Vztek dítěte

  1. Vztek jako přirozená emoce
  2. Období vzdoru kolem 3. roku
  3. Vztek v dospívání
  4. Doporučení pro rodiče – jak zvládat vztek dětí?
  5. Vaše dotazy

1. Vztek jako přirozená emoce

Vztek je základní emoce, která byla popsána již před několika tisíci lety. Je to tedy něco přirozeného, součást našich životů. Je to široké téma, které se pokusím shrnout pouze v obecné rovině.

Jako u všeho je třeba zmínit individualitu. U někoho je vztek častější emocí než u jiného. Z velké části je to ovlivněno vrozenými temperamentovými vlastnostmi. Častěji je vztek připisován jedincům s cholerickým laděním osobnosti. Tím, že je vztek přirozený, není dobré jej potlačovat, ale naopak se s ním učit pracovat a rozlišovat, zda je adekvátní emoční reakcí nebo zda je užíván za účelem dosáhnout svého.

Vztek, jak vyplývá z předchozího odstavce, se objevuje u mnohých v průběhu celého života. Jsou však popsána období, kdy se záchvaty vzteku objevují častěji i u jedinců, kteří k tomu nejsou osobnostně disponováni.

2. Období vzdoru kolem 3. roku

V dětství je popsáno tzv. období vzdoru, které je časováno nejčastěji kolem třetího roku. Projevit se však může v podstatě již od 18. měsíce do 5. roku. Také jeho intenzita bývá u každého jiná. Někteří rodiče uvádějí, že tuto fázi u svého dítěte ani nezaznamenali. U většiny je ale toto období rozpoznatelné a pro rodiče velmi náročné. Přesto je však důležité pro vývoj dítěte.

Dítě si v tomto období vymezuje vlastní „já”, vytváří se jeho osobnost. Je třeba na to takto pohlížet a obrnit se trpělivostí.V konečném důsledku přece nechceme, aby se z dítěte stal nemyslící plnič našich rozkazů. Navíc by mohlo být v dospělosti jeho absolutní podléhání autoritám nebezpečné (propadnutí sektám či skupinám narkomanů apod.).  Je ale samozřejmé, že dítě nesmíme nechat, aby ovládlo situaci.

Dítě v období vzdoru reaguje negativisticky, na naše požadavky reaguje zamítnutím, či opačnou činností. Záchvaty vzteku jako nástroj k dosažení svých požadavků je velmi silnou a často používanou zbraní. Touto zkouškou mnoho rodičů neprojde a podléhá, což dítěti potvrzuje účinnost tohoto způsobu. Níže popisuji obecná doporučení, jak v těchto situacích reagovat a s dítětem komunikovat.

3. Vztek v dospívání

Dalším vývojovým obdobím, kdy je vzdorování a výrazné emoční reakce častější, je fáze dospívání. Časově se opět může objevit ve velmi širokém pásmu, a to od 11. do 16. roku. Dítě prochází mnoha fyziologickými, hormonálními a psychologickými změnami, snaží se vyznat ve svých proměnlivých náladách, snaží se najít svou roli, vytvořit si svou image a celkově poznat, kdo je, kam patří a kam směřuje. Je to velmi složitá životní fáze. Projevuje se zvýšenou vzdorovitostí, kritičností a přecitlivělostí. Pro rodiče je to opět velká zátěž.

Nyní puberťák potřebuje více volnosti, avšak ohraničené základními pravidly. Na reakce dítěte je dobré raději nereagovat, nebo jen v klidu, jednoduchými argumenty. Výbuchy, zákazy a fackami vzájemný vztah s puberťákem jen zhoršujeme. Rodiči nezbyde než doufat, že výchovná opatření, stanovené hranice a pravidla, jež vkládá do dítěte před zahájením tohoto období, zapůsobí a pomohou dítěti překonat jeho dospívání ve zdraví.

4. Doporučení pro rodiče – jak zvládat vztek dětí?

Nyní se pokusím shrnout pár obecných výchovných doporučení, která by měla být při zvládání jakéhokoliv vzteku dodržována.

Ve výše popsaném období dětského vzdoru je na místě pokusit se předejít případným projevům vzdoru a vzteku. Dítěti je dobré předem popsat, co se chystá či co se bude dít, aby bylo lépe schopno přijmout Vaše požadavky, např. „Až dostavíš věž z kostek, začneme se oblékat k odchodu.” Vhodné je dítěti často nabízet volbu, např. „Uklidíš si ty hračky nyní nebo až po večeři?” apod.

Jak už bylo mnohokrát napsáno, nejdůležitější je stanovit si pravidla, hranice, případné sankce za nedodržování a důsledně trvat na jejich dodržování. Jakmile dítěti v obchodě, kde se vzteká, že chce koupit medvěda, řekneme „ne” a po neustávajícím záchvatu vzteku povolíme a dítěti hračku koupíme, je to pro něj do budoucna signálem, že Vaše „ne” nic neznamená a také, že vztekáním se dá lecčeho dosáhnout.

Při záchvatu vzteku je dobré zůstat v klidu a zůstat lhostejný. Dítěti sdělit bez emocí jasně a stručně argumenty a nerozčilovat se. Dítě bude vědět, že vztekem nedosáhne svého cíle a ani našeho rozlobení. Když vycítí naši nervozitu a rozrušení, ví, že bitvu má již napůl vyhranou.

Důležité je neustoupit. Týká se to mnohokrát omýlané důslednosti. Vyzkoušet si známou techniku rozbité gramofonové desky a opakovat dokola svůj postoj k situaci.

Pro dítě je důležitý projev pochopení, to, že si uvědomujeme, že si moc přálo například to nové auto.

Není dobré příliš diskutovat o našem postoji. Dlouhá vysvětlování dítě často není schopno vyhodnotit a jsou jen pokusem omluvit naše rozhodnutí.

Předpokladem je ovládnutí svého vlastního vzteku, který v nás chování dítěte vyvolává. Při přestřelení či neovládnutí vlastních emocí je dobré se dítěti omluvit. Stoupneme tak v jeho očích v ceně a navíc to pro něj bude poučné, že neovládnutí vzteku není samozřejmost. Pro rodiče je důležité nabýt jistotu a klid, která na dítě zapůsobí.

Jak již bylo zmíněno, jedná se o obecná doporučení, která je záhodno používat. Pokud se Vám po jejich vyzkoušení nedaří vztek dítěte ani svůj zvládat a vztek přetrvává i přes stanovená období, je dobré probrat situaci s odborníkem. Případně je vhodné docházet na terapeutická setkání s dítětem, kdy ve spolupráci s psychologem budete hledat vhodné cesty zvládání Vaší situace. Je zcela přirozené, že doporučení, která zabírají u některých, nemusí být řešením pro Vaši konkrétní situaci.

5. Vaše dotazy

Jak reagovat u hysterického řevu 2,5letého dítěte?

Můj 2,5letý syn se vzteká a já vůbec nevím, jak v takové situaci reagovat. Příkladem je třeba situace, kdy chce na letadélko (atrakce v supermarketech), tak jej nechám jednu jízdu, dojede ji a chce ještě, tak mu ukážu, že je konec a že jdeme domů. Následuje vzteklý hysterický řev, který řeším tím, že jej prostě odnesu z obchodu v náručí řvoucího. Stejné je to s vynucováním sladkostí. Chce bonbon, hezky ukáže, tak jej dostane, chce další, ten už nedostane a opět následuje hysterický vzteklý řev, který i graduje tím, že po mně začne házet věci. Tohle nikdy nedělal, vždy si nechal všechno v klidu vysvětlit a byl hodný. Poslední dobou, když mu něco nejde, tak se vzteká, když není po jeho, tak se vzteká. Vůbec nevím, jak se s touto situací vypořádat, protože občas sáhne i k tomu, že po mě něco hodí nebo mě chce třeba štípnout nebo škrábnout a to většinou skončí tak, že mu ji přes ručku plácnu nebo ho taky štípnu (samozřejmě jemněji) a snažím se mu ukázat, že to bolí. Jak mám v těchto situacích reagovat?

Odpověď Mgr. Lucie Šešulkové: Při popisu synova vztekání, které, jak říkáte, se začíná objevovat v poslední době, mi ihned naskočila charakteristika prvního dětského období vzdoru. Váš syn i věkem již spadá do této pro rodiče náročné vývojové fáze, která se může v podstatě objevit kdykoliv od 18 měsíce do 5 roku. V různých intenzitách si tímto úsekem prochází každé dítě. Je to důležité pro jeho vývoj. V kapitole o vzteku na této stránce se tímto obdobím více zabývám. Charakteristické je výrazné vzdorování, negování požadavků rodičů, doprovázené výbuchy vzteku. Dobré je nenechat se odradit, trvat na svých požadavcích, i když to stojí velké úsilí. Podlehneme-li, dítě se naučí, že si tímto způsobem prosadí své.  Velmi vhodné při předcházení vzteku je předem si ujasnit podmínky, předem popsat, co se bude dít. V případě letadélka např. „Ano, povolím ti se svézt, ale jen jednou, pak už půjdeme domů.“ apod.  Vhodné je také dát dítěti možnost volby, aby mělo pocit, že se rozhodlo samo např.„ Chceš se jednou svézt nyní, nebo až půjdeme z obchodu?“ „Uklidíš to auto nyní, nebo až po večeři?“.  Je třeba nenechat dítě rozhodovat, i když to bude dost hlasitě a intenzivně zkoušet, do budoucna by se to obrátilo proti nám. Když dítě mnohokrát zažije, že si vztekem nedosáhne svého, přestane jej používat (alespoň ne často). Vhodné je tedy zachovat klid, rozhodnost, nerozčilovat se, jen jako gramofonová deska opakovat svůj postoj. Toto období je velmi psychicky náročné, ale nevyhnutelné. Když víte, že se tím odehrává důležitý vývoj Vašeho dítěte, tak je třeba to tak brát a obrnit se klidem, dobrou náladou a sílou být důsledná.

Pokárala jsem dítě správně?

Dobrý den, ráda bych se svěřila s jedním výchovným problémem, který mě trápí, a poprosím o názor odborníka. Mám dvě dcery - starší je 2,5 roku a mladší 1,5 měsíce. Vždy jsem měla předsevzetí, že své děti budu vychovávat bez křiku a tělesných trestů, což se mi i dařilo. Ovšem pouze do doby, než jsem podruhé otěhotněla. V těhotenství jsem byla dost unavená a podrážděná, bylo mi špatně od žaludku atd. Starší dcera navíc začala mít přesně v té době vzdorovité a odmlouvací období (po narození druhé dcery zase únava z nevyspání, vypjaté chvilky, kdy miminko brečí a není k utišení atd.). Takže nastaly situace, které jsem psychicky nezvládla a bohužel jsem se několikrát uchýlila nejen ke křiku, ale bohužel i k plácnutí na zadek, přes pusu, trošku hrubšího uchopení za paži a odvedení (odnesení) dcery (třeba když se zrovna vzdorovitě válela po zemi). Následně jsem si to vždycky vyčítala, protože si uvědomuji, že za mým jednáním byl především vztek a pocit bezmoci. Vadí mi hlavně, že je to jednání, které dítě nesmírně poníží. Když to bylo možné, dceři jsem vysvětlila, že mě rozzlobilo její chování, které se mi nelíbí a neschvaluji jej a že jsem měla vztek a ve vzteku jsem ji uhodila, což mě mrzí. Že se zlobím, ale uhodit, že jsem ji nechtěla. (Jedinou výhodu spatřuji snad v tom, že i dcera se nyní dokáže následně omluvit za své nevhodné chování.) Vždy si po takové zkušenosti říkám, že už dceru nikdy neuhodím, ale bohužel zase někdy nastane situace, kdy se neovládnu...Můžete mi, prosím, napsat svůj názor?

Inzerce

Odpověď Mgr. Šešulkové: Dobrý den, děkujeme za svěřenou důvěru. Myslím, že spousta rodičů se zamýšlí nad podobnými otázkami jako vy. Před zahájením rodičovství máme spoustu plánů a předsevzetí, jak budeme ve výchově dětí postupovat, čeho se chceme vyvarovat apod. Život však přinese situace, které nezapadají zcela do našich předjímaných vzorců, a my můžeme mít pocit, že jsme porušili své sliby sobě. Jsme však jen lidé a každému z nás se stává, že nám každodenní starosti přerostou přes hlavu a nepodaří se nám vždy zachovat chladnou hlavu a zareagovat dle našich přesvědčení. Je dobré, když si to uvědomíme a pokusíme se ze situace poučit a popřemýšlet, zda bylo možné zareagovat jinak. Vaše starší dcera dle Vašeho popisu prochází obdobím vzdoru, zároveň bojuje o pozornost se svou mladší sestřičkou. Jak už bylo vícekrát popsáno, období vzdoru je zákonité a každé dítě v různé intenzitě jím prochází. Snaží se zkoušet dělat věci po svém, prosazovat svou osobnost a čeká, kde budou rodičem nastaveny mantinely. Je důležité být v tomto období důsledný, pevný a vytrvalý. Zároveň je dobré, když jednotné postoje k situacím jsou zastávány oběma rodiči. Dítě v nás potřebuje mít jistotu, potřebuje mít pro svůj pocit bezpečí přesvědčení, že je rodič všemocný. Když se pak dítěti podvolujeme a ono cítí, že si s námi může dělat, co chce, přestává věřit v rodičovskou moc. Potom může jeho chování přecházet v neustálé zkoušení toho, kam až může zajít v podvědomé touze dostat rodičovskou stopku. Co však dělat konkrétně, když se dítě vzteká? Nejideálnější je, pokud to situace povoluje, říct jasně, stručně a klidně svůj postoj k situaci. Možno nechat dítě chvíli odreagovat, je-li to možné. Poté dítěti vysvětlit, co bylo na chování špatného (tak jak správně činíte, hodnotit chování, činy, ne samotné dítě) a zmínit, že při opakovaném chování se budeme opět zlobit. Dobré je vyvarovat se nekontrolované agresi. Nutno dodat, že zlost však je přirozená kontrolovaná emoce, na kterou máme nárok a dítě má právo vědět, jaké emoce v nás jeho chování vyvolalo. Vyhnout bychom se měli vyhrožováním s tresty, které nemůžeme dodržet („Už tě nikdy nepustím na kolotoč“, „Nesmíš se dívat půl roku na pohádku“ apod.). Děti potřebují řád, pokud je tedy trest - i ten fyzický na místě, dítě chápe a rozumí. Pokud však nenastane tam, kde by měl být, uškodí to spíše dítěti a vyvolá to v něm zmatek. Pokud však afektivně zareagujeme v situaci, kdy si to dítě již nezaslouží, hledá si pro sebe náhradní vysvětlení a začne se obviňovat, protože věří, že rodič ví nejlépe, co je dobře a co ne. Píšete, že Vaše dcera dokáže zhodnotit nevhodnost některých projevů chování a následně se omluvit. Myslím, že takový ukazatel vnímání hranic lze brát velmi pozitivně, a právě to je často cílem výchovných postupů. Dle dodaných informací nevidím na Vašem výchovném stylu žádné zásadní nedopatření. Pokud ve Vás stále přetrvává nejistota, můžete ji zkonzultovat při osobním setkání u psychologa, kde přímá interakce pomůže často více nahlédnout do situace.

Autor: Mgr. Lucie Šešulková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Lucie Šešulková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Vztek dítěte - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Co se vzteklounkem
    Nejlépe je nechat mrňoukska být a nevšímat si ho. On zjistí, že se to míjí účinkem a přestane. :-)
    Maminky hlavně pevné nervy 
    lenki   | 11.09.2014 15:13:06
    Reagovat | URL příspěvku
  • Co se vzteklounkem?
    Ahoj Holky, taky se vaše dvouletá radost dokáže tak vztekat? Zkoušely jste některá, co zabere? Dívala jsem se na webové stránky, herečka ze mě nikdy nebude, takže na zrcadlo můžu zapomenout, vybití je v našem případě na hrozně dlouho, snad jen ty kompromisy zabírají. Co zabralo u vás? Dík za rady, pa Lenča
    1983Lenka   | 11.09.2014 09:15:30 | Reakcí: 1, poslední: 11.09.2014 12:13:17
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Co se vzteklounkem?
      pokud zabírají kompromisy, asi bych je v začátku využila,a pokaždé když se dítě uklidní mu dát najevo že je mi smutno a líto, že se takhle chová.ale to až bude v klidu.
      jajda69   | 11.09.2014 12:13:17
      Reagovat | URL příspěvku
  • Při záchvatu vzteku dítě pevně obejmout
    Tak tuto chytrou radu jsem udělala jen dvakrát. Poprvé to nezabralo a podruhé mi moje dcera zařvala tak silně do ucha, že jsem jí bolestí pustila a ještě několik dní jsem měla problémy s uchem. U nás je příšerné vztekání několikrát za den. Stačí něco nedovolit, kolikrát ani nevím proč vlastně řve. Ke vzdoru se totiž přidala i žárlivost na brášku.
    Alenaa   | 12.04.2012 04:54:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ja bych se tim netrapila
    Decko aspon vidi, ze KAZDY, ano i maminka, ma sve mantinely, a kobra se bosou nohou nedrazdi.
    On ted velkej svet taky nebude vzdy stejne nastaveny a uplne ferovy.
    zajic   | 02.04.2012 13:48:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Mě vždy přijde úsměvné,jak se chytře radí co s děťátkem aby se nenarušila jeho osobnost,ale nějak se zapomíná na to,že matka je taky jen člověk.Proč bych měla mít výčitky z toho,když 3krát dítko o něco požádám,zakážu a pod.a ono mě ignoruje,že nevydržím,zaječím na něj,nebo skočím po něm a přistane mu nějaká na zadek?A ano,jsou situace o kterých úměrně věku jsem ochotná s dítkem diskutovat,ovšem naopak jsou jiné situace o kterých diskutovat nehodlám a pokud mě dítko nerespektuje,má prostě smůlu.
    Val.J35   | 02.04.2012 09:05:18 | Reakcí: 6, poslední: 02.04.2012 21:48:58
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Bez urážky odborníků,ale tím,že jsem Aničce dala možnost volby,je ještě v pěti letech téměř nemožné vyhnout se scénám v prosazování si jejího rozhodnutí navzdory mým .
    U druhého dítěte tedy tuto možnost nedělám a vše je nesmírně jednodušší a dítě samo je spokojenější.
    Moc fandím maminkám aby to období vzdoru zvládlo-mé první dítě jej prožívalo od 1.narozenin a trvalo další čtyři roky. Druhé dítě se začalo pokoušet až ve 2,5 letech,ale nemá šanci,jsem velice dobře poučena z předchozích nezdarů.
    Úsměvná mi přijde též rada,domlivit se s 2,5 letým dítětem zda se povozí před nebo až po.Moje zkušenost je taková,že pokud se o atrakci jen zmíním,syn jí bude chtít.Pokud ji nenápadněv přejdeme a sedne si na ni po nákupu s tím,že jen jednou...končím stejně jako maminka v dotazu,odnáším řvoucí dítě v podpaží.
    veru-beru   | 10.02.2012 12:06:16 | Reakcí: 1, poslední: 02.04.2012 11:37:33
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      u nás ve dvou letech všechno končilo odnášením řvoucího dítěte, ve dvou a půl se s ním dá ve většině případů domluvit, právě tak, že ať si vybere, jestli to nebo ono nebo jestli teď nebo potom...ale není to teda vždycky bezbproblémový 
      zuzka83   | 02.04.2012 11:37:33
      Reagovat | URL příspěvku
  • každé dítě je fakt jiné, jak já na sebe byla pyšná, když první dítě se vubec nevztekalo, jsem si říkala, jak jsme to dobře zvládli s výchovou a blbost, druhé dítě, ač je vychováváno stejnými rodiči, je to chodící vztek:-))
    dadaz   | 07.02.2012 09:45:00
    Reagovat | URL příspěvku
  • U Heli se mi osvědčila rada mojí mamky(pámbu jí za to žehnej), postavit před zrcadlo a říct, že pokud brečí, není hezká a my máme s tátou přece krásnou holčičku.... Za chvíli je po slzičkách i vzteku a máme opět krásnou (a hodnou) holčičku.
    helenice   | 06.02.2012 20:09:48 | Reakcí: 2, poslední: 03.04.2012 19:22:35
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • My meli prvni obdobi vzdoru presne na roce, pak v 18m, na 2 letech a na 2,5 letech. Na tom roce jsem si rikala jezis co to je?!   ale nacetla jsem knizky a zjistila ze je to normalni a svedci o zdravém vývoji... Nikdy jsem dceru nenechala sebou mlátit o zem, nikdy jsem ji nezavrela do jineho pokoje, atd protoze si myslim, ze dite v tomto zachvatu je samo zmatene a vystrasene co se to s ním deje. V prvni rade jsem se snazila tomu predchazet, coz se mi darilo... Dcera zacala velmi brzy komunikovat a rozumet, takze i na tom roce se darilo vysvetlovat...ted je ji 2,5 a staci ji rict: půjdem do obchodu, muzes si tam vybrat jogurty,ovoce, pomužeš mi vybrat zeleninu a kdyz budes chtít, muzes si vybrat fixy... Celý nákup probíhá úplně v pohodě. V zásadě jde o to, rict ji dopředu co se bude delat a jakým způsobem. Scénu v obchodě jsme meli jednu a to bohužel kvůli me, protože jsem ji snedla zmrzlinu, kterou mi dala ze uz nechce     Zlobí parádně, ale beru to tak, ze to není zlobeni, nevěřím na zlobive deti (v tomto věku). Deti si hrají a někdy to má následky jako vylity čaj, pokresleny stůl, rozstrihany závěs, rozbitý talíř, ...ale oni to nedělají schvalne, u nas staci rict, ze teda na stole má fakt krásné postavičky, ale na stůl se nekresli, řekne aha tak promin a uz na něj nekresli. A věřím ze díky tomu klidnemu přístupu, kdy na ni za vše nejecim, nenadavam ji, nechávám ji se zdrave prosazovat, je takova přístupná k domluvě, dohodě, kompromisu.  
    terulinek   | 06.02.2012 12:54:14 | Reakcí: 2, poslední: 02.04.2012 12:14:38
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Dobrý den,

      můžete mi doporučit nějaké knížky? Dcera-13m-je strašný vztekloun, tak bych si ráda něco přečetla :D
      medojedka   | 09.02.2012 15:43:38
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        jestli do toho můžu vstoupit - se mi zdá dobrá knížka Karp, Harvey: nejšťastnejší batole v okolí. je to psaný takovým poněkud úchylným způsobem, ale není to od věci a znám spoustu lidí, co jim aspoň trošku ta jeho metoda pomohla v tom prvotním vzdoru, kdy dítě nemluví.
        pak se mi moc líbí knížka "jak mluvit, aby nás děti poslouchaly" (Faber, Mazlish)
        zuzka83   | 02.04.2012 12:14:38
        Reagovat | URL příspěvku
  • Tak nás potkalo období vzdoru už před 18. měsícem věku syna.byl schopný sebou prásknout na zem a řvát, doma sem to neřešila, odešla sem, ale jednou udělal scénu ve městě na náměstí, kde byla přítomna i moje mamka a když sem jí řekla, pojď a nech ho na zemi, tak byla celkem nervozní. malý chívli řval, pak zjistil, že nikdo nemá zájem a byl klid. ale takové scény se opakovaly dosti často, musím se pochválit, nidky sem neustoupila. teď mu budou 2 roky. vztek přešel do jiné fáze, teď sebou tak neliská o zem a neječí, vždy mu vysvětlím co a jak, stoupnu si k němu, abychom měli oči ve stejné úrovni, a i když přesto se začne vztekat (většinou v nákupním centru) a nepomůže nic ani pevné objetí, tak ho "narvu" do kočárku, sklopím korbu a tam ať si ječí, nezajímá mě, co si o mě myslí ostatní   vím, že ho to přejde ale nikdy nepolevím, neb vím, že by toho využil při každé příležitosti, ale někdy je to opravdu na palicu
    ivulisek   | 03.02.2012 14:05:14
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobry den, moje rocni dcera zacala takhle posedavat, nekdy tak vydrzi hodne dlouho? Je to normalni nebo mam s ni nekam zajit?

Dobrý den,

takovým sedem by dítě nemělo sedět dlouho, požádejte o rehabilitaci.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 04.03.2024, 08:41
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×