Duben 2013/1 – Velikonoční týden

MartiHy má syna Alexe! Angieblack byla spokojená s výsledky ultrazvuku i s přístupem personálu, takže si po vyšetření pochutnala na chlebíčkách v nemocniční kantýně. Na svatbu své sestry dostala za úkol zajistit potahy na židle – jak se jí tato činnost daří? Adámka vzala do dětské herny, kde se setkala s holkami Bolkami, a o svátcích se pustila do vaření svíčkové omáčky.

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

 

MartiHy (26 let, prvorodička)

MartiHy se v pátek 29. 3. 2013 v 10:52 narodil syn Alex. Vážil 2220 g, přesnou délku nevíme, protože v Anglii se děti neměří, nicméně Martina odhaduje 45 cm. Blahopřejeme!

Angieblack (29 let, druhorodička, 31. týden)

Tak to vypadá, že tu zůstaneme už jen dvě a pak už vlastně jen já, sama samotinká. Janča to má za sebou, Martina se taky asi dlouho neohřeje :-)

Těšila jsem se na úterý, až zase uvidím dítko, které je zatím schované. Vyrazili jsme hned ráno, marně jsem doufala, že když tam naběhnu hned na desátou, tak tam nikdo nebude, ale i když jsem přišla deset minut po desáté, tak jsem dostala číslo 8 a musela jsem si sednout do čekárny. Naštěstí mi to ani nevadilo, Adámek byl u mamky a já jsem si to docela užívala. Celkem to odsýpalo, tak jsem šla za chvíli na řadu. Na UZ byla moje oblíbená doktorka (která doktorka nebo doktor tam není), taková mladá, sympatická slečna. Brala to hodně pečlivě, všechno zase popisovala, brala to kousek po kousku. Prcek byl v příčné poloze, takže byl hodně skrčený, a když došla k nožičkám, tak se snad skrčil ještě víc a jednu nožku mu nemohla zabrat. To už to trvalo docela dlouho a mně bylo už z toho ležení špatně. Takže musím přijít za 14 dní znovu, což mi tedy nevadí. Jinak bylo vše v pořádku, množství plodové vody normální, váha 1600 gramů, což je stejné jako u Adámka v té době. Jen, jak se soustředila na ty nožičky, mi zapomněla zkontrolovat jizvu, jak jí napsala moje gynekoložka. Ale když tam jdu znovu, tak to zase tak nevadí. Cestou domů jsem si odkočila dolů do kantýny, koupila jsem chlebíčky, mají tam výborné, a jela jsem vyřizovat pochůzky, a to do papírnictví pro papíry na malování a nechat přidělat další fotky, protože jsme všechny rozdali. Přijela jsem domů celkem zničená, ale byla jsem ráda, že to mám vyřízeno.

Pořád řeším se ségrou její svatbu, je tedy ještě čas, ale spousta lidí už to řeší teď s předstihem, tak musíme taky. V restauraci, kde bude hostina, nemají na sále všechny židle stejné, tak koukám na netu na potahy na židle, aby se to schovalo. Docela mě to baví, dostala jsem zrovna tohle na starost, tak to různě řeším po mailu se shopy, které je nabízejí k půjčení. Ségra to chce mít laděné do zelena, s bílou barvou a naštěstí zrovna tahle barva je populární, takže není problém ji sehnat. Jsem zvědavá, jak to bude nakonec vypadat, doufám, že hezky.

Ve čtvrtek jsme vyrazili s Áďou do víru velkoměsta, byl domluvený sraz s holkama z Bolu. Já jsem tam dorazila už dopoledne, vezl nás tam tatínek cestou do práce, takže jsme přešlapovali před vchodem už pár minut před otevírací dobou. Adámek se moc těšil a já taky. Měl celou hernu víceméně pro sebe, takhle tam nikdo nebyl, nahrnulo se to až před obědem. Našel si tam kamaráda a s ním tam řádil. Trošku jsem se bála, co bude provádět, protože se začíná projevovat a občas je trošku nevybíravý vůči ostatním dětem. Holky dorazily, pokecaly jsme si, děti si pohrály, bylo to moc fajn. Moc ráda jsem je viděla, doufám, že ne naposledy před porodem, ráda bych to zopakovala, až bude lepší počasí a bude se dát být venku na hřišti.

Tatínek měl druhý den dovolenou, takže si velikonoční svátky užijeme delší a pohromadě. Já jsem si ráno mohla přispat, což mi bodlo. Adámek byl taky rád, že tu má tatínka. Navečer byla naše Angie zase objednaná na kontrolu. Nožička se jí pořád nechce zahojit, bylo by potřeba, aby se jí tam udělal strup, ale obvaz si přes noc pokaždé sundá a mastičku olíže. Takže jí to co nejvíc necháváme na volno a uvidí se, kontrola bude zase za týden. Už mě to štve, ji to vevnitř nebaví, mě s ní taky ne a ven nemůže, jen s pytlíkem na tlapce. Navíc ani rehabilitace toho operovaného kolena není ideální.

Musím teď pochválit Vaška, opravdu mi moc pomáhá, bere si Adámka hodně ven, na zahradu nebo když někam jede a já tak mám klid. V neděli jsem bez něj jela nakoupit, a i to jsem si užila. Akorát jsem musela spěchat domů, protože na tom našem výletu asi chytil bacila – měl zvýšenou teplotu a spustila se mu rýma. I tak to bodlo a já jsem se vrátila domů plná energie. Připravovala jsem se na zítřejší den, kdy mě čekalo ráno u plotny, protože jsem chlapům slíbila svíčkovou, a taky obstarávání koledníků, protože i když to tak venku absolutně nevypadá, jsou svátky jara, Velikonoce.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Duben 2013/1 - Velikonoční týden - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Krvácení mimo cyklus

| Galeko | dnes, 15:59
Dobrý den, je mi 21 let. Beru pravidelně antikoncepci Belanette. Vždy jsem měla pravidelný cyklus. Tento měsíc jsem začala mírně krvácet týden před očekávaným příchodem menstruace. Probíhá mírná bolest, stejná jako předmenstruační bolesti. Začala jsem poslední měsíc často cvičit, mohlo by to mít spojitost? Je nutné navštívit lékaře?
Moc děkuji

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce