Březen/3 - oslava narozenin, návštěvy a neschopenka

 V tomto týdnu se slavily dvoje narozeniny, u kterých maminek to bylo? 
 
  • beruska - připravila skvělou oslavu pro svého osmiletého syna Štěpánka
  • Lenižurka - navštívila se Sárou další lekci Babysigns i cvičení v tělocvičně
  • MikeFree - si užila návštěvu tety s dětmi a i u ní doma probíhala oslava narozenin
  • Amálie - čeká, až přejdou těhotenské nevolnosti, které jí nyní trápí k večeru
  • Renie - si kvůli nepříjemnému tlaku v práci nechala vystavit neschopenku 

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Linola, která každé z pěti rodiček věnuje balíčky pro miminka.  

Hipp

Společnost Hipp maminkám věnuje kosmetické taštičky. 

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

beruska (31. týden, čeká třetí miminko)

Rodíme ONLINEAhojky mé milé bolky,

Poslušně hlásím, že jsem se dobelhala zase o týden dál v mém těhotenství, které tak strašně utíká. Jsem 31. týden a tak trochu jsem zavzpomínala, že to uteklo nějak moc rychle. I když v začátcích mi přišlo, že konec je v nedohlednu dnes mohu prohlásit…už se mi to blíží….

Inzerce

Pondělí, úterý, středu i čtvrtek jsem prožila tak nějak v odpočinku a nabíráním sil na víkend.

 

Inzerce

 

 

Inzerce

Oslava narozenin

Rodíme ONLINE

Čekala nás velká oslava Štěpánkových narozenin. Je to naše druhorozené štístko a oslavili jsme jeho osmé narozeniny.

Inzerce

Přál si pozvat pár kamarádů ze třídy. Vyrobila jsem mu tedy pozvánky pro kamarády na oslavu, která se konala v pátek. Pozvánek bylo osm a dětí přišlo deset. Nakonec jich vlastně i s bráchou bylo 12.

Oslava v domácím prostředí byla opravdu divoká. Naštěstí mi pomáhal manžel a dětem se staral o zábavu. Byli jsme i venku na hřišti. Počasí nám přálo a svítilo krásně sluníčko. Oslava se opravdu vydařila. Večer jsme ještě zvládli zajít s manželem na večeři.

Vše bylo krásné a dětí odcházely spokojené a Štěpánek skákal radostí, kolik dostal dárečků.
Jen já odpadla totálně zdemolovaná a v sobotu nevylezla z postele. Konec těhotenství je s takovou bláznivou rodinou opravdu vyčerpávající, ale krásný.

Rodíme ONLINE

Jinak jak se cítím, kromě narůstající únavy a stále horšího pohybu?

Váha se mi zastavila na 78 kg. Miminko se opravdu krásně hemží v bříšku. Dělají se mi obrovské boule, jak si tam lebedí. Noční spánek také nic moc. Odpadám únavou hodně brzy. Někdy jsou i dny, že usnu dřív než děti. V noci se budím a často chodím na záchod no a pak se mi už špatně usíná.

Jsem hrozně ráda, že už mám pro miminko všechno nachystáno a poslední chvíle těhotenství už jen můžu odpočívat a těšit se na malinkatý uzlíček.

Příští týden jdu na ultrazvuk a na kontrolní odběry krve. Tak se jsem zvědavá, co mi všechno pan doktor poví ……třeba že je to nakonec holčička.

Rodíme ONLINE

 

Lenižurka (26 let, 9. týden, druhorodička) 

Všechny vás zdravím :-)

Tento týden byl trošku náročnější. Babičky neměli odpoledne čas a tatínek se nám vracel pozdě z práce, takže bylo vše kolem Sár na mně. Dávala mi pak už dost najevo, že máma není zrovna zábavná. A když pořád posloucháte „Táta? Táta? Baba?“, je to na šišku. Takže jsme se snažily netrávit moc času doma, kde je to pořád stejné, a buď jsme byly někde po venku, nebo mezi dětmi.

Rodíme ONLINEV úterý byla na Baby signs lekce „Koupání“ a dětičky se dokonce i trošku vyráchaly. Proběhlo to, díky bohu, v klidu a pokoji.

Ve středu jsme hned po snídani vyrazily do dětského centra na dopolední program pro děti do tří let, kde byla Sárí ve svém živlu a začala reagovat i na podněty lektorky typu: „A co je tohle za zvířátko?“ Byla tam teprve podruhé, tak jsem měla radost, že se osmělila a „odpovídala“ (teda... hýkala, bučela, chrochtala) víc, než starší děti. Pak domů, rychle najíst, uložit do postýlky a něco uvařit i pro sebe a udělat puding na svačinu atd. Ve tři se malá vzbudila a v půl čtvrté už jsme spěchaly na cvičení dětí do tělocvičny, kam za námi přišla nakonec i má mamka. Domů jsme došly, až když už byla tma. Udělala jsem kaši, vykoupala Sis a uložila.

Rodíme ONLINE

Manžel připravoval celé odpoledne lyže na hory, kam měl druhý den s partou chlapů odjíždět. V šest volal, že už mu zbývají jen jedny (z asi čtyř) a v půl sedmé jsem dostala zprávu, že si musel někam na půl hoďky odskočit. Trošku s hořkostí jsem si myslela něco o tom, jak se věnuje jen sám sobě.
V osm přišel domů s ovázaným palcem. Bál se mi říct, že si zas něco udělal, takže jel do nemocnice do jiného města na pohotovost a mně napsal tu super zprávu o „odskočení si“. Na palci šest stehů. Rozhodně ušetřil za profesionální servis, když si ty lyže dělal sám, jen to prostě holt neušetřilo trochu lidského masa... AU.

Druhý den už trávil jen balením a po poledni odjel směr Rakousko a vrátil se nám v neděli. A já zas každý den od rána do večera jenom něco uklízela a vařila, věnovala se Sáře a začíná mi to pěkně lézt na mozek. Asi z toho důvodu mě včera před půlnocí přepadla hrozná chuť zažít taky něco jiného. A když mi záhy na FB zdi vyskočil odkaz na gospelový workshop v Praze v dubnu s tím, že když se stihnu přihlásit do půlnoci daného dne, budu mít levnější kurzovné, rychle jsem mrkla na hodiny, kde bylo 23:45, zkontrolovala si, kdo ze známých z brněnského gospelového sboru tam jede, vyplnila elektronickou přihlášku a v naprosté euforii odeslala.

Rodíme ONLINE

Sestavila jsem také zakoupenou kolébku, abych zjistila, jestli je všechno funkční a mohla ji zas uložit do krabice, než pro ni bude využití.

Rodíme ONLINE

Těhotenské pocity

Rodíme ONLINEV pátek jsem absolvovala vyšetření v desátém týdnu. Miminko už není zárodkem, ale plodem, a velmi čile se pohybovalo. Vůbec jsem nemohla uvěřit svým očím. To bude zas nějaký malý ďáblík. Už byly hezky rozeznatelné všechny končetiny a hlavička s mini nosíkem. Fotka z utz je jako vždy ale spíše taková čmouha.

 V úterý mám jít na první odběr krve a bude mi vystavena těhotenská průkazka a tím bude to mé očekávání už oficiální.Rodíme ONLINE

Dost mi vypadávají vlasy a pleť si taky dělá, co chce, to se s prvním těhotenstvím nedá srovnávat. Vlasy jsem měla krásně silné a husté, pleť jako vystřižená z časopisu. A také jsem do pátého měsíce neměla žádné bříško, teď už se mi začíná špulit docela viditelně ven.

 

Poznámky pod čarou

Nejsem úplně odvařená z toho, že si známí i neznámí začínají postupně předávat informaci o mém těhotenství. To takhle jednou nezalžete na otázku kamarádky, když se vás zeptá, jestli nejste náhodou těhotná, a v kuloárech je hned živěji. A čím menší ves..., znáte to. Budu holt zase za exota. („Dvě děti! A tak rychle po sobě! V šestadvaceti! To nechápu! V dnešní době!“atd.)

V sobotu mě dcera donutila svým vztekáním k dopolední procházce. A to i přesto, že venku foukal docela silný vítr a mrholilo. Ona byla konečně spokojená a mně ten čerstvý vzduch vlil trochu čerstvého života do žil.

Mějte všichni hezký týden a přeji vám co nejvíce smíchu a zabřichapopadání.
Léňa

MikeFree (24 let, 28. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj holky,

tak tentokrát posílám skoro s křížkem po funuse. Tento týden byl takový fofr, že se mi zdá, že v pondělí ráno jsem vstala a zastavila se až včera večer. Každopádně jsem večer odpadla v osm a vstávala až teď kolem desáté. A teď k tomu, co vše se událo.

Jak jsem psala minulý týden, tak v neděli večer přijeli teta a bratránek se sestřenkou. Takže hned v pondělí v poledne dorazili za mnou domů, abychom hned jak mi začnou vycházky, mohli vyrazit ven. A tak do jedné hodiny mi stihli dodatečně popřát k narozeninám, a hlavně mi ukázat, co všechno mi nakoupili pro malou. Přijde mi to neuvěřitelné, ale mám pocit, že teta se sestřenkou (10 let) nedělají nic jiného, než nakupují oblečky. Zato bratránek (10 let) mi zase vyprávěl, že od něj Kristýnka dostane dárek až po narození, protože pro ni píše knížku.

Po tom všem prohlížení jsme vyrazili do města, obešli jsme pár obchodů, přikoupili další oblečky a to nejen pro malou, ale něco i pro mne, abych se v nadcházejících teplech nemusela potit v kalhotách. Našli jsme krásnou těhotenskou šatovou sukni, takže jsem si také udělala radost. Mimo jiné jsem se musela začít poohlížet po nové podprsence, protože už jsem zase „vyrostla“ ze svých podprsenek, ale bohužel jsem zjistila, že v mé velikosti už moc velký výběr nemají. A den jsme zakončili v cukrárně.

Úterý bylo poklidnější, protože jsme s dětma šli do parku a my s tetou jenom klábosily. Probraly jsme všechno mé trápení a bylo to takové psychicky povznášející a tak jsem tam pak jen tak seděla a koukala a představovala jsem si, jak tam za chvilku budu sedat s tou mojí prdelkou. Je to krásná představa.

Ve čtvrtek jsme vyrazili na velké rodinné nákupy do obchoďáků a bylo to šílené, všude spousta lidí, kteří se za něčím hnali a mezi nimi já s mým obřím bříškem, o které jsem se bála, že mi ho někdo přejede vozíkem a tak jsem byla ráda, že jde o nákup na celý měsíc a že budu mít zase klid.

Také jsem si koupila boty k té sukni, protože bez vysokého podpatku mám jen botasky a ty k tomu nevypadají dobře. Chtěla jsem, aby si Roman vybral také nějaké boty, ale je to s ním horší než s ženskou, takže nic pořádného nevybral. Po nákupech jsme přijeli domů a chudák Roman jen padl do postele a už chrupkal.

V sobotu sestra pořádala pro mládež v našem městě jednu super deskovou hru, tak jsem se také zúčastnila a bylo fajn vypadnout mezi ty cizí lidi a odreagovat se od toho, co mne čeká (nepočítám to, že zapomenout se nedalo, protože malá uznala, že spát nebude a furt se vrtěla a já tedy furt běhala na záchod). Dokonce jsem to i vyhrála, takže výborné odreagování a pak rychle domů, abych dodržela vycházky.

Neděle byla ve znamení Romanových 35. narozenin, které se naši rozhodli oslavit ve velkém, takže nás pozvali na oběd, koupili mu dárky a k jeho velkému překvapení i upekli dort. U Romči v rodině se nic takového nepořádá, takže byl v šoku, že už je tak brán do rodiny, že se mu děje i něco takového. Takže máme zase o rok staršího tatínka. Po oslavě jsme přišli, já mu jen na dnešek připravila svačinu do práce a upadla a usnula tak tvrdě, že jsem se málem ani nevzbudila, když šel ráno do práce.

A tak přeji pěkný týden všem současným i budoucím maminkám a ať vše probíhá bez problémů, přejí Míša a Kristýnka

Amálie (30 let, 11. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj,

tak kdyby to víkend nepokazil, tak bylo krásné jaro. Přijde mi, že to utíká jako voda, už jsem 11tt a pročítám, co mě čeká a nemine ve 12tt.

Píše se, že ustupují ty nevolnosti, tak furt doufám, ráno už se to zlepšilo, konečně můžu v klidu snídat a váha se o kilo posunula, ale ke konci týdne se to nějak zvrtlo a večerními nevolnostmi a nedobrovolným dárcovstvím večeře do kanalizace jsem zase o to kilo přišla.

Podařil se mi v této disciplíně i osobní rekord, sice zní nechutně, ale manžel ještě nedovečeřel a můj žaludek si to rozmyslel a já už jsem letěla na záchod a bylo po večeři. Tak jsem trochu teda nadávala, že jsem se s tím nemusela vařit.

Kuřecí teď nejím vůbec a vaření mi nedělá dobře, tak mi začalo chybět maso - pořádná bílkovina! A protože ho jinak miluji, tak mě můj milý pozval na pořádnou steakovou večeři a když jsem začala váhat, jestli to v žaludku zůstane, tak mi říká s úsměvem, za ty peníze to ani nezkoušej vyzvracet. Tak jsme dali romantickou jarní procházku a masíčko si to rozmyslelo a v bříšku bylo jak v pokojíčku.

Okolí si zatím naštěstí ničeho nevšimlo, ale doma to sledujeme a kromě hrudníku už se mi začíná dělat malilinké bříško a vzhledem k tomu, že dost času v práci strávím za volantem, začal mi dost vadit bezpečnostní pás. Jak sednu za volant, hned ho nenápadně povoluji, ale on se během jízdy utahuje, vymyslela jsem si na to parádní fintu, pomohla obyčejná škrabka na okno, za kterou zachytím pás, povolím knoflík u kalhot a můžu si vesele jezdit, jak se mi zachce.

Rodíme ONLINE

Jinak příští týden jdeme na ten první VELKÝ ultrazvuk, tak se začínám bát i těšit, snad to dobře dopadne a bude miminko zdravé!

  

Renie (28 let, 27. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj holky!

Tento týden byl asi ten nejhorší, jaký jsem v poslední době zažila, ale naštěstí jsem všechno díky manželovi a svojí rodině zvládla a teď doufám, že už bude o něco líp.

Začalo to už někdy během minulého týdne v práci. V minulém článku jsem psala, že jsem uzavřený člověk a nesnáším otázky, které se týkají mého soukromí. Lidé, se kterými spolupracuji, mi donesou faktury nebo nějaké další podklady a nezapomenou vyzvídat, jak se má miminko, kdy jdu na mateřskou, jestli je to holka nebo kluk, atd. Bohužel jsem taková, že se zdvořilosti odpovím, i když třeba stroze, ale prostě odpovím. Neumím někomu říct, že mu do toho nic není. Takže si z větší části můžu sama za to, co se stalo později.

V tomto týdnu už jsem chodila do práce s odporem. Neměla jsem chuť mluvit ani s kolegyněmi, protože mi všechny ty jejich otázky lezly na nervy. Díky tomu jsem byla nepříjemná, odměřená, neměla jsem na nic náladu. K tomu všemu ještě zaučuji jednu kolegyni, která půjde na moje místo. Nemohlo to dopadnout jinak než, že jsem něco řekla, ona si to přebrala po svém, ještě k tomu něco přidala a konflikt byl na světě. Kdyby to bylo kdykoliv jindy a ne během těhotenství, tak si s kolegyní promluvím, omluvím se a jedeme dál. Teď je to ale jiné. Tak nějak mě to hluboce zasáhlo, začala jsem pochybovat sama o sobě. Vím, že nejsem dokonalá a že mám spoustu chyb, ale tak to má přece každý. Od té doby jsem chodila do práce tak, že jsem se musela čtyřikrát zhluboka nadechnout, než jsem vešla do kanceláře, mluvila jsem čím dál míň a každý se mě ptal, jestli mi něco není. Stalo se mi, že jsem seděla u počítače, začaly se mi klepat ruce a oči mě pálily od toho, jak jsem se snažila zadržovat slzy. Jednou mi projel tělem takový ten nepříjemný blesk, jako když se něco stane, s někým se pohádáte a adrenalin pracuje. Udělalo se mi tak fyzicky špatně, že jsem musela na záchod, tam jsem jen seděla a brečela.

Ve středu jsem se navíc rozbrečela před manželem, ale nebyla jsem schopná mu nic říct. Nemohla jsem o tom mluvit. Nechtěla jsem ho zklamat. Ve čtvrtek to už ale došlo do takového stadia, že jsem celý den přemýšlela nad tím, že z práce musím pryč. Honily se mi hlavou různé myšlenky. Když se ohlídnu zpátky, tak jsem za celé 4 roky neměla pořádnou dovolenou, vystřídala jsem 2 pracovní pozice, 4 roky jsme bojovali s tátovou rakovinou, odstěhovala jsem se od rodičů, bývalý přítel mě opustil, potkala jsem svého manžela, tatínkova smrt, smrt babičky, moje svatba, příprava na miminko. Dřív jsem proti stresu bojovala tím, že jsem se zaměřila na hubnutí a agresivní tréninky – zvedání těžkých činek, cvičení na výdrž až do padnutí, atd. Teď v těhotenství, ale vše prožívám jinak. Ty emoce jsou stokrát silnější a já s nimi nějak neumím naložit. Navíc na mě začalo působit pracovní prostředí. Pracuju ve vazební věznici, kde jsou dennodenně kontroly na bráně, tam musíte zavřít mobil do skříňky, nesmíte u sebe mít foťák, flashku, mp3 přehrávač, prostě nic. Všude samá uniforma, vězni s volným pohybem, kteří na ženskou koukají jako na kus masa, pořád nějaká hrozba kontrol seshora, naše vedoucí je pořád vylekaná, aby všechno klapalo…Smíchejte tohle všechno a do toho nějaký osobní konflikt v práci a máme zaděláno na psychické zhroucení!

Ve čtvrtek odpoledne jsem to už nevydržela, došla jsem domů a zhroutila jsem se manželovi do náruče. Ten se mě snažil utěšovat, ale moc to nezabíralo. Byl ze mě chudáček celý vyplašený a nevěděl, jak mi má pomoct. Nakonec řekl, že nejlepší řešení bude neschopenka, že chce doma veselou ženskou a zdravé veselé miminko. Až upozornění na to, že vlastně takhle ubližuju našemu synovi, mě probralo.

V pátek ráno v 7: 00 jsem byla v laboratoři objednaná na test na těhotenskou cukrovku. Čekala jsem, že to bude něco hrozného, ale byla jsem velice mile překvapena. Narazila jsem na fajn laborantku, vzala mi krev a pak mě posadila do čekárny s půllitrem oné sladké tekutiny. Nebylo to vůbec špatné! Bylo to na styl teplého čaje s citronem, což mě osobně připomnělo dětství a ty chvilky, když nám maminka dělala „angínovej“ (čaj s medem a citronem). Mezitím jsem šla na 8:00 na pravidelnou prohlídku k mé gynekoložce. Sestřička mi naměřila trochu vyšší tlak a ptala se mě, jestli se cítím dobře. Tak téhle otázky jsem se bála a ona na mě hned poznala, že něco není ok. Paní doktorka mi udělala ultrazvuk, když jsem viděla malého, jak tam mává ručičkama, tak jsem byla poprvé v týdnu šťastná a měla konečně úsměv na rtech. Malý je naprosto v pořádku, má už přibližně 1 060 gramů a množství plodové vody je taky v pořádku. Doktorka mě vyslechla, ani se na nic dalšího neptala a rovnou mi napsala neschopenku. Říkala, že je teď důležité, aby byl náš chlapeček v pohodě, abych já byla v pohodě, že mám hodně chodit na procházky do lesa a trávit čas s lidmi, se kterými je mi dobře.

Zařídili jsme se podle toho a na víkend jsme odjeli za maminkou. Nemusela jsem tam nic řešit, byla jsem s lidmi, které mám ráda a bylo mi fajn. Honzík mi pořád sahal na bříško a dělal Tobíškovi „malá.“ Hrozně mi to pomohlo a cítila jsem se mnohem lépe. Akorát je škoda, že bylo celý víkend tak hnusné počasí a nedalo se jít nikam ven. Snad příští víkend.

Rodíme ONLINE

Do nároku na mateřskou mi chybí asi 5 týdnů, což není tak hrozné, takže teď budu hodně odpočívat, abych nabrala ztracené síly. Náš syn potřebuje zdravou, veselou maminku a ne uzlíček nervů!

Tento týden to nebylo moc veselé vyprávění, ale budu se snažit, aby byl příští týden mnohem lepší.

Renata

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Březen/3 - oslava narozenin, návštěvy a neschopenka - diskuze

  • Holky,pěkné čtení
    saruska20   | 22.03.2014 12:16:25
    Reagovat | URL příspěvku
  • Leni, tak ty naše článečky pročítám znovu a zastavila jsem se u tebe a toho posledního odstavce..Taky jsem z malé vesnice, kde na jednom konci si člověk prdne a na druhém už je po*ranej..  Takže ti naprosto rozumím...
    Kašli na lidi..Budeš mít 2 zdravé a krásné dětičky a ti, kteří nejvíc křičeli, že je to bláznovství, se potom budou divit, až oni budou chtít a ejhle ono to nebude tak jednoduché...
    Teď jsme v nejlepší fyzické a psychické kondici, tak se toho musí využít, než se z nás stanou staré ufrněné báby  
    Renie   | 21.03.2014 08:18:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • Holčiny, už píšu tendle příspěvek po čtvrté a stále jsem ho nedopsala, vždy mě někdo odvolal :oD.
    Berusko - u tebe bych se klidně také nechala pozvat na oslavu, ty pozvánky vypadaly fakt skvěle a ten dortík jedna báseň.
    Lenižurko - ufff, chápu, jak ti bylo, když si dokola musela poslouchat táta, bába :oD. U nás je to to samé - když manža ještě spí v ložnici a malej je už vzhůru - je jak rozbitý gramofon, stále dokola opakuje tata, tata, když jdeme k babče, celou dobu říká baba, baba ... a když jsme venku, tak vedou ty jeho popelnice - popi, popi. Jinak kolébka je nádherná!!
    MikeFree - správně hezky si nakupuj, jak na mimi, tak na sebe, ať si toho hodně užiješ. Já litovala, že jsem oba prcky v podstatě měla přes zimu a neužila si ani sukně a ani nějaké šaty (mno na druhou stranu jsem ani nic podobného neměla koupeného), ale chtěla jsem se taky hrdě pyšnit bříškem v šatech!
    Amálie - :oD chválím za skvělý nápad se škrabkou. Ony existují různé drahé vychytávky, ale ty si je teda všechny strčila do kapsy a ještě něčím, co stojí jen pár korun!!
    Renie - můžu se tě zeptat, ty si nemusela dvě hodiny po tom, co ti odebraly krev sedět? A k té práci, naprosto chápu. Mě ke konci těhotenství dělal šéf taky docela nepříjemné chvíle. Taky jsem chodila brečet na záchod, vyvrcholilo to strašnou hádkou (po které jsem se musela omluvit, vždyť je to šéf, že) a tím, že mi řekl, že jestliže mám plačtivé období, tak ať si vezmu raději dovolenou a jsem doma. A tím rozhodl, že v nejbližší možné době - v době kdy jsem mohla nastoupit už na mateřskou - jsem nastoupila a práci hodila vysloveně za hlavu. Teda v mém případě to ještě pokračovalo, protože mi po narození prcka dokonce hrozil podáním trestního oznámení (když si na to vzpomenu a kdyby si věděla proč, tak by tě to opravdu pobavilo). Ale abych to uzavřela, to chce klid, všechno hodit za hlavu a rychle vypínat a nemyslet na to. Ať si ostatní myslí, co chtěj, teď si nejdůležitější ty a tvoje mimi, užívej si volna, jak jen to jde a buď ráda, že máš tak skvělou rodinu a doktorku!

