Přechod na nočník

1. Kdy přecházet na nočník?
2. Jak správně postupovat?
3. Vaše dotazy:
   
   • Po návratu z nemocnice syn opět nechce na nočník

1. Kdy přecházet na nočník?

Většinou v průběhu druhého roku věku je dítě schopno používat nočník. Každé dítě je individualita sama o sobě, některé se tomuto „umění" naučí dříve, jiné později. Předčasné vysazování dítěte na nočník nemá opodstatnění, dítě k vědomému vyprázdnění na nočník musí „dozrát". Jsou maminky, které se pyšní tím, že jejich potomek již od 8. měsíce používá nočník, ale po 12. měsíci je situace opačná. Vždy je třeba mít s dítětem trpělivost a za každý zdařilý pokus je chválit a nikdy nekárat. Dítě časem pochopí, co se vlastně po něm žádá a k čemu slouží ten neznámý podivný předmět.

2. Jak správně postupovat?

• Nejprve dítě s nočníkem seznamte, promlouvejte k němu klidným hlasem a vysvětlujte opakovaně, k čemu ta nádoba slouží. Ukažte mu, jak se na něj sedá. Některé dítě si sedne bez problému, jiné se bojí a rozpláče se nebo uteče. V tom případě ho nenuťte a zkoušejte znovu třeba za dva dny, až se přestane vzpírat.
• K učení vyberte období, kdy máte dostatek času, nikdy ne ve spěchu.
• Dítěti oblečte kalhotky bez plen nebo použijte tzv. odvykací plenkové kalhotky, které nepropustí moč či stolici, ale dítě si uvědomí, že je mokré. Ideálním obdobím jsou letní měsíce.
• Nočník je třeba mít stále po ruce, dítě vysazujte po každém jídle, nebo tehdy, kdy by podle vašeho odhadu mohlo být úspěšné. Vždy ho pochvalte.
• Dítě nechte na nočníku maximálně pět minut. Je-li úspěšné, pochvalte je, očistěte zadeček i genitál, nočník vyčistěte a umyjte ruce sobě i dítěti. Po celou dobu k němu promlouvejte a všechny úkony vysvětlujte klidným hlasem.
• Mnohdy se stane, že dítě z nočníku uteče a potřebu klidně vykoná někde v pokoji. Ani tehdy je nekárejte, vysvětlete mu, že se to nedělá, vše ukliďte s dítětem a očistěte je.
• Pokud je po dvou týdnech zřejmé, že dítě nechápe, co po něm chcete, znamená to, že ještě není dostatečně vyspělé a pokus opakujte cca po 4 týdnech.
• Když se dítě obejde během dne bez plen, nedávejte mu je na odpolední spánek, ale hned po probuzení je na nočník posaďte.
• Nejste-li si jisti, že mimo domov se dítě samo přihlásí na svou potřebu, klidně mu plenu na cestu či procházku dejte. Jsou děti, které plenám odvyknou velmi rychle a pleny odmítají zvláště, mají-li doma srovnání se starším sourozencem.
• Zhruba ve věku 2,5-3 roky můžete dítě učit chodit na WC - lze použít nízkou stoličku a dětské sedátko. Nechte ale dveře otevřené a pomozte mu, aby získalo jistotu.
• Vydrží-li dítě během dne suché, nechte je bez plen i přes noc.
• Pokud se po „suchém" období začne opět pomočovat, pátrejte po příčině - může to být nějaká negativní změna - znovu použijte pleny a stále s ním klidně promlouvejte, vysvětlujte a znovu vše zkoušejte.
• Dítě se může do svých 6ti let občas pomočit, většinou v noci, někdy je ale během dne tak zabrané do hry, že nestačí sundat ani kalhotky. Pokud jde o častější nehody, je třeba se poradit s dětským lékařem.

autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

garant: prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.

3. Vaše dotazy

Po návratu z nemocnice syn opět nechce na nočník

Dotaz: Chtěla bych poradit s problémem, který spočívá v nočníku. Asi nebudu jediná matka, která toto řeší. Dlouhou dobu jsme bojovali s tím, aby syn pochopil, co po něm chceme - vysazovali jsme na nočník a opakovali „čůrej“ i znak pro toto slovo - syn (2,5 roku) je totiž oboustranně hluchý (Nyní je však již půl roku uživatelem kochleárního implantátu. Komunikujeme spolu znakovým jazykem a v tuto chvíli už i klasicky, ale prozatím jen velmi omezeně, syn rozumí pouze opravdu pár slovům.) Občas se to povedlo po obědovém spinkání, když měl suchou plínku. Když se povedlo, tak jsme jej pochválili a dali najevo radost, že se zadařilo. Pak jsem zkusila novou metodu a vysazovala jsem ho pravidelně každou hodinu. Asi po dvou dnech se povedlo a byli jsme necelé tři dny bez plínky a vypadalo to nadějně. Tedy kromě stolice, tu pouštěl jedině do plínky. Pak bohužel onemocněl oboustranným hnisavým zánětem středního ucha a skončili jsme na týden v nemocnici - tam nočník bojkotoval. Vyčural se už jen jednou a pak nic. A od té doby prostě do nočníku nečurá. Dneska jsem mu zkusila dát jen slipečky, aby zjistil, že je mokrý a tak, aby si to uvědomil. Ale on se pokakal i počural a klidně v tom stál a hrál si s hračkami a vůbec mu to nevadilo. Jsem z toho docela dost rozčarovaná a nevím si s tím rady.

Odpověď Mgr. Lucie Šešulkové: Dobrý den, píšete, že Váš syn má potíže se sluchem, které jsou nyní částečně kompenzovány. Komunikace je tedy ve Vašem případě ještě o něco komplikovanější, než u dětí se zcela zdravým sluchem. Předem bych ráda upozornila, že je dobré zkonzultovat Vaše téma i s odborníky, kteří pracují s dětmi s potížemi se sluchem. Tato problematika má svá specifika, s kterými já bohužel nemám zatím zkušenost. Samozřejmě Vám napíši svůj názor na Vaše dotazy.

Zmiňujete, že nácvik používání nočníku u Vašeho syna byl již na dobré cestě před synovým onemocněním. Nemoc a hospitalizace má často u dětí právě efekt tzv. regrese, což může znamenat v určitých oblastech vývoje návrat na předchozí stádia. Také nebyla po určitou dobu tato dovednost posilována, tudíž došlo k jejímu vyhasnutí ještě před tím, než byla zcela upevněna. Nyní je potřeba začít s nácvikem od úplného začátku. Je dobré vyjít z Vašich předchozích zkušeností, které vedly k pozitivním posunům. Každé učení potřebuje vytrvalost a trpělivost. Čeká Vás tedy další každodenní posazování chlapce na nočník, zejména v časech po spaní, po jídle, po pití. Je dobré snažit se dítě udržet usazené alespoň 5 minut, možno vyzkoušet zabavit ho nějakou hračkou apod. V případě úspěchu je nutné výrazné ocenění (pohlazení, potlesk, odměna, kterou Tomášek nejvíce ocení).  Dítě by mělo být při učení bez plen. Když dítě uvidíte čurat, ihned ho přeneste na nočník a i za malý úspěch s Vaší pomocí, je dobré ho pochválit. Posloužit mohou také pozitivní vzory a modelové situace, aby dítě přesně vědělo, co se po něm chce. Například, zda máte ve svém okolí možnost být ve společnosti vrstevníka svého syna, který již má tuto dovednost upevněnou, je dobré, aby viděl, jak to probíhá. Modelovou situaci můžete také zařídit ve spolupráci s panenkou či oblíbeným plyšákem, kterého usadíte na nočník, nalijete nepozorovaně trošku vody a po činu plyšáka řádně oceníte.  Cest k učení je samozřejmě více, nejdůležitější je vytrvat, nenechat se odradit a znervóznit počátečními neúspěchy. Neohlížet se, že okolo jsou děti, které to již mohou zvládat, každý vývoj je jedinečný a Vaše situace je náročnější z důvodu komplikovanější komunikace. Pokud byste delší čas nezaznamenávali nějaké pokroky (cca půl roku). Zvážila bych osobní návštěvu odborníků (lékař, psycholog).