28. srpna – 22 dní do porodu Naďule

Co dělám?

Kubík vstával ve čtvrt na osm a nejdřív jsme se chvilku mazlili a tulili a teprve kolem osmé vylezli z pelechu. Dali jsme si snídani a proběhly klasické rituály. Pak jsme se oblékli a vyrazili na poštu.

Ta naše pošta mi poslední dobou leze krkem. Už víc než týden jsem čekala balíček, věděla jsem, že už byl expedovaný, ale domů nedorazil a nepřišla ani výzva k vyzvednutí zásilky. Hmm. Zato přišla opakovaná výzva k vyzvednutí doporučeného dopisu pro manžela. Prý v pondělí se ho snažili doručit. To teda nevím komu, ale na mě určitě pošťačka nezvonila. No sečteno a podtrženo – šla jsem na poštu docela nabroušená.

Cesta tam nám trvala skoro hodinu – Kubík musel prozkoumat všechny kamínky a větvičky, které jsme cestou potkali. A také jsme pozorovali maminku s holčičkou, jak nakládají věci do auta a odjíždějí. Kubík několikrát zamával a volal „papa“, ale bohužel se mu nedostalo odpovědi – přestože to ta maminka musela slyšet. Bylo mi ho líto, protože tam tak smutně stál a čekal... Tak jsem ho aspoň pochválila, jak je šikovnej a šli jsme dál.



Na poště jsem zjistila, že je tam ta hodná paní a tak jsem ani nenadávala – jen jsem si postěžovala. Vím, že oni za to nemůžou. Paní byla tak hodná, že dohledala i balíček – přesto, že někdo při zadávání do počítače zkomolil mé jméno... Ach jo. V balíčku byla deka pro Haničku a je naprosto úúúžasná – se žirafkou a zebrou.

Cestou domů se Kubík snažil mi balík nést, ale byl velkej a tak mu to nešlo. Nakonec ho to zmohlo tak, že jsem nesla balík i Kubu. Ještě, že to máme kousek.

Přišli jsme domů akorát tak, abych stihla připravit oběd. Byla jsem domluvená s kamarádem Péťou, že přijde na jedenáctou. Dneska byl u lékaře na nepříjemném chirurgickém zákroku, tak jsem ho pozvala na oběd, aby si nemusel vařit sám – má totiž teď nepoužitelnou ruku.

Nakonec stejně dorazil dřív, než bylo vařeno, ale to nevadilo – aspoň jsme si stihli popovídat a on si pohrál s Kubíkem. Chudák si pak vyzkoušel, jaké to je mít dítě. Kubík snědl své jídlo a pak se beze studu vrhnul Péťovi na klín a pomáhal mu s jeho porcí.

Inzerce

Po obědě jsme strejdovi zamávali, Kubík s pláčem – asi nechtěl, aby už „strejda“ šel – a šli jsme do pelíšku. Kubík usnul prakticky okamžitě. Já se dneska nějak nemohla uvelebit a tak jsem se jen povalovala v posteli, ale spánek nepřicházel.

Kubík se vzbudil v půl třetí, tak jsme si udělali sváču. Já si dala kafčo, abych vydržela a k tomu koláč :-). Před čtvrtou přišel taťka a studentka na angličtinu. Takže taťka sbalil Kubíka a jeli nakoupit a já odučila hodinu. V pět jsem byla objednaná ke kadeřnici, takže jsem rovnou po učení vyrazila. Mám to hned za rohem, takže jsem to krásně stihla. Dvě hodiny jsem si užívala její péči. Bylo potřeba vlasy nabarvit, ostříhat, vyfoukat... nejradši mám, když mi ty vlasy myje – to bych vydržela hodiny. Fotečku uvidíte zítra.

Jediné, co bylo nepříjemné, tak bylo to horko a dusno, které tam měla. No, ale co v tomhle počasí čekat jiného, že?

Když jsem přišla domů, tak se kluci akorát chystali do sprchy, tak jsem připravila mlíčko a šla si sednout k deníčku. Zatím to v pokojíčku na spaní moc nevypadá. Mám puštěnej „odposlech“ (chůvičku), tak slyším, že si Kubík hraje a dělá pěkněj bordel.

Mě ještě čeká připravit na zítra věci na sebe. Jsme pozvaní kamarádce na svatbu a bude potřeba, abychom vyjeli tak v půl desáté, takže ráno nebude čas na velké shánění oblečení.

Jsme domluvení, že přijedou babička s dědou na hlídání, tak doufám, že dorazí včas a my se nebudeme muset honit...

Jak se cítím?

Dneska je mi fajn. Odpoledne mě trochu bolela záda – asi jak jsem nesla z pošty balík a Kubíka, ale teď už je to lepší. Relax u kadeřnice hodně pomohl k odreagování.

Jak se připravuji na porod?

Dneska jsem se definitivně rozhodla, kde bych rodila, kdyby to na mě přišlo v Harrachově, kam pojedeme příští víkend. Po konzultaci s Renčou, která bydlí poblíž, vyhrála porodnice v Jilemnici. Hlavně proto, že Renča tam rodila a byla spokojená. :-)
I když upřímně musím říct, že se ještě rodit nechystám :-))) – ale jistota je jistota.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Inzerce

27. srpna – 23 dní do porodu

Co dělám?

Tak nakonec Kubík opět usnul až po deváté hodině. Taťka pak ještě potřeboval pracovat na počítači, tak jsem si vlezla k druhému a pročítala příspěvky. Nakonec jsme šli zase spát až před jedenáctou. Naštěstí Hanička byla hodná a jen se mírně převalovala, ale nechala mě hezky usnout a spát. V noci jsem se dokonce ani nevzbudila.

Kubík ovšem ráno vstával brzy. Už v půl sedmé. Chvíli před taťkou :-). Taťka mu tedy udělal Sunar a odešel do práce. My jsme po vypití mlíčka vstali a pustili se do ranních rituálů. Kubík při snídani koukal na písničky na youtube, já si povídala s Janney po Skype a pročítala BOL.

Po deváté hodině jsme se vypravili ven. Potřebovala jsem si skočit do drogerie pro nový krém na bříško, tak jsme to pojali jako procházku. Venku bylo celkem příjemně a Kubík byl cestou hodný. Sbíral kamínky a větvičky, před silnicí vždy zastavil a bez odmlouvání se nechal převést za ruku a došel téměř až do nákupního centra. Nožičky začaly bolet tak deset minut od něj, tak jsem ho vzala na koníčka a donesla ho. V drogerii se hned chytil toho malého vozíku a začal nakupovat. Koupili jsme pití a krém a ještě asi třikrát obkroužili krám, než Kubík uznal za vhodné nákup zaplatit a odejít. Ještě jsme se stavili v potravinách pro rohlíky. Kubík hned dostal jeden do ruky a mohli jsme jít. Domů jsme jeli tramvají. Za prvé to měl slíbené už od začátku a za druhé už bylo hodně hodin a cestou by byl protivnej – navíc bych ho stejně asi musela nést.

Po příchodu domů jsme si dali obídek a šli spinkat. Dneska jsme tedy vytuhli oba ukázkově na tři hodiny. Přiznám se, že jsem spala, jako když mě do vody hodí. Dokonce se mi i zdálo, že jsme v bazéně :-).

Po probuzení jsme si dali sváču. Kubík měl přesnídávku, kterou papal sám a musím ho pochváliz, jak mu to šlo. Ani kapička mu neukápla – to jsem koukala. Potom jsme trochu poklidili v kuchyni, než přijde studentka na angličtinu. Měly přijít dvě – jedna ve čtyři a druhá hned po ní v pět. Ta první to nestihla a přijde zítra, tak jsme měli víc času se v klidu najíst. Ta druhá naopak přišla o něco dřív. Taťka se trochu seknul v práci, takže si dneska Kubík hodil angličtinu s námi. Zajímalo by mě, jestli si z toho může něco pamatovat do budoucna...



Taťka dorazil chvíli před šestou a domluvili jsme se, že po angličtině vezme Kubíka a půjdou mě doprovodit na tancování, abychom si taky mohli trochu popovídat a probrat pár věcí.

Tancování bylo dneska super. Ostatně jako vždy. Lektorka Katka zrovna řešila, jestli vůbec ještě dorazím. Doufám, že dorazím i příště :-) Děláme teď super choreografii se závojem, tak bych ji chtěla ještě trochu pocvičit. Doma se k tomu nedokopu. Hodina a půl utekla jako voda a bylo načase vydat se domů. Velkou část cesty jsem šla pěšky s jednou spolutanečnicí :-) a zbytek jsem dojela tramvají. Hezky jsme si cestou pokecaly.

Když jsem přišla domů, tak už Kubík spal – ale prý ne moc dlouho. Tak jsme si dali s taťkou véču a půjdeme taky do hajan.

Jak se cítím?

Cítím se dobře. Trochu mě bolí bříško v okolí pupíku, jak se tam ta kůže napíná. Je to docela nepříjemné, ale naštěstí to čas od času přestane. Taky mi dnes otékaly prsty na rukou, ale teď už mají zase svojí velikost. :-)

Inzerce

Jak se připravuji na porod?

Přišlo pár nabídek na hlídání Kubíka. Tak můžu být zase o něco klidnější. Jsem sama zvědavá, kdo ho nakonec „vyfasuje“. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Inzerce

26. srpna – 24 dní do porodu

Co dělám?

Kubík v noci usnul až po deváté hodině. Zatímco taťka uspával, já doháněla resty na našich rodinných webových stránkách – potřebovala jsem dát fotečky do galerie, napsat novinky, vložit fotku z ultrazvuku... Prostě celkem hafo práce. Než jsem se nadála, bylo jedenáct hodin a tedy nejvyšší čas jít spát.

Naštěstí byl Kubík hodnej a spinkal až do osmi. Takže jsem ani nepocítila žádný spánkový deficit. Akorát to dopoledne pak hrozně rychle uteklo. Než jsme se dostali přes ranní rituály, tak bylo půl desáté a tedy čas pomalu začít připravovat oběd. Dneska jsem udělala zelňačku podle receptu Calamity J. To je taková dobrota. Kubík dostal dětskou verzi (tj. bez čabajky) a taky si pošmáknul.

Než se nám to uvařilo, tak jsme s Kubíčkem koukali na písničky na youtube, četli knížku, jezdili s autíčkama... Prostě, co zrovna Kubíka chytlo. V jednu chvilku měl „mazlivou“ a chtěl jen tak sedět u maminky a nechal se mazlinkat a pusinkovat, dělal mi malá a i sám rozdával pusinky. To bylo fajn. A taky je to známka toho, že už je unavenej. Takže jsem nám nandala obídek a pak jsme šli do hajan. Dneska jsme usnuli v půl jedné a vstávali už před druhou. To bylo pro mě málo. Zvládla bych tak ještě nejmíň hodinu, ale Kubík už měl vyspáno.

Tak jsme se vrhli na úklid kuchyně. Čekala jsem zase studentku, tak bylo potřeba zlikvidovat všudypřítomné drobečky. Vzala jsem to dneska poctivě a vytřela jsem. Kubíkovi se to moc líbilo a chtěl mi pomáhat. Jenže já ho nenechala – on má totiž dar: na nožičkách přinese víc drobečků, než jich pak ručičkama uklidí :-))).

Když jsme poklidili v kuchyni, dali jsme ještě prádlo do pračky – v sobotu jsme pozvaní na svatbu a tak jsem si potřebovala vyprat kalhoty. Celou dobu počítám, že půjdu v sukni, ale prý má být o víkendu ošklivo, tak se raději připravím i na chladnější počasí.

Než jsem se nadála, tak byly čtyři hodiny a zvonila studentka. Kubík se chvíli „učil“ s námi, než přišel taťka z práce. Pak šli spolu ven – prý něco zařídit. Když studentka odešla, vrátila jsem se domů a rozhodla se, že je potřeba připravit tašku do porodnice. Přeci jen se mi to krátí a jistota je jistota.

Našla jsem si seznam věcí a začala balit. Překvapivě jsem zjistila, že mám doma vše potřebné a teď už i krásně připravené na cestu.

Když jsem dobalila, přišli akorát kluci. Představte si, že mi šli koupit kytku. Máme dneska výročí svatby – 3 roky (jinak jsme spolu 11 let). Dárek jsme si dali už dřív a musím říct, že mě taťka tou kytkou vážně překvapil a dojal tak, až jsem plakala. Né, že by mi nikdy nepřinesl kytku, ale nějak jsem to prostě nečekala a k tomu ty zblázněný hormony... Dneska to bylo podruhé, co jsem se takhle rozplakala. První „záchvat“ způsobilo přání pro Haničku s talismanem, které nám poslala jedna moc milá teta. Moc děkujeme. ;-)



Taťka si dal zelňačku a vzal ještě Kubíka ven, abych si mohla odpočinout. To se mi hodilo, protože jsem ještě potřebovala zabalit oddací list (protože bez toho se rodit nedá, že?) a pár věcí pro Haničku. Teď už mám snad opravdu úúúplně všechno.

Kluci dorazili až po sedmé a Kubík se hned vrhl ke stolu, kde měl od svačiny pár švestek a k tomu dojídal zelňačku, kterou nesnědl před odchodem ven. Dobrá kombinace... No hlavně, že mu chutná.

Taťka si dal taky večeři. Mezitím si Kubík hrál s taťkovo vrtačkou. To je teď oblíbená hračka.
Pak ho šel taťka vykoupat, já mezitím pověsila prádlo a připravila Sunar. Teď už Kubík pije mlíčko, tak snad i usne.

Jak se cítím?

Cítím se dobře, ale dneska půjdu určitě do pelíšku dřív. To „ponocování“ mi nedělá dobře. A mám dneska pořád chuť na něco sladkýho, tak půjdu udělat nájezd na dobrůtky.

Jak se připravuji na porod?

Dneska jsem si zabalila věci a připravila ségru na to, že bude možná potřeba, aby přijela, až pojedeme rodit. Tohle je zatím jedna z věcí, které moc nemáme doladěné. Kdo bude hlídat Kubíka... Nejhorší je, že se to moc naplánovat nedá, protože nevíme, kdy bude hlídání potřeba.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

25. srpna – 25 dní do porodu

Co dělám?

Večer jsme šli spát poměrně pozdě. Ten čas nějak hrozně letěl. Po napsání deníčku jsem ještě musela do sprchy, protože ráno mě čekala prohlídka u lékaře. Musela jsem si přichystat věci, abych ráno nehledala.... Takže do pelíšku jsme šli až někdy kolem půlnoci. Navíc Hanička v bříšku předváděla neskutečné rodeo, takže jsem dlouho nemohla usnout. A ještě jsem se stihla jednou vzbudit na záchod.

Ráno jsem se probrala dřív, než začal zvonit budík. Zdál se mi takovej ošklivej sen. Byli jsme v ZOO a tam bylo čerstvě narozené slůně. Bylo na něm ale vidět, že se mu vůbec nedaří dobře a že asi umře. A do toho se samice hrozně rvala se samcem, až všude stříkala krev. Tak jsem šla honem zavolat ošetřovatele...a v tom jsem se vzbudila. (To by mě zajímalo, co ten sen znamená?).

Po ranní hygieně jsem si udělala kafčo, abych vůbec rozlepila oči. Vstávat před šestou je pro mě vyloženě za trest. Stihla jsem ještě přečíst pár příspěvků v diskuzním klubu a už byl nejvyšší čas vydat se k doktorovi. Myslela jsem, že se „zrychlím“ tramvají, ale jako na potvoru žádná nejela a tak jsem šla pěšky. Mám to celkem blízko a nakonec jsem i dorazila včas – chvíli před sedmou.

Sestřička mi zkontrolovala moč a změřila tlak. Obojí bylo v pořádku. A po zvážení mě připojila na monitor. Dnes jsem tam ležela 40 minut a Hanička pořád spinkala, jen sem tam se zavrtěla. Docela jsem se bála, že se to doktorovi nebude líbit a bude chtít, abych se šla projít a za hodinu se vrátila na další pokus, ale nakonec mu to stačilo. Výborná zpráva byla, že se Hanička otočila hlavičkou dolů. (Asi proto to rodeo včera a v noci.) Pan doktor se snažil udělat nějakou schopnou fotku z UTZ, tak snad na ní něco uvidíte. Pak mi udělal stěry na streptokoka – výsledky by měly být příští týden – a vyšetřil mě. Zatím se nic nepřipravuje, neotvírám se. Všechno je v pořádku a další kontrola mě čeká za týden.



Domů jsem dorazila v osm. Cestou jsem koupila k snídani čerstvý chleba (pro sebe) a koblížky (pro Kubíka a tatínka). Já po ránu moc sladký nemusím. Taťka se pak s námi rozloučil a odjel do práce. Dnes jel jen na pár hodin – odpoledne si vzal volno. Měl nějaké zařizování ve městě a pak jsme byli pozvání na návštěvu ke kamarádům ve vedlejším městečku.

Po odjezdu tatínka jsme s Kubíkem dojedli snídani. Tedy hlavně já – Kubík už byl najedený předtím. A než jsem stihla dokousat poslední sousto, už si Kubík nesl botičky a vydal povel „bába“. A šlo se na písek stavět. Zase jsme s sebou museli vzít i nakladač – no to dá rozum, přeci nebude ty kyblíčky plnit lopatkou, když na to má techniku. Vydržel si celkem dlouho i hrát sám a mě potřeboval k asistenci jen občas. Chtělo by to nějak vyladit to sezení... jinak mu ty bábovky stavím ráda, ale na pískovišti sedět nemůžu – to by nevydejchalo – a když sedím vedle na bobku, tak mě pak hrozně bolí nohy... a sednou si jen tak na zadek nemůžu, to bych zase nedosáhla do pískoviště... No co... těch pár týdnů už to nějak vydržím. :-)))

Asi za hodinu a půl to Kubíka přestalo bavit, tak jsme šli domů. Už byl stejně čas na oběd. Jenže na stole ještě ležela nedojedená kobliha od snídaně a Kubík se samozřejmě vrhnul nejdříve na ní. Padalo to do něj, jak němci do krytu... Pak se dojedl broskví a mě bylo jasné, že oběd bude až po spaní. V půl dvanácté už jsme oba spali. Kubík ale dneska v posteli cestoval a chvíli po jedné hodině to vypadalo, že každou chvíli z postele spadne... Tak jsem to nevydržela a šoupla ho. Tím se samozřejmě vzbudil a bylo jasné, že už spát nebude. Ono to ani nevadilo, protože jsme byli domluvení s taťkou, že v takovém případě si nás vyzvedne doma dřív a půjdeme s ním zařizovat.

Taťkovi jsme zavolali a ten byl zrovna kousek od baráku, tak nás přijel naložit. My si mezitím dali něco málo k snědku a vyrazili jsme. Když jsme vyřídili pochůzky, tak jsme si to namířili za kamarády. Potřebovali jsme doladit dárek na kamarádčinu svatbu, která proběhne v sobotu. Návštěva byla velmi příjemná a měli jsme možnost prohlédnout si jejich nový byt. Kubíčkovi se nejvíc líbilo akvárko s rybičkama, které chtěl neustále krmit a museli jsme ho hlídat, aby jim tam neházel hroznové víno a podobné dobroty.



Pak jsme raději šli na chvíli ven. Moc jsme si ale nepolepšili, protože tam zase číhal kýbl s vodou... Naštěstí bylo teplo a tak jsme Kubíka nechali, ať se činí... Bohužel nás nenapadlo mu nejdřív sundat aspoň botičky... Zmáchal se absolutně celej. Do botiček si tu vodu pro jistotu lil vrchem, co kdyby byly vodotěsný. Naštěstí už Kubíka známe a tak s sebou vozíme náhradní oblečení. Jen botičky nám chyběly.

V šest hodin jsme se s kamarády rozloučili a vydali se na cestu domů. Kubík v autě usnul, což je takhle pozdě vždycky průšvih. Taťka se ještě potřeboval stavit v Baumaxu, tak jsme to vzali cestou. Nakonec taťka nekoupil nic, zato já mám nové kolíčky na prádlo a Kubík redukci na záchod. :-))

Domů jsme dorazili v sedm. Proběhla večeře, koupel a večerní Sunar. A podle očekávání Kubík neusnul. Takže teď si s taťkou hraje a prohlíží nějaké katalogy. Ale už na něm začíná být patrná únava, tak snad brzy odpadne.

Jak se cítím?

Dneska mám velikou radost z toho, že se Hanička otočila. Dělalo mi to starosti. Věřím, že teď už zůstane tak, jak má. Přeci jen místa je v bříšku čím dál tím míň.
A chtěla bych moc poděkovat všem, které nám držely (a drží) palce. Moc jste mě potěšily. Díky. Jsem ráda, že vás mám. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

24. srpna – 26 dní do porodu

Co dělám?

Tak včera večer se nám ten klídek ještě trochu zkomplikoval. Taťka musel ještě před devátou na chvíli pryč (vyzvednout výslužky u kamarádčiny maminky – nemá cenu vysvětlovat celou posloupnost událostí – to by deníček neměl konce :-)). A stalo se, že po jeho odchodu se Kubík vzbudil. Nevím, jestli klaply dveře, nebo ho probralo světlo na chodbě – každopádně po chvíli jsem slyšela cupitání... Tak jsem ho nahnala zpátky do postele a lehla si k němu, aby mohl žmoulat ouška a usnout. Nicméně se mi to do návratu taťky nepodařilo, takže když si otevřel dveře, slyšel nadšené volání: „táta, táta“. Hmm a pak prej, že si užijeme chvilku klidu. Tak jsem nechala kluky v ložnici (on totiž Kubík dělá blbiny, když jsme tam všichni a pak mu trvá hroznou dobu, než usne). Já jsem si zatím psala po ICQ s Janney a vyzvídala, jaký byl výlet do Seattlu.

Taťka je na uspávání machr a tak Kubík za chvíli spal. A my šli nakonec taky do postele brzy – někdy kolem desáté.

Ráno mě vzbudil taťkovo budík. Neměl přenastavený profil a kromě písničky mu to i vibrovalo a na to nejsem zvyklá. Bohužel to znamenalo, že jsem musela jít na záchod – jako ostatně vždy po probuzení – a tím jsem si vzbudila Kubíka. Už neusnul. Bylo půl sedmé, takže to nebylo nic strašného. Dneska mě Kubík šokoval, protože když jsem mu dělala mlíčko, tak zasedl ke stolu a řekl, že se bude jíst „tady“. K tomu si nechal pustit Kaisera a Lábuse – Těžký týden referenta Kubrta (fakt díky Péťo :-))). Scénka je to dobrá, vtipná – ale né, když to člověk vidí 15 krát denně (a to si myslím, že vůbec nepřeháním). Kdo čte pravidelně tak ví, že u nás byl kamarád Péťa (alias „pohledný strejda“) a tuto scénku Kubíkovi ukázal a naučil ho „šotka“ – proto to poděkování. :-)))



Po snídani jsme dali prát prádlo. Dneska slibovali krásné počasí celý den, tak jsem chtěla vyprat ručníky a vůbec prádlo, které se tu zase stihlo nakupit, že to venku krásně uschne.
Jen jsem nevěděla, kdy to skočím pověsit, protože s Kubíkem je to na dvě hodiny a já na jedenáctou čekala dvě holčiny na angličtinu.

Přišly včas a bylo to super. Máme to tak, že vždycky jednu učím a druhá hlídá Kubíka. Kubík je má opravdu rád a vyblbne se s nima. Stavěli si z kostek a ukazoval jim auta, četli knížku. Prostě si to maximálně užili. Až tak, že kolem 12 už byl Kubík dost unavený, bohužel ale neusnul. V jednu hodinu jsme už byli sami – a světe div se – během pěti minut byl tuhej.

Já šla zatím pověsit prádlo za barák, přičemž jsem zjistila, že je Kubík mistr v rozebírání kolíčků. Nakonec mi nezbylo než pověsit každej kousek prádla na jeden kolíček a doufat, že nebude foukat vítr. Přežilo to všechno :-).
Doma jsem si pak dala oběd a uvařila kafčo. Dneska jsem neměla v plánu jít spát po obědě, protože jsme se chystali na návštěvu k Simče (Petersim2) a Nikolce. Protože Kubík usnul až v jednu, vypadalo to, že se tam dostaneme bůhví kdy. Ale nakonec spal jen do půl třetí, tak jsme se honem oblíkli a sbalili věci a šupajdili na trolejbus. Zrovna nám jel bezbariérový. Ze zastávky jsme psali Simče a ta si nás přišla na zastávku vyzvednout.

Domluvily jsme se, že nám nejprve ukáže hřiště u hospůdky a pak, že když tak zajdeme k nim domů. Musím říct, že mě hřiště velice mile překvapilo. Děti tam mají neskutečně mnoho vyžití (skluzavku, pískoviště, houpačky, prolejzačky...) a rodiče se můžou občerstvit a posedět – pokud tedy děti dovolí. My toho moc nenaseděli. Brzy se k nám přidal i náš taťka, který se taky na setkání těšil. Jen byla škoda, že Simči manžel byl dnes pracovně v Praze a tak jsme ho neviděli. Ale příště se to jistě povede.



Když už jsme byli vyčerpaní ze sluníčka, tak Simča navrhla jít procházkou k nim. To jsme uvítali. Mají úžasný byt a ten výhled do přírody ze třináctého patra je bomba. Kubíčkovi se taky na návštěvě u Nikolky líbilo. Mohl si hladit králíčka Maxe a pohrát si s hračkama. Simča se o nás jako hostitelka vzorně starala a pořád měla obavu, zda nám něco nechybí. Nechybělo. Cítili jsme se jako doma. Najednou taťka kouká na hodiny a říká, že už bychom měli jít. Hodiny ukazovaly 18:40 a nás ještě čekala cesta zpátky k autu... navíc než se vždycky sbalíme a přemluvíme Kubíka... znáte to. Říkali jsme si, že to máme tak tak, abychom dojeli domů, vykoupali Kubu a dali ho spát. O chvíli později jsme navíc zjistili, že ty hodiny ukazují o hodinu míň – takže bylo skoro osm hodin. Vůbec nechápu, že ten čas tak utekl – holt je to tak vždy, když je člověk v příjemné společnosti.



Když jsme dorazili domů, tak taťka šel vykoupat Kubíčka. Já připravila mlíčko a běžela ještě sundat to prádlo. Rovnou jsem ho složila a uklidila a taťka mezitím uspal Kubíka. Pak už jsem se vrhla na sepisování deníčku. Dnešek byl moc hezkej a doufám, že se nám brzy povede domluvit návštěvu Simči u nás. Koneckonců asi proto vzal Kubík jako rukojmí s sebou Nikolčinu lopatku na písek. :-))

Jak se cítím?

Cítím se fajn, akorát Haňule celej den kope jak zběsilá. Napíná mi tím kůži na bříšku a musím říct, že kolem pupíku mě to dost bolí. Doufám, že celej ten cirkus provádí proto, že se otáčí. Zítra jdeme brzy ráno k doktorovi, tak uvidíme.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

23. srpna  – 27 dní do porodu

Co dělám?

Včera to skutečně dopadlo tak, že jsme byli už před osmou všichni v pelechu. Musela jsem vám vyfotit toho našeho kluka – fakt usnul při oblíkání do pyžama. Je drsnej. :-)

Usínání nám trochu pokazila sousedka, která přišla vyzvídat, jestli nám funguje kabelovka, že jí se to seklo, a co s tím má jako dělat. No přiznám se, že mě trochu vytočila – ne kvůli tomu, že se přišla poradit, ale že zvoní tak pozdě, když ví, že máme malý dítě. Taky pak měla výčitky, když jsem jí přišla otevřít rozcuchaná a v pyžamu. Jediný štěstí bylo, že byl malej fakt utahanej, a tak ho nevzbudila.

Báli jsme se, že bude Kuba ráno vstávat brzy, ale spinkal do půl sedmé, což bylo fajn, když člověk vezme v úvahu, že usnul někdy v sedm. Tak jsem mu udělala mlíčko, a když ho vypil, tak byl akorát čas zamávat taťkovi a švagrovi, kteří právě odjížděli pracovat. Ještě jsme je pozorovali z okna, než nastoupili do auta a odjeli. Pak jsem šla připravit snídani.

Po snídani jsme doháněli resty po včerejším „líném“ dni. Bylo potřeba umýt nádobí – tedy nastrkat ho do myčky, dát prát prádlo, připravit oběd a uklidit v pokojíčku, kde jsem chtěla přestěhovat komodu pro Haničku na jiné místo.

K obědu jsme dneska dělali halušky se zelím. Musím si ještě užívat – až budu kojit, tak budu mít s takovýma dobrotama zase utrum. Udělala jsem toho kotel, aby zbylo i na zítra. Zítra nás čeká docela nabitý den, tak abychom nemuseli vařit.
Kubík mi při přípravě oběda vydatně asistoval. Podával mi brambory – je to super, protože se nemusím pro ně ohýbat nebo natahovat. Jediný nedostatek je, že nestíhám loupat – Kubík je hrozně rychlej podavač. A musím ho hlídat, protože by mi do nich jinak kousal.

Oběd byl hotovej celkem rychle, a tak jsem Kubíčkovi nandala. Bylo něco po 11. Sama jsem hlad ještě neměla, tak jsem zatím uklidila nádobí z myčky a nastrkala tam to, co se nevešlo ráno a co přibylo po obědě. A hned jsem to zase nechala umýt. Mezitím Kubík dojedl a my šli do pokojíku. Já si lehla do postele, Kubík si ještě chvilku hrál – asi dvacet minut a pak přišel za mnou. Dneska jsme museli usínat s traktorem a knížkou, ale naštěstí se mi je pak podařilo nepozorovaně propašovat z postele pryč. :-)

Ani jsme nespali moc dlouho. „Jen“ hodinu a půl. Po probuzení jsme se šli najíst. Já už měla hlad jak herec a Kubík si dal k sváče nektarinku a vafli s marmeládou. Pak jsme se ještě vrhli na pečení. Od kamarádky jsem tuhle dostala recept na buchtu do pekárny, tak bylo potřeba ho taky konečně vyzkoušet. Kubíkovi jsem vysvětlila, že děláme „bábovku“ a to byla chyba. Od té chvíle se nechtěl z kuchyně hnout a pořád jsme museli kontrolovat, jestli už to je. Což pro mě znamenalo neustále ho zvedat, aby do pekárny viděl... ufff. Snažila jsem se proto raději odvést jeho pozornost někam jinam.

Chtěla jsem ho vzít ven, že pověsíme prádlo, ale to odmítnul. Ani bábovky z písku na něj nezabraly.... Prostě bábovka v pekárně byla v tu chvíli největší lákadlo. Nebo měl možná obavu, aby se nepřipekla? Kdo ví. :-)

Nalákala jsem ho aspoň do pokojíčku, že si budeme číst. To ho ale nebavilo a po chvíli si našel jinou zábavu. Vzal si svoji panenku Báru a krmil ji. Něco jí u toho ještě povídal a byl moooc důležitej. Asi trénuje na ségru. :-)

V půl šesté se vrátil taťka se švagrem z práce. Taťka šel hned pod sprchu a Kubík musel s ním. Po sprše nechtěl Kubík bodýčko (to ostatně odmítal dneska celej den, takže běhal doma jen v plence), ale rovnou pyžamo – asi se bál, že zase bude spát polonahej? :-)

Před večeří taťka se švagrem přestěhovali tu komodu. Jupíí. Další věc připravená. Pak mohli za odměnu dostat večeři.

Kluci si dali k večeři halušky – a mně chvíli trnulo, jestli nám fakt zbyde na zítra, ale nakonec přeci jen zbylo. A Kubík si pak vyžádal bábovku. Jenže byl pořád nějak nespokojenej,  ...nakonec se ukázalo, že jí prostě chce jíst lžičkou, což jsme nebyli schopní dlouho pochopit. Když si tedy pak vzal lžičku, objevil se zase na jeho tváři úsměv. No jo – my jsme holt hrozní barbaři a jíme bábovku rukou. Nemá to s námi lehký.

Po večeři si švagr zabalil věci a odjel. Taťka s Kubíčkem ho byli vyprovodit k autu a já zatím udělala Kubovi Sunar, protože se mi zdál už takovej protivnej. Byl to dobrej tah, protože vypil mlíčko a usnul. My budeme mít konečně s taťkou chvilku sami pro sebe.

Jak se cítím?

Dneska se cítím dobře. Bříško snad dneska ani netvrdlo a po vydatném spánku jsem byla i odpočatá. Je pravda, že po celodenní šichtě s Kubíkem se únava zase trochu vrátila, ale to je normálka. Myslím, že to bych ani nemusela být těhule a bylo by mi stejně.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

22. srpna  – 28 dní do porodu

Co dělám?

Večer jsme seděli a slavili téměř do půlnoci. Myslím, že jsme se všichni pěkně pobavili a nebýt toho, že my (rodičové) jsme byli unavení a taťku čekala pracovní sobota, asi bychom vydrželi sedět a povídat i dýl.

Když kamarád Péťa odešel domů, tak jsme se zhygienovali a honem šupajdili do postýlky. Jedno nám totiž bylo jasné – čím později půjdeme spát, tím dřív bude Kubík vstávat. A taky jo. V pět ráno. Do půl šesté jsme ho přemlouvali, ať ještě spí, tak se pro jistotu pročůral skrz plenku, aby se při přebalování mohl nadobro probrat. :-)))

A tak jsme ho přebalili, udělali mu mlíčko a využili posledních pár minut k odpočinku. Jakmile Kubík Sunar vypil, tak vylezl z postele a bylo po válení. Protože se taťka chystal do práce, tak jsem připravila snídani. Aspoň tu výhodu to mělo, že měl čas se pořádně a v klidu najíst a přečíst si včerejší deníček. Už je taky závislej. :-)))

Když taťka se strejdou odjeli pracovat (teď mám na mysli opravdickýho strejdu Radka), tak jsem přemýšlela, co s Kubíčkem. Venku bylo pěkně ošklivo a každou chvíli hrozil déšť. Navíc se přiznám, že jsem byla hrozně unavená, protože necelých pět hodin spánku mi teda vážně nestačí. Tak jsem Kubíka usadila k počítači a pouštěla mu písničky na youtube. Moc dlouho ho to nebavilo, ale nechal se přemluvit k prohlížení knížek, takže to bylo taky celkem nenáročné. Kolem osmé už začal být dost unavený, což se u něj projevuje extrémní mazlivostí, dožadováním se dudlíku a žmouláním oček. Já se nenechala dvakrát pobízet a navrhla jsem, že půjdeme dělat „hají“. Prošlo to a během minuty Kubík spal, ...mně to trvalo jen o chviličku déle.

Po probuzení jsem zažila trochu šok. Bylo dvanáct hodin. Normálně jsme prospali čtyři hodiny a já ani nevím jak. Je teda pravda, že venku pršelo, a to se mi vždycky spí dobře.

Oba jsme měli pořádný hlad. Jenže oběd byl v nedohlednu, protože mě ani ve snu nenapadlo, že bude takovej fofr. Tak jsem nás oba ošidila. Kubík dostal dvě smažená vajíčka k tomu salát z okurky a rajčete. Já si dala zbytek bramborového salátu s rohlíkem ze včerejška. Oba jsme to snědli jak malinu. Holt – hlad je nejlepší kuchař.

Venku bylo pořád dost ošklivo, tak jsme si zase našli zábavu doma. Kubík se rozhodl, že budeme stavět z kostek. Docela mě potěšilo, že se snažil hodně stavět a moc neboural. Zatím vždycky spíš demoloval, co jsem postavila já a dneska vůbec. Sám nosil další a další kostičky a dával je na sebe – a myslím, že i ta věž se mu povedla hodně vysoká.

Pak jsme si povídali říkačky a u toho „cvičili“ různé pohyby. To má Kubík rád a moc ho to baví. A tak jsme v zápalu hry ani nepostřehli, že se vrátili kluci z práce. Až Kubík najednou zbystřil, když slyšel kroky na chodbě a museli jsme jít omrknout, co se děje. To bylo radosti, že je tatínek doma.

Po malé svačině jsme se rozhodli jet na nákup. Už bylo potřeba udělat „velký“ nákup. Doma to bylo jak u snědeného krámu. Tak jsem sepsala seznam – včetně pár věcí pro Haničku (plenky, lahvičku na mlíko, teploměr – to, co jsem zjistila, že ještě doma chybí) – a vydali jsme se do obchodu. Sehnali jsme vše potřebné a já mám radost, že zas mám z čeho vařit a taky, že už mi snad nic zásadního pro miminko a do porodnice nechybí.

Když jsme přijeli domů, tak jsme si dali večeři a taťka šel vykoupat Kubíka. Já zatím udělala večerní Sunar a vrhla se na sepisování deníčku. Dneska chceme jít spát hooodně brzy, abychom dohnali spánkový deficit.

Tý jo. Než jsem stihla stáhnout fotky k deníčku, tak přišel taťka s tím, že je Kubík tuhej. Mlíčka se ani nedotkl a usnul při oblíkání do pyžama... :-))) Takže dobrou – my jdeme taky.

Jak se cítím?

Dneska mě celý den bolí záda. Asi to bude z toho včerejšího vysedávání a dnešního polehávání :-))) Je to dost nepříjemný a hlavně vždy chvíli trvá než to rozhejbám. Taky mi začalo tvrdnout bříško – ale i to přikládám spíš dnešní celkové únavě. Myslím, že mi tělo dneska dává najevo, že je třeba si odpočinout. Hodlám poslechnout a jít si brzy lehnout.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

21. srpna  – 29 dní do porodu

Co dělám?

Noc byla kupodivu velice pokojná. Kubík spinkal krásně u sebe v postýlce. A na velké posteli jsem spala já s kamarádkou Dominikou a uprostřed Iduška. Iduška se vzbudila jen dvakrát na mlíčko a to snad ani nezaplakala – jen se přitulila k mamince a „obsloužila se“.  Takže jediný důvod, proč jsem byla ráno nevyspalá, byl ten, že jsme s Domčou do noci kecaly. :-)

Ráno se Kubík vzbudil v sedm. Vypadal, že by ještě spinkal, ale jen do té doby než si všiml Idušky. Jakmile objevil mimčo, byl k nezadržení. Ještě jsem ho na chvíli přemluvila, že uděláme spolu mlíčko, ale pak už se nepodařilo ho udržet na uzdě a Idušku vzbudil. Chtěl se s ní totiž o to svoje mlíčko rozdělit.

Po snídani jsme vzali děti do kočárků a vyrazili na procházku. Iduška se potřebovala dospat. Bála jsem se, že Kubík bude v golfkách protestovat, ale vydržel to skoro celou dobu. Akorát kousek před vchodem to vypadalo, že usne, tak jsem zakročila a nedovolila mu to. Musela jsem ho bavit, ale vyplatilo se to.

Doma dostal Kubík oběd a nastal čas loučení. Domča s Iduškou měly ještě v plánu pár návštěv a my se už těšili do postele. Kubík na rozloučenou Idušku pohoupal v autosedačce, Domče dal pusinku a zamával jim. Doma jsme hned zalezli do pelíšku a během chvilky spali. Byla jedna hodina. Ve dvě nás vzbudil déšť, který nám bubnoval na okno a na parapet...ale nenechali jsme se a znova oba usnuli. Kubík se vzbudil dnes dřív než já a mě probudil pusinkou a hlazením. Byly čtyři hodiny. :-) Taťka už byl doma – ani jsme ho neslyšeli přicházet.

Po svačině jsme se vypravili na nákup. Večer jsme čekali návštěvu a potřebovali jsme nakoupit nějaké občerstvení. Kubík nejdřív zamířil do drogérie. Mají tam ty malé vozíčky a on s ním hrozně rád jezdí. Dneska si do něj dokonce i skládal nákup. Naštěstí mu nevadilo, že to hned zase vyndávám. :-)

Pak jsem ho přemluvila, že půjdeme i do potravin, a tak jsme mohli nakoupit vše potřebné. Po nákupu jsme jeli domů a chvíli jen tak odpočívali. Teda předtím se ještě Kubíkovi podařila dobrá perlička. Měli jsme nákup v přepravce a on se v něm začal hrabat. Až se mu podařilo vyklopit salát, který jsme koupili na chlebíčky, do celého nákupu.

V sedm hodin jsme Kubíka vykoupali a akorát dorazil „strejda“ Péťa na návštěvu. Tak jsme se rozhodli, že necháme Kubíka ještě chvíli vzhůru. Dělal s tátou kraviny. Běhal kolem něj tak dlouho, až zakopl a prokousl si ret. Teklo z něj krve jak z vola. Ale ani moc dlouho neplakal. Pak dal s blbostmi na chvíli pokoj. I když v průběhu večera se mu ještě podařilo si poškrábat bradu o traktor.

Strejda si pak vzal Kubíka na klín a ukazoval mu na youtube scénky s Kaisrem a Lábusem. Kubíkovi se to moc líbilo a oba dva si užili legraci. Dokonce se mi ho i podařilo přemluvit, že smím použít jeho fotku. Prý mám napsat, že je nezadaný a má kladný vztah k dětem. :-)

Pak už se ale Kubíkovi motaly nohy a tak jsem zavelela, že se bude spinkat a šla mu udělat večerní mlíčko. Taťka si vzal Kubíka do ložnice a během chviličky už Kubík spal – ani celé mlíčko nevypil – stěží půlku.

My ještě chvíli posedíme. „Strejda“ Péťa totiž přišel hlavně kvůli taťkovi. Přišel dodatečně oslavit narozky a přinesl bezva dárek.

Jak se cítím?

Díky tříhodinovému odpolednímu spánku jsem dohnala deficit a cítím se dobře. Těšila jsem se, že po dešti bude trochu příjemnější počasí, ale tady je pořád hic jak blázen.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

20. srpna – 30 dní do porodu

Co dělám?

Kubíček včera usnul už v devět hodin – to mě docela překvapilo, čekala jsem to horší, vzhledem k tomu, že usnul ve čtyři cestou z koupálka.
My se pak přivítali se švagrem, který mezitím přijel, dali jsme si večeři a pak jsme taky zalezli do pelíšků.

Noc byla celkem klidná, i když párkrát se Kubík v postýlce zavrtěl a kňoural. Asi zpracovával zážitky z předchozího dne. Ráno se vzbudil v půl sedmé, ale jen se přesunul ke mně a ještě hodinu jsme spali.

Když se pak vzbudil, doopravdy bylo téměř osm hodin. Tak jsme šli na snídani. Dneska výjimečně pil Sunar na židli v kuchyni, protože jsem potřebovala trochu urychlit ranní rituály. Na devátou jsme čekali Míšu s Honzíkem na hodinu angličtiny. Stihli jsme to akorát – trochu jsme bojovali při výměně plenky, protože Kubík odmítal si lehnout, ale nakonec jsem ho přemluvila.

Při angličtině si kluci pěkně hráli. Dneska řádili jen přiměřeně. Hračky sice rozházeli, ale pak je pomáhali uklidit, tak to docela šlo. Hlavně se spolu neprali a dokonce si dali i pár pusinek.

Když jsme Míšu s Honzíkem vyprovodili, vrátili jsme se domů a já začala připravovat oběd. Kubíček chtěl pustit písničky na youtube, tak jsem u škrábání brambor měla i hudební doprovod. Hrozně se mi líbí, že už máme spolu domluvená hesla a on si řekne jakou písničku chce. Má moc rád „Řízni, řízni“ z Lotranda a Zubejdy a i u toho krásně zpívá. :-)

Bohužel Kubíka nebavilo čekat, než bude oběd připravený a vyžádal si jídlo dřív. A tak dostal jablíčko a pak si ještě řekl o přesnídávku. Já hlad ještě neměla, tak jsem nechala vaření brambor na později a šli jsme si lehnout. Kubík usnul hned – snad dřív než se mu hlava dotkla polštáře, to jsem ještě neviděla. Spali jsme do půl druhé. Kubík by asi vydržel dýl, ale mě se chtělo hrozně na záchod a jak jsem se zvedla z postele, tak jsem ho vzbudila.

Už jsme měli oba hlad, tak jsme šli do kuchyně uvařit obídek. K bramborám byla dnes rybička. Pochutnali jsme si. Jedl s námi i švagr, který už přišel z práce. Byl chudák tak zmožený, že si šel po obědě lehnout. Jenže to neměl tak lehký. Kubík si s ním chtěl hrát – moc příležitostí pohrát si se strejdou nemá, tak je plně využívá. Nakonec jsem ale Kubíčka přemluvila, aby nechal strejdu odpočívat, že si ho ještě užije. Chvíli jsem Kubu vozila doma na tříkolce a pak jsme si četli knížky.

Před čtvrtou přišel z práce taťka a chvíli po něm dorazila na návštěvu kamarádka Dominika s dcerkou Iduškou. Po té, co se Kubíček a Iduška přivítali, vzal taťka Kubíka a švagra a jeli pryč. Měli ještě nějakou práci a pak dostali za úkol nakoupit. My jsme si s Domčou dali kafčo a pak už byl čas vyrazit na tancování. Protože Dominika zná mojí lektorku tance, šla se mnou až do sálu a s Katkou se pozdravila. Mohly si aspoň chvíli popovídat a bylo vidět, že z toho mají obě radost.

S Domčou jsme byly domluvené, že bude zatím jezdit s Iduškou a s kamarádkou Evou a po tancování mě vyzvednou a půjdeme domů. Iduška je prý stejně nespavec, tak je to jedno, že bude dlouho venku. No samozřejmě, že nám cestou domů usnula. Naštěstí máme hodného taťku, který pomohl vynést kočár i se spící Iduškou.

Kubíček už doma krásně spinkal a prý byl celou dobu i hodný. :-)

Jsem zvědavá, jak bude probíhat noc. Taťku jsme vyšoupli ke švagrovi – ať se taky bráchové užijou – a já s Kubíčkem jsme si na noc vzali Idušku s Domčou. Doufám, že se nebudeme vzájemně moc budit a rušit.

Jak se cítím?

Tancování mě vždycky zvedne náladu, k tomu příjemná společnost kamarádky... co bych si mohla víc přát.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

19. srpna – 31 dní do porodu

Co dělám?

Dneska spal Kubík až do půl deváté. To je u něj docela nevídané. Já byla vzhůru asi od čtvrt na osm a do osmi ležela s ním, pak už se mi ale chtělo na záchod, tak jsem musela vstát a vzhledem k tomu, že ani to ho nevzbudilo, šla jsem si sednout k počítači a čekala, až se Kubík vzbudí a přijde.

Díky nezvyklému klidu jsem si ráno pěkně popovídala s Janney po Skype a připravila snídani. Když se Kubík vzbudil, tak jsem mu udělala Sunar a šli jsme ho vypít do postýlky, jak je zvyklý. Pak jsme se vrátili do kuchyně s tím, že dojím snídani.

Po ICQ se mě ptala Bára (Lirpa), co máme dneska v plánu, jestli nepůjdeme někam k vodě. To se mi jako nápad zalíbilo, protože jsem od rána přemýšlela, co budeme dělat. Obloha modrá, teplota minutu od minuty stoupala... Tak jsme se domluvily, že se sejdeme u bazénu. Rychle jsem dojedla a připravila věci. A rovnou jsme vyrazili na cestu.

Hned na chodbě jsem opět dostala vynadáno od sousedky. Zrovna myla chodbu a volala na mě, jestli nepotřebuju pomoct. Nepotřebovala jsem. Kubík byl v golfkách a jeli jsme po schodech dolů po zadních kolečkách. Sice uznám, že to není šetrné ke kočárku, ale pro mě je to nejméně namáhavé – nemusím vyvinout téměř žádnou sílu. No ale jak nás viděla sousedka, tak hned, že mi pomůže a golfky mi dole chytla. A jak je zvedla, tak mi nezbylo nic jinýho než je nést. Takže jsem si pěkně těch Kubíčkovo 12 kilo užila se vším všudy. Já vím, že to myslela dobře, ale kdyby se mi do toho nemontovala, tak udělá líp. Abych se bála vystrčit nos ze dveří....

S Bárou jsme na místo setkání dorazily naprosto stejně. Zjistily jsme, že pro kočárky je fakt „bezva“ vjezd a přemýšlely, jak je dostaneme dolů. Nájezd pro kočárky tam sice je, ale celkem prudký a fakt nevím, jak bychom to sjížděly. Nakonec byla Bára tak hodná, že mi Kubíka i s gofkama snesla a já pak vzala jejího Kubíka po schodech za ruku a Bára snesla ještě svůj kočár. Našly jsme pěkné místo u stromu – takže jsme daly deku do stínu, převlíkly sebe i kluky do plavek a šly vyzkoušet vodu.

Náš Kubík byl ve venkovním bazénu poprvé, tak ho trochu překvapilo, že je voda studená, ale po chvíli se osmělil a vlezl tam. Na poprvé jsme tam nebyli dlouho – a šli jsme zpátky na deku. Kubíčka jsem namazala a pak jsme si šli pohrát do písku. Při další návštěvě bazénu už to bylo horší. To už Kubík věděl, co ho čeká a vůbec pak nechtěl ven. Nakonec jsem to usmlouvala na autíčko, které bylo na dece. Překvapilo mě, jak byli oba kluci hodní – trochu sice bojovali o jídlo a o hračky, ale myslím, že to bylo fakt v pohodě. Báry Kubík byl věčně někde v trapu a tak se chudák Bára moc nezastavila. Já měla výhodu „nového“ prostředí, takže náš Kubík se držel u mě a celkem nikde moc nelítal. K obědu kluci dostali „mňamku“ – párek v rohlíku. Náš Kubík to pojal tak, že snědl jen párek. Rohlík dal mě. Nemám já to ale zlaté dítě?

Vyzkoušeli jsme i vnitřní brouzdaliště a i tam se klukům moc líbilo. Oba si ve vodě pěkně zařádili.
Já měla velkou radost, že se Kubíkovi na koupálku tolik líbilo a že byl hodnej. I když je pravda, že čím déle jsme tam byli, tím víc si ve vodě dovolil a ke konci už řádil až moc. Párkrát mu to pěkně podjelo a skončil pod vodou – ale vím, že umí zadržet dech, je trénovanej z plavání, na které chodíme, takže jsem nepanikařila a v klidu ho vždy zvedla. Časem i pochopil, že mu nožičky nikam nemizí a může se na ně postavit i sám. :-)))

Cachtání ve vodě bylo osvěžující, ale kolem třetí hodiny se koupaliště neskutečně zaplnilo... a tak jsme s Bárou vyhlásily ústup. Navíc jsem zjistila, že jsem si pěkně přismahla záda a ramena (ačkoliv mě je Bára namazala), takže byl nejvyšší čas zmizet.

Pro Báru přijel Michal, protože ještě potřebovali něco zařídit, a byl tak hodný, že mi vynesl Kubíka v golfkách po schodech nahoru. To jsem byla moc ráda, protože to sluníčko (přestože jsme se snažili být hlavně ve stínu) bylo vyčerpávající a já už se cítila unavená. Taky bez poledního spánku, kdo by nebyl? ;-)



Tak jsme se s Bárou, Kubíkem a Michalem rozloučili a vydali se domů. Neujeli jsme snad ani 200 metrů a Kubík usnul. A to bylo krátce před čtvrtou, takže jsem si říkala, že to je docela průšvih, protože se vyspí a nebude chtít spát večer. No s taťkou jsme byli domluvení tak, že když Kuba cestou domů usne, tak na taťku počkáme před barákem, než přijede z práce a půjdeme ještě na procházku. Vzali jsme to směrem do nákupního centra, protože bylo potřeba koupit něco k jídlu. Kubík se nám vzbudil už cestou – a byl chudáček pěkně zmatenej, kde to je a co se to děje... Domů jsme dorazili v šest a Kubík ještě blbnul s taťkou – lezl po něm, honili se... tak snad ho to vyčerpalo a spát bude.

Teď už je čas na koupel a večerní Sunar. Tak uvidíme, zda usne nebo bude řádit do noci. :-)

Jak se cítím?

Utahaná jako kotě. Koupálko bylo super, ale taky docela dalo zabrat. Doufám, že v noci nebudou záda moc bolet a že se vyspím. Jsem taky jak malá. Vím, že mám citlivou pleť a nejsem schopná se pořádně mazat. Ach jo. No hlavně, že jsem poctivě mazala Kubíka. Kdyby měl bejt spálenej on, bylo by to horší.


Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Další díly příběhu:

Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×