    Holky, snad vám nevadí, že vás oslovuji přezdívkama :oD prostě je k vám mám tak nějak přirostlé :oD
    Buik   | 20.03.2014 07:29:28 | Reakcí: 9, poslední: 21.03.2014 12:36:33
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ježíšmaria, zase román :oD
      Buik   | 20.03.2014 07:29:44
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
         
        Nahodou je super, ze reagujes na prispevky. Hned si clovek pripada jako v zivem, ac virtualnim svete, kde potkava "stare zname":))) A s tim trestnim oznamenim, to by me zajimalo. Sama jsem celila jednomu ze strany sssz a moc jsem se toho nepobavila. Ze strany zamestnavatele je to ale asi horsi, to uz bych se snad ani nechtela po materske vratit:/
        Lenižurka   | 20.03.2014 09:47:58
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj Luci, klidně oslovuj přeždívkama, vždyť je to jedno..Já bych stejně za chvilku všechny ty jména zapomněla  
      Když jsem byla na té cukrovce, tak mi akorát řekla, že mi udělá další odběr za 2 hodiny (9:15 h) a že tam mám být a že nemám dělat žádné namáhavé fyzické aktivity. Říkala jsem jí, že si jenom zajdu tady nahoru na gyndu do 1. patra a pak se vrátím a ona na to, že jasně, ať si to vyřídím. Takže mi vyloženě neřekla, že bych měla sedět...
      Je to hrozně namáhavé, být v práci a zároveň se připravovat na miminko. Večer jsem spadla zbitá do postele a neměla jsem vůbec na nic čas, ani přemýšlet. Navíc některý ty lidi v práci už jsem vůbec nemohla vydýchat. Vadilo mi, když se objevili ve dveřích a pak ještě se tě ptají na miminko, jak se má, jestli už vím, co to bude...Chtělo se mi křičet: Co je vám ku*va do toho? Je to moje věc! No ale zdvožilost je zdvořilost.
      Ty jo, to si nedokážu představit, jak ti muselo být, když na tebe šéf podal trestní oznámení..Ještě do toho narození prcka..Nechápu uvažování některých lidí, fakt ne..Pro ně je člověk jenom stroj, kterej jim vydělává peníze, ale že má taky svoje starosti, problémy a nějaký emoce, tak to je vůbec nezajímá..A ještě když ti dokáže udělat peklo kvůli blbosti, jak píšeš...
      Už to ze mě trochu opadlo. Teď se ráno budím s tím, že myslím na prcka, "pokecám" s ním, dáme si dobrou snídani, uděláme kafíčko, umyjeme nádobí, něco poklidíme, uvaříme a je nám fajn    
      Renie   | 20.03.2014 11:54:45
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Hele, abych to uvedla na pravou míru, on ho nepodal, jen mi tím vyhrožoval. Bylo to naprosto neoprávněné a policajti by to ani nepřijali :oD.

        Já ti nevím, která z nás dvou na tom byla hůř. Já své těhotenství oznámila šéfovi a on po mě chtěl, ať to nikomu ve firmě neříkám. Takže jsem nosila vestu přes pupek - tudíž ten nebyl vidět (ale je fakt, že já jsem tlustá, takže na mě to bylo vidět až opravdu v pokročilém těhotenství - vlastně ještě když jsem nastupovala těch 8 týdnů před porodem na mateřskou, přijel tam za mnou jeden pán a já mu představovala svého zástupce, tak se ptal, co se děje a když jsem mu řekla, že nastupuju na mateřskou, tak na mě tak nevěřícně koukal). Víš, na druhou stranu na to nikdo nebral ohledy. Nevím, jestli to dokážu správně popsat, ale kolegové na mě hrotili (já dělala různé finanční analýzy, nebo i rozhodovala o velikosti jejich platu a když se jim to nelíbilo, tak mě klidně přišli seřvat) a nebo další věc, zaváželi mě kancelářskýma potřebama - ohromné krabice a nikdo mi s tím nepomohl. Vzpomínám doteď živě, jak jsem ty krabice tahala do schodů, opírala si je o zábradlí a byla ráda, že jsem byla ráda. Nebo když se mi dělalo špatně v práci, nebo mě bolela hlava - nic, nikomu to nesmíš říct.
        Pak jsem to tady prodebatila a prostě k němu napochodovala do kanceláře a řekla mu, že na pondělní poradě to řeknu všem, aby bylo jasno. Mě přišlo, že stále doufal, že se to těhotenství nějak vytratí. Nehledal náhradu, nechtěl to řešit. Já stále tlačila, ať se něco udělá a nic se nedělo! Víš, co mi na to tenkrát řek: "A nechcete si to ještě rozmyslet" :oD, co si mám rozmejšlet, halt jsem těhotná :oD, mno ne??!!

        Legrace musí bejt

        A ty buď opravdu ráda a užívej!! Taky jsem si pak nadávala, že jsem se nehodila na neschopenku, ač mi to tady radily. Jenže já takovej DEBIL, přeci v tom nemůžu firmu nechat. škoda slov
        Buik   | 20.03.2014 13:22:34
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          Koukám ty zaměstnavatelé už neví co by. Já si pamatuju když jsem to oznámila já tak se ptal jestli to bude letos a jestli to náhodou nevyjde do nástupu kolegyně, asi né když její dítko mělo zrovna 1rok a chtěla být do tří let doma
          Ady.S   | 20.03.2014 13:52:59
          Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          Tak to je opravdu super citlivej přístup od toho zaměstnavatele..Nikomu to neříkejte a nechcete si to ještě rozmyslet?   Hodně by mě to pobavilo, kdyby se tě zeptal třeba 2 týdny před nástupem na mateřskou  
          Rozhodně nemá cenu srovnávat, kdo to měl horší..Já jsem byla zklamaná z toho, že jsem to nedotáhla do konce, ale na druhou stranu, proč se trápit v práci a domů chodit s pláčem, když vím, že tím ubližuju malýmu. Taky jsem měla stejnej pocit, že se to beze mě položí a ejhle..ono se to nepoložilo.. 
          Jak říkáš...DEBIL!....     
          Renie   | 21.03.2014 08:05:12
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            JJ, svatá pravda, s námi to v práci ani nestojí a ani nepadá!!! A jen my můžeme určitě, co je v tu danou chvíli důležitější a neohlížet se při tom na "někoho, kdo z práce dělá nepříjemné místo" (ať je tím někým šéf, kolegové a nebo prostě kdokoli jinej)!
            Buik   | 21.03.2014 12:36:33
            Reagovat | URL příspěvku
  • Milé maminky, i když je tady jaro, odpočívejte a šetřete se. Hlavně Beruška.     
    tygřímáma   | 19.03.2014 16:58:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tedy Blani, ty uz to mas za chvilinku... Uplne me ta rychlost desi. A opravdu se moc zacinam s malou nervozitou tesit na vsechny vase zpravy o narozenych brouccich a beruskach. Cim vic vas dojde ke konci, tim vic se to priblizi mne...:X Opatrujte se;) Zdravi Léňa 
    Lenižurka   | 18.03.2014 13:38:25
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×