Inzerce
Inzerce
Inzerce

Závislost, násilí v rodině, zneužívání. Jak z toho ven? Černá kronika. (strana 1) - diskuze

Přidat nový příspěvek
  • ZÁVISLOST NA LIDECH
    Jsem stále závislá na něčí pomoci. Potřebuji sem tam výpomoc v domácnosti, bez manželovi či rodičské pomoci bych snad i umřela hlady (sama nevařím, špatná zkušenost z dřívějška), na nákupy sama nechodím (jednou mě okradla prodavačka), na úřady taky sama nejdu (ochota úřednic je známá), když chci někam jet sama autobusem (musím se spolehnout na lidi, že mi řeknou, že je to ten správný autobus) a pod. a pod.. Je toho hodně. Většinou mi to ani nepřijde a prostě to beru jako samozřejmost v mém životě. Ale občas na člověka přijdou deprese a pak je zle. Vždy jsem se těšila, že až budu velká, že se o sebe dokážu postarat sama a že budu dělat to a ono a teď to prostě sama nezvládnu. A když jsou deprese opravdu velké, tak si říkám, proč nejsem zvířátko v divočině? Takové v mé kůži by nepřežilo ani den a přežije jen zdravá populace. Vím, je to drsné, ale nebudu si a ani vám nalhávat, že toho mám kolikrát dost. Naštěstí takových dnů depresí nemám tolik a většinou to beru vše, jako by to nic zvláštního nebylo a naopak si říkám, že jiní lidé jsou na tom hůř. Pak si uvědomím, že můj případ je naprosto titěrný vůči lidem, kteří dokáží žít celý život na vozíčku, jiní zase bez rukou, jsou lidé kteří jsou celkově jen ležící a vždy si najdou smysl života. Pak si řeknu, že žít můj život je brnkačka a že jiní to zvládají a tak proč to nezvládnout "pouze" jako slepoun???
    nobby   | 31.10.2008 22:51:35 | Reakcí: 11, poslední: 18.11.2008 13:31:30
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      Nobby moc tě obdivuji.I za to,že si o tu pomoc řekneš a příjmeš jí.Já jsem typ člověka co si všecko dělá sám,pro mě by to byla katestrofa.Neboj i když jsem uplně zdravá,taky často mívám deprese.U mě je to zase pocit marností,zbytečností.Že pořád něco dělam bez výsledku,pořád dokola.
      Honafa   | 01.11.2008 11:27:23
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
        To jsem ráda,že nejsem sama,kdo má tenhle pocit.
        Jinak Moni,Tebe upřímně obdivuji.Jsi velmi statečná a bereš život v pohodě. 
        tygřímáma   | 01.11.2008 11:40:29
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      Naopak!!! Ja byt tebou, tak bych byla hrda, co vsechno jsem se sama naucila. Vzdyt je to uzasne, co vsechno zvladas. Dokazes se postarat o dite, o sebe, o manzela a ze k tomu potrebujes trochu pomoci? To urcite kazdy, i ten kdo vidi. A ze se venku bez pomoci neobejdes? V dnesni dobe se opravdu lidem neda verit, ze te nekdo neokrade a nebo nepodvede. tady je neci pomoc na miste. Bud rada, ze mas kolem sebe lidi, kteri ti radi pomuzou. A deprese mit nemusis,pro me jsi proste statecna, jak to vsechno zvladas     
      janasmile   | 01.11.2008 14:59:41
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      Ahoj Moni,
      to asi občas přijde na každého taková chvilka, u jednoho je důvod obdobný Tvému, u jiného nějaký psychický nebo komunikační handicap.
      U Tebe je obdivuhodné, jak se se vším dokážeš vypořádat a žít život plněji než kdokoli jiný.
      Hlavně si neboj o cokoliv říct, je to naprosto přirozené.
      Je to trochu pozůstatek minulosti, že se bojíme o cokoliv říci a je na trapně, že vůbec něco potřebujeme. Proto se alespoň své děti snažím učít umět si říci a umět pomoci. Snad se mi to podaří.
      Moni, přeji, aby Tě provázely pouze šťastné chvilky.
      Calamity J.   | 01.11.2008 15:59:56
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      Moni, slabé chvilky a deprese přicházejí občas na každého. Ty máš bohužel o jeden velký důvod víc, aby se občas dostavily.
      Máš můj nekonečný obdiv, jak zvládáš, vychováváš miminko, vedeš rodinný život. Je moc prima, že jsi natrefila na Jendu, ne každý chlap něco takového ustojí a ještě s takovou grácií jako on.   
      Víš, když mám takovou tu slabší chvilku já, jsi to občas právě taky ty, na koho si vzpomenu a uvědomím si, že aniž bys to vůbec tušila, tak vlastně dodáváš kopec síly i lidem okolo sebe, nejen v tvém nejbližším okolí, ale i tady na BoL.
      A když ty potřebuješ pomoc konkrétní, tak se o ni neostýchej požádat, protože ta není ani zlomkem toho, co okolí vlastně dáváš ty sama.
      Moc ti držím palce, ať prožiješ život byť s handicapem, přesto naplněný láskou a tím zmíněným obdarováváním a občas holt prostě i přijímáním.     
      Renča   | 01.11.2008 19:41:38
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      Taky bych ti chtěla něco říct, ale holky předemnou snad už všechno napsaly. Tak se budu trochu opakovat. Je opravdu úžasné jak ten svůj život i s takovým hendikepem krásně zvládáš, musíš být silná osobnost.
      I život "zdravého" člověka je někdy dost těžký, natož když se k němu přidá nějaké postižení a tak máš můj velký obdiv! A jak už psala Renča, aniž bys to věděla, dodáváš sílu i nám ostatním.
      Tak ti přeju, co nejměně depresí a hodně elánu a radosti.
      Teja   | 02.11.2008 05:18:46
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
        Moc vám všem děkuji za krásná slůvka. Opravdu jsem netušila, že já můžu dodávat svojí přítomností tady někumu sílu, jak o tom píšete. Ale přiznám se, že mě to moc potěšilo.
        nobby   | 02.11.2008 13:29:08
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      No Moni, ta slova jsou hodna jen odvážného člověka a tím ty rozhodně jsi!
      veru-beru   | 02.11.2008 13:40:25
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      Moni v něčem vím jak se citíš,ale i tak tě stále obdivuji jak to všechno zvládáš. A neboj hodných lidí ochotných pomoc je hodně, alespoň doufám  .
      Ady.S   | 03.11.2008 21:24:51
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      je to už nějakou dobu, co jsem shlédla pořad o třech matkách, jedna byla na vozíku, jedna hluchoněmá a jedna slepá. Možná si též měla možnost sledovat, nesmírně jsem je obdivovala všechny tři a světe div se, ani jedna si nechtěla své postižení "vyměnit". Každé z těch dvou dalších jí přišlo horší!!!!!! Slepá řekla - já jen nevidím, ale své děti slyším, můžu všude jít, všude s nima běhat. Na vozíku řekla - já jen nemůžu tam, co jsou schody, vidím své děti, slyším je a můžu si s nimi hrát jak chci, a hluchoněmá - Můžu úplně všechno, jen na ně musím vidět, abych jim rozumněla.
      Byl to úžasný dokument.
      A Tebe strašně obdivuji! A tím je řečeno vlastně vše.
      Pomoc od druhých potřebujeme občas všichni, myslím, že každý z nás alespoň jednou zabloudil a musel se zeptat na cestu..... 
      mamina19   | 04.11.2008 08:04:46
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: ZÁVISLOST NA LIDECH
      Já si naopak myslím, že musíš být hodně silná osoba, protože s tímto by se jentak někdo nevyrovnal, muselo to být těžké, ale Ty jsi to zvládla na jedničku, máš krásného syna, manžela a ostatní lidi, kteří Tě mají rádi. Věř, že mnoho lidí, aniž by měli handicap, tak potřebují něčí pomoc, protože si život zkazili sami, ale Ty si tu pomoc zasloužíš, jsi moc statečná!!! Já tohle moc obdivuji!!!
      2222Adriana   | 18.11.2008 13:31:30
      Reagovat | URL příspěvku
  • Moje závislost
    je na mojí rodině. Hlavně na synovi a na manželovi. Chtěla bych aby jsem pořád byli spolu. Štve mě když muž odchází třeba do hospody. Jenže doma ho nemůžu držet. A nemůžu mu to zakazovat, bylo by to horší. 
    Stáňa   | 29.10.2008 08:10:24 | Reakcí: 10, poslední: 21.11.2008 13:36:04
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Moje závislost
      Stáňo to ti závidím,já mám dny a zrovna včera byl jeden z nich,kdy bych nejraději odjela na pustý ostrov, na týden i bez manžela,děsně mě vysávají oba dva a někdy je toho na mě fakt příliš
      veru-beru   | 29.10.2008 12:27:23
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Moje závislost
            vidím,že nejsem sama
        lendy   | 29.10.2008 12:42:10
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Moje závislost
        Veru,tak to je mi líto,to já neznám.Je fakt,že jsem z Matěje někdy unavená,ale jsem na obou dětech a manželovi fakt závislák a on na nás zřejmě taky,protože trávíme veškerý volný čas spolu,on si ráno "odskočí" do práce a odpoledne už je zase s námi 
        Akorát 2krát do měsíce jezdí na fotbal do Ostravy.Na Karvinou ale chodíme všichni 
        Silvinka   | 29.10.2008 12:51:34
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Moje závislost
        Veru, myslim ze je to normalni!! myslim ze je fajn travit obcas chvili i zvlast, mit nejake sve zajmy, pratele...clovek si ma pak vic co rict s partnerem nez kdyz je furt s nim,je takovy jakoby osvezeny a plny nove energie, a vic se na ty sve doma zas tesi...i ted kdyz mam mala 8 mesiccu a miluju ji nadevse, rada na chvili odskocim na cviceni, na kafe skamaradkou , na nakupy atd. aspon na chvili... i kdyz jsme nemeli dite, mivali jsme kazdy obcas svuj program..a ze se nekdy citis vysata? to my mamky asi vsechny ze...      preju hodne novych sil 
        babywoman   | 29.10.2008 13:05:15
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Moje závislost
        Veru, sice to zni blbe, ale nekdy mam ten samy pocit. Kdyz maji deti svuj den, od rana zlobi, neposlouchaji, vresti a perou se, tak mam pocit, ze se zblaznim. A strasne vzpominam, jak jsem si lebedila, kdyz jsem asi rok bydlela uplne sama. Takove mezidobi, kdy jsem se rozesla s byvalym a nez jsem zacala zit s manzelem. Vlastne mi to strasne vyhovovalo. Ale na druhou stranu jsem strasne touzila po detech. Vetsinu dni jsem stastna, ze se me prani splnilo a mam je i manzela. Ale obcas mam den, kdy bych se sbalila a odjela pryc, abych byla aspon chvilku sama. To mi hrozne chybi, chvilka samoty a moznost se venovat aspon chvilicku i sama sobe a delat jen to, co chci ja
        janasmile   | 29.10.2008 16:29:57
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Moje závislost
          Já se snažím,ale asi chci více a více.Začala jsem chodit na to cvíčo a hned bych chodila každý den,Když přijedu na chatu a je tam třeba táta ,tak nechám Aničku na 5 minut a jdu alespoň na kraj lesa a poslouchám stromy,takjako jsemto dělala dříve a nebo když jedu večer po uložení Aničky nakoupit,tak křičím v autě ze všech sila,abyhc to napětí ze sebe dostala.Myslím že je normální,že jsou matk zapřežené,jen mi asi nedochází,že ta "mladická" svoboda,kdykoli se sebrat a odejít je definitivně pryč.Nějak mi je při tom smutno,vím že jsem rodič,ale jako bych ještě nechtěla opustit tu komnatu dospívání a svobody.Jako bych na tu příčku další generace nechtěla nastoupit.
          veru-beru   | 02.11.2008 13:38:00
          Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Moje závislost
        Veru ,pojedeme spolu        
        Small   | 29.10.2008 20:05:55
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Moje závislost
        Taky bych někdy nejraději zdrhla a měla chvilku klid
        tygřímáma   | 29.10.2008 20:50:52
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Moje závislost
      stáňo jsem na tom stejně. jsem závislá na manželovi. chci abysme byli furt spolu. vím,že to není OK,alenedovedu s tím nic dělat,nedokážu si pomoct.
      kathon   | 21.11.2008 13:36:04
      Reagovat | URL příspěvku
  • Domácí násilí
    tak jak už jsem tu psala (můj rozvod)mé první manžalství skončilo domácím násilím   a jsem ráda že jsem tenkrát našla dost odvahy,nebo rozumu to skončit,bůh ví kde bych dnes byla   ale přiznám se že ve svém tehdejším alkoholovém opojení mi to bylo víceméně jedno a byla jsem ochotná to tolerovat,nebo přežívat  
    až můj nynější manža mi otevřel oči a za to mu moc děkuji    
    Nikdo by neměl být na své závislosti a problémy sám !!
    Takže ,pokud tu máte někdo podobné starosti ,problémy a bojíte se o nich mluvit v réálu,sem s nimi,věřím že i jen pouhé vykecání pomůže        
    Small   | 26.10.2008 19:47:25 | Reakcí: 10, poslední: 01.11.2008 18:34:09
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Domácí násilí
      Máš můj obdiv jak jsi to zvládla! Člověk si říká, že tohleto by si přece nenechal nikdy líbit, ale něco jiného je když v tom žiješ a máš toho druhého aspoň trochu ráda, tak neustále doufáš, že se to změní. A vymanit se z toho stojí hodně úsilí!! 
      Ida   | 26.10.2008 21:07:11
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Domácí násilí
        Muselo to pro tebe být strašné období. Na druhou stranu ráda píšu: "Díky tvému nynějšímu manželovi za to, že je a že je tak fajn." Každá ženská, která si prochází peklem by si takového chlapa zasloužila.
        nobby   | 26.10.2008 21:23:28
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Domácí násilí
        přesně tak Idi,když jsem něco takového viděla v TV,říkala jsem si že ty ženské jsou blázni,když i po tom všem s chlapem zůstanou   ale v reálu je to jiné    
        Small   | 27.10.2008 08:11:21
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Domácí násilí
      Blani brácha je totálně v háji s alkoholem,ale pomoci nejde je to i těžké ,je zlý a co s tím  řidičák mu už dvakrát vzali, jsem ráda že ještě nikoho nepřejel,ale těch peněz?Je totálně vymaštěnej i když je nenalitej,teda jestli vlastně takový stav má,byla jsem u něj s Aničkou a než řekl jednu větu tak jsem málem vyrostla,takovej zpomalenej a nespuvisle brumlající.Ale on vypadá dobře to je na tom nejhorší,že to není žádná troska,jen podle mě už nemá mozek,neujíždí na pivě-kéž by,ale na vodce a rumu atak...a pak ještě hulí,to neodsuzuju ,ale ten chlast ej síla.Máma je hotová,její otec který už zemřel byl alkoholik,její bratr taky-dostal se s dluhy tak daleko,že nemá nic a bydlí na ubytovně dělá popeláře(mimochodem bere 12 tisíc čistého...) a tak se bojí co bude s bráchou mým, když je to v rodině.Nemá ani ženskou a to je mu 32 
      veru-beru   | 27.10.2008 08:38:46
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Domácí násilí
        Veru ,tak to mně mrzí,nevím to jistě,ale třeba by šla nařídit léčba  z toho co píšeš asi dobrovolně nepůjde co ? 
        já měla motivaci,takže to bylo lehčí  
        určitě si sám nepomůže,alkoholici nevidí,že je někde problém    
        Small   | 27.10.2008 12:05:35
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Domácí násilí
          No to máš pravdu ,nikam jít nechce a navíc má za sebou bohatou zkušenost s drogama všeho druhu..No nevím jak moc si ten život zkrátil,udivuje mě ale že chodí do práce a že tam je normální,ale jinak bydlí s dědou na chatě u lesa,každý má svůj byt v té chatě. No jsou jak poustevníci.Když bydlel u mámy tak mu musela dát soudní výpověď z bytu,jinak by se nehnul a bil jí...  Klasická černá ovce rodiny a přitom si diktuje co a jak a to mě nejvíc štve že táta je z něj podělanej a já že prý vydržím víc,že jsem hodná tak se budou "starat " o něj,že ho musí mít více rádi...No to nechápu 
          veru-beru   | 27.10.2008 20:39:14
          Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Domácí násilí
      Blani tak to je dobře že tuto etapu života máš za sebou.   
      Stáňa   | 29.10.2008 08:03:55
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Domácí násilí
      Nikdy bych něřekla že vypadáš jako holka co měla ráda kapku vína  je strašně moc príma, že jsi přes to překročila 
      veru-beru   | 29.10.2008 12:28:27
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Domácí násilí
        no Veru,o víno ani tak nešlo   jela jsem v tvrdém a to dost  
        dnes si dám loka piva a jsem jasná,to je jak s cigaretama,napravený kuřák a alkoholik je nejhorší společník      
        Small   | 29.10.2008 20:04:08
        Reagovat | URL příspěvku
  • Staré křivdy
    Od mala nenávidím jednu učitelku.Myslím si,že mi mohla v životě hodně pomoc.Já jí duvěřovala a ona mě podthla a zesměšnila před celou třídou.Dodnes jsem jí nodpustila.A dost mi to vadí,protože já nechci žít s pocitem nenavistí k druhým.Ale odpustit jí nedokážu.Myslela jsem si,že to tak mám jen já.Ale ted po tom srazu,jsme zjistila,že káždý má nějkou tu svoji křivdu k učitelum.Že třeba jen díky tomu,že učitelka dala špatnou známku i když nemusela,tak změnila člověku celý život.To by mě vubec nenapadlo,že to má takový vliv.
    Honafa   | 26.10.2008 12:24:30 | Reakcí: 6, poslední: 29.10.2008 08:07:26
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Staré křivdy
      ja si taky pamatuju a nadosmrti budu pamatovat jednu ucitelku ze zakladky a jednu z gymplu, byly na me zasedle a ja jsem tehdy vubec nebyla schopna pochopit PROC? Ta jedna me taky zesmesnila pred tridou nekolikrat, ale mi spoluzaci byli na rozdil od ni inteligentni a zastavali se me. Topila me v cestine jak blazen, hlavne na rozboru a slohu a ejhle pak nam dali jinou a ja byla hvezdou ve slohu a moji maturitni praci otiskli v rocence:)) doufam, ze te prvni cestinarce zaskocilo kdyz to cetla:))
      jecidlo   | 26.10.2008 20:20:11
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Staré křivdy
      Jj, o mě zase moje třídní prohlásila na třídních schůzkách před všemi rodiči, že určitě fetuju, protože jsem poslední pořád ospalá a usínám při hodině. Stačilo by, aby se zeptala, docházela jsem v té době na neurologii a dostala léky po kterých jsem byla dost unavená. Ještěže naši moc na schůzky nechodili, dost by je to ranilo. A i když jsem jí to potom vysvětlila, tak to co vyřkla nešlo vrátit zpátky a rodiče mých spolužáků na mě pak koukali skrz prsty...
      Ida   | 26.10.2008 21:13:00
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Staré křivdy
      Cítím staré křivdy k rodičům 
      veru-beru   | 27.10.2008 08:48:42
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Staré křivdy
      taky si myslím že učitelé by se měli chovat jinak. Mě ublížila dost jedna psycholožka v pedagog. poradně. Proto jsem připravená pomoc mému synovi a vždy za ním stát.
      Stáňa   | 29.10.2008 08:07:26
      Reagovat | URL příspěvku
  • Jejej, mohla bych na téma závislosti napsat pár románů, nejdelší by byl asi moje dětství. Posbírám odvahu a hlavně čas(škoda, že nejde psát po částech, ukládat a pak vložit) a možná to půjde.
    Kakája   | 24.10.2008 12:14:11 | Reakcí: 2, poslední: 27.10.2008 08:47:25
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Pevné nervy
    Mám kamarádku,která má manžela alkoholika.Je to s ním tak špatné,že už je napraný po jednom pivu a hned se pere.Má nemocnou slinivku,tak,že i zvrací.Mají doma všecko poblité fuj.A v tom vyrustají dvě děti.Ona to vše bere s užasným nadhledem.Jednou jsme seděly v kavárně a tam se začali prát dva ožralci,vytáhli na sebe nuž.A stašně u toho řvali.Moji kámošce to bylo fuk až do doby než jí to začalo rušit.Tak se zvedla s klidem angličana k ním přišla,odtrhla je od sebe,vzala jím nuž,popadla za límec a vykopla ven,se slovy-Já jsem si přišla v klidu vypít kávu tak mě nerušte.Teda to jsem koukala.Já jsem se uplně třepala.A ona říkala-já to mám doma denně tak proč se vzrušovat.Teda ten její vnitřní klid,ten jí závidím.Nikdo jiný by tu její životní sitaci asi nezvládl.A ona je uplně v klidu.
    Honafa   | 24.10.2008 11:18:04 | Reakcí: 2, poslední: 26.10.2008 21:38:29
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Pevné nervy
      Tak to je opravdu obdivuhodné, na jednu stranu ji lituji, ale na druhou valím oči, jak to zvládá. Můj bývalý také hodně pil, ale toho se nedalo zvládnout, byl agresivní a nešlo to s ním ani po dobrém, ani po zlém  
      hanyx   | 24.10.2008 13:52:28
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Pevné nervy
      Já mám taťky alkoholika,jak bude chvilka tak taky písnu o svým dětství.
      soni   | 26.10.2008 21:38:29
      Reagovat | URL příspěvku
  • no tak to je téma o kterém bych mohla psát story.Dnes už jsem v pohodě a beru vše s nadhledem . Můj otec byl alkoholik. A matka se od něj nikdy nedokázala odpoutat. dnes ji chápu prostě neměla kam jít. Ale byly časy kdy jsem ji to hodně vyčítala. chodil domů a dělal "pořádky" někdy tekla i krev a volali jsme policajty. ale ti nám nikdy nepomohli. prostě řekli že je tu doma a on slíbil že už bude "hodný" a oni zase odjeli. Brácha se brzy oženil a odstěhoval tak jsem si to nejhorší období vyžrala já. Když se chtěl oběsit tak jsem to byla zase já kdo jej sundával. No prostě hrozný zážitky a to by bylo na dlouhé psaní. Když jsem se vdala tak naši začali žít odděleně, mamka s námi nahoře a on dole. Jenže to ho člověk zase musel furt kontrolovat jestli ožralý neusnul a něco nevaří nebo jestli típnul cigaretu. Prostě vždycky musel být někdo doma. Když se narodil starší syn tak v šestinedělí si dokonce z hospody dotáh kunpány a dělali krával, a nedali se vyhodit přestože barák byl přepsanej na mě ale měla jsem věcné břemeno a návštěvy jsem mu musela trpět takže taky nikdo nepomoh. A tenkrát se poprvé proti němu postavila matka - vletěla tam jak tornádo a toho cizího velmi drzého a odporného chlapa majzla láhví vodky která tam stála po hlavě. No měla štěstí že se mu nic nestalo , ale od té doby si na ni otec nedovolil. A před 5lety zemřel a je to hnusné ale opravdu to bylo pro nás vysvobození.
    verrunka   | 24.10.2008 10:16:30 | Reakcí: 1, poslední: 24.10.2008 11:07:27
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Moje kamarádka to tak má.A díky nervum s tatkou ožralou nemohla otěhotnět.Až ted ve 35 letech má první miminko.Taky si přeje aby už konečně umřel.
      Honafa   | 24.10.2008 11:07:27
      Reagovat | URL příspěvku
  • Na toto téma bych mohla psát opravdu dlouhé příspěvky,které jsem prožila během mého dětství.Ale i po všech těch letech mám pořád v sobě jakýsi blok a nejsem schopna o některých věcech ještě pořád mluvit.Ani můj manžel neví žádné detaily a přitom si vše říkáme a jsme spolu 10 let.Prostě to ještě nejde a myslím,že mě to do konce života bude pronásledovat jako zlá noční můra.

    Jsem moc šťastná,v jakém krásném a harmonické vztahu žiju a říkám si,že můj hodný manžel a šťastná rodina je odměnou za to vše,co jsem jako dítě zažila.
    Silvinka   | 24.10.2008 08:31:31 | Reakcí: 4, poslední: 26.10.2008 20:25:37
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Silvi a nepomohlo by se vypovidat, treba tomu manzelovi,nejlepsi pritelkyni nebo psychologovi? jen to ze sebe dostat treba? Asi to neni tak lehke ze..tak ti preju at je to prebito uz jen hezkymi vecmi a zazitky 
      babywoman   | 24.10.2008 09:26:55
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Souhlasím..já jsem si vždycky myslela jakej je můj otec strašnej a co všechno za příkoří nám se sestrou prováděl (a provádí), ale když to tady tak čtu tak mám pocit, že jsem měla vážně skoro harmonické dětství   Co mi ale vážně pomohlo byla psycholožka   I když jsem to probírala s manželem i kamarádkama...a i když se člověku uleví, prostě nikdo Tě nepochopí jak jenom Ty sama sebe a smířit se s tím taky můžeš jen sama a k tomu by měl dobrý psycholog moct... Přeju hodně odvahy
        spevm   | 24.10.2008 10:40:55
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Silvi,ten čas jednou příjde jednoho dne se s tím vyrovnáš,nebude to tabu a tobě se uleví.Neříkám,že opustíš,jen ti to nebude vadit.
      Honafa   | 24.10.2008 11:05:20
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      urcite pomuze o tom mluvit...i kdyz posluchac musi byt pripraven, moje nej kamaradky kdyz jsem jim vypravela sve prihody s otcem alkoholikem, sekerou, policajtama lehce psycho mamkou, tak se tvarily celkem vydesene, ale i tak podporily. Ale nektere veci popsat nejdou ani zapomenout, jakoze dodneska, kdyz jde pritel na pivo nebudu v noci spat nebo se budit s panickou hruzou a desivyma vzpominkama a to je uz let co nejsem doma:(
      Ale dneska vim, ze neprozit co jsem prozila, tak bych to nebyla ja. Myslim, ze me to ovlivnilo i pozitivne, naucit se bojovat, nevzdavat se a urcite me dneska hned tak neco nerozhodi. navic ma clovek tu uzasnou schopnost spatne zapominat.....
      jecidlo   | 26.10.2008 20:25:37
      Reagovat | URL příspěvku
  • Inspirace :o)
    Holky, já mám chuť začít znovu,ale nebude to jednoduché.Jenže čekat že bude lépe,to asi nemá cenu.Nelze odpustit.
    Smolino   | 24.10.2008 08:09:31 | Reakcí: 3, poslední: 24.10.2008 10:06:55
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Muj tatka
    Moje dětství bylo taky velmi krušné.Né že by mě tatka zneužíval,to opravdu né,ale byl velmi přísny a já jsem musela neustále doma pracovat.Prostě jako služka.Nejdřív obstarání králiku,pak domácností a nakonec moje škola.Taky ty známky podle toho vypadali.A potom zas přísné tresty za špatné známky.Nejvíc mi,ale vadil fakt,že všecko bylo jejich.Nic nebylo pro mě.Ani jídlo.Nestalo se nikdy,že by mamka uvařila něco co mám ráda jen já.Když něco upekla tak jsem se toho nesměla dotknout,ale nádobí po buchtě to jsem umývat mohla.Bylo toho samozřejmě víc.No a jak z toho ven.Já jsem se hned v 18 vdala,ale až ve 30 po narození druhého dítěte,jsem začala žít svuj život bez jejich vlivu.
    Honafa   | 23.10.2008 20:30:50 | Reakcí: 2, poslední: 23.10.2008 21:12:53
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Muj tatka
      Někdy to není s rodičema snadný. U nás bylo něco podobného, takže jsem se taky v čerstvých 18 odstěhovala.
      Po svatbě a zvlášť teď co mám děti, jsem naprosto spokojená - mám prostě život takový jaký si udělám.
      S našima si zase celkem rozumím - pokud se zrovna netrefím s návštěvou do blbé nálady, neřešíme "zakázaná" témata atd.
      Přiznám se, že už většinu věcí beru s humorem. Jen tu a tam mě z jejich strany něco zabolí.
      Sunny   | 23.10.2008 21:01:25
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Muj tatka
        Přesně tak.Ted už nic neřešíme,prostě pokecáme a je klid.Já po nich nic nechci a ani oni po mě.Brácha byl na tom podobně (Emigroval v 16 do Rakouska)pak se vrátil a ted se s nima furt háda.Stejně to k ničemu není.
        Honafa   | 23.10.2008 21:12:53
        Reagovat | URL příspěvku
Přidat nový příspěvek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×