Výchova, vztahy mezi sourozenci, aktivity, kroužky, mazlíčci dětí (strana 164)

Baruška 20 měsíců, Ondrášek 5 dní
Kdybych měla nazvat tento článek po 2 dnech doma, byl by to jedním slovem CHAOS :)

První a důležitá věc. Jak Barborka přijala Ondráška? Naprosto bombově. Pořád na něj ukazuje a říká mimi, jakmile ho slyší jen se zavrtět v postýlce tak za ním okamžitě letí. Mě říká co s ním mám dělat - jestli má dělat hačí, hají, nebo papat. Sama ho rozbaluje ze zavinovačky a šlohla mu dudlík (toho se zatím děsím, vyvařujeme několikrát denně, pořád na něj sahá  Ale aspoň do konce šestinedělí bych chtěla mít dudlíky sterilizovaný  ) Neustále Ondráška hladí - po hlavičce, po nožičkách. Během hry se jen tak sebere a jde mu dát pusinku, fakt klidně 10 za sebou. O tyto pusinky jsem pak okradená já, protože mě už je dát nechce     Také měla snahu si ho vzít do náruče a odnést - předpokládám stejným způsobem jak nosí své panenky, tedy vezme za nohu a táhne hlavou po podlaze  V tomto jsme důrazní a opravdu varujeme že tohle nesmí. Když já kojím tak buď sedí u mě nebo si prostě hraje, nemá vůbec žádné žárlivé scény. Takže sourozenecký vztah na jedničku s hvězdičkou.

Moc se mi líbilo jak zajic kdysi napsala jak to dělá se svými dětmi - např. dá nejdřív Marušce pití a nechá Aničku chvilku plakat nebo jí naoko pokárá za něco aby měla Maruška pocit že ne všechno se podřídí miminku,. Stejně se snažíme chovat i my. Prostě Ondrášek chvilku pláče pokud zrovna Barušku přebaluju, a to i ve chvíli kdy jsme doma dva dospělí. Snažím se jí vyhovět když mě zavolá, přijdu. Pokud nedržím Ondráška tak se jí maximálně věnuju - sedíme a čteme si nebo zpíváme a děláme blbiny. Doufám že to jednou ocení  

Co je ale zatím mojí zkázou, to je stále ta vyčerpanost. Vím, jsem 4 dny po porodu, ale jsem fakt slabá. Zvedat 14-ti kilovou Barušku do postýlky nebo do jídelní židličky, to je mazec. Bolí mě celé tělo. Tom se samozřejmě snaží mi pomoct, ale ne vždy je u toho. Takže ačkoliv dnes už skoro nevím že jsem tolik šitá a v pohodě a normálně sedím, každé ohnutí cítím že mi břicho asi praskne. Co ale vím jistě, pokud máte někdo děti takhle u sebe, vyžádejte si doma manžela nebo maminku aspoň na ten první týden. Já se přiznám narovinu že sama bych to tady teď nedala. Ne z důvodu že bych neměla na to je uhlídat, ale fyzicky bych se složila.

Závěrem? Prsa mi asi prasknou. Odpočítávám vteřiny do dalšího kojení protože mám prsa jak kámen. Z tohoto ohledu potěším maminky co plánují děti blízko sebe. Kojení bolí mnohem míň, bradavky si opravdu zvykají mnohem lépe. Žádné pláče při kojení jako u prvního dítka. Jen se připravte na to že první dny po porodu jak se zavinuje děloha, při kojení to břicho bolí milionkrát víc než u prvního dítěte.

dr. sel ottikovi kouknout do pusy,coz on nesnasi arve...elli kouka na dr. a rika..Ne.Tytyty dotoe,Ottoj muj,ne pusa,ja te bacit  a sla ho zmlatit...no vysvetlila jsemji ze dr.neni zloduch,a tak prezil...dal ji lizatko a tak si nechala prohlednou obe usi...prozmenu u usare ottas tahal dr. pryc za ruku,protoze Elli se rozbrecela pri cisteni ucha a koukal na ni jak na vraha...jo,je radost s nima nekam chodit po doktorech...ale prinesli si 3 figurky,2 anglicaky a kazdy dostal lizatko

A sesterska laska
Maruska se doted koupala se mnou. Vcera jsem naznala, ze uz to zacina byt uchylne, takze ted se koupe s Anickou (mame moc velkou vanu na to, aby se v tom cachtalo jen jedno dite). A i kdyz jsem z toho mela strach, bylo to rozkosne. Maruska seznamila Anicku se vsema gumovyma zviratama, dokonce ji i ukazala, kde je sitko na chlupy  .
Dalsi super vec je, kdyz odkladam Anicku do cestovni postylky, tak Maruska tam vleze za ni, a tam si s ni hraje. Jen bohuzel za sebou nezavira vratka, takze Anicka pak vypadava a prcha 

bratrska laska
ten nas tulpas malej zacina spavat odpoledne..pocka az usne segra a pak se k ni prituli ,obejme ji a usne..ona zase v noci kdyz se kutali po postelich tak se vzdy pritiskne k nemu a hreji si zada...jinak kdyz nespi tak delaji ze dotykat se kohokoliv je hloupe a trapne 

výhoda velkého psa
několikrát jsem si tady stěžovala, že pes šikanuje dítě, následně že dítě šikanuje psa a já jsem z té dvojky na prášky......
dnes se mi vyjevila dobrá stránka věci.
pes "bydlí" za domovními dveřmi a když jdeme s vašíkem ven, tak musím psisko poslat napřed, aby vendu nesrazil ze schodů. je mu 10 a půl měsíce a váží 36 kg...a on se tak radostně motá..... (pes)
no a vašík ( dva roky a dva měsíce - 16 kg) se ho snaží taky poslat "vpřed" jenže v jeho podání je to vped a pes mu nechce rozumět.   
dnes jsem vendu žádala, aby už na zahradu nechodil a on si trval na svém, že půjde...... no chvíli jsem ho slyšela, jak velí vprd vped a nabírá na pláč, že ho pesan nechce poslechnout a pustit ze schodů. udělal mi velkou radost (pes), že mi vašíka hezky zablokoval!!!!!