Jak Lála a Truhlík lovili kapra

Do Vánoc zbývá sotva týden a to je nejvyšší čas přemýšlet, co bude dobrého ke Štědrovečerní večeři. Samozřejmě paní domácí udělá mísu bramborového salátu, ale co by to bylo za večeři, kdyby na stole chyběl smažený kapr. Lála s Truhlíkem ho vždycky vidí až doma ve vaně, když se tam najednou objeví. Ale letos si řekli, že by ho mohli obstarat oni sami. Aspoň paničku překvapí a ta bude mít určitě zase radost. „Lálo, ale kde toho kapra vezmeme?“ „No kde, to je přece jednoduché,“ odpověděl Lála. „Půjdeme ho ulovit.“ Truhlík na Lálu obdivně koukal. Co ten jeho kamarád všechno neví? Lála mu totiž neprozradil, že zatímco Truhlík ještě spal, on už dávno listoval knihami a hledal, jak na kapra. Nejdřív si v encyklopedii našel, že je to ryba, která žije v rybníce. To je jednoduché, rybník mají kousek za domem, stačí projít malým lesíkem. Pak zapátral v policích a našel knihu o rybářství. Přečetl si postup, jak kapra ulovit a i to se mu zdálo snadné. Vlastně jim chybí jen maličkost a to rybářský prut. Lála zamířil do sklepa a Truhlík běžel hned za ním. „Co tady hledáme?“ ptal se Lály. „Dívám se, jestli náhodou nemáme rybářský prut, abychom měli čím ulovit toho kapra,“ vysvětlil mu Lála. Ovšem prut nikde neviděl. No nevadí, tak si ho vyrobí, řekl si Lála. „Najdi kus provázku a já půjdu ven ulomit dlouhý klacek,“ rozdal úkoly a vydal se před dům. Z keře se mu podařilo utrhnout dlouhý tenký klacek a než se vrátil, Truhlík mezitím už čekal v pokoji s připraveným provázkem. Pak společně omotali provázek kolem jednoho konce klacku a pevně ho zasukovali. Ještě ale chybí háček. Lála chvíli přemýšlel a přitom se rozhlížel kolem sebe. V tom se zadíval na obrázek visící na zdi. No jistě, skobička bude nejlepší! Pro jednu tedy zaběhl do krabice s nářadím a pak ji přivázali na druhý konec provázku. A je hotovo, jejich prut vypadá skoro stejně jako ten na obrázku v knížce.

 „Ještě nám chybí návnada,“ řekl Truhlíkovi Lála, když zamířil do kuchyně. „A co to má být?“ zase nevěděl Truhlík. „No, nejlíp nějaké těsto,“ odpověděl zamyšleně Lála. „Třeba rohlík? Ten je přece z těsta,“ vyřešil to Truhlík. Skvělý nápad, rohlík určitě zabere a kapr neodolá. Teď už měli opravdu všechno a mohli vyrazit. Každý chytil prut za jeden konec a šli s ním k rybníku. Tam si našli na břehu pěkné místo a hned nahodili prut. Jenže háček jen sklouzl po ledu. „To mě nenapadlo, že bude všude led,“ zarazil se Lála a rozhlížel se po zamrzlé hladině.

 Zato Truhlík neváhal, skočil na led a rozběhl se prozkoumat situaci. No rozběhl, spíš klouzal a padal a vůbec měl problém udržet se na čtyřech. I tak se mu ale podařilo dostat až na druhý konec rybníku a volal na Lálu, že tam je led tenčí a pod ním je vidět voda. Jenže jen to dořekl, uklouzla mu noha, on dopadl na zadek a tenký led pod ním pokřupal. Truhlík nemohl vůbec nic dělat, ve chvilce už byl v té ledové vodě. Zoufale máchal packama a snažil se udržet na hladině, jenže neuměl plavat. Kočky nesnáší vodu a on není výjimka. Navíc mu byla hrozná zima.

 Lála viděl, co se stalo a hned se rozběhl kamarádovi na pomoc, ale i jemu to šlo stěží. Klouzal a padal stejně jako předtím Truhlík, ale nakonec se dostal až k němu. Jenže jak se přiblížil k okraji díry, led začal křupat a praskat a hrozilo, že ve vodě skončí i on sám. Ještě několikrát udělal krok dopředu a snažil se podat packu Truhlíkovi, ale už to bylo vážně nebezpečné. Jak má ale svému kamarádovi pomoct, když se k němu nemůže dostat? Potom ho napadlo, že by mu mohl podat ten jejich prut, Truhlík se ho chytí a Lála ho tak vytáhne ven. Ovšem ten prut teď leží na druhé straně rybníka. Truhlíkovi pomalu začínali docházet síly a sotva držel hlavu nad hladinou. „Truhlíku, vydrž, hned ti pomůžu!“ volal na něj Lála, když se otočil a utíkal pro ten prut.  Běžel, co mu síly stačili, na břehu vzal prut a utíkal s ním zase zpátky. Truhlíkovi už vážně moc sil nezbývalo a tak Lála doběhl právě včas. Hodil Truhlíkovi konec prutu, na kterém byl přivázaný provázek, a sám pevně držel druhý konec. Truhlík provázek chytil a omotal si ho kolem pacek. Lála pak tahal a tahal, až se mu podařilo Truhlíka konečně dostat z vody. Chudák byl úplně promrzlý, klepal se a nemohl přestat.

 „Musíme se honem dostat domů, tam se zahřeješ,“ řekl mu Lála a postrčil ho dopředu. Truhlíkovi se šlo špatně, mokré chlupy mu mrazem ztuhly. Naštěstí to neměli daleko, za chvíli už byli doma. Truhlík doklopýtal do svého pelíšku a s úlevou si lehnul. Lála mu rychle donesl deku ze svého pelíšku a ještě jednu z pohovky a Truhlíka do obou dek zachumlal. Pak odešel do kuchyně připravit Truhlíkovi misku horkého mléka, protože to je to nejlepší na zahřátí. I on sám docela prochladl, tak si dá to dobré mléko také. Jakmile dopili, Truhlík se konečně přestal tolik třást a mohl se trochu prospat. Lála se schoulil k němu a zahříval ho i vlastním tělem. V tom si Truhlík poprvé pšikl a za chvíli už pšikali oba dva.

 „No Truhlíku, asi to nebyl nejlepší nápad,“ vzdychl si Lála. „Kapra nemáme, ale zato jsme chytili pořádnou rýmu.“ „Hepšííí,“ ozvalo se zase vedle něj a nejspíš to znamenalo souhlas.

 

Autorka: Martina Limbergová (Martina85)

Milé děti, až Vám bude maminka nebo tatínek pohádku číst, zkuste si k ní nakreslit obrázek a ten nám zaslat na: info@babyonline.cz, zveřejníme jej u pohádky.

Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce