Mamas & Papas

U.F.O. Pictures
 

Intimní velkofilm  Alice Nellis

 

V kinech od 15. 4. 2010

 

Distributor: Falcon

 

www.mamasapapas.cz

 


Scénář a režie: Alice Nellis
Producenti: David Rauch, Monika Šplíchalová, Jeffrey Brown
Kamera: Matěj Cibulka, David Čálek
Zvuk: Viktor Ekrt, Václav Flegl
Střih: Petr Mrkous
Hudba: Jan Ponocný – Cirkus Ponorka, Buty
Kostýmy: Katarína Hollá
Maskér: Jana Radilová
Architekt: Jan Koděra

Hrají

IRENA: Zuzana Bydžovská
PETR: Petr Franěk
FILIP: Filip Čapka
ZUZANA: Zuzana Čapková
ALJONA: Natalia Volkova
SAŠA: Ivan Shvedoff
MICHAL: Michal Čapka
TEREZA: Martha Issová
ZUZANA: Zuzana Kronerová
DCERA ZUZANY: Linda Sacharová
SYN ZUZANY: Václav Jiráček
SESTRA NA VETERINĚ: Petra Kotmelová
KOSMETIČKA: Marika Procházková

Autorka úspěšného filmu Tajnosti, který získal Českého lva pro nejlepší domácí snímek roku 2007, scenáristka a režisérka Alice Nellis uvede v dubnu do kin nový autorský film Mamas & Papas. Premiéra je naplánována na 15.4. 2010.
Film vzniká ve společnosti U.F.O. Pictures, která  koprodukovala film Sklapni a zastřel mě a jako výkonný producent se podílela na vzniku řady českých filmů – v posledních letech například na úspěšném snímku Jana Svěráka Vratné lahve, právě na Tajnostech Alice Nellis, na komedii Bobule Tomáše Bařiny.
Herecké obsazení tvoří řada zkušených herců. S řadou z nich Alice Nellis již pracovala v divadle nebo ve filmu – jako například s dvojnásobnou držitelkou Českého lva Zuzanou Bydžovskou, Marthou Issovou, Filipem a Michalem Čapkovými a Zuzanou Čapkovou. V jedné z rolí se objeví  Ivan Shvedoff, který má za sebou i role ve velkofilmech Nepřítel před branami nebo Bournův mýtus a společně s Aňou Geislerovou si zahrál ve filmu England!
Natáčení proběhlo v Praze, v Ostravě, v Dominikánské republice, v Egyptě a Tunisku. Film do kin uvádí společnost FALCON.

Inzerce

Příběhy moderního rodičovství

Příběh filmu tvoří mozaika osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství. Záměrem scenáristky a režisérky Alice Nellis je ukázat  pomocí souběžného vyprávění několika příběhů, že problém moderního rodičovství je širší a hlubší než konkrétní situace kterékoliv jednotlivé postavy. „Spoje mezi příběhy, přechody tam a zpět mezi různými světy a různými podobami téhož principu vyjadřují relativitu a absurditu daných situací,“ říká Alice Nellis a dodává: „ Zatímco vidíme, že žena zvažující možnost dát dítě k adopci věří, že její problém by jednoduše vyřešil dostatek peněz, příběh lékařky, která ztratila své dítě, nám sděluje, že peníze neznamenají nic. Zatímco mladý pár směřující k interrupci si myslí, že svůj život zachrání tím, když nebude mít dítě, manželé, kteří se rozhodnou pro adopci, jsou přesvědčeni, že jejich vztah dítě zachrání. Všechna řešení jsou relativní. V jádru se vždycky dostaneme k jednoduchým přírodním zákonitostem, těm o životě a smrti, a našim přirozeným vrozeným povinnostem a zákonům, které nejsme schopni obejít, bez ohledu na to, jak moc se snažíme. Ale stejně se o to stále pokoušíme.“ Téma vztahů mezi rodiči a dětmi se prolíná vlastně všemi filmy  Alice Nellis – od debutu Ene Bene až Tajnostem. Čím ji právě rodičovství tolik přitahuje, že se na něj stále snaží dívat z rozličných úhlů?
„Téma vztahu dětí a rodičů je cosi, co tvaruje celý náš život, ale nejen osobní. Výsledkem rodinné výchovy a prostředí, v němž vyrůstáme, jsme formováni i na úrovni společenské,“ říká režisérka.
Producent David Rauch hovoří o Mamas & Papas s nadsázkou jako o intimním velkofilmu. „Když jsem si přečetl scénář, napadlo mě, že v dnešním světě existuje touha po vzrušení a adrenalinu, za který jsou lidé ochotni platit nemalé částky v touze dosáhnout velkých emočních zážitků, ale často je zaskočí v podstatě jednoduché emoce spojené s podstatou rodičovství. Alice dokáže pojmout intimitu a velké lidské city sobě vlastním, neopakovatelným způsobem, který se divákovi neomylně dostane pod kůži,“ říká producent.

Inzerce

Originální metoda natáčení

Alice Nellis patří k nejzajímavějším tvůrcům současné české filmové tvorby. Její dosavadní práce se vyznačovala vždy snahou o nové pohledy na situace, které často považujeme za obyčejné nebo i banální. Právě v běžných lidských stereotypech, v šablonách rodinných a milostných vztahů a jejich zobrazení z překvapivých úhlů, nacházela Alice Nellis to podstatné, co by mohlo a mělo určovat hodnoty našeho života.
Ve filmu Mamas & Papas přichází nejen s příběhy plnými emocí, ale také s originálními vyprávěcími postupy. Herci předem neznali přesný scénář – jen jakýsi osud své postavy.
„Je nutno přiznat, že tato metoda je zdlouhavá, vyžaduje velké pochopení a podporu od celého štábu i herců,“ vysvětluje režisérka mantinely procesu. „Musí se točit chronologicky, což je produkčně náročné a nezvyklé, herci se uváží k filmu, jehož scénář nečetli, je nutná dost velká kázeň štábu, který musí - spolu s herci - dodržovat princip toho, že nikdo nemá být "popředu" nebo vědět věci, které v příběhu vědět nemá... Další úskalí je, že vzhledem k tomu, že se používají dvě kamery, je materiálu dvakrát tolik a sám způsob natáčení formou improvizací vede k tomu, že ve střižně musí člověk spíše počítat s časem a způsobem, jakým se stříhají velké dokumenty,“ říká Alice Nellis.
Přesto však vidí v nezvyklém tvůrčím postupu výhody. „Když na toto všichni přistoupí a přizpůsobí se, výsledek může být úžasný, obzvláště když se jedná o film s tématem tak intimním jako je to v případě Mamas & Papas. Vzhledem k tomu, že o podobných věcech se mluví těžko a člověk je jen stěží dokáže přesně pojmenovat, dialogy a reakce, které vznikají reálně ze situací, kterými herec prochází poprvé a nemůže si je předem připravit nebo promyslet, jsou mnohem reálnější - mnohem více mi připomínají život v tom, jak je v něm člověk zoufale neobratný a jak těžké je komunikovat jeden s druhým.“
Jak se hercům pracovalo na filmu, jehož scénář neměli znát a dostávali instrukce až v den natáčení? „Ne ani tak v den natáčení jako spíš těsně před klapkou a mnohdy vůbec,“ upřesňuje Filip Čapka. „Běž a reaguj. Dost jsem se ze začátku bál, ale bylo to nejúžasnější natáčení jaké jsem kdy zažil. Nejdřív se bojíte, že nemáte nic v ruce a postupně zjišťujete, že to je na tom to nejlepší. Už bych chtěl točit jenom tímto způsobem,“ dodává herec. „Zkušenosti s filmem jsem do té doby měla minimální,“ doplňuje Filipova filmová i životní partnerka Zuzana Čapková. „A když velká příležitost konečně přijde, rozhodnou se tvůrci pro tuto náročnou metodu. Měla jsem velký strach. Ale atmosféra při natáčení, kdy celý štáb byla opravdu jedna malá rodina, mi pomohla uvolnit se a na všechna úskalí zapomenout, naopak je využít a o to intenzivněji vnímat situace, partnery na place a sebe samu v příběhu, jehož rozuzlení jsem se dozvěděla u poslední klapky poslední natáčecí den. A jsem přesvědčená, že i na premiéře budu hodně překvapená,“ říká herečka.
Kdybych měla popsat, jak probíhalo natáčení, tak to bylo asi takhle: v domluvenou hodinu jsme se sešli na domluveném místě, my herci jsme se nalíčili a převlíkli a pak si nás Alice postupně brala každého stranou a dostali jsme instrukce ke scéně, která se měla točit,“ popisuje proces natáčení herečka Martha Issová. „Ovšem často se dělo, že každý dostal instrukce záměrně jiné, nebo že si člověk šel pro kafe a někteří členové štábu přestali mluvit, protože i oni měli od Alice jasné příkazy, že nám ohledně děje nesmí nic prozrazovat. Takže to pro mně rozhodně byla nejdobrodružnější práce, jakou jsem zatím zažila. A těším se na premiéru, protože až tam se mi to konečně všechno propojí.“
S naprostou důvěrou šla do netradičního způsobu natáčení také Zuzana Bydžovská: „Celé natáčení stálo na tom, že mám k Alici po těch letech dlouhé spolupráce velkou důvěru a pak je to život sám. Mám pocit, že v tom mém příběhu není nic vymyšleného.“

Není to autobiografie

Jeden z příběhů se zabývá i tématem umělého oplodnění a adopce. Alice Nellis se netají tím, že je adoptivní matka, a tak se nabízí otázka, co vše z jejího osobního příběhu a osobních zkušeností se do filmu promítlo? „Ani jeden z příběhů není doslova autobiografický, ale vzhledem k tomu, že jsem se sama potýkala s podobnými problémy a díky tomu se dostala nejen do adopčního procesu, ale také na kliniky, kde probíhá umělé oplodnění, většina toho, co ve filmu uvidíte, vychází z toho, co jsem kolem sebe zažila a viděla. I příběhy, které jsou prostředí, v němž žiji, vzdálenější, mají nějaký reálný předobraz... ale konkrétní příběh mého života ve filmu nenajdete,“ říká režisérka. Objeví se v jiných liniích příběhu některé skutečné zážitky, situace – třeba herců nebo jejich blízkých? „Skoro všechno, co píšu nebo točím, někdo zažil. Nejsem člověk s příliš velkou fantazií. Takže příběhy spíše sbírám než vymýšlím,“ přiznává Nellis a dodává  „V tomto případě to byly příběhy, které se týkají rodičovství a partnerství a ve filmu se promítají nejen mé zkušenosti, ale díky metodě také zkušenosti a zážitky všech zúčastněných. Každý z herců v době, kdy jsme před natáčením budovali jeho postavu a vymýšleli si pro ni jakýsi životopis, který sahá až do okamžiku, kdy příběh filmu začíná, hledal ve svém vlastním životě a nebo v nejbližším okolí vhodné paralely - sami jsme byli překvapeni, kolik se jich našlo a jak jsme se často trefili..“
„Byla jsem překvapena, čím vším si žena musí projít, pokud se rozhodne pro získání dítěte touto náročnou cestou. Ať už je to umělé oplodnění, či adopce. O to větší štěstí pro mě bylo, přijít po náročném natáčecím dni domů za dcerou Aňou, která mě svojí ohromnou energií vyčerpala ještě víc. A já jsem každé ráno vstala a vděčná za svou únavu šla točit dál,“ vzpomíná herečka Zuzana Čapková, která představuje ženu, která všemi způsoby usiluje o dítě.
Martha Issová naopak hraje mladou ženu, jíž  případné dítě může zkomplikovat profesionální kariéru. „Ještě než jsme začali Mamas & Papas točit, Alice mi postavu, kterou hraju, celkem dopodrobna popsala, tak já to jen předám dál,“ říká Martha Issová. „Je to čerstvá absolventka divadelní fakulty - herectví, která dostane angažmá v divadle v Ostravě, kde si vždycky přála hrát. Vyrostla jen s jedním rodičem a nikdy nedostala nic zadarmo, takže je zvyklá se o sebe postarat a přistupovat k životu prakticky. V divadle naváže vztah s místním technikářem, amatérským fotografem, ale není si jistá tím, zda je ten vztah perspektivní pro život, jaký by chtěla žít, protože ona je, alespoň ze svého pohledu, zodpovědná, narozdíl od něj. Co se týče toho, nakolik jsem schopná se s jejími názory a rozhodnutími ztotožnit, by za okolnosti, že by byl napsaný scénář, bylo úplně jedno, protože postava je vymyšlená a já ji hraju, ale protože jsme improvizovali, člověk mnohem víc vychází ze svých vlastních postojů, tak to byl pro mně docela oříšek, ale to už nechci prozrazovat,  ať se jdou diváci podívat do kina, když budou mít chuť.“

Inzerce

Od Alice beru vše

„Některé vztahy ve filmu byly obsazeny lidmi, kteří ve stejném vztahu žijí i normálně v životě (manžele hráli manželé, bratry hráli bratři, babičku hrála jejich opravdová babička...). Fakt, že jsou na sebe zvyklí, že jsou si intimně blízcí a zároveň již jaksi "okoukaní" přinesl další rovinu intimity, kterou lze jen těžko uhrát. Nemyslím tím nutně intimitu sexuální, i když o tu také často šlo, ale i intimitu duševní,“ říká režisérka.
Právě z těchto důvodů obsadila Alice Nellis rodinné příslušníky již ve svých prvních filmech, nyní v tom pokračuje – Filip a Michal Čapkové jsou bratři, Filip se Zuzanou manželé – u zvolené metody to možná pomáhalo ještě více než u klasické….
„Když někoho znáte léta, když víte, jak vypadá v pyžamu, s chřipkou, naštvaný, nešťastný nebo zamilovaný, tak se k němu nutně chováte jinak, než když ho neznáte. Už jen to, jak se lidé, co spolu žijí, vzájemně oslovují, je jiné. U většiny postav si herci nechali svá civilní jména. Jen Zuzan bylo příliš, tak jsme je zredukovali na dvě... Nebo v případě Marthy Issové, která se s Michalem Čapkou před natáčením neznala, jsme jí zase dali jméno Michalovy reálné manželky - je na něj zvyklý a stejně tak babička, která jim hrála filmovou babičku,“ prozrazuje Alice Nellis.
„Ve filmu je mnoho velmi intimních situací a fakt, že Čapkovi jsou manželé, nám umožnil natáčet ve velmi otevřené atmosféře. Oba mají můj velký obdiv s jakou odvahou a pokorou do natáčení šli - některé dny jim moje instrukce, co se v dané scéně má odehrávat, přímo vyrazily dech, ale nikdy se nezasekli. Měli můj slib, že to, co bude nakonec vidět ve filmu, dodrží nějaká pravidla, takže se nemuseli hlídat a štáb brali asi podobným způsobem, jako člověk bere lékaře. Přesto to chtělo velkou dávku důvěry a také kázně. Oba měli ve filmu své samostatné scény a nesměli o nich doma mluvit. Kupodivu i to dodrželi, takže když poprvé viděli sestřih celého filmu, skončilo to skoro rodinnou hádkou - bylo téměř dojemné, jak byli překvapení.“
Jaké plusy a jaké minusy přinesl fakt, že jejího filmového muže hraje její skutečný manžel, vysvětluje Zuzana Čapková: „Já jsem s ním hrát nechtěla, netoužím po tom, aby nám všichni viděli až do kuchyně. Ale můžu říct, že mě můj vlastní muž hodně překvapil. Mile. A zároveň ta důvěra k Alici je natolik veliká, že jsem do toho šla po hlavě,“ přiznává herečka.
Oba manžele ve filmu čekala řada intimních scén. Jak se s tím vyrovnal Filip Čapka?
„Jako každý herec, není to bůhvíjaká rozkoš, jak si mnozí myslí, mnohdy naopak. Máte knedlík v krku a snažíte se dělat, že ne.“ Díky tomu, že jeho partnerkou byla jeho vlastní žena, byl prý tento knedlík o něco menší. Přesto na otázku, zda by přijal od Alice Nellis tuto roli, kdyby předem věděl, čím vším si postava při natáčení projde, odpovídá jednoznačně: „Od Alice nečtu ani napsané scénáře, od Alice beru vše!“
Martha Issová s Alicí Nellis točila podruhé, ale pracovaly spolu také v divadle. „Alice je mojí  přítelkyní a člověkem, kterého si za spoustu věcí vážím, s takovými lidmi já vždycky ráda pracuju,“ přiznává Martha Issová.
Také Zuzana Bydžovská má s režisérkou zkušenosti z divadelní práce. Lišila se nějak jejich spolupráce ve filmu? „Pro mě je práce s Alicí prostě práce s Alicí - ne s divadlem nebo s filmem. Na formě až tak moc nezáleží. Důležití jsou lidé a vztahy, které mají mezi sebou,“ tvrdí Zuzana Bydžovská.

Vzhůru pod vodu

Jedna z linií příběhu – lékařky, která tragicky ztratila své dítě -  předpokládala natáčení u moře, ale také přímo v moři. Režisérka i aktéři museli absolvovat poněkud náročnější  přípravu.
„Já sama mám potápěčskou licenci již několik let a pár desítek ponorů jsem před natáčením měla za sebou, mnohem větší výkon to byl ze strany Zuzany Bydžovské a Vaška Jiráčka, kteří si kurs dělali přímo pro tento film a před samotným natáčením měli ve vodě pouze jeden ponor - a to v Čechách v lomu,“ říká Alice Nellis. „První den u moře měli jeden ponor ve volné vodě, aby se rozkoukali a hned pak jsme začali točit. A nebylo to jen nějaké poplavávání mezi rybičkami - Vašek hrál zkušeného potápěče a Zuzana měla zase samostatné scény, kdy byla v patnácti metrech ve volné vodě na nádech. Oba dva - a s nimi i celý štáb - byli neuvěřitelně stateční. Pamatuji si, že některé dny, když jsme šli na třetí ponor, bylo vidět, že poslední, po čem by toužili, bylo navléknout zase mokrý neopren, nasoukat se do dvacetikilové výstroje a mrsknout sebou do vody, ale přesto to bez řečí udělali...“ Jak prakticky vlastně vypadá režie pod vodní hladinou?„Několik lidí se tam motá a snaží se udržet v dané hloubce, mezi nimi plavu já a nesmyslně mávám a ukazuji jim nápisy na tabulce a pak je zase konec, láhve jsou vydýchané a my musíme znovu nahoru... Je to prostě dost složité. Každý záběr je třeba předem připravit a promyslet, pořádně prozkoumat lokaci a dané podmínky - proud, hloubky, viditelnost... To se dělo ještě před natáčením. Pak před samotným ponorem se všichni musí sesednout a projde se záběr po záběru plán. Měla jsem tabulku, na které byly jednotlivé záběry rozepsány tak, abychom se podle ní mohli pod vodou orientovat.  
Další věc byly domluvené signály - mimo potápěčských signálů to byly i naše vlastní, filmové signály, kterými jsme si ukazovali začátky záběrů, konce, opakování, změny. Ale nejdůležitější byla absolutní pozornost a vzájemné pochopení - pod vodou nemůžete štáb svolat - jen doufáte, že oni vás sledují. Faktem je, že první jsem měla většinou láhev vydýchanou já, protože zatímco kameraman a herci byli na svých pozicích, já jsem jako podvodní fretka rejdila od jednoho ke druhému, popisovala tabulky, ukazovala záběry a snažila se docílit jakési vzájemné komunikace.“
Štáb filmu Mamas & Papas se však rozhodně nemůže měřit s velkými hollywoodskými produkcemi. Rozpočet filmu předurčoval k tomu, že se všichni musí uskrovnit. Všichni však šli do filmu srdcem a přálo jim štěstí.
„Nic z toho by nebylo asi možné, kdybychom s sebou neměli ještě další část štábu - jistící potápěče, kteří se starali o herce,“ přiznává režisérka. „Měli jsme veliké štěstí, že jsme v Egyptě v Hurgadě narazili na úžasnou českou základnu Lighthouse Divers. Honza Musil a Pavla Charousková byli opravdu neuvěřitelní. Díky nim panoval pod vodou klid a důvěra. To byli ti opravdoví hrdinové... takoví ti nenápadní, co pak najednou předvedou něco hodné Jamese Bonda...“

Inzerce

O autorce

ALICE NELLIS,  scénář, režie

Vystudovala pražskou konzervatoř, anglistiku a amerikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku na FAMU. Pracovala jako překladatelka, spolupracovala s hudebními soubory, od roku 2002 vyučuje na FAMU.
V roce 2000 debutovala filmovou komedií Ene Bene s Ivou Janžurovou a její dcerou Theodorou Remudovou v hlavních rolích. Film získal řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné hlavní cenu na MFF v San Francisku. Spolupráce s Ivou Janžurovou a jejími dcerami – herečkami Theodorou a Sabinou Remundovými pokračovala filmem Výlet (2002), za který získala Cenu nových režisérů na 50.MFF v San Sebastianu. Za scénář k filmu Výlet získala autorka Českého lva za nejlepší scénář roku 2002. Jako herečka se objevila ve filmu Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy, je autorkou textů k písni filmu Všechno nejlepší!
Intenzivně se věnuje také divadelní režii. Spolupracuje s Divadlem Na zábradlí (Perfect Days), Divadlem Bez zábradlí (Láska, Když tančila), Café Theatre Černá labuť (Lidský hlas, Růžový šampaňský) nebo Divadlem v Řeznické (Pomoc). V Divadle Na zábradlí inscenovala vlastní hru Záplavy, za níž získala 3. místo v dramatické soutěži Cen A. Radoka, v Divadle Bez zábradlí režírovala představení Cesta dlouhého dne do noci se Zuzanou Bydžovskou, Jiřím Bartoškou a bratry Čapkovými. V roce 2007 natočila v produkci Jana Svěráka film Tajnosti.  Film získal Českého lva pro nejlepší snímek roku, Cenu kritiků a Ramunas Greičius si odnesl Českého lva za kameru. Připravuje filmové drama Lidice.

Herci

Zuzana Bydžovská

Debutovala už v 11 letech v dětském filmu Přijela k nám pouť, vystudovala Státní konzervatoř Praha a brzy se stala jednou z nejobsazovanějších filmových (Ten svetr si nesvlíkej, Utekajme, už ide!) a televizních  hereček (Případ Platfus, Bláha a Vrchlická, Vánoční příběh). Ve své kariéře však dala přednost divadlu. Deset let hrála v Divadle Na Zábradlí, pak deset let v Národním divadle, odkud se zase vrátila do Divadla Na zábradlí. V posledních letech jsme ji mohli vidět v představení Lidský hlas (Café Teatr Černá labuť), Perfect Days (Divadlo Na zábradlí), Baronky (Divadlo Kalich), Mathilda a Na ocet (Divadlo Ungelt), Když tančila, Cesta dlouhým dnem po noci. (Divadlo Bez zábradlí). Bydžovská si zahrála také v televizních seriálech – Hraběnky, Letiště nebo Hotel Herbich, Hospoda. Film jí nabídl řadu zajímavých příležitostí  - například již v roce 1994 v poetickém snímku Jaromila Jireše Helimadoe. Se stejným režisérem natočila i snímek Učitel tance (1995). S Petrem Zelenkou  natočila filmy Knoflíkáři (1997) a Příběhy obyčejného šílenství (2005). Za roli ve snímku Tomáše Vorla Gympl (2007) si odnesla Českého lva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Za úlohu statkářky z dramatu Bohdana Slámy Venkovský učitel (2008) získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.

Filip Čapka

Pochází ze známé herecké rodiny. Filip Čapka vystudoval brněnskou JAMU, začínal v divadle v Olomouci, zkušenosti získával na řadě ostravských scén – ohlas vzbudilo například představení Trainspotting v Divadle Petra Bezruče. Po úspěchu v roli Edgara v představení Krále Leara na Letních shakespearovských slavnostech, následovala nabídka do pražského Divadla Bez zábradlí, kde vystupuje v představeních Cikáni jdou do nebe, Když tančila, Maratón, Páté přes deváté. V představení Cesta dlouhým dnem do noci, které režírovala Alice Nellis, se podobně jako ve filmu Mamas & Papas setkával se svou ženou Zuzanou a svým bratrem Michalem Čapkou. V roce 2004 získal Filip Čapka Cenu Thálie pro herce do 33 let. Na Letní shakespearovské slavnosti se vrátil ve hře Bouře, roli má také v představení Divadelní komedie v Divadle Palace a v lyrikálu Kudykam ve Státní opeře.Ve filmu debutoval v hlavní úloze českého filmu Restart (2005, r. J. Ševčík), předtím se objevil v dětské roli ve filmu Správná trefa (1987, r. R. Růžička). Zahrál si v televizních seriálech Poslední sezóna,  Strážce duší a Dokonalý svět,  v televizních filmech např. Nevěsta s velkýma nohama, Skrývačky nebo 10 způsobů lásky. V roce 2010 ho uvidíme také ve filmu Jana Svěráka Kuky se vrací a v komedii Tomáše Bařiny Román pro muže.

Zuzana Čapková

Pochází z Košic, kde vystudovala konzervatoř, následovala studia muzikálového herectví na brněnské JAMU. V Městském divadle v Brně odehrála řadu rolí například v představeních Hair, Kabaret, Přelet nad kukaččím hnízdem, Koločava, hostovala také v Janáčkově divadle v představení Klec bláznů nebo v G-studiu v inscenaci Jeptišky. Po osmi letech svého brněnského angažmá začala spolupracovat s pražským Divadlem Bez zábradlí, v pohádce Páté přes deváté a v ONeillově Cestě dlouhým dnem do noci.  S Divadlem pod Palmovkou začala spolupracovat v roce 2008. Zde vystupuje v inscenaci muzikálu Sliby chyby,  inscenaci Přeletu nad kukaččím hnízdem a v představení Gazdina roba. Účinkovala také v televizních seriálech Velmi křehké vztahy a  Vyprávěj.

Martha Issová

Patří k nejnadanějším a také nejvytíženějším mladým herečkám. Pochází z umělecké rodiny (maminka je herečka, tatínek režisér), studovala na konzervatoři, kterou nedokončila a svůj talent zúročuje na řadě divadelních scén jako je Divadlo Na Fidlovačce, Dejvické divadlo nebo Divadlo v Řeznické. Popularitu jí přeneslo účinkování v televizních filmech a seriálech – Hop nebo trop, Dobrá čtvrť, Náves, Soukromé pasti, Kukačky, Natěrač.  S režisérkou Alicí Nellis spolupracovala rovněž na divadelních představeních  - Když tančila v Divadle Bez zábradlí, Pomoc v Divadle v Řeznické nebo Růžový šampaňský v Černé labuti a natočila s ní úspěšný snímek Tajnosti (2007). Za hlavní roli ve snímku Děti noci  (r. M. Pavlátová) získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na MFF Karlovy Vary 2008. V roce 2009 se objevila ve filmových komediích Líbáš jako Bůh (r. M. Poledňáková) a Operace Dunaj (r. J. Glomb).

Michal Čapka

Pochází z herecké dynastie – divadlo hraje jeho otec, bratr i strýc. Nejdříve studoval gymnázium. Po roce ho opustil a rozhodl se studovat ostravskou konzervatoř. Po absolutoriu dva roky působil v Městském divadle Karlovy Vary, po krátkém angažmá v Divadle loutek se stal jednou z nejvýraznějších mladých osobností ostravské Komorní scény Aréna. Je držitelem Ceny Alfréda Radoka 2003 v kategorii mužský herecký výkon v inscenaci Psí srdce  a podobně jako jeho bratr je držitelem ceny Thálie  pro mladého umělce do 33 let (2007).  Společně s bratrem Filipem si zahrál v představení Divadla Petra Bezruče Trainspotting  a v představení Cesta dlouhým dnem do noci v Divadle Bez zábradlí.

Zuzana  Krónerová

V poslední době se v českých filmech stále častěji objevuje tvář slovenské divadelní a filmové herečky Zuzany Krónerové. Narodila se v Martině jako jediná dcera jednoho z nejuznávanějších slovenských herců Jozefa Krónera. Vystudovala VŠMU v Bratislavě, působila v divadle v Trnavě, ve slovenském Národním divadle a od 90. let je stálou členkou souboru bratislavského Divadla Astorka. Po boku svého otce Jozefa Krónera debutovala v televizní pohádce Vymenená princezná (Ján Gogál, 1973). Dále už následovala řada divadelních, televizních a filmových rolí. Z těch filmových stojí za zmínku tituly Nevera po slovensky (1981, Juraj Jakubisko), Keď hviezdy boli červené (1990, r. Dušan Trančík,) nebo Cinka Panna (2008, r. Dušan Rapoš). V roce 1996 obsadil Zuzanu Krónerovou do svého filmu Lea režisér Ivan Fíla, čímž českému publiku i tvůrcům připomněl tuto československou rodačku. Od té doby se její filmografie rozrostla o řadu českých filmů: Divoké včely (2001, r. Bohdan Sláma), Pupendo (2003, r. Jan Hřebejk), Štěstí (2005, r. Bohdan Sláma), Václav (2007, r. Jiří Vejdělek) a Venkovský učitel (2008, r. Bohdan Sláma), T.M.A. (2009, r. Juraj Herz) Česká filmová a televizní akademie její talent ocenila jednou soškou Českého lva (2001) a jednou nominací (2008). Zuzana Krónerová se také věnuje zpěvu, má ráda šanson a jazz. Spolupráci s Jurajem Herzem si zopakovala při natáčení dramatu Habermannův mlýn (2010)..

Václav Jiráček

Absolvent pražské DAMU, zakládající člen hereckého divadelního sdružení Letí. V současné době hostuje v představeních Dejvického divadla a Studia Švandova divadla. V českém filmu získal ostruhy jako mladý šlechtic Arno ve filmu Krev zmizelého (r. Milan Cieslar, 2004), viděli jsme ho také ve filmu Restart (r. Julius Ševčík, 2005). V roce 2008 natočil dva filmy s režisérem Filipem Renčem – dobrodružný Na vlastní nebezpečí  a drama  Hlídač č. 47. V roce 2009 zaujal v hlavní roli dramatu Dana Svátka Hodinu nevíš a v historickém velkofilmu Agnieszky Holland Jánošík.

Informace a fotografie poskytl Falcon, a.s.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Nový film Mamas & Papas - diskuze

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×