloval mi to na dálku sám. A ještě byl tak hodný a zavolal po pár minutách on mě, jinak bych se za náš víc jak hodinový hovor asi nedoplatila. Pak jsem začala pátrat po nejvýhodnějším internetu. Chtěla jsem si noťásek nosit i do práce a tak jsem si pořídila na zkoušku mobilní internet, který byl podle mě za rozumnou cenu. Nějaká povolená kapacita stahování mi moc neříkala a prodavač tvrdil, že je to dost, že mi to bude stačit.

Kamarádka mi hned další den stáhla hru, kterou sama hrála. Jmenuje se Farmerama a je hodně populární. Úplně jsem jí propadla hned první den, hrála jsem ji pak skoro nonstop. Bohužel jen necelý týden, než jsem vyčerpala kapacitu pro stahování na celý měsíc. A tak jsem mobilní internet zavrhla a nechala si domů zapojit pevné připojení. A zase jsem mohla vesele hrát. Bylo až neuvěřitelné, že já, která jsem se celá léta malovala a snídala až v
práci, abych nemusela vstávat ani o vteřinu dřív, jsem byla ochotná si každé ráno přivstat, abych stihla sklidit a znovu zasadit svá pole a obstarat domácí zvířata. Tohle nadšení mi vydrželo skoro dva měsíce, pak mě hra k radosti mého přítele přestala bavit.

Další kamarádka tvrdila, že nemůžu žít bez facebooku a tak mi založila profil. Ale mě prostě tento fenomén minul, nelíbí se mi a asi mu na chuť nikdy nepřijdu. Kromě jména tam nejsou žádné moje údaje a nikdy nebudou. Mám tam tři přátele, které tam tenkrát odsouhlasila a veškeré další žádosti ignoruju. A asi ten profil už vážně konečně zruším, protože mi na mail
neustále chodí nějaká upozornění, o která nestojím.

Přestože mě nechytly žádné sociální sítě, byl počítač velmi často využíván. Pořád bylo co hledat, konečně jsem si udělala pořádek ve fotkách a vůbec jsem zjistila, jak je úžasné mít neustále k dispozici zdroj veškerých informací. Nakonec s námi jel i na dovolenou, když jsme zjistili, že je tam připojení wifi.

Pak jsem otěhotněla a s tím přišla moje potřeba neustále hledat odpovědi na nějaké otázky. A tak jsem se přes všechny možné stránky o těhotenství a mateřství dostala až k Bolu. To bylo někdy v druhé polovině těhotenství a našla jsem zde mnoho užitečných informací. Hledala jsem i jinde, ale stejně jsem se vracela k těmto stránkám, líbily se mi nejvíc.

Potom přišel na svět Kubíček, a jakmile jsme si našli svůj denní rytmus, měla jsem docela dost času, kamarádky ho měly málo, a tak jsem začala zase víc brouzdat po netu a hlavně tady na Bolu. Postupně jsem se začínala orientovat v diskuzích a studovala jsem vizitky, abych aspoň trochu věděla, kdo je kdo. Pak jsem se osmělila konečně se představit a zapojit se do
diskuzí. A tak to postupně přerostlo až v takovou moji malou závislost.

Každé všední ráno vstanu, nakrmím Kubíčka a on si pak spokojeně hraje. Já si uvařím kafíčko a zapínám počítač. Projedu diskuze, mrknu co je nového, na něco odpovím, sama se pochlubím nebo si postěžuju a hned mám o něco příjemnější ráno, i když je třeba teprve něco málo po šesté. Pokud nikam nejdeme, tak mám zapnuto prakticky celé dopoledne a průběžně se kouknu. Snažím se nebýt tu moc dlouho, když je muž už zpátky z práce. Ale stejně většinou neodolám se aspoň večer na chvíli nepodívat, jestli se něco důležitého nestalo. Nějak jsem si zvykla probírat tu věci podstatné i nepodstatné, obracet se o radu a pomoc, protože je tady parta opravdu fajn ženských. Muž ze začátku nechápal a smál se, ale už i sám občas nadhodí, ať se zeptám na Bolu, když něco řešíme.

Nějak si už nedokážu představit být bez počítače a hlavně internetu, jak jsem si na něj zvykla. Podle mě je to jeden z nejlepších vynálezů moderní doby.
 

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Plenky Happy - Happy každý den!

Plenky nejmenších velikostí – tedy BEFORE NEWBORN (0), NEWBORN (1) A MINI (2) díky indikátoru vlhkosti, netkané textilii Premium Dry a technologii Air Flow udrží miminko v suchu, pokožku chrání před opruzením a podrážděním. Je super měkká a s jedinečným výstřihem na hojící se pupík. 

Pro děti nad 5 kg by plena měla zajišťovat maximální volnost pohybu. Proto jsou pleny MIDI, MAXI, MAXI PLUS, JUNIOR, JUNIOR EXTRA vybaveny novým speciálním systémem 360° COMFORT SYSTÉM. Plena zajišťuje perfektní savostí nejen suchou pokožku, ale díky elastickým prvkům v kombinaci s anatomicky tvarovaným absorpčním jádrem je pro dítě pohodlná, netlačí a perfektně přiléhá k tělu. 

Jednorázové pleny Happy jsou zárukou bezpečí a výjimečného pohodlí! 

K dostání na: Feedo.cz, Alza.cz, Mall.cz, 

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Jak jsem k BOLu přišla (Martina85) - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Krvácení mimo cyklus

| Galeko | dnes, 15:59
Dobrý den, je mi 21 let. Beru pravidelně antikoncepci Belanette. Vždy jsem měla pravidelný cyklus. Tento měsíc jsem začala mírně krvácet týden před očekávaným příchodem menstruace. Probíhá mírná bolest, stejná jako předmenstruační bolesti. Začala jsem poslední měsíc často cvičit, mohlo by to mít spojitost? Je nutné navštívit lékaře?
Moc děkuji

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce