Jak přišla Julinka na svět

Svatba a oslava narozenin - zvládnu to?

Minulý týden jsem měla v celku jasný plán. V sobotu 3. září stihnout taťkovu oslavu 60. narozenin, v sobotu večer odjet do porodnice, nejlépe v noci porodit šťastné nedělňátko a další sobotu už fungovat jako svědkyně na svatbě mé kamarádky. Kdo by si vsadil na nízký kurz, že se mi něco takového nemůže povést, by se krutě zmýlil. Já jsem to totiž zvládla! :-)

Poslední kontrola

Na poslední kontrole u své gynekoložky jsem se dověděla, že porod už se blíží, miminko je v pořádku a je jen otázkou několika dní, kdy se vyklube na svět. Ve čtvrtek a v pátek jsem ještě mamce pomáhala péct zákusky na oslavu a myslím, že se nám ohromně povedly, maminka je docela „blázen“ do pečení, takže nejen, že dobře chutnaly, ale také krásně vypadaly.

Oslava taťkových narozenin

Zato já už byla celá oteklá, neměla co na sebe a na oslavu se těšila jen kvůli všem příbuzným, které mám ráda. Naparádila jsem alespoň Lojzu a Michálka a v sobotu v půl druhé jsme dorazili do restaurace, kde se oslava konala. Míša se nám ovšem zašpinil ještě před vstupem dovnitř a jeho nažehlené kalhoty i vestička vypadaly jako by se vyráchal kdoví kde. :-) Mrzí mě, že jsem ho nestihla vyfotit, ale stejně strávil skoro celou oslavu venku před restaurací, kde byla skluzavka a pískoviště pro děti.

Přiznám se, že i když jsem se bavila, nebylo mi zrovna moc dobře, tvrdlo mi břicho, co chvíli mě někde píchlo, do toho občas nějaký ten poslíček, v osm hodin jsem rozhodla, že je čas jet domů.

Poslíčci - Julinka chce asi už na svět

Míša znavený blbnutím venku a Lojza jeho hlídáním vytuhli už po deváté hodině, já zalehla chvíli po nich. Nedařilo se mi usnout, protože najednou přišly bolesti a já dumala, jestli to jsou opět jen poslíčci, nebo z toho bude něco víc. Poslíčky jsem obvykle zaspala, ale tentokrát se mi nedařilo, i když jsem po celém dni byla hodně unavená. V jedenáct hodin jsem vzbudila Lojzu s tím, že tedy konečně JEDEME a v duchu si říkala, že je to snad už ono a nepošlou mě z porodnice zpátky. :-) Naštěstí naši se zrovna vrátili z oslavy a pěkně čučeli, že my už jsme oblečení a chystáme se jet. Mamka mi se slzami v očích popřála hodně štěstí a šla si lehnout za Mišulkou.

O půl dvanácté jsme dorazili do porodnice, kde jsem nejdřív absolvovala příjem, sestřička mi natočila monitor a usoudila, že už to asi bude k porodu. Každopádně ještě mě čekalo vyšetření mladou sympatickou paní doktorkou, která řekla, že malá už se skutečně chystá na svět a vzala mě ještě na ultrazvuk. Váhový odhad miminka byl 3585 g, tak jsem se zaradovala, že nebudu rodit čtyřkilového pucíka.:-)

Jdeme na sál

Na sále se mě ujala porodní asistentka, a jelikož jsem byla otevřená už na 4 centimetry, jednala vcelku rychle. Nejdřív mi píchla plodovou vodu a tentokrát mě to vůbec nebolelo, potom rychle klystýr, se kterým jsem neměla žádnou zkušenost a bála se, co mě vlastně čeká, ale byla jsem příjemně překvapená, že vlastně o nic nejde a z koupelny jsem odcházela ohromně spokojená.:-) Hned z kraje jsem si opět řekla o epidurál, i když jsem zatím neměla žádné extra silné bolesti a kontrakce jsem v pohodě rozdýchávala. Po minulé zkušenosti, kdy mi epidurál porod ohromně urychlil, jsem se pro něj rozhodla znovu. Do hodiny byl u mě anesteziolog se svou sestřičkou a šikovně mi ho píchli, jen jsem se musela stočit do klubíčka, a když bylo po všem, tak ukázat, jestli můžu hýbat nohama. To bylo kousek před třetí hodinou ranní a první dávka měla působit dvě hodiny. Stejně jako u porodu Mišulky mi od bolesti vůbec nepomohl, spíše naopak, kontrakce byly čím dál častější a já už Lojzovi drtila ruku a přála si, aby už to všechno bylo zdárně za námi.

Při další kontrole porodní asistentkou mi bylo řečeno, že jsem otevřená na devět centimetrů, ale že s tlačením ať počkám až na těch deset a pokouším se kontrakce rozdýchávat. Sice jsem se snažila opravdu moc, ale před půl čtvrtou už jsem cítila silné tlaky na konečník a zkrátka jsem tlačit chtěla. Lojza mě celou dobu hladil a šeptal uklidňující slůvka a zkrátka byl báječný i napodruhé.  Asistentka volala na doktorku, ale to už se všechno chystalo k porodu a než se k nám paní doktorka dostala, začala s porodem samotná asistentka. Musím říct, že tak úžasnou ženskou by měla na sále potkat každá rodička, byla prostě skvělá, celou dobu mě povzbuzovala, chválila, byla neuvěřitelně milá, jako bych měla u porodu svou maminku. Takže já začala tlačit, jednou, dvakrát a potřetí už jsem viděla malinkou hlavičku, doktorka stále nikde, ale nějak jsem to vůbec neřešila, plně jsem důvěřovala paní asistentce, která s klidem hlásila, že ještě porodíme ramínka a bude to. Na další zatlačení byla beruška venku. A já koukala jako puk, že už je tam i paní doktorka a podávala mi malou na břicho. Čekala jsem, kdy se ozve pláč, ale maličká spala jako špalek, teprve když si ji převzala sestřička z novorozeneckého oddělení, se rozplakala.

Julinka je na světě - 3600 g, 50 cm

Hodiny ukazovaly čas 3:38. Ukázalo se, že odhad ultrazvukem vyšel skoro přesně. Malá vážila 3600 g a měřila 50 cm. Lojza mi poděkoval a už žhavil fotoaparát, aby naši princeznu hned vyfotil.

Paní doktorka se mě zeptala, jak se bude malá jmenovat a já šťastně odvětila, že Julie Eva. Celou dobu těhotenství se nám jméno dařilo před rodinou, přáteli a známými tajit a teď jsem ho konečně řekla nahlas. Babičky, po kterých jsme holčičce jméno dali, by měly ohromnou radost a já tak nějak doufám, že to tam ze shora vidí a radují se společně s námi…

Díky skvělému přístupu asistentky a jejímu navádění jsem se tentokrát obešla bez nástřihu hráze, ale pár stehů mě stejně čekalo. Ovšem oproti minule to byla brnkačka a sednout jsem si mohla hned další den po porodu. Nejdřív nás ale čekaly krásné dvě hodiny s Julinkou na sále, kde jsme osaměli a radovali se z dalšího velkého štěstí. Julinka spinkala a my s Lojzou ji na střídačku chovali a přitom rozesílali zprávy o narození dcery.

Celou dobu těhotenství, které nebylo úplně jednoduché skrze nevolnosti, strašení s předčasným porodem atd., jsem si myslela, že až se Julinka narodí, tak to opravdu hodně opláču, takový ten pláč úlevy, ale my se na sále jen usmívali, občas se zasmáli i nahlas, když Juli vyplázla jazýček.

Po dvou hodinách si malou odnesla sestřička a mě čekala cesta na pokoj. Rychle jsme se s Lojzou rozloučili, já si s pomocí sestřičky na oddělení šestinedělí dala sprchu a vyčerpaně ulehla do postele. A pak to přišlo!  
Vybavila jsem si moment, kdy jsem na testu objevila dvě čárky, moment, kdy mi doktorka v Ostravě řekla, že čekáme holčičku, moment, kdy mi Lojza s Míšou poprvé mazali bříško a konečně znovu moment, kdy jsem svou vytouženou Julinku držela v náručí a na tváři jsem ucítila slzy, které nešlo zastavit. Slzy velkého štěstí, že všechno dobře dopadlo. Jsem nesmírně vděčná manželovi, který se o mě báječně staral, své rodině, která pro nás ke konci udělala maximum, vám, holky bolky, které jste pro mě měly vždy slova útěchy a podpory, a také těm, kteří se o mě starali při porodu. Díky díky díky!!!

Dle příběhů Evulika25 zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Jak přišla Julinka na svět - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Bože to je nádhera! I u mě se valily slzičky, přeji jen to nej Julince do jejího dlouhého veselého života. Veru
    veru-beru   | 19.09.2011 22:16:11
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den,třičtvrtě roku se marně snažíme o miminko.Našla jsem několik pozitivních ohlasů na přípravek FolGravid GravidPLAN.Chtěla jsem se zeptat,zda máte pozitvní zkušenost s tímto přípravkem,nebo jde o dobrou reklamu farmaceutických firem-pomůže s otěhotněním?Nahrazuje plně tento doplněk stravy vitaminy,doporučené před otěhotnením -kyselinu listovou?Děkuji za odpověď.

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce