Jak dítě připravit na zápis do školy? Kdy zvažovat odklad školní docházky?

  1. Mohu jako rodič spoléhat na mateřskou školu, že moje dítě k zápisu i do školy připraví?
  2. Co je podle vás opravdu nutné, aby dítě při zápisu zvládlo?
  3. Má smysl ještě poslední měsíc před zápisem s dětmi něco trénovat? A pokud ano, co by to mělo být?
  4. Jak by podle vás měl den zápisu v rodině vypadat, aby se děti ani rodiče necítili ve stresu?
  5. Jak by podle vás měl zápis vypadat, aby děti příliš nestresoval? 
  6. V jakém případě by podle vás měli rodiče uvažovat o odkladu nástupu do školy? 
  7. Co spadá do diagnostiky školní zralosti, která je potřebná u odkladů?
  8. Zápis máme za sebou, co teď? Co ještě nacvičit a podle čeho?
  9. Příprava organizovaná základními školami
  10. Proč mám s dítětem pracovat, když chodíme do poradny?

Byť to vypadá, že o zápisu do první třídy jsme již vydali vše, stále se potýkáme se zatím nezodpovězenými otázkami rodičů. Proto se k tématu vracíme ještě jednou, přikládáme do textu prokliky na ostatní pojednání, aby si rodič mohl udělat komplexní obrázek.

1. Mohu jako rodič spoléhat na mateřskou školu, že moje dítě k zápisu i do školy připraví?

Ve většině případů bohužel ne. V dnešní době se velká část kompetencí, hlavně v oblasti vzdělávání, přenáší na rodiče. Naopak se snažíme na mateřské školy naložit kompetence spadající do rodiny, tedy komunikaci a fungování ve věkově rozdílném kolektivu dětí, což v minulosti vždy zajišťovala rodina. Za současné situace nemůžeme mateřským školám zazlívat nedostatečnou přípravu dětí v oblasti vzdělávání, když mají smíšené třídy. Pedagog nemůže ve stejné době učit se utírat po vykonání potřeby tříleté dítě a současně připravovat předškoláka. I když jsou na druhé straně MŠ, které se s tímto vypořádaly a děti předškolního věku si shromáždí ze všech tříd několikrát týdně ke společné práci odděleně od dětí nižšího věku.

Když se podíváte do našeho letošního seriálu: Jak se Hanička připravuje na školu, komentovaný pedagožkou Mgr. Jitkou Teturovou, tak zatímco za měsíc Hanička doma udělala přes 20 stran přípravy s rodiči, kdy jí příprava zabrala od 2 do 10 minut denně, reps. je upovídaná, tak si o všem chtěla ještě povídat, což je přesně to, co jsme přípravou zamýšleli, tak ve školce za celý měsíc udělali 2 grafomotorické listy. Její rodiče navíc nemají vůbec žádnou zpětnou vazbu z MŠ o tom, jak je připravena na školu. 

2. Co je podle vás opravdu nutné, aby dítě při zápisu zvládlo?

Tady bychom se již opakovaly, proto přikládáme proklik na souhrn, který může rodič s dítětem k zápisu projít, stejně jak jej prošla se svými rodiči Hanička.

3. Má smysl ještě poslední měsíc před zápisem s dětmi něco trénovat? A pokud ano, co by to mělo být?

U odpovědi na tuto otázku bychom byly velice opatrné. Co má určitě smysl dětem objasnit tak, co zápis je, o co tam jde, s čím se tam setkají.

Utřídit dětem myšlenky, stylem: zkusíme si to, víš tohle, nebo nevíš, aby děti měly představu, na co se paní učitelka může zeptat. Nebo: „Paní učitelka se zeptá, budeš to vědět nebo ne?“

Je lepší, než dítě vystresovat a snažit se do něj dostat co nejvíce znalostí těsně před zápisem, tak raději u zápisu přiznat: „Paní učitelko, my víme, že toto moc neumíme, my to do konce roku dotáhneme, doděláme.“ Ne pro paní učitelku, ale pro sebe, pro dítě, aby hned od počátku nemělo hendikep. Příp. paní učitelka vám sama poradí, co máte ještě před nástupem do první třídy s dítětem probrat.

Přirozeně má cenu pouze systematická příprava v delším období. Všichni to známe, všechno děláme na poslední chvíli, ale zvláště u dětí je to na škodu, dítě si zapamatuje méně a je vystresovanější, že si nic nezapamatovalo (a my rodiče mu často k tomu stresu pomůžeme: „No ty si to nepamatuješ? Vždyť jsme si to včera říkali?“) Alespoň u nich bychom se měli zastavit a tu trochu času (a opravdu je to řádově deset minut denně) jim věnovat. Je to i výzva pro nás, abychom se zamysleli, jaký čas je pro nás cennější – deset minut před obrazovkou čehokoli (víme, že se tam někdy relaxuje nejlépe…) nebo deset minut s naším dítětem?

4. Jak by podle vás měl den zápisu v rodině vypadat, aby se děti ani rodiče necítili ve stresu?

Nejlépe jako každý jiný den. Pouze bych vypustila aktivity jinak běžné, např. kroužky, díky kterým bychom na zápis doslova běželi, dítě by pak již bylo unavené a nesoustředěné. Je vhodné, aby ten den mělo co nejméně aktivit před zápisem a večer před ním probíhal harmonicky, s pohádkou nebo hrou s rodičem a dítě šlo brzy spát.

Hlavně, prosím, dětem neříkat věci typu: „To bude strašné, ty tam budeš vypadat trapně, uvidíš, jak jsi hloupý, já jsem ti to říkala,“ což někteří rodiče opravdu dělají. Přitom takové podceňování schopností dětí, že jsou k ničemu, není vhodné. Naopak zkuste dítě uklidnit stylem: „Neboj, co nebudeš vědět, se doučíme.“

Mnohé školy mají v rámci zápisu připraveny pro děti přídatné aktivity, přijdou je pozdravit pohádkové postavy, provázejí dítě po škole, mohou si něco vyzkoušet v tělocvičně.

Zkuste dítěti říci, že ho čekají úkoly podobné těm, které zná ze společné přípravy na školu nebo ze školky a pokud něco nebude znát, společně se pak na to podíváte. Stres jeho výkon zhorší a není tedy žádoucí jej ani děsit, ani přemotivovávat, aby podalo co nejlepší výkon.

5. Jak by podle vás měl zápis vypadat, aby děti příliš nestresoval? 

Každá škola si sice připravuje svůj zápis sama, jeho účel ale zůstává stejný: orientačně vyzkoušet zralost dětí pro školu a případně doporučit důkladnější prověření školní zralosti v pedagogicko-psychologické poradně. Jeho podoba se u jednotlivých škol může významně lišit a souvisí se zaměřením školy: u jazykových škol se při zápisu často nad rámec obecné školní zralosti zaměřují na studijní předpoklady, u prestižních škol už má zápis podobu (samozřejmě věku uzpůsobené) zkoušky, při níž jsou děti bodovány učiteli a na školu se dostávají jen děti s nejvyšším počtem bodů… u takových škol nicméně rodiče vědí dopředu dost přesně, co mohou u zápisu čekat. Jsou to školy náročné a náročný je tedy i zápis na ně. V případě běžných škol jde spíše o to, jak se všichni zúčastnění „vyspí“ – i šikovné dítě může mít špatný den a je pak úkolem učitele – profesionála, aby dítěti pomohl se „rozehřát“ a podat dobrý výkon. Obecně by měl být zápis co nejlidštější vůči dítěti i rodičům, jedná se o opravdu velký krok v jejich životě.

Žádná škola v dnešní době nemá zájem, aby dítě přišlo ze školy, ze zápisu vystresované. Není úmyslem pedagogů děti na něco nachytat.

Všichni stojí o to, aby zápis byl pro děti příjemný zážitek. Nezapomínejme, že je to první setkání se školou, jehož dojem se projeví v následné školní motivaci dítěte, jeho chuti se vzdělávat.

6. V jakém případě by podle vás měli rodiče uvažovat o odkladu nástupu do školy? 

Odklad je vždy na zvážení všech zúčastněných. Důvody odkladu mohou být nejrůznější, ale obecně litera zákona praví: „Není-li dítě po dovršení šestého roku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného poradenského zařízení a odborného lékaře. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.“

Konkrétně se může jednat např. o zásadní logopedické vady, u nichž náprava postupuje pomalu, pracovní nezralost a nemotivovanost k osvojování si nových vědomostí, krátkodobá koncentrace pozornosti, sociální nezralost a nepřipravenost na roli školáka, nevyzrálá vizuomotorická koordinace, jemná motorika a grafomotorika, úroveň předškolních znalostí, nevyzrálost v oblasti sluchového či zrakového vnímání a další. 

Pokud je u dítěte problém, naznačují to rodičům již dříve pedagogové z MŠ v průběhu docházky a také v rámci konzultačních hodin na ZŠ.

Zápis, byť jsou z něj i mnozí rodiče ve stresu, tak by jim vlastně měl v tomto pomoci, měl by jim na tuto otázku pomoci odpovědět. Kdy pedagog přítomný u zápisu, když zjistí nějaký výrazný problém, rodiče na něj upozorní, ten se pak dohodne s pedagogicko-psychologickou poradnou na dalším postupu.

Pozor ovšem na poruchy, které budou u dítěte přetrvávat delší dobu, ne-li celoživotně, ty určitě nejsou důvodem k odkladu. Tím chci naznačit, že je potřeba oddělit skutečnou školní zralost od nejrůznějších během roku s odkladem neodstranitelných poruch (hyperaktivita a další).

Čili rodiče by si společně s pedagogy MŠ a s pedagogicko-psychologickou poradnou měli odpovědět, jaký je u dítěte problém, z jakého důvodu mu chtějí odložit školní docházku. Pokud je to něco, co by dítě skutečně hendikepovalo a negativně by se do vztahu dítěte k vzdělávání či k vrstevníkům projevilo a je velká šance to během roku napravit, pak se jistě s odborníky přikloníte k možnosti odkladu. Pokud je to však porucha, která bude přetrvávat i v dalších letech, pak je na místě vymyslet jiné, účinné řešení, než je odklad, např. asistenci pedagoga apod.

Od neodůvodněných odkladů typu: „Necháme jej ještě odpočívat ve školce,“ od těch se již nyní upouští.

7. Co spadá do diagnostiky školní zralosti, která je potřebná u odkladů?

Trochu upřesním tu psychodiagnostickou část: existují sice testy školní zralosti, ale každý psycholog má svoji kombinaci metod a navíc mnoho let zkušeností s různě školsky zralými dětmi a šije tedy psychodiagnostické vyšetření „na míru“ konkrétnímu dítěti.  Diagnostika školní zralosti má obecně dvě etapy: screening – hrubé zmapování školní zralosti ve školce, které nejčastěji provádějí učitelky v MŠ, a podrobnější vyšetření školní zralosti u vytipovaných dětí – probíhá v PPP nebo v jiném školním poradenském zařízení. Důležité je zjistit, jak je na tom dítě s pozorností, hrubou a jemnou motorikou, grafomotorikou a lateralitou, zrakovým a sluchovým vnímáním (analýza, syntéza, diferenciace), řečí (po logopedické stránce, i v pragmatické a sémantické složce), znalostmi o sobě i o světě (orientace v času a prostoru, bydliště a okolí, rodina a vztahy v ní a podobně), nakolik ovládá základní matematické představy. Mnohé spíše odhadujeme, protože kdybychom měli toto všechny zmíněné oblasti najednou důkladně prověřit, bylo by to na velmi dlouho a naším cílem je ověřit zralost dítěte k nástupu do školy, nikoli jej umořit ještě před nástupem.

Snažíme se tedy postupovat intuitivně dle stavu dítěte, v případě pochybností lze dítě pozvat ještě jednou. Výsledek konzultujeme s rodičem, doporučíme případné nápravy. Co nevidíme, je jeho fungování v kolektivu. Může se pak stát, že se dítě v situaci 1:1 (psycholog a dítě) bude chovat úplně jinak než v kolektivu (dítě v tichu a s jedním dospělým pozornost udrží, ale v třídním kolektivu nezvládá pracovní ruch a podněty od souseda sladit s nutností naslouchat učitelce u tabule). Pokud chce mít tedy rodič v tomto směru jasno, je nutné doptávat se učitelek v MŠ, které děti dobře znají a ke každému dokážou přesně říci, jak se mu daří v kolektivu na jejich podněty reagovat.

Podrobněji: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/vzdelani/skolni-zralost

8. Zápis máme za sebou, co teď? Co ještě nacvičit a podle čeho?

Rodič, který začal s komplexní celoroční přípravou na začátku roku, v ní bude i nadále pokračovat. Rodič, který ještě před zápisem s ničím nezačal, teprve se zápisem probral, tak začne po zápise. Nacvičit by měli to, co je uvedeno na stránkách Ministerstva školství, resp. v Předškolákových týdeníčcích.

Tam, kde si rodiče nevědí rady, tápou, neví, na co se mají dítěte zeptat, resp. i rodiče, kteří si vědí rady, si uvědomují, že to, co by s dětmi chtěli probrat, je obsáhlé a z různých oblastí. Takže sami uvítali komplexní přípravu, která pro ně byla inspirací. Je tam vše podrobně napsáno, přitom nijak dítě a rodiče nezatěžuje, příprava podle ní pěkně plyne. I pro mě (Jitka Teturová) jako učitelku, která by si na vše nakonec vzpomněla, co s dítětem dělat, je to obrovská pomoc u vlastních dětí, kdy nemusím věci z různých zdrojů kombinovat dohromady, ale mám to vše v jedné přípravě. Rodič nemusí přemýšlet, na co se dítěte ptát. Předškolákovy týdeníčky jsou pro ně natolik návodné, že snad návodnější již být příprava nemůže.

V Týdeníčcích je postupně vše probráno, postupně nakládáno na základy další „učivo“ s tím, že dítě nemusí vše perfektně zvládnout. Dítě se rozvíjí komplexně. Díky tomu, co mu jde, najde snáze motivaci pro to, co mu nejde. Zatímco jednostranně zaměřená příprava může dítě znechutit, pokud je zaměřena zrovna na oblast, která mu nejde.

Mnozí rodiče tápou a nevědí mnohdy, na co se mají zaměřit. Divili se pak v první třídě, že dítě nechápe matematické představy, čeho je stejně, méně, více. Přitom i toto měli s dětmi v předškolním roce trénovat doma.

Komplexní příprava má tu výhodu, že na nic „nezapomenete“. Má navíc diagnostickou hodnotu – pokud něco opakovaně a notoricky nejde, máte v ruce něco konkrétního, na co se chcete odborníka zeptat a případně nastavit nějaký plán nápravy v případě, že se potíže potvrdí.

9. Příprava organizovaná základními školami

Stejně tak se mohou děti připravit v rámci edukativně-stimulačních skupinek, což je např. 10týdenní příprava v předškolním roce vedená společně MŠ a ZŠ, 1 hodina týdně, kde se děti postupně připravují za účasti rodičů. Rodič má od pedagoga okamžitou zpětnou vazbu. Kdy ihned rodiči může ukázat a říci, co dělá dítěti problém a mělo by s rodičem doma více trénovat. Např. „Neslyší hlásky na začátku slov. Říkejte mu to při běžné mluvě, ne „budeme se nyní učit“, ale např. u vaření se zeptejte, co má slovo hrnec na začátku.“ Nebo na zastávce: „Ukaž mně na prstech 3, ukaž mně deset.“ Při jízdě autem na kroužek dítě vytleská název kroužku, určí počet slabik. Dítě tohle nebere jako učení, ale jako hraní a zábavu.

V edukativních skupinkách má rodič srovnání s ostatními dětmi. Vidí jeho hendikepy, nebo naopak ambiciózní rodič se uklidní a v přípravě zbrzdí.

Pro pedagogy je výhoda, že se díky předškolním skupinkám pozná s dětmi, rodiči, připraví si je. Komunikuje již s rodiči. Děti učí správně držet tužku, správně sedět. 

Náplní přípravy jsou pravolevá orientace, grafomotorická cvičení, sluchové a zrakové vnímání, matematické představy a další. 

10. Proč mám s dítětem pracovat, když chodíme do poradny?

Rodiče přicházejí často na diagnostiku školní zralosti – v jejím rámci testujeme aktuální intelektovou kapacitu, díváme se, jak se dítě k úkolům staví, zda jej „školní“ práce baví, jak udrží pozornost, jak spolupracuje s cizím dospělým, jak je na tom s výslovností a zároveň schopností pregnantně a gramaticky správně vyjádřit své myšlenky, jak drží psací náčiní a podobně.

I když dítě shledáme za zralé pro nástup do školy, v naprosté většině případů rodiče odcházejí s nějakým doporučením, čemu se mají nadále věnovat (drobné logopedické vady jsou ještě ve věku šesti let nepodchycené, je třeba pracovat na fixaci správného úchopu tužky atd.). 

Pro některé rodiče tím, že je dítě shledáno školsky zralým (byť s výhradami), jejich práce končí. 

Dítěti je však jednoznačně potřeba se věnovat i nadále a naopak jej cíleně připravovat na novou roli školáka, který bude s nástupem do školy sedět ve třídě a soustředěně pracovat podle instrukcí učitelky místo toho, aby si jako dříve hrál a spíše okrajově se soustředil na učitelku v mateřské škole. I drobné nedostatky pak mohou jinak školsky zralému dítěti komplikovat ve škole život a představovat pro něj zbytečnou zátěž. 

Čas věnovaný přípravě dítěte na školu a nápravě dílčích potíží před nástupem do školy se vám oběma mnohonásobně vyplatí! 

Na odpovědích se podílely:

Mgr. Jitka Teturová – pedagožka prvního stupně ZŠ

Mgr. Petra Narwa – speciální pedagožka a psycholožka

MUDr. Jana Martincová – autorka komplexní předškolní přípravy Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky

 

1. Mohu jako rodič spoléhat na mateřskou školu, že moje dítě k zápisu i do školy připraví?

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Jak dítě připravit na zápis do školy? Kdy zvažovat odklad školní docházky? - diskuze


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce