10. Tomio Okamura coby zaměstnavatel

Jak vidí situaci mladé generace?

Už jste tady nakousl názor na mladou generaci. Jak se na ni díváte coby její potencionální zaměstnavatel. Často od svých známých – podnikatelů slýchám stížnosti, že její sebevědomí neodpovídá schopnostem, naopak nároky jsou přehnané a neochota vzít za práci veliká. Jaká je Vaše osobní zkušenost?
Myslím si, že ta zkušenost je teď úplně jiná než před třemi, čtyřmi lety, kdy skutečně jeden inzerát rovnal se jeden zaslaný životopis. Před krizí bylo velmi těžké nabrat nové zaměstnance, stálo to spoustu času, spoustu peněz a ještě ti lidé nebyli úplně kvalitní. Ale od té doby, co přišla krize, 2009, se situace změnila, najednou se hlásí obrovské množství lidí a na dva, tři, čtyři inzeráty se Vám přihlásí 60 až 70 zájemců. Vracíme se tedy do situace, která byla okolo let 2000 – 2002, kdy byl skutečně zájem o práci obrovský. Zaměstnavatelům to dává prostor hned ze začátku si s uchazečem vyjasnit, co od něj požadujeme, ti lidi vidí tlak. V pondělí mi nastupuje nová pracovnice. Záměrně se ptáme, kolik rozeslala životopisů a na kolik z nich jí pozvali do prvního kola. Ze 100 životopisů ji pozvali na 1. kolo asi 4x. A po těchhle zkušenostech je u mladých holek, které jdou do prvního zaměstnání, ten potenciál pracovitosti lepší. Pro lidi i s vysokou školou je těžké sehnat práci, proto si jí samozřejmě více váží.

Státní „socialismus“ lidem bere práci

Mimochodem, po zkušenostech z krize roku 2008 zaměstnavatelé tohoto zaklínadla využívají a dávají často smlouvu na dobu určitou. Je to vlastně tichý odpor proti státnímu socialismu. Platit někomu tři měsíce odstupné, jak si vylobovaly odbory, to prostě nejde. Takže ty podmínky jsou paradoxně pro zaměstnance kontraproduktivní. Spousta podnikatelů by klidně vzalo i více lidí, ale nechce, protože je to strašná byrokracie a náklady v případě ukončení pracovního poměru. Vzal bych také klidně více lidí, kdyby tady byly pracovněprávní vztahy jako ve Spojených státech a v Japonsku. Jak to znáte z amerických filmů, neděláš, tak máš padáka. Protože nepracuješ dobře. Výpovědní lhůta je tam krátká. Za těchto podmínek by mnohem více lidí mělo práci. A ti slušní by se nemuseli bát. Podnikatelé by se nebáli brát více lidí, i třeba na sezónní práce, na částečné úvazky. My jsme se ohledně pracovního práva dostali do fáze skutečně socialismu, který naopak zaměstnance poškozuje tím, že si nemohou najít práci. Zaměstnavatelé pak v rámci tichého odporu na krizi navlékli všechno, úspory a veškeré snižování stavu. Správa sociálního zabezpečení to samozřejmě těm zaměstnavatelům odkýve, protože je přece krize, tak co tedy mají dělat. Úplným zaklínadlem je slovo praxe. Já třeba beru záměrně lidi bez praxe, protože my si je vyškolíme sami. Mladým lidem ale často zaměstnavatelé odpovídají, že je nemohou přijmout, protože nemají praxi. To je jednoduchý důvod, proč je nevzít. Už se s nimi nemusí bavit. Už jim nemusí vysvětlovat, proč je neberou. Prostě hotovo. K této situaci došlo, protože jsou příliš zvýhodněni zaměstnanci na úkor zaměstnavatelů. A to neříkám z pozice zaměstnavatele, říkám to, protože bych přál lidem, aby měli více práce, aby byla nižší nezaměstnanost. Pouze ukazuji, že jak je to nastaveno teď, tak to k vyšší zaměstnanosti zkrátka nevede a nepovede. Je to kontraproduktivní. Chce to uvolnit mantinely zaměstnavatelům, aby se nebáli mladé lidi zaměstnat. Aby nebujela práce na černo. Dostali jsme se za únosnou mez pro zaměstnavatele. V té ekonomice je to jednoduché. Ta křivka je jasná, každé opatření má určitou hranici, i daňová zátěž, kdy se to stává kontraproduktivní. A když se ta hranice přepískne, ekonomice to již neprospívá, ale škodí. Což je v současné době typický pracovně právní vztah v EU. Pravda, my jsme na tom ještě relativně dobře. Ale třeba Rakušani, Francouzi, to je něco. V Rakousku máte odbory tuším od šesti zaměstnanců. V každém případě je to do deseti. Ten jeden odborář tu malou firmu pak tak dusí, že ta vůbec nemůže fungovat.

Tímto odkazem jsme ukončili naše setkání. Na závěr jsem ještě rychle zapnula fotoaparát a požádala o podpis publikace. Na závěrečnou otázku, zda nechce pan Okamura do politiky, se zatím příliš nadšeně netvářil.

Pane Okamuro, děkuji za příjemné setkání, milý rozhovor a někdy příště na viděnou.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

10. Tomio Okamura coby zaměstnavatel - diskuze

  • pokračování
    Rozhovor s T.O. jsem doslova zhltala jedním dechem. Je to velmi zajímavý člověk a líbí se mi jeho pohled na svět. Snad se brzy dočkáme pokračování rozhovoru.
    DanMaj   | 14.10.2011 21:51:48
    Reagovat | URL příspěvku
  • Se nedivím, že nechce do politiky
    Na to je moc schopnej, byla by ho škoda. Takhle dá aspoň pár lidem práci.

    Jani, postřehla jsi, proč je v ČR, proč nepláchnul do Japonska? Mám pocit, že se mu tu příliš nelíbí. Kvůli zázemí, dětem? Nebo se bojí zemětřesení? našel vůbec na nás něco pozitivného?

    Taky by mě zajímalo, jestli ten Japonský styl života není takový smutný. Práce, abych měl peníze pro děcka, aby měly dobrou školu a pak dobrou práci, aby mohly vydělat peníze pro svoje děcka... jestli když tam někdo chce žít jaksi jinak, tak jestli může. že chce mít míň peněz, ale třeba víc volného času, jestli je to tam tak normální.
    A taky jak probíhá manželský život, jestli tam jsou si manželé rovni jako parťáci, kámoši, jestli spolu třeba jezdí na hory, na vodu, do hospody, nebo jestli je to tam fakt nějak rozdělené, že chlapy chodí s chlapama a ženské s ženskýma
    zajic   | 14.10.2011 11:39:40 | Reakcí: 2, poslední: 14.10.2011 17:11:29
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Se nedivím, že nechce do politiky
      Eliško,
      mohu pouze shrnout své pocity z hovoru s Tomiem Okamurou.
      Cítí se být Čechem, proto žije v Česku. Myslí si o Češích, že jsou velmi schopným národem, který ovšem zlenivěl, nedokáže se nadchnout, který upadl do letargie, neschopen vzít za svůj osud sám. To je rozdíl mezi Japoncem a Čechem. Japonec se nezamýšlí, proč on, ale jak svůj osud změnit. Čech stále jen lamentuje, jak se má zrovna on špatně.
      Taky mu bylo umožněno v Česku založit byznys, díky kterému se má dobře.
      Mně naopak to, že člověk se během 25 let práce zajistí na zbytek života, přijde velmi veselé. Může si pak cestovat, věnovat se koníčkům, rodině, zkrátka je Japoncům odměnou za jejich nasazení v mladém věku pocit svobody a jistoty od 50 let výše, jak je vidět u jeho otce.
      Cítím z nich obrovskou nejen pracovitost, ale i skromnost a pokoru. Trochu mně to připomíná starou, dobrou Anglii. Ta bohužel s přílivem neangličanů a zaváděním nemotivujících socialistických sociálních dávek pro všechny, kteří si řeknou, pomalu zaniká.
      Nechci ovšem, aby má reakce vyzněla pesimisticky. Kdybych nevěřila, že i já mohu přispět svou troškou k probuzení části populace, tak nedělám to, co dělám. 
      Jana
      Baby on line   | 14.10.2011 15:06:05
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Se nedivím, že nechce do politiky
        Je fakt, že spousta lidí jsou jasíci oploštělí, z ničeho se neradujou, o nic neusilujou, ať pracovně, či jinak. Spíš tak přežívají.
        V tom se hodně můžeme učit od dětí, ty jdou do všeho naplno.
        zajic   | 14.10.2011 17:11:29
        Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Monural

| Sona.onde | dnes, 09:36
Dobrý deň, som v 10tt a pálenie pri močení. Lekár mi predpísal Monural, chcem sa opýtať na názor iného gynekológa, či je ozaj bezpečný počas tehotenstva.
Ďakujem

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce