Posedlá sama sebou (Bea-Matyas)

Posedlosti jsou různé. Spousta druhů. Kolik lidí, tolik možných opojení. 

Každá posedlost svazuje. Někdy nám přináší radost, někdy ubírá příliš mnoho energie i času. Pokud nám posedlost přeroste přes hlavu, stává se z ní závislost a my zpočátku velmi nenápadně, o to však důsledněji ztrácíme svobodu a často i sebe samotnou.
Přemýšlela jsem o tom, jaké své posedlosti věnovat tento článek. Sympatická je určitě posedlost čokoládou a možná i posedlost tvořit. Péct, vařit, vyšívat, šít nebo psát. Nakonec jsem se rozhodla pro posedlost vlastním tělem. Věřím, že ji má téměř každá žena. Úzkostně si hlídáme pleť a každý pupínek nám kazí náladu, rády se oblíkáme, líčíme, mažeme krémy a bedlivě střežíme každý gram, ať se objeví na váze směrem nahoru či dolů (to je ta optimističtější varianta). Jsou dny, kdy se prostě cítíme dobře (aniž bychom přesně tušily, proč) a pak ty, kdy se na sebe nechceme dívat a zrcadla obcházíme širokým obloukem. Co na tom, že leckdy nejsme objektivní. I čistě subjektivní nespokojenost dokáže s náladou prudce zacloumat.
Já osobně moc ráda cvičím. Mou posedlostí je chůze po mechanickém pásu (Max runner) známá pod zkratkou H.E.A.T.. Ráda se cítím ve svém těle dobře (kdo ne). Miluju endorfiny, které se po námaze úměrně potu vyplavují do krve. To zvláštní uvolnění ve sprše, tu báječnou fyzickou únavu, s níž večer uléhám.
Bohužel i na cvičení se dá velmi rychle zvyknout a člověk najednou bez pohybu nemůže být. Pokud k tomu přidá i některou ze „zaručených“ diet, vydá se na cestu do pekla. Před třinácti lety jsem jedné takové byla přímým svědkem. Umírala mi sestra na mentální anorexii. Ještě jí nebylo osmnáct a začala své (do té doby krásné a zdravé) tělo nenávidět. Hubla neuvěřitelným tempem a blížila se do náruče smrti. Zbývalo jí pár dní a zlomek posledních gramů. Naštěstí tento příběh dopadl dobře (přestože následky zůstaly).
Vím, kam až může podobná posedlost dospět, proto mé poselství zní: VŠEHO S MÍROU a HODNĚ ŠTĚSTÍ, abychom tu správnou míru pokaždé byly schopny střízlivě odhadnout.
P.S. Včera na cvičení jsem si uvědomila, jak rozdílné může být vnímání jedné minuty. Mezi kontrakcemi při porodu se mi zdála minuta na oddych hrozně krátká, ovšem při plném výkonu na cvičení je minuta vypětí všech sil neuvěřitelně dlouhá. Máte to stejně? :-)

Uživatelce Bea-Matyas děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Posedlá sama sebou (Bea-Matyas) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den ,
mám dotaz byla sem jako samoplatce minulý měsíc i tenhle měsíc na krvi krevni obraz minulý měsíc leukocyty byli kolem 8 teď leukocyty 9 38 udělala sem si i krev na hcg to je kolem 18.8 nejspíš úplně ranne tehotenstvi spíše mě zaráží že minulý měsíc leukocyty kolem 8 a teď přes 9 nemusí to byz něco vážného nemocná nijak nejsem nic a erytrocyty byli 4.69 můžou se leukocyty zvyšovat I až takhle rannym těhotenstvím ještě sem nebyla ani na gynekologii jdu až pristu týden ve středu minulý pátek na utz ještě nic nebylo jen vysoká sliznice ani v krvi nic nebylo minulý týden a včera tam bylo kolem 18.8hcg . Děkuji za odpověď jsem hrozný střešní tak se chci uklidnit že ty leukocyty nic nejsou a že to je třeba i takhle rannym těhotenstvím nejspíše. Děkuji

Dobrý den,

ano, mírné navýšení leukocytů je zcela v normě.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | 24.03.2024, 11:30
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×