Když si dítě nechce hrát s ostatními dětmi

Maminka Kubíka Nadule1 píše:

Dvakrát během posledního týdne mě upozorňovala na to, že si Kubík nechce hrát s ostatními dětmi a ani s hračkami. Dokonce mu to vytýkal i Mikuláš a Kubík mu musel slíbit, že se polepší.

Přiznám se, že mám rozporuplné pocity. Když totiž pro Kubíka přijdu, tak ho prakticky každý den ruším od nějaké hry nebo činnosti (pokud zrovna nesvačí). Je pravda, že to už bývají v jiné třídě, kde jsou spojení po spaní a také tam bývá jiná paní učitelka. Mám v plánu se ještě poptat jí, jestli má stejný pocit jako paní učitelka Iva.

Častěji než na začátku přinese Kubík i nějaký obrázek nebo ukáže, který na výstavce je jeho, takže opravdu nemám dojem, že by zůstával vyloženě stranou dění.

Zatím se mi to nechce nijak řešit s Kubíkem, protože z jeho vyprávění vím, že si hraje i s dětmi. Vypráví mi třeba, že si s Adámkem stavěli autodráhu nebo s Filípkem si hráli se stavebnicí. Možná mu jen vyhovuje mít chvíli klid a na tom nevidím nic špatného. Kromě toho vím, že v září řešil právě u některých oblíbených hraček konflikty s průbojnějšími dětmi, tak možná i to mohlo jeho přístup trochu ovlivnit. Každopádně si myslím, že bude lepší tomu nechat volný průběh a zbytečně Kubíka neupozorňovat. Bylo na něm vidět, že je mu to žalování paní učitelky hodně nepříjemné.

Celý text:  http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/skolkacek-online/skolkacek-kubik-od-nadule1-2011-2012/3-mesic

Můžete se nám, prosím, k této konkrétní situaci vyjádřit?
Je běžné, že si 3leté děti hrají samy? Měli bychom jim to vytýkat? Je nutno se toho obávat?
Je vhodné, aby si pedagog na dítě stěžoval před rodičem? V jakých situacích ano, v jakých ne.

Odpověď:

Dobrý den, věřím, že výhrady paní učitelky z MŠ směřované k našemu dítěti znejistí každou matku. Máme pocit, že pedagog je odborník a dokáže sledovat naše dítě nekriticky, ve srovnání se skupinou vrstevníků. Někdy to tak může být, ale nelze brát názor jednoho člověka jako bernou minci. Dobré je vnímat, jak se jeví situace nám samotným, neváhat se zeptat i dalších pedagogů, kteří přichází s Vaším dítětem do kontaktu. Hlavně je třeba sledovat dítě. Jak subjektivně prožívá svou roli ve školce, zda se cítí spokojené, do školky se těší, mluví o aktivitách s jinými dětmi, tak jako zmiňujete u Kubíka apod.

Předškolní období je velmi důležité pro sociální zrání. Dítě se v něm učí sociálnímu chování, sociální komunikaci a interakci. Hra je velmi důležitým tréninkovým polem pro sociální dovednosti a získávání rolí v kolektivu. Teprve ve 3 letech se začíná vyvíjet schopnost společné hry tzn.sdílení materiálu, postupná kooperace, dále pokračuje určováním rolí při hře apod. Ve třech letech se však jedná opravdu o úplné začátky, první experimenty. Rozvoj schopnosti společné hry je však individuální a měl by mu být ponechán prostor a čas. Podpora ze strany dospělých u úzkostnějších a nejistých dětí je vítaná, avšak neměla by být násilná a jít proti psychické pohodě dítěte.

V úrovni sociability, tedy potřeby navazování sociálních kontaktů a interakcí, se lišíme. Roli hrají také naše osobnostní vlastnosti. Velmi známá je typologie extroverze – introverze, kdy extrémní okrajové body pomyslné škály zaujímá jen velmi malý počet jedinců. Většina lidí se pohybuje někde mezi, s větším či menším příklonem k jedné z těchto polarit. Žádná z těchto charakteristik není lepší či horší, každá má své výhody. Důležité je respektovat, že každé dítě i dospělý to máme jinak a tudíž se i naše potřeby sociálních aktivit liší. Je přirozené, že některé děti chtějí mít klid, hrát si svým způsobem či pozorovat ostatní zpovzdálí, další potřebují neustálý kontakt s ostatními, jiné dítě zase potřebuje neustále soupeřit o nějakou hračku.

Určitě je důležité, aby rodiče byli v kontaktu s pedagogy. Je dobré, když učitel informuje rodiče o tom, jak jejich dítě trávilo den, jak se chovalo, co už zvládá apod. Vhodné je oznámit, když má pocit, že se dítě projevuje nestandardně a případně navrhnout návštěvu odborníka. Někteří rodiče opravdu nemusí zachytit chování, které neodpovídá normě, protože nevidí dítě ve srovnání s ostatními vrstevníky a v kontaktu s nimi. Pedagogové by však měli dobře zvažovat, co je podstatné a nestrašit, neznejisťovat rodiče, pokud opravdu nejsou přesvědčeni o výskytu obtíží. Při sdělování podezření je třeba být taktní a vyvarovat se kritice před dětmi.

Dotaz zodpověděla Mgr. Lucie Šešulková.