Škola - postrach rodiny?

Je opravdu škola základ života?

Všichni jistě víme, že dítě je jiné doma a jiné ve škole. I my plníme svoje různé role a také různě. Proto je tak důležitá spolupráce a propojení mezi učitelem, žákem a rodiči… 

Důležitá je i atmosféra ve třídě, ve škole.

Svoji úlohu sehrává i to, zda vedeme do školy první dítě, a ještě k tomu jedináčka, či zda doprovázíme dítě poslední, z velké rodiny. A k tomu všemu se přidává pohlaví dítěte, intelekt, ambice, motivace, povaha, ale i vzdělání rodičů. Jistě jiný přístup má pedagog na vysoké škole a jiný paní, pracující třeba na poště…vše je dobré, ale ať chceme či nikoliv, předáváme dítěti svoje zkušenosti. Tím může v jedné rodině naskočit program „vzdělání je důležité“ a v jiné „známky jsou ti v životě k ničemu, důležité je, jak se postavíš k práci“. Sami cítíme určitou protipólnost pohledu a cest, a teď si představte, že jste pedagog, který stojí před tabulí a má v popisu práce (mimo klasické výuky) tyto programy a rodiny doslova ukočírovat ku prospěchu všech stran. 1. září ve škole je pro všechny zúčastněné krok do neznáma – nová budova, děti kolem, učitelé, školník jako nová funkce, družina a zodpovědnost!!! Vzpomeňme si sami na sebe, jak jsme se cítili nejen před nástupem do školy, ale i do nové práce… jak je člověk nejistý, opatrně oťukává lidi kolem, a čeká na jejich reakce… pamatujete? Až po 2-3 měsících nabíráme na jistotě a po 2 letech jsme již „mistři světa“, kteří znají školu či firmu do posledního hřebíku. Proto doporučuji velikou empatii, vcítění se do nejistot a naopak vzpomenout si, že se věci krok za krokem stabilizují, a pokud člověk slovně či myšlenkou poprosí, vždy se najde blízko nějaký „průvodce“ v podobě hodně paní družinářky, sousedky, která vyzvedne dítě 2x týdně a v klidu s ním napíše úkoly, takže matka má čas k odpočinku či dodělání účetní uzávěrky. Nebo si odskočí na kosmetiku… prosím, i toto je součástí života, a pokud si budeme odpírat příjemnosti, budou nám časem odepřeny povinnosti, neboť tělo „odpadne“…

Takže stále udržujme myšlenku SPOLUPRÁCE, SPOKOJENOSTI. 

A v závěru několik strachů všech zúčastněných stran:

Strachy rodičů
  • nevím, co se děje ve škole
  • jaké má spolužáky? Z jakých rodin?
  • jak se dítě ve škole chová (útok, úskok, pohoda)
  • děti s jinou diagnózou a asistentem
  • vyhořelá učitelka
  • ztráta motivace k učení
  • závist nebo obdiv k nějaké „modle“
  • šikana a drogy
  • jak vše doma propojíme škola + práce + kroužky + volný čas dětí i náš
Strachy učitelů
  • první dojem už při zápise (nepodcenit)
  • jsem dobrý motivátor?
  • nespolupráce kolegů, rodiny
  • vedení školy, které „nepodrží“
  • snížení počtu žáků ve třídě – výpověď
  • budu stačit dnešním dětem?
  • děti, které mohou vše
  • jak propojím školu s mojí rodinou
Strachy dětí
  • nese si nějaké ze školky?
  • jaké to tam bude? Obstojím? Skamarádím se?
  • splním očekávání rodiny?
  • budu dobrý jako brácha nebo Jirka?

Na téma strachy jsme už psali. Je vhodně je rozebrat či odblokovat, a to nejlépe s pomocí odborníka. Je důležité si uvědomit, že člověka dělá člověkem právě jeho cesta, kdy jdeme a občas upadneme, ale zvedneme se a jdeme dál. Přijímáme se i se svými chybami. To je to pravé lidství, a to v každém věku.

Takže s chutí do toho a půl je hotovo. :-)

Více o strachu který je naší brzdou. Jak se zbavit strachu u dětí si můžete přečíst zde

Autor: Mgr. Ivana Havlíčková

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Škola - postrach rodiny? - diskuze


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